Profesor Petr Kalenda kdysi dávno přijel do Pardubic studovat. Jeho obor ho nakonec přivedl až k postu děkana Fakulty chemicko-technologické. Brzy vstoupí do dalšího funkčního období.„Chemie obnáší spoustu dřiny, ale je to taky celoživotní láska. Nedokážu si představit, že bych dnes dělal něco jiného. V naší rodině jsem třetí generací chemiků, můj syn je už čtvrtá generace. Jsme taková chemická rodina,“ usmívá se. 

Posun ke kvalitě

Fakulta podle něj dnes patří mezi špičková evropská vědecká pracoviště. „Máme řadu velice kvalitních profesorů, docentů, vědeckých pracovníků, ale taky investujeme značné finanční obnosy do inovace přístrojového vybavení. I když je chemie dál o baňkách, chladičích, kádinkách, tak je taky o velice sofistikovaných přístrojích. Umožňují měření vlastností a veličin, které jsme si před lety ani nedokázali představit, že bychom je u nás mohli měřit.“

Akademický senát Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice nedávno jednomyslně potvrdil Kalendu ve funkci. „Mým hlavním zájmem je vyhledávání talentovaných studentů, pedagogická činnost a samozřejmě taky vědecká činnost, kterou pěstujeme už od roku 1950. Budeme tedy slavit 70 let výuky chemie v Pardubicích.“ 

Na fakultě aktuálně studuje přes 1 400 vysokoškoláků. Vznikla v roce 1950 jako Vysoká škola chemická, později se její název změnil na Vysokou školu chemicko-technologickou. Podílí se na pořádání řady soutěží jako třeba Chemiklání anebo Hledáme nejlepšího mladého chemika. Pro zájemce o studium chystá na 13. února další Den otevřených dveří.

Celý audio záznam a rozhovor najdete na webu Českého rozhlasu Pardubice, ze kterého byl článek převzat. 

Univerzita Pardubice v rámci svého programu k 30. výročí sametové revoluce představila unikátní výstavu s názvem Za vaši a naši svobodu 1968-2018 o protestech proti okupaci Československa v roce 1968 ve státech komunistického bloku. Do Pardubic ji přivezla její patronka, místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.

„Informace o tehdejších protestech se do našich médií po roce 68 samozřejmě nedostaly a musíme poděkovat současným badatelům, že našli prameny a archivy k těmto případům a také ještě některé žijící svědky a účastníky těchto statečných činů. Mnozí mladí lidé si dnes asi nedovedou představit, jak takové protesty jejím vrstevníkům změnily život a jak vysokou cenu za projevení svého postoje tenkrát zaplatili,“ komentoval výstavu předseda správní rady Univerzity Pardubice a 1. náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek.

Výstava byla vytvořena z dokumentů, fotografií a na základě autentických svědectví pamětníků, které pořídili v letech 2008 až 2018 Adam Hradilek, Petr Blažek, Štěpán Černoušek, Michaela Stoilova a další badatelé Ústavu pro studium totalitních režimů. Popisuje osudy protestujících, jejich vzpomínky a kombinuje je s dokumenty ze sovětských, polských, maďarských, německých, bulharských a českých archivů bezpečnostních složek a osobních archivů.

 Výstava je putovní a byla představena například ve Washingtonu, Permu nebo v Kyjevě.

Ve foyeru Auly Arnošta z Pardubic bude výstava umístěna do 8. března.

Článek byl převzat z aktualit Pardubického kraje.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

Na Univerzitě Pardubice začala výstava o protestech proti okupaci Československa v roce 1968, ve státech komunistického bloku. Má název Za Naši a vaši svobodu 1968 až 2018. Výstava popisuje náladu, která panovala před 50 lety v zemích Varšavské smlouvy a zároveň představuje krátké životopisné medailonky lidí, jejichž osud byl poznamenán represivním systémem. Důvodem pro jejich pronásledování bylo často jen veřejné odsouzení sovětské invaze do Československa. Jednoho z autorů výstavy Adama Hradílka z Ústavu pro studium totalitních režimů jsem se zeptala, jak je expozice koncipovaná.

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Ústav pro studium totalitních režimů od roku 2018 sbírá příběhy, osudy lidí, kteří se zúčastnili těchto protestů a vlastně se snažíme i každý rok pozvat někoho z těchto lidí. A získáváme od nich fotografie, rozhovory, dokonce se nám daří i z archivu bezpečnostních složek těch, kterých zemí získávat doklady o jejich represí a tak. Na základě těchto materiálů byla sestavena i tato výstava.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

A platí, že ve všech těch zemích Varšavské smlouvy, které se vlastně podíleli na okupaci Československa v roce 1968, takže ty protesty probíhaly a řádově kolik lidí se jich zhruba účastnilo?

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Je to tak, ty protesty se skutečně odehrály ve všech těch zemích, které se invaze zúčastnily. Bylo to od jednotlivců přes stovky až tisíce lidí třeba ve východním Německu, například v Sovětském svazu. Většina posluchačů asi bude znát osudy těch osmi statečných, kteří protestovali na Rudém náměstí. Ale v celém Sovětském svazu došlo ke stovkám případů protestů a některé z nich se vlastně až teprve teď například z ukrajinských archivů KGB vynořují v posledním roce jsme získali několik spisů, které byly vedeny KGB na Ukrajince, kteří protestovali proti okupaci v tom roce 1968.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

Tak to je velmi zajímavé. Co jste z těch spisů KGB zjistili.

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Jednak u těch lidí, kteří již nejsou na živu, tak vůbec se dozvíme o tom proč třeba protestovali, protože tam jsou výslechové protokoly, jsou tam často i fotografie z rekonstrukcí těch míst, kde k těm protestům došlo, protože ten způsob toho protestu byl velice široký od vylepování letáků přes otevřený dopis, vystoupení na stranické schůzi, ale samozřejmě máme i případy sebeupálení, ke kterým došlo třeba například v Polsku i na Ukrajině ještě před Palachovým činem, což je zajímavé, ale i poté, co se Jan Palach sebeupálil v lednu 1969, tak i vlastně v návaznosti na jeho čin, došlo k dalším takovýmto aktům protestu v těch zemích Varšavské smlouvy.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

Vy jste také zmínil represe. Víme, že těch osm statečných bylo perzekuováno v Rusku, tam bylo vězení nebo psychiatrie a tak dále, jak to vypadalo v těch jiných zemích, obdobně?

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Bylo to obdobné. Ty represe byly vázány asi na závažnost toho činu. Když někdo vystoupil na univerzitě, tak například za to byl vyloučen ze studií. Někdo ztratil zaměstnání kvůli jeho vyjádření protestů a někdo skutečně skončil například jako Johana Holander, studentka z Krakova, vylepila plakát proti okupaci Československa a byla několik měsíců vězněna.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

V názvu je období let 1968 až 2018. Přibližuje tedy ta výstava i jiná období než stěžejní události roku 1968 nebo řekněme úplně těch nejbližších poté.

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Je to tak, protože my vyhledáváme ty jednotlivé účastníky protestů, tak se nezajímáme pouze o ten jeden jediný akt solidarity s naší zemí, ale i o jejich celý život, který je často velice pestrý a velice často tito lidé zůstali angažováni i v tom pozdějším věku i po propuštění ze vězení a tak dále, například Mustafa Džamilev, člověk, který vlastně hájil právě krymských Tatarů od 60 let až po ta 90. léta, tak toho jeho osudu se dotýkáme, například i okupace Krymu a jeho vlastně opětovnému zápasu za svobodu krymských Tatarů.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

Vy jste dnes na výstavě v Pardubicích, ale v České republice měla výstava premiéru v rámci akcí připomínajících výročí událostí srpna 1968. Jak velký byl o ni zájem právě v Praze?

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

V Praze byla tato výstava vystaveny ve skautském institutu na Staroměstském náměstí, což je velice živoucí příjemné místo, které navštěvuje mnoho mladých lidí, samotná ta vernisáž byla velice pěkná, veliká právě z toho důvodu, že se jí zúčastnili někteří z těch protestujících, kteří přijeli na 50. výročí okupace do Prahy.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

A tady ještě musím zmínit i světové souvislosti, protože anglická verze výstavy byla loni na jaře uvedena ve Washingtonu v létě pak v Torontu, tak jaké jste zaznamenaly ohlasy na americkém kontinentu a ze Spojených států?

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Tak já jsem měl čest otevřít tu výstavu i ve Washingtonu právě i za účasti Pavla Litvinova, jednoho z těch osmi statečných z Moskvy. Ten zájem byl veliký. Výstava byla plánovaná, že bude vystavena měsíc, nakonec byla prodloužena ještě o jeden měsíc a zároveň byla vystavena v evropské misi ve Washingtonu, také velice frekventované místo a ty ohlasy byly úžasné.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

A co ohlasy v Rusku, protože i ruská verze výstavy byla k vidění v moskevském Sacharovově centru. Přeci jen víme, že v ruských oficiálních médiích ten obraz 68 a okupace není tak shodný jako u nás.

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Zase, ta výstava byla přijata velice dobře, ale samozřejmě je otázka, koho ta výstava zajímá. Ona byla vystavena v Sacharovově centru, které navštěvují lidé, kteří se zajímají o historii, zajímají se o dění kolem sebe, zajímají se o lidská práva. A těch lidí, kteří jsou tímto způsobem aktivně orientovaní, samozřejmě asi není tolik jako jinde ve světě, ale ten zájem byl, ta výstava je putovní v Ruské federaci, byla již vystaveny v Permu, poputuje do Petrohradu.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

A nebyl žádný problém s tou výstavou?

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Určitě ne. S tou výstavou problém nebyl. Došlo k určitému problému během toho pietního setkání na Rudém náměstí, kde jsme si společně s těmi žijícími účastníky protestů připomněli ten odvážný čin z Rudého náměstí a tam došlo tedy k zatčení třech osob, kteří měli u sebe transparenty, jednak ten transparent za vaši a vaši svobodu, který se objevil již před 50 lety na Rudém náměstí, tak i třeba transparent Svobodu Sencovovy, ukrajinskému disidentu, který je vězněný v Ruské federaci. Takže tito lidé, kteří vlastně veřejně projevili nějaký apolitický názor, tak byli zatčeni. My, kteří jsme pouze kladli květiny a postáli tam s pozůstalými nebo příbuznými, nás se to nedotklo.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

Adame, na závěr na vás navážu s osobnější otázkou. Když jste se probíral všemi těmi materiály a připravoval tuto výstavu, tak co vás vlastně nejvíc při tom chytlo třeba za srdce a nakolik právě toto téma té solidarity, toho soucitu vlastně s jinými národy, kteří zažívají něco negativního, tak na kolik je podle vás to téma důležité pro dnešek, nebo i do budoucna?

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Jedním z nejsilnějších zážitků bylo první setkání s Pavlem Litvinovem, jedním z těch osmi statečných před deseti lety v New Yorku, kde jsem mu děkoval jako mému dětskému hrdinovi, nebo hrdinovi z dětských let a poděkoval jsem mu za tu solidaritu s námi, kterou projevili, jak za to zaplatil a on mi říkal: Adame, neblázni, to já jsem to nedělal kvůli vám, já jsem to dělal kvůli nám. My jsme doufali, že Pražské jaro zažehne moskevské jaro a samozřejmě, že to byla nadsázka ale zároveň je to moment, který je přítomný u většiny těch lidí, se kterými jsme měli tu čest hovořit nebo ty jejich příběhy popsat, že vlastně ten protest byl nejen kvůli nám, ale byl to i výraz zoufalství, ztráty nějaké naděje, kterou vkládali v to pražské jaro, že změní ten systém, ve kterém žili také.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

Čili opravdu za vaši a naši svobodu. Tolik historik Adam Hradílek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Připomínám, že putovní výstava za naši a vaši svobodu je ode dneška přístupná v Pardubicích. A na našich vlnách, na vlnách Českého rozhlasu Plus vás teď čekají hlavní zprávy a po nich publicistika, která se bude věnovat také aktuální situaci v Venezuele a problémů s polským masem. Od mikrofonu se pro tuto chvíli loučí Lucie Vopálenská.

Rozhovor byl převzat z pořadu Den podle... Českého rozhlasu Plus. 

Rádi bychom Vás upozornili na aktuální výzvu k podávání návrhů společných česko-bavorských výzkumných projektů s dobou řešení 2019-2021.

Záměrem této společné výzvy je zlepšit vědeckou spolupráci mezi Českou republikou a Svobodným státem Bavorsko, podpořit spolupráci především mladých vědeckých pracovníků z Bavorska a Česka a zároveň motivovat vědce z obou zemí k předkládání společných žádostí o granty na bilaterální a multilaterální projekty.

Výzva je otevřena pro všechny vědecké obory, obzvláště vítány jsou projekty z oblasti lékařských věd a péče o zdraví a věd o materiálech.

Žádost je nutno podat paralelně v Česku a v Bavorsku, a to vždy jedním žadatelem z ČR a jedním z Bavorska. Žádosti českých vysokých škol resp. výzkumných organizací přijímá MŠMT ČR, žádosti bavorských vysokých škol přijímá BTHA.

