Rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek tento týden zahájil Festival vědy a techniky pro děti a mládež Pardubického kraje.  Mladí vědci se sešli v Pardubicích v rámci krajského kola XIV. ročníku této soutěže, kterou pořádá Asociace pro mládež, vědu a techniku AMAVET, o. s. společně s Pardubickým krajem a Univerzitou Pardubice. 

V krajském kole soutěže se utkali nejlepší autoři vědeckých projektů z okresních kol. V odborné porotě, která posuzovala jednotlivé projekty, zasedli také zástupci tří fakult Univerzity Pardubice – Fakulty chemicko-technologické, Fakulty filozofické a Fakulty elektrotechniky a informatiky.

Druhého dne festivalu se zúčastnili děkani Fakulty chemicko-technologické prof. Petr Kalenda a Fakulty filozofické doc. Jiří Kubeš.

Vybraným studentským projektům předal děkan Fakulty chemicko-technologické prof. Petr Kalenda a zástupci z Fakulty filozofické věcné ceny a mimořádná stipendia, která uplatní, pokud se rozhodnout ke studiu na fakultách Univerzity Pardubice.

Soutěž Festival vědy a techniky pro děti a mládež v Pardubickém kraji je součástí „Programu vytváření a rozvíjení zájmu žáků o vědecké a technické obory“. V letošním roce proběhl již XIV. ročník a opět jej pořádala Asociace pro mládež, vědu a techniku AMAVET,  z. s. ve spolupráci s Pardubickým krajem, Univerzitou Pardubice a dalšími partnery.

I přes negativní dopad koronavirové pandemie v letech 2020 a 2021 se krajského kola, které proběhlo 16. - 17. 3. 2022 ve výstavním centru Ideon, zúčastnilo více než 100 autorů celkem 70 vědeckých a technických projektů, kteří postoupili z okresních kol v Lanškrouně a Pardubicích. Slavnostní vyhlášení nejlepších projektů v kategoriích – JUNIOR a STŘEDOŠKOLÁK proběhlo druhý soutěžní den ve 14 hodin.

Pro 30 autorů nejlepších projektů v kategorii JUNIOR byla hlavní výhrou odborná stáž ve Francii, v kategorii STŘEDOŠKOLÁK postoupili autoři těch nejlepších projektů do národního finále soutěže EXPO SCIENCE AMAVET, ze kterého mají možnost dále postoupit do soutěže INTEL ISEF 2022, která se letos bude konat v Atlantě v USA.

Souběžně také proběhl IX. ročník vědeckých a technických projektů celostátní robotické soutěže RoboRAVE, do které se letos přihlásilo 15 týmů v kategorii JUNIOR a 18 týmů v kategorii STŘEDOŠKOLÁK. Vítězný tým se zúčastní mezinárodní soutěže RoboRAVE International.

Do soutěže se mimo jiné zapojují i výrobní společnosti z Pardubického regionu s vysokým inovačním potenciálem. Patří mezi ně např. firma Contipro a.s., Dolní Dobrouč, Bühler CZ, s.r.o. Žamberk i firmy sdružené v konsorciu na podporu vědeckých a technických zájmů dětí a mládeže v Lanškrouně a v Pardubicích.

Z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice byl letos sestaven tým fundovaných odborníků z oblasti chemie a biomedicíny, který objektivně posoudil kvalitu a úroveň prezentovaných projektů v obou soutěžních kategoriích. Úspěšní výherci v kategorii STŘEDOŠKOLÁK si z pódia odnesli nejen Cenu děkana s přísliby studijního stipendia, ale také roční členství v České společnosti chemické. V kategorii JUNIOR se mladí badatelé radovali z věcných darů.

Všem výhercům srdečně gratulujeme a hodnotitelům, kteří se z naší fakulty zapojili, děkujeme!

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka faklty
foto Milan Reinberk

Z důvodu technické závady na velkoformátové inkoustové tiskárně, Vám oznamujeme dočasné omezení provozu velkoformátového tisku posterů a dalších dokumentů. Na odstranění poruchy způsobené nečekaným výpadkem jedné z tiskových hlav, ve spolupráci se servisním oddělením, intenzivně pracujeme a čekáme na dodávku nového náhradního dílu. Přesný termín plného obnovení provozu bohužel nejsme v tuto chvíli schopni předem stanovit, dobrou zprávou je okamžitá skladová dostupnost ND. O postupném obnovení provozu, vás budeme formou aktualizace příspěvku na tomto kanále, průběžně informovat.

AKTUALNÍ INFORMACE: 17.3. - v nouzovém režímu obnoven provoz velkoformátového tisku a zahájen tisk posterů s omezením na jeden typ papírového média CLV 150gr.

