Ani jako senátor nedá na chemii dopustit. Sbírá dokonce periodické tabulky

22. 2. 2019
Absolvent univerzity
Canov

Chemie je podle něho nejlepší obor ze všech, i když se k ní dostal spíš z „hecu“. Zamiloval si ji natolik, že své znalosti předává jako středoškolský pedagog. Studenty baví nejrůznějšími pokusy, spravuje svůj chemický web a vlastní největší sbírku periodických tabulek na světě. Láska k chemii neopouští absolventa Univerzity Pardubice Michaela Canova ani poté, co se začal pohybovat ve vysoké politice.

Studoval jste ještě pod hlavičkou Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích. Co Vám studium dalo?

Dalo mi strašně moc. Především pocit (byť ze zpětného pohledu poněkud přehnaný), že konečně něčemu rozumím, že jsem v něčem odborník. Pomohlo mi to rozvinout logické uvažování atd. A navíc mi to dalo základ mé budoucí profese učitele chemie, zprvu na základní škole v Chrastavě a posléze na střední škole v Liberci, kde jsem spojil svůj zájem o chemii spolu se zájmem o práci s mládeží, jejíž základy jsem taktéž získal v Pardubicích, když jsem během studia vedl několik dětských oddílů.

A také mně pomohlo při rozšiřování mé kvalifikace, když jsem již při zaměstnání vystudoval učitelství matematiky a fyziky na MFF UK, tak jsem měl jako absolvent VŠCHT skvělé základy i pro tyto dva propojené vědní obory. Jsem rád, že mám poctivé vysokoškolské vzdělání a nejsem absolvent nějaké pochybné „vejšky“, kde dnes nabízí za úplatu vystudování kdejaké pavědy.

Jaké vzpomínky se vám vybaví?

Krásná studentská léta. Jako vysokoškolák jsem si ale chtěl také užít maximálně prázdniny. A proto jsem vždy chtěl všechny zkoušky úspěšně absolvovat napoprvé. A to se mně i podařilo, někdy dokonce v předtermínu.  Což byl na škole, která byla pověstná tím, že každý, kdo jen trochu neuměl, od zkoušky nemilosrdně vyletěl, velký úspěch, ne-li zázrak.

Kdybyste měl možnost studovat dnes, vybral byste si stejný obor?

Asi ano. I když dnes je mnohem více možností. Chemie je zkrátka ale nejlepší.

Čím si vás tolik získala?

V prvním ročníku gymnázia jsem byl zralý z chemie na propadnutí. Učit se ji bylo pod mou úroveň. Ke konci prváku jsme psali nějakou písemku a celá třída dostala pětku. Naše chemikářka zuřila, ale řekla, že na mě jediného se nezlobí, že ví, že na víc nemám. Tím mě strašně urazila a já se poprvé v životě začal chemii učit. Pochopil jsem, jak je krásně logicky stavěná a začala mě strašně bavit. A pak už to šlo ráz na ráz.

Vytvořil jste dokonce vlastní odborné webové chemické stránky. Proč vznikly?

Paradoxně prvotním impulsem byla má lenost. Jako učitel na gymnáziu jsem bytostně nesnášel tzv. konzultace, ke kterým nás nutilo vedení školy, spočívající v doučování studentů, kteří chyběli či nepochopili probíranou látku. Chtěl jsem mít něco, na co je jednoduše odkáži, co je přesně udělané tak, jak to vyučuji, včetně podrobného vysvětlení a včetně příkladů na procvičení. Zároveň se tehdy do Čech rozšířil internet. A tak jsem spojil příjemné s užitečným a začal své materiály dávat na své webové stránky.

A vás to začalo bavit.

To mě začalo neskutečně bavit a stránky se během let velmi rozšířily. A jsem rád, že dle ohlasů je dodnes používají studenti nejen středních, ale i vysokých škol z celé republiky. I když je fakt, že jsem se dočkal i oprávněné kritiky, že po designové formě zastaraly. Nejsem ale schopen je zmodernizovat a navíc je mně to jedno. Pro mě je stěžejní obsah a ten je snad stále aktuální.

Jste také sběratelem periodických tabulek chemických prvků. Kolik jich máte a odkud pocházejí?

Mám jich přes pět set v různých jazykových verzích a původ je velmi různorodý. Nejjednodušší to bylo u běžných jazykových verzí. Ty byly k nalezení na internetu. Ale i zde jsem pátral a hledal v názvech prvků i ty nejjemnější rozdíly, jaké jsem třeba nalezl mezi portugalskou a brazilskou portugalštinou. Další jsem získával přes naše velvyslanectví po celém světě – poslední úlovek je např. v jazyku Darí používaném v Afganistánu. Dalším oslovováním nejrůznějších chemických ústavů či zástupců jazykových menšin taktéž po celém světě. Někde pro mě tu tabulku dokonce vytvořili, např. v jazyku Sesotho používaném v jižní Africe. Jeden kolega mi např. přivezl nádhernou tabulku v laoštině. Mnoho tabulek ale mám i neúplných, získaných ze slovníků. K řadě z nich jsem se též docela dobrodružně prokousával, protože i jazyky těch nejzapomenutějších menšin mají zpravidla své názvy pro železo, zlato, stříbro, měď a olovo. A často také pro síru či rtuť.