Termín podávání žádostí: 22.3.2019

Informace a formuláře pro žadatele z ČR jsou k dispozici na webových stránkách MŠMT:
http://www.msmt.cz/vyzkum-a-vyvoj-2/vyhlaseni-verejne-souteze-ve-vyzkumu-vyvoji-a-inovacich-4

Informace a formulář pro žadatele z Bavorska jsou k dispozici na webových stránkách BTHA:

https://www.btha.cz/de/foerderung/joint-call-2019-2021

Více informací o česko-bavorských projektech ve vědě a výuce můžete nalézt na  webových stránkách www.btha.cz v rubrice Good Practice:

https://www.btha.cz/cs/good-practice/vyzkum

https://www.btha.cz/cs/good-practice/vyuka

Pardubičtí analytičtí chemici představili unikátní metodu, díky které je možné ještě v raném stadiu zjistit rakovinu slinivky břišní, jež patří mezi nejhůře zjistitelné karcinomy.

Podívejte se na reportáž a rozhovor s profesorem Holčapkem.

Říká se jí skrytý zabiják.

Rakovinu slinivky břišní je těžké odhalit, a když už se tak stane, bývá většinou na léčbu pozdě.

Podle dat, která před děma lety zveřejnila 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, přežije následujících pět let méně než pět procent pacientů s touto diagnózou.

Toto děsivé číslo by v budoucnu mohl změnit objev profesora Michala Holčapka z pardubické univerzity.

Holčapek se svým týmem se na chemicko-technologické fakultě věnuje analýze lipidů, v níž se dostali na úplnou špičku. Díky těmto zkušenostem byli schopni přijít s metodou, jak ze vzorku krve zjistit rakovinné bujení v těle.

„Vyvinuli jsme spoustu metod na analýzu lipidů a dotáhli jsme to do fáze, že jsme byli schopni analyzovat všechny typy lipidů. Dostal jsem nápad, že jednou z nemocí, která by mohla být pro výzkum zajímavá, je rakovina, protože při ní dochází k nekontrolovanému dělení buněk. Aby se mohly buňky dělit v takto zrychleném režimu, potřebují spoustu stavebního materiálu, kterým jsou právě lipidy,“ vysvětluje Holčapek.

Jelikož se rakovinné buňky tvoří velmi rychle, enzymy nejsou schopny zvládnout všechny procesy tak, jako je to u růstu buněk zdravých, což se u takzvaného lipidomu projeví. „Otázka byla, jestli se tyto změny promítnou i do tělních tekutin,“ říká vědec. Tato hypotéza se jeho týmu potvrdila.

Postupnými testy vzorků od dobrovolníků chemici zjistili, že změny v krvi dokážou odhalit už v raném stadiu nemoci. „Pokud je nádor o velikosti jednoho centimetru, pak je ovlivnění krve velice malé. Náš postup však umožňuje odhalit i takto malé změny s velkým procentem správnosti.“ Úspěšnost testování přesahuje 90 procent, nejvyšší je právě u těžko zjistitelné rakoviny slinivky. „Tam jsme dosáhli až 96 procent,“ dodává.

Kromě vzorků od vlastních dobrovolníků testovali pardubičtí vědci i takzvané zaslepené vzorky. Tedy takové, jejichž diagnózu neznali. Úspěšní byli i u nich. „Tento model má chybovost zhruba jen sedm procent. Podobné modely máme i pro další typy takoviny – ledvin, prostaty a prsu,“ ukazuje Holčapek na monitoru svého počítače grafy s procentuální úspěšností. Ve srovnání s jinými metodami je ta jeho jasným vítězem.

Holčapek spolu se svým týmem v současné době usiluje o publikaci svého výzkumu v prestižních vědeckých časopisech. Mají podaných už i několik patentových přihlášek.

Aby se mohla metoda dostat do praxe a sloužit pacientům v českých i světových nemocnicích, je nutné ji klinicky otestovat. Pro urychlení testů pardubický tým potřebuje nové kolegy, ale také několik desítek milionů korun.

Nějaké finance sice dostane tým z grantů, kvůli finanční náročnosti by však pardubičtí vědci rádi oslovili i soukromé investory, kteří by mohli s urychlením testování pomoci.

„Aby bylo možné to dokončit, potřebovali bychom pro dalších pět let 50 až 60 milionů korun,“ říká pardubický vědec, který do týmu poptává i nové kolegy z řad analytických chemiků, neboť ve více lidech by bylo možné výzkum provádět rychleji.