                                            21. 3 - zrušení veškerých stávajících omezení a plné obnovení provozu velkoformátového tisku

Veškeré příchozí požadavky ovlivněné tímto omezením, budeme samozřejmě nadále evidovat a po domluvě zpracovávat v nouzovém tiskovém režimu nebo ihned po opravě zařízení. Pro podání bližších informací, volejte na mobil 608 228 094, nebo pište na e-mail tomas.wimmer@upce.cz.

Děkujeme za pochopení a omlouváme se ze případné komplikace.                                        

Tomáš Wimmer

(technik KPF)

Dne 10. března si připomínáme „Světový den Tibetu“.

Právě v tento den potlačila Čína Tibetské národní povstání, ovšem nezávislost vzala Tibetu násilím již v roce 1949. Tibetský partyzánský odboj trval až do 70. let 20. století.

Při povstání bylo zabito přes 80 tisíc Tibeťanů a další z nich byli nuceni odejít do exilu, mimo jiné i jeho svátost XIV. Dalajláma, který našel útočiště v indické Dharamsale. Vyvěšením vlajky, zvláště v této nelehké době si tyto události připomínáme.

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty

Vzhledem ke zcela mimořádné mezinárodní situaci, se děkan Fakulty chemicko – technologické rozhodl udělit mimořádné studijní stipendium studentům z Ukrajiny.

V uplynulých dnech, kdy se situace vyhrotila natolik, že se někteří naši zahraniční studenti nemohou vrátit do své domoviny a zůstali zde bez jakékoliv podpory svých rodin, přicházeli tito vysokoškoláci do kanceláře děkana se svými dojemnými osobními příběhy, které bohužel negativně ovlivnily jejich životy a potažmo i studium na FChT. Proto se děkan fakulty rozhodl udělit studentům z Ukrajiny mimořádné studijní stipendium, které jim bude pravidelně vypláceno každý měsíc v akademickém roce 2021/22, a které by mělo dostatečně pokrýt jejich náklady na studia.

Věříme, že tato pomoc alespoň částečně ukrajinským studentům vyváží jejich osobní újmy, které válečným konfliktem utrpěli.

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty

Děkujeme všem zaměstnancům a studentům naší fakulty, kteří se rozhodli pomoci a přispěli do materiální sbírky pro Ukrajinu na děkanátu FChT. Vše jsme převezli a předali na sběrné místo v kostele Panny Marie Sedmibolestné v Pardubicích, odkud věci poputují přímo na ukrajinské hranice.

Stále ale ve sbírce pokračujeme a tak stejný sortiment věcí můžete nosit i nadále a to kterýkoli všední den mezi 8 a 15 hodinou na děkanát FChT.

Poptáván je následující materiál:

• trvanlivé potraviny (např. konzervy, těstoviny, cereálie, sušenky, sušené ovoce, …)
• drogerie, hygienické potřeby
• deky, přikrývky a spacáky  
• léky a zdravotnický materiál (obvazy, náplasti, ochranné rukavice, léky proti bolesti, …)

Fakulta hemicko-technologická
foto Milan Reinberk

Ve funkci je měsíc a připadá si jako na horské dráze. Když už se zdálo, že pomalu končí pandemie koronaviru, začala válka. Dění na Ukrajině samozřejmě ovlivňuje taky akademickou sféru.

„Není čas na prostoje. Museli jsme se potýkat se situací na národní i mezinárodní scéně. Připravujeme rozpočet. Do toho se dostává inflace, růst cen energií. Přidává se vpád ruských ozbrojených sil na Ukrajinu. Pevně věřím, že nám to zatím jde,“ doufá nový rektor Univerzity Pardubice Libor Čapek.

S Ruskem nic

Na protest proti vojenské agresi se pardubická univerzita rozhodla vypovědět dohody o spolupráci s ruskými univerzitami. „Projednali jsme to i s děkany všech sedmi fakult. Jednomyslně jsme se shodli. Dohody jsou základem pro mobilitu studentů, spolupráci akademických pracovníků a podobně. Není tam dopad na současné studenty z jakékoliv země. Univerzity by sice měly být ze své povahy apolitické, ale momentální bezprecedentní vývoj vyžaduje určité kroky.“

Univerzita Pardubice symbolicky i konkrétně podpoří ukrajinské studenty. „Celkem jich u nás teď studuje 131. Domluvili jsme se na jejich podpoře. Zároveň podpoříme případné studenty z ukrajinských univerzit, kteří by měli zájem u nás dostudovat. Vyžaduje to shodu s našimi studijními programy v českém anebo anglickém jazyce. Můžou přejít do krátkodobého studijního pobytu a následně můžou od podzimu pokračovat ve standardním studijním programu,“ popisuje rektor.

Kromě toho funguje i Akademická poradna Univerzity Pardubice. Nabízí pomoc všem, kteří se kvůli válečnému konfliktu ocitli v těžké situaci. K dispozici jsou odborníci, psychologové. Nabídky už ve zvýšené míře využívají hlavně zahraniční studenti.

Návaznost a čerstvý vítr

Libor Čapek je jedenáctou osobností v čele pardubické vysoké školy. Ve funkci vystřídal Jiřího Málka. „Byl jsem členem předchozího vedení a velice rád bych navázal na dobré aktivity. Samozřejmě pevně věřím, že si lidé všimnou našeho relativně mladého týmu a že přineseme nějaké prvky inovace.“

Co se konkrétně bude dít? „Musíme jednoznačně profilovat univerzitu do jejích silných stránek, které má napříč všemi sedmi fakultami. Jsme multidisciplinární a je potřeba si jasně říct, ve kterém oboru chceme oslovit studenty pro profesní studijní programy víc zaměřené na praxi. Někde naopak cílíme na akademické studijní programy orientované na znalosti studentů. Ve vědě je podle mě potřeba víc shlukovat odborníky do větších skupin, ideálně napříč obory. Skupinka dvou tří lidí má omezené možnosti konkurování velkým mezinárodním skupinám.“

Nový rektor sám univerzitu v Pardubicích absolvoval. Stalo se tak roku 1998 v oboru fyzikální chemie. „Pak jsem měl tu čest pracovat 6 let v Praze v Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského ve skupině Blanky Wichterlové. Mohl jsem se podílet na významných evropských projektech. Mnohé znalosti a dovednosti jsem uplatnil při nástupu na Univerzitu Pardubice v roce 2005.“

Text je se svolením převzatý z Českého Rozhlasu Pardubice.

Obránce Dynama Jan Zdráhal ušel dlouhou cestu za svým extraligovým snem. Na ní prošel nejen řadou prvoligových klubů, ale také nástrahami vysokoškolského studia, když vystudoval nijak lehký obor – chemii. A kde jinde než na chemicko-technologické fakultě Univerzity Pardubice. Zde totiž přímo během hokejové kariéry obhájil svoji bakalářskou i inženýrskou práci.

Honza Zdráhal se narodil ve Dvoře Králové nad Labem, městě proslaveném svojí zoologickou zahradou a v posledních letech také přehradou Les království, na kterou v současnosti míří davy mileniálů dychtících po pěkné fotce na sociální síť Instagram.

Právě ve Dvoře také začal bruslit. Honza Zdráhal pochází z hokejové rodiny, jen považte: hokej ze Zdráhalovic rodiny hráli dědeček a tatínek, také oba strýcové, bratranec, a dokonce i obě sestřenice. Jedna ze sestřenic, Nikola Zdráhalová, později vyměnila hokejové brusle za rychlobruslařské a reprezentovala Českou republiku na olympijských hrách v roce 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu, kde skončila v hromadném závodě osmá.  

Honzova sestra dělala krasobruslení, a právě díky tomu mohl ve dvou letech dělat první krůčky na bruslích.

„Poprvé jsem stál na bruslích asi ve dvou letech. Sestra chodila na krasobruslení, takže když byla na tréninku, tak já kolem nich ťapal na malých brusličkách se dvěma noži. A po třetím roce jsem začal s hokejem,“ vybavil si své začátky důrazný obránce Dynama.

První hokejové roky strávil Honza Zdráhal v místním HC Dvůr Králové, kromě hokeje se ještě v letních měsících věnoval atletice. „Házel jsem oštěpem a diskem, jsou to spíše technické disciplíny. Běhání mě totiž nikdy moc nebavilo,“ zakřenil se extraligový obránce. Vyzkoušel si ale i přidružené sporty jako hokejbal nebo inline hokej. Lední hokej ale hrál prim mezi všemi sporty.

Kvůli hokeji již brzy Dvůr Králové opustil a do šesté třídy nastoupil v nedalekém Hradci Králové.

„Od šesté třídy jsem šel za hokejem a školou do Hradce Králové, takže jsem svůj kontakt se Dvorem Králové přerušil. V takhle mladém věku se zkrátka s vrstevníky ze stejného města přestanete stýkat. Brzo ráno odjedete do školy a vracíte se po tréninku třeba ve čtyři nebo v pět odpoledne. Neměli jsme sociální sítě, abychom se jednoduše spojili. Navíc jsem bydlel daleko od svých někdejších spoluhráčů ze Dvora. Postupem času jsme se přestali vídat,“ vysvětluje mohutný bek.

A volba postu? Ta byla jasná, rodinné predispozice zkrátka nezapřete.