Takže chemické prvky dokážete pojmenovat ve spoustě jazyků. Jak se řekne třeba železo a rtuť?

Železo například čukotsky pylvyntyn, v lesní jukagirštině ludul, v tundrové čuo, v krymské tatarštině demir či v malgaštině železo označuje slovo, kterým se běžně u nás oslovujeme: vy. Rtuť slovensky ortuť,  vepsky artuť, v některých nářečích komijštiny yrtuť či urtuť, v mnoha jazycích v překladu živé stříbro jako například karelsky elohopie, mokšansky  aeriksija či ve faerštině kyksilvur, další názvy jsou např. čečensky ginsu nebo maďarsky higany atd. atd. 

Chemii dodnes učíte na gymnáziu, co na tom baví vás a naopak vaše žáky?

Již po dobu starostování jsem učil v omezeném rozsahu. Nyní, jako senátor, učím úplné minimum, tj. dvě hodiny týdně ráno v pondělí. Více si nemohu z časových důvodů dovolit. Ale na nulu jít nechci. Alespoň se každý týden na chvilku ponořím do chemie a zároveň mezi mladé. Baví mě to tím více, čím je pro mě výuka vzácnější. Zda to baví i mé svěřence, za to bych ruku do ohně nedal. Nepatřím zrovna mezi nenáročné. Ale snažím se, aby hodiny byly i zábavné.

Vracíte se někdy na svou alma mater nebo jen tak do Pardubic?

Na alma mater jsem nenápadně dvakrát nakouknul, když jsem byl v Pardubicích služebně. Ale jinak se nevracím. Čas je bohužel neúprosný a do studentské řeky již znovu nevstoupím.

Proč jste se rozhodl vstoupit do politiky a posléze kandidovat do senátu?

Do politického dění jsem spadnul v době sametové revoluce. Pak to tak nějak vyplynulo, že jsem se stal neuvolněným místostarostou (tzn. při plném vyučování na gymnáziu) v městečku Chrastava, kde žiji. Co jsem se stal starostou, zajímal jsem se o politiku čím dál tím více, až jsem zkusil kandidaturu právě do senátu a bylo to.

Měl jste politické ambice už během studia?

No tak to vůbec. Štvalo mě, že žiji za železnou oponou, že se nikam do západního zahraničí nemám šanci ani podívat, někdy jsem se při poslouchání Svobodné Evropy zasnil, že se to jednou změní, ale o tom, že bych se jakkoli politicky angažoval, tak to mě až do sametové revoluce opravdu nikdy ani nenapadlo.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Předpokládám, že dotaz směřuje k chemické oblasti. Takže asi to, že řada mých studentů šla chemii studovat buď přímo, nebo šla alespoň na obory, kde má chemie své významné místo. A že jeden z mých nejlepších studentů získal stříbrnou medaili na celosvětovém mezinárodním kole chemické olympiády. Prozradím, že se jednalo o vnuka herce a komika Luďka Soboty. Dnes pracuje ve špičkovém chemickém výzkumném ústavu. Bohužel ne u nás, ale v Bavorsku.

Co byste poradil studentům, kteří chtějí uspět ve své profesi?

Musí je to, co dělají, nebo to, v čem budou chtít jednou uspět, bavit. A také se musí připravit na to, že nic není zadarmo, že se své profesi budou muset opravdu věnovat. Pokud tedy chtějí opravdu uspět.

Ing. Michael Canov je český politik a středoškolský pedagog. Titul Ing. získal na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích v roce 1983 (dnes Univerzita Pardubice). Poté pracoval v podniku v Rybitví, který spadal pod Synthesii Semtín. U chemiků strávil i svou vojenskou službu. Postupně si rozšířil vzdělání pedagogickým studiem a učitelstvím fyziky a matematiky na MFF UK v Praze. Začínal jako učitel na základní škole v Chrastavě, později učil chemii, fyziku a matematiku na Gymnáziu a Střední odborné škole pedagogické Jeronýmova v Liberci. Zde, i při své funkci starosty (od 2002), působí na částečný úvazek dodnes. Od roku 2012 je také zastupitelem Libereckého kraje a v roce 2016 byl zvolen senátorem za Liberecko. Spravuje vlastní chemický web (http://canov.jergym.cz/) a pyšní se největší světovou sbírkou periodických tabulek. Kdyby se, podle jeho slov, znalost jazyků posuzovala jen podle znalosti názvů chemických prvků, byl by polyglotem.

 

Mgr. Zuzana Paulusová
externí redaktorka Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa