University of Pardubice Faculty of Chemical Technology

University

Employees
|
Students
Česky

Publication detail

Fotoaktivní perylenové deriváty jako aditiva pro polymerní matrici se samočistícími vlastnostmi

Authors: Kubáč L | Černý J | Bečvaříková R | Hrdina Radim | Burgert Ladislav | Alafid Fouzy Ramadan Ali | Pummerová M | Pištěková H | Sedlařík V | Lišková V

Year: 2021

Type of publication: ostatní - přednáška nebo poster

Page from-to: nestránkováno

Titles:

Language	Name	Abstract	Keywords
cze	Fotoaktivní perylenové deriváty jako aditiva pro polymerní matrici se samočistícími vlastnostmi	Perylenové pigmenty (základní skelet viz obr. 1) vykazují unikátní koloristické vlastnosti. Především vykazují vysokou brilanci, stabilitu na světle a vysokou odolnost při vysokých teplotách [1]. Tyto vlastnosti předurčují jejich použití pro barvení plastů zpracovávaných při vyšších teplotách, např. polyamidů a pro aplikace ve vypalovacích lacích. Především pak druhá zmíněná aplikace přináší bohaté možnosti využití v automobilovém průmyslu. Vhodně substituované perylenové deriváty vykazují polovodivé vlastnosti, které umožňují jejich využití v elektronických aplikacích, především pro organické tranzistory, aditiva pro senzorové vrstvy, ale i organické fotovoltaické systémy. V rámci diskutované práce bylo rozpracováno použití perylenových derivátů jako fotoaktivních aditiv do polymerních matric. Pokud mluvíme o organických fotoaktivních systémech, jedná se o jev, kdy působením viditelného světla o definované vlnové délce, v tomto případě 450 až 550 nm dochází k excitaci molekuly perylenu, která krátkodobě přechází do tripletového stavu, kde interaguje s molekulou kyslíku, která je v základním uspořádání v tripletovém stavu. Při této interakci odchází k přenosu energie z tripletového stavu perylenu na kyslík a z tripletového stavu se stává tzv. singletový stav. Kyslík je v tomto stavu velmi reaktivní a působí oxidačně na organické polutanty i na některé typy mikroorganismů. Měření fotoaktivity bylo prováděno pomocí standardních metod, které jsou v COC dlouhodobě využívány: – Stanovení generace singletního kyslíku je prováděno pomocí měření rychlostní konstanty k rozkladu činidla 1,3-difenylisobenzofuranu v methanolu za osvitu definovaným světelným zdrojem. Čím vyšší hodnota k, tím je vyšší produkce singletního kyslíku a tedy fotoaktivita. – Stanovení rozkladu modelových organických polutantů v roztoku, např. kyseliny β-indolyloctové za osvitu definovaným světelným zdrojem. – Stanovení rozkladu modelových organických polutantů v tenké vrstvě se provádí měřením rychlost	Fotoaktivní; perylen; pigment; polymerní matrice