„Hlavně v mladších kategoriích jsem hodně útočil. Ale vždycky z obrany. Táta i strejda byli obránci a já byl vzadu už odmalička, protože jsem to tak viděl doma.“

Pardubická mise

V Hradci se mu v mládežnických kategoriích dařilo, a tak po základní škole nastalo další stěhování. Tentokrát už do Pardubic, kde nastoupil na sportovní gymnázium a do dorostu v našem Dynamu. Bydlel tehdy v Rybitví, kde v jedné budově bydleli pardubičtí dorostenci a junioři z jiných měst.

„Byli jsme sice trochu odtržení od centra, ale možná to bylo v tom věku lepší. Měli jsme tam rodinu, která nás hlídala. V prvním patře bydleli dorostenci a ve druhém juniorka. Byli jsme všichni pohromadě, bylo to fajn,“ popsal Honza Zdráhal.

Že by už tenkrát tušil, že by ho chytlo kromě hokeje i studium? Prý vůbec, tehdy byl hokej číslo jedna a škola byla spíše na obtíž.

„Bavit a zajímat mě začala až vysoká škola. Základka a střední škola mě vůbec nebavily. Naopak jsem si užíval, když jsem tam nemusel díky hokeji být. Proplouval jsem, dva roky jsem měl na sportovním gymnáziu individuální plán, protože jsem začal trénovat s místním áčkem. Bavil mě občas dějepis nebo tělocvik či matyka. Zato čeština nebo němčina pro mě fakt nebyly,“ s nadsázkou začal Honza vyprávění o školních letech.

V této době se mu také povedl nepříliš vídaný kousek. Za pardubické juniory totiž naskočil v pěti po sobě jdoucích ročnících, což nebývá obvyklé. „Poprvé jsem mezi juniory naskočil o rok dříve, než jsem tam věkově patřil. Juniorku trénoval pan Rohlík, který si k postaršení vybral několik dorostenců, nakonec jsme v juniorech zůstali jen asi tři. Další sezonu jsem byl v juniorech jako člen mladšího ročníku, a potom došlo ke změně soutěží, díky které jsem byl znovu ten mladší. Takže za to mohla změna věkové hra­nice pro juniorskou soutěž,“ vysvětlil Honza Zdráhal okolnosti této kuriozity.

Příprava na ligu

V juniorském věku získával Jan Zdráhal také první zkušenosti s mužským hokejem. Nejprve formou střídavých startů nastupoval ve Žďáru nad Sázavou. Následující sezony pak sbíral zkušenosti v dresech Chrudimi a Hradce Králové.

„Na působení ve Žďáru nad Sázavou vzpomínám moc rád, dařilo se mi tam a dostával jsem hodně prostoru. V Chrudimi už jsem pak (2010/2011) hrál první ligu, to bylo také super. Tím, že jsem hrál i za juniory, jsem byl hodně vytížený a odehrál spoustu zápasů. Bohužel Chrudim následně nesehnala dostatek financí na další prvoligovou sezonu. A v Hradci jsem hrál jen několik zápasů,“ vrací se k této hokejové kapitole.  

Ve stejné době, kdy začal pronikat do profesionálního hokeje, se začala lámat také jeho akademická kariéra. Po maturitě na „sporťáku“ řešil Honza, co se studiem dál.

„Původně jsem šel na elektrotechnickou školu v Pardubicích, normálně na učňák, obor slaboproud, abych si užil bezstarostný volný rok,“ přiznává hráč, který si extraligu zahrál v dresu Pardubic a Jihlavy, svoji původní motivaci pokračovat ve studiu i po maturitě.

„Doma mi řekli, ať si udělám maturitu, která je základ, a dál je jim to jedno.“

Alenka ve španělské vesnici

Po roce na učilišti Honza opět řešil, co bude dál. S kamarádem a spoluhráčem Patrikem Lenochem, který byl o ročník níž, se domluvili, že spolu zkusí obor povrchová ochrana stavebních a konstrukčních materiálů na Univerzitě Pardubice.

„Jít na chemicko-technologickou fakultu jsem se rozhodl po domluvě s mým spoluhráčem z juniorky Patrikem Lenochem. Patrik odmaturoval na sporťáku rok po mně. Řekli jsme si, že to spolu zkusíme. Jednalo se o obor, na který brali bez přijímaček, navíc na studijním oddělení dělala jeho nynější tchyně, která říkala, že bychom ten obor mohli zkusit,“ vzpomíná Zdráhal na okolnosti rozhodnutí, které jej přivábilo do akademické sféry.

První dny ale byly pořádný náraz. Ještě před nástupem do prváku pořádala univerzita přípravný kurz, kde si noví studenti mohli porovnat své znalosti učiva.

„Přišel jsem před prvním ročníkem na čtrnáctidenní přípravný kurz. Na první přednášce jsem byl jak Alenka v říši divů. Když jdeš ze sporťáku na chemičárnu, kde potřebuješ hlavně chemii, matyku a fyziku, tak jsi úplně nepřipravený,“ připouští Honza. 

 A také přiznává, že ani jeho přístup ke studiu nebyl zrovna nejvzornější.

„V té době mi bylo devatenáct let, připadal jsme si, jako když mi patří svět. Hned jsem samozřejmě na sebe upozornil tím, že jsem vyrušoval a bavil se v hodině. Byl jsem takovej frajírek. Tak mi přednášející řekli, že jestli tam nechci chodit, tak nemusím. Už jsem se na tom přípravném kurzu neukázal,“ se smíchem hodnotí Zdráhal začátek své vysokoškolské pouti. „Stejně to, co se tam probíralo, pro mě byla španělská ves,“ doplňuje.

Jenže pak se celá idea s titulem z vysoké školy mladému obránci rozležela v hlavě. Nemá totiž ve zvyku ustupovat nebo něco vzdávat.

„Neumím se vzdávat, tak jsem se zařekl, že udělám všechno pro to, ať první ročník udělám. Museli by mě jedině z té školy vyhodit.“

Začal tedy intenzivně dohánět, co se na střední škole nedozvěděl.

„Chodil jsem na přednášky a studoval. Hodně pomohlo, že jsme byli malý obor. Bylo nás osm nebo devět, se spolužáky jsem si rozuměl, pomáhali mi. Ze začátku jsem netušil, o čem je na hodinách řeč. Ale nastoupila moje povaha, která mi nedovolí něco vypustit.“

Běžnou součástí pozápasového programu tak pro Honzu začalo být noční studium. Večer dohrál zápas, domů se dostal okolo jedenácté večer. Místo odpočinku a regenerace zasedl ke skriptům a připravoval se na laborky, které měl další den od sedmi ráno.

„Okolo jedné ráno jsem měl hotovo, vše zpracované, vypočítané včetně navážek. Věděl jsem, co mi z pokusu má vyjít. Mému parťákovi Patriku Lenochovi to ze začátku tolik nešlo, tak jsem třeba ještě do dvou seděl s ním a procházeli jsme to společně. To mi určitě pomohlo také, že jsem si to znovu prošel a zopakoval si to,“ popisuje svoji studijní a hokejovou rutinu. Patrik Lenoch později svoji slušně rozjetou kariéru (zahrál si v roce 2010 na MS hráčů do 18 let) musel kvůli zranění kolene ukončit. „A postupem času se ve škole zlepšil, a nakonec doučoval on mě,“ usmívá se Honza Zdráhal.

Na spánek mnoho času nezbývalo, do toho si přidejte, že tělo mladého zadáka procházelo zátěží profesionálního sportovce. Zkrátka žádná procházka a vyspávání do oběda, jako je u jiných studentů běžné. „Byl jsem mladý, vždycky jsem to nějak dospal. Určitě to stálo za to. Navíc mě ten obor začal opravdu bavit,“ upozorňuje Honza.

A klasický studentský život? Znáte to, párkrát do týdne si protáhnete večerku kvůli nějakému tomu večírku. Užil si ho Honza? Nebo kvůli dvěma rozjetým kariérám na to neměl čas?

„Takový ten klasický studentský život, kdy je dvakrát třikrát do týdne party, mě fakt minul. Občas jsem spolužákům záviděl ty jejich historky. Na druhou stranu skloubit profesionální hokej a studium bylo opravdu těžké. Ale nelituji toho, nepřipadá mi, že jsem o něco přišel,“ upřímně vykládá přemýšlivý obránce.

Občas prý dění v chemických laboratořích na univerzitě připomínalo scény z filmu. Spousta baněk a dalšího chemického skla, ze kterého stoupá dým. Student musel přesně vědět, co dělá, jinak by ho výsledek pokusu mohl zranit a ze školy by ho rychle vypakovali.

„Na laboratoře byla náročná příprava. Člověk musel přijít připravený, musel vědět, co má dělat, jak sestavit aparaturu. Občas to připomínalo filmy se všemi baňkami a sklem,“ popisuje hodiny na univerzitě.

Nejsem flákač

První ročník nakonec Honza s vypětím všech sil zvládl. Sám přiznal, že jeho původní přístup nebyl zrovna ukázkový, o to víc se pak ale snažil prvotní dojem napravit. Vše se doučit a přesvědčit sebe a vyučující, že na to má.

„Chtěl jsem ukázat, že nejsem jen další z těch, co se na tu školu přišli zašít. Obzvlášť v tom prvním ročníku jsem měl obrovský progres. Z prvního testu z anorganické chemie jsem měl okolo 35 bodů ze 100, což byla ostuda. Doučil jsem se to, a z druhého jsem měl už 95 nebo 96 bodů ze 100 možných,“ uvádí příklad svého vzestupu.

A od té doby se začalo studium obracet k lepšímu. Snaha a píle se vyplatily. „Všichni vyučující viděli, že nejsem flákač. I díky tomu mi pak v dalších letech vyšli hodně vstříc, protože času na chození do školy jsem kvůli hokeji měl málo,“ přiznává Honza. „Spousta věcí šla domluvit, ale všechno jsem se musel naučit. V tom jsem žádné ústupky nebo úlevy neměl,“ ujišťuje někdejší reprezentant Česka v kategorii do dvaceti let.

Hokej zabíral stále větší místo v Honzově životě. Z koníčku se stalo regulérní zaměstnání. Při studiu putoval po vzdálených koutech naší vlasti, hned dvakrát se vrátil do Třebíče, kde se mu podle jeho slov vždy dařilo a líbilo. Hokejový klub z Třebíče později hrál významnou roli v jeho inženýrském studiu, ale nepředbíhejme.

Frajírky nebrat!

Prostředí rychlé hry s pukem mezi mantinely a prostředí seminárních prací, přednášek a zkoušek nemůže být od sebe vzdálenější. I proto je zpětně Honza Zdráhal rád, že si mohl projít oběma světy a své zkušenosti z nich spojit.

„Kdybych měl srovnat akademické a hokejové prostředí, tak jsou mezi nimi neskutečné rozdíly.“

Na vysokou školu přišel dle svého vyprávění jako frajírek. Velmi záhy však poznal, že to je cesta, která by se na univerzitě nesetkala s úspěchem.   

„Prostředí vysoké školy mi nastavilo úplně jiné zrcadlo než hokejové. Osobnostně mě zformovalo a posunulo. Setkal jsem se s lidmi, kteří byli skutečnými kapacitami ve svém oboru. Najednou viděli, že chci také něčeho dosáhnout, a od té doby se mi snažili všichni pomoct. Bylo to takové upřímné prostředí,“ vyznal se inženýr v oboru chemie a technologie materiálů / organické povlaky a nátěrové hmoty.

Přístup vyučujících jej podle jeho slov příjemně překvapil. „Mohli se nade mě povyšovat, přitom se mi snažili pomoct a předat své znalosti. Což bylo super a hodně mi to otevřelo oči,“ doplnil své zkušenosti.

Po úspěšném bakalářském oboru se rozhodl pokračovat v inženýrském studiu. Zároveň s tím se na plno věnoval své hokejové kariéře, ve které cestoval především po prvoligových štacích, občas ale nakoukl i do extraligového pardubického A-týmu. Postupně prošel hostováními v Třebíči, Šumperku, znovu v Třebíči až zakotvil v Jihlavě, kde konečně prožil v šestadvaceti letech plnohodnotný extraligový ročník. Ale právě v letech, kdy se mu výkonnostně dařilo v Třebíči, což jej následně vyhouplo do jihlavského A-týmu v extralize, došlo na nejtěžší období jeho akademické kariéry – inženýrskou závěrečnou práci. 

„Většinu svého studia jsem nebyl v Pardubicích. Ještě když jsem dělal bakaláře, tak to celkem zvládat šlo. Bakalářská práce byla jen o teorii. Jenže na inženýrském oboru už to bylo o něčem jiném.“

Největším problémem se ukázaly být laboratorní hodiny, na kterých jste zkrátka museli být, ať se děje, co se děje.

„U spousty předmětů byla potřeba docházka, kterou jsem kvůli vytížení v klubu nemohl splnit. Na univerzitě mi ale vyšli vstříc v tom, že i když jsem občas docházku nesplnil, tak jsem mohl ke zkoušce. Na tu jsem se naučil jako každý jiný student. Měl jsem spíše průměrné, ne úplně výborné známky. Jediné, co jsem opravdu musel odchodit, byly ty laboratoře, to jinak nešlo udělat. Na druhou stranu, mohl jsem si je třeba kolikrát doplnit v jiném termínu,“ líčí Honza Zdráhal.

„Složitá byla především vzdálenost. Hodně lidí říká, že studium s hokejem skloubit nejde, ale když se chce, tak ty možnosti vždycky najdete,“ myslí si úspěšný student a profesionální hokejista v jedné osobě.

Jak se vlastně hokejové prostředí – trenéři, manažeři či spoluhráči – tvářilo na to, že se kromě hraní hokeje Honza rozhodl ještě studovat? Nepřevládaly tlaky, že by se měl raději pořádně zaměřit na sport, který ho živí?

„Žádný trenér mi to v průběhu mé kariéry nezakazoval. Vždyť by šli sami proti sobě, už od mládeže nám říkali, že kdo nebude mít dobré známky, nebude hrát. Cítil jsem podporu, samozřejmě v den zápasu by mě nikdo nikam nepustil, ale jinak se šlo vždycky domluvit. Den po zápase jsem třeba mohl místo tréninku na laborky. Občas jsem slýchal nějaké narážky od kluků. Ale jenom ze srandy,“ potvrzuje, že i v hokejové komunitě mu se studiem podali pomocnou ruku.  

Úspěšná práce

Důležitou postavou Honzova studia byl docent David Veselý, který mu byl poradním hlasem po celé jeho studium a jako školitel vedl jeho bakalářskou i inženýrskou práci. A právě díky němu a lidem ze studijního oddělení jsme mohli vyfotit Honzu v jeho někdejším pracovišti – v laboratořích Fakulty chemicko-technologické.

„Dlouho jsem se s nikým ze školy neviděl, ale říkal jsem si, že bych se tam rád stavil. Bylo fajn, že jsem se díky focení mohl s panem děkanem a panem docentem zase vidět a přijít do školy, na kterou mám opravdu hezké vzpomínky,“ řekl po focení pro tento článek Honza Zdráhal.

Dlouhé cesty z třebíčských tréninků na odpolední laboratoře v dalším průběhu studia nepřipadaly v úvahu. Bylo to tak čím dál náročnější. V tuto chvíli přišla pomoc z hokejového prostředí. „Závěrečná práce na inženýrském studiu musela kromě teorie obsahovat i pokus. Tehdy mi velmi pomohl právě docent Veselý. Sestavil mi práci na míru. Pak mi pomohli v mém tehdejším působišti v Třebíči, když mi jejich marketingový manažer Dan Šlapák domluvil ve Velké Bíteši v galvanovně to, že jsem u nich mohl pokus pro svoji práci splnit,“ nezapomíná na nezištnou pomoc od svého školitele i někdejšího působiště.

U obhajoby své práce ho navíc akademická komise pochválila za neotřelé téma jeho práce. A před své jméno si tak Honza Zdráhal nově mohl napsat Ing.

„Byl jsem jeden z mála, který dělal tyto druhy pokusů, protože většina prací na té škole je zaměřená na nátěrové hmoty. Zas to bylo něco jiného, za což jsem byl dokonce pochválen u obhajoby své práce. Velký dík patří mému školiteli docentu Veselému, děkanovi Petru Kalendovi a Třebíči. A určitě také Patriku Lenochovi. Bez nich by moje studium bylo mnohem obtížnější,“ je i po letech extraligový obránce vděčný.

A kde by se svým vzděláním poctivý obránce našel uplatnění?

„Pardubická univerzita má slogan, že život je chemie. A připadá mi, že to tak platí. Ve spoustě věcí se chemie nachází, je velkou součástí výrobního procesu. Rozsah mého uplatnění je velký. Ve stavitelství, automobilovém průmyslu, velkých pardubických chemičkách a podobně. Jedna moje bývalá spolužačka se zabývá ekologií. Záleží jen na vás, jak budete nabyté znalosti umět použít,“ uvedl na téma uplatnění v oboru Honza Zdráhal.

Chtěl pokračovat v doktorském studiu? „Uvažoval jsem o tom. Ale narodily se nám děti a volný čas už jsem neměl žádný. Veškeré volno chci věnovat rodině, která mě naplňuje,“ říká otec dvou malých synů.

A právě rodina znamenala po studiu další životní posun a další moment, kdy se Honzovi přeskládaly priority.

„Jsem za to moc rád, byl to životní impulz, díky kterému jsem přestal přešlapovat na místě. A teď, když se mi kariérně moc nedaří, tak jsou mojí oporou a odreagováním, které mě drží psychicky vyrovnaného. Díky nim vím, že jsou v životě i důležitější věci než hokej. Dávají mi motivaci stále na sobě pracovat a hrát co nejdéle to půjde,“ vyznal se bek, který v letošní sezoně cestuje mezi A-týmem a partnerským klubem z Vrchlabí.

Smolný ročník

V pardubickém dresu se naplno prosadil Jan Zdráhal v těžké sezoně 2019/2020. Patřil mezi důležité obránce v sezoně, kdy Pardubice až v posledním zápase uhájily extraligovou příslušnost. Na ledě nejčastěji nastupoval se zkušeným slovenským zadákem Jurajem Mikušem. Sezonu skončil jako nejlepší hráč našeho A-týmu ve statistice +/-.

Do nové éry pardubického klubu před sezonou 2020/2021 tak vstupoval jako stabilní člen kádru, jenže jeho ročník zpomalilo těžké zranění čelisti, které utrpěl v předsezonní přípravě. Kvůli tomu zmeškal začátek extraligy a na trénincích dlouho nosil celoobličejový kryt.

Když se vrátil do sestavy a znovu si našel svoji pozici v mužstvu, přišlo opět zranění, tentokrát jej vyřadila bolavá třísla. Smolnou sezonu mu ukončil hrubý zákrok na koleno v únorovém derby s Mountfieldem HK. Přišel tak o předkolo s Karlovými Vary i čtvrtfinále s Mladou Boleslaví. Jeho loňská bilance se zastavila na 35 zápasech a šesti bodech (1 + 6) v základní části.

Při přípravě na aktuální ročník jej opět přibrzdilo zranění. I přesto se mu příprava gólově vydařila, když dvakrát skóroval proti Spartě a jednou proti Vrchlabí. Zatím dělí své herní vytížení mezi A-tým Pardubic a partnerský klub ve Vrchlabí. 

I díky svému vzdělání zůstává nohama na zemi a nelétá v oblacích. „Moc si vážím svého povolání, je super, že můžu dělat to, co mě baví. Možná chvíli poté, co jsem podepsal první smlouvu, tak jsem měl takové mírně frajírkovské období. Zpětně vidím, že jsem ale tenkrát byl na úplném začátku. Ta cesta je dlouhá. Během kariéry se občas stanou věci, které nemůžeš ovlivnit a které zvrátí dosavadní vývoj kariéry, jako je zranění nebo výměna trenérů,“ uzavírá své vyprávění obránce Dynama, který se v současnosti blíží hranici dvou stovek zápasů v základní části extraligy.

autor Lukáš Zitka
foto Ladislav Adámek
HC Dynamo Pardubice

Milé kolegyně, mílí kolegové,

v souvislosti s aktuálními událostmi na území Ukrajiny zveřejnila Univerzita Pardubice na svých webových stránkách aktualitu Pro Ukrajinu, ve které jsou uvedeny možnosti humanitární pomoci, včetně podrobnějších informací a odkazů.

Vedení fakulty nabízí všem zaměstnancům a studentům, kteří by chtěli přispět do materiální sbírky v Pardubicích, že mohou každý všední den od 8.00 do 15.00 hodin veškerý materiál přinést na děkanát fakulty, kde bude shromažďován v zasedací místnosti a odkud bude zajištěn převoz do Kostela Panny Marie Bolestné v Pardubicích.

Poptáván je následující materiál:

• trvanlivé potraviny (např. konzervy, těstoviny, cereálie, sušenky, sušené ovoce, …)
• drogerie, hygienické potřeby
• deky, přikrývky a spacáky  
• léky a zdravotnický materiál (obvazy, náplasti, ochranné rukavice, léky proti bolesti, …)

Vedení fakulty prosí zaměstnance, aby výzev k humanitární pomoc vyslyšeli a pomohli nám tímto vyjádřit sounáležitost a podporu lidu Ukrajiny v jeho velmi těžkých dnech.

DĚKUJEME! Слава Україні

Vedení FChT

Aktualita 3. 3. 2022: Materiální pomoc míří z fakulty na Ukrajinu

Obracíme se na všechny naše studenty s prosbou o zapojení se do doučování žáků základních škol.

Smyslem doučování je pomoci žákům doplnit učivo, které během opakovaných výpadků prezenční výuky nestihli zvládnout a dostatečně si tak upevnit. Pomoc vysokoškolských studentů v této aktivitě může významně žáky podpořit v motivaci ke studiu. Vzhledem k nižšímu věkovému rozdílu mezi žákem a studentem může mít „efekt pomoci od staršího kamaráda“ vliv z hlediska psychologického, jak v osobní, tak emoční rovině.

Pomoc žákům ZŠ se zvládáním školní přípravy může probíhat jak formou prezenční, tak online. Je možné po domluvě se školou uzavřít DPP / DPČ a obdržet za doučování finanční odměnu.

Více informací můžete najít na webu zapojmevsechny.cz

Prosíme naše studenty, aby využili této příležitosti a pomohli mladším žákům s výukou a motivovali ke studiu, aby se jednou stali Vašimi kolegy!

Děkujeme za Váš zájem a věříme, že se řada našich studentů do této výzvy zapojí.

Mgr. Stříbrná Lucie, Ph.D.
proděkanka fakulty

Užitečné kontakty:
Anna Marková
Podpora společného vzdělávání
v pedagogické praxi – APIV B
Národní pedagogický institut ČR
Centrální pracoviště
Senovážné náměstí 25
110 00 Praha 1
anna.markova@npi.cz
www.nidv.cz
www.inkluzevpraxi.cz