Metoda pardubických chemiků zaujala už i veřejnost, Michalu Holčapkovi se ozývá řada nových dobrovolníků, kteří by si rádi nechali své vzorky otestovat. Ty však profesor zatím musí zklamat. „V tuhle chvíli testování pro širokou veřejnost nenabízíme. Musíme nejdříve dokončit převod z akademické laboratoře do klinické praxe.“

Cílem Holčapkova výzkumu je, aby bylo rakovinu možné díky jeho metodě zachytit už v raném stadiu při běžném vyšetření krve. Jen pro srovnání: nový test CancerSeek se podle výsledků publikovaných v časopisu Science dostal na pouhých 43 procent úspěšnosti.

Článek je převzat ze seznamzpravy.cz

Rakovina slinivky je nejzákeřnějším onkologickým onemocněním. Říká se jí skrytý zabiják, protože se dlouho nijak neprojevuje, načež rychle a silně udeří. Na léčbu již bývá pozdě, 95 procent pacientů umírá, nejčastěji do roka. Vědci a lékaři byli dlouho bezradní nejen v její léčbě, ale také v včasné diagnóze. Nyní však vědecký tým profesora Michala Holčapka z Fakulty chemicko-technologické na Univerzitě Pardubice vyvinul spolehlivou metodu, díky níž by mohli pacienti na celém světě získat šanci na brzké zachycení nemoci a lepší prognózu její léčby. Jenže její zavedení do praxe bude vyžadovat ještě spoustu práce a financí.

Skupina vědců na Katedře analytické chemie na pardubické univerzitě umí kromě rakoviny slinivky svou novou metodou diagnostikovat také rakovinu prsu, prostaty a ledvin.

Zatím získali stovky krevních vzorků od dobrovolníků. Z nich extrahují lipidy, tedy biomolekuly, které jsou mimo jiné stavebními jednotkami buněčných membrán, a stanovují jejich množství v krvi. Na základě těchto údajů vytvoří specifický profil daného člověka.

Díky stovkám vzorků tým profesora Holčapka již ví, jak vypadá profil zdravého člověka a pacienta trpícího rakovinou slinivky břišní, prsu, prostaty či ledvin. Dokážou proto nový vzorek přiřadit k některému z těchto profilů a tím diagnostikovat nemoc již v raném stadiu.

Lékaři, biologové a chemici doposud tápali v otázce, pomocí jakých ukazatelů včas odhalit karcinom slinivky břišní, který je dlouho bez příznaků. A když se projeví například bolestí břicha i zad, nechutenstvím, trávicími potížemi nebo žloutnutím kůže, bývá už většinou pozdě. Výzkumná skupina z Univerzity Pardubice využila svých znalostí a dlouholetých zkušeností v oblasti analýzy lipidů a dosahuje se svou metodou velmi dobrých výsledků.

"Analýzou lipidů se naše skupina zabývá již dvacet let. V určité fázi jsme už byli schopni analyzovat všechny typy lipidů, které existují, už nebylo co zlepšovat, ale chybělo tomu praktické využití. Napadlo mě proto, že bychom mohli zkusit diagnostikovat nějakou chorobu, která s lipidy úzce souvisí," vypráví profesor Michal Holčapek.

A tou je právě rakovina. Podstatou nádorového bujení je nekontrolované množení buněk a rychlý růst nádoru. Aby se buňky mohly takto rychle dělit, potřebují velké množství stavebního materiálu a tím jsou právě lipidy.

"Pro tento rychlý nádorový růst tělo potřebuje velké množství lipidů, které pak tvoří membrány rychle vznikajících národových buněk. Jelikož se lipidy musí syntetizovat zrychleně, jsou trochu jednodušší. Jejich profil v nádorové a normální buňce je proto odlišný," vysvětluje vědec podstatu své metody.

Princip byl již znám, ale až pardubický tým prokázal, že tyto rozdíly jsou zachovány i v tělních tekutinách - v tomto případě krevním vzorku. Vědci také prokázali, jaká hladina lipidů je typická, a znají modely pro jednotlivé druhy rakoviny. 

"S velkou pravděpodobností jsme schopni určit, že daný člověk trpí rakovinou, s menší pravděpodobností o jaký typ rakoviny se jedná," vysvětluje Holčapek.

Metoda má potenciál zachránit život statisícům pacientů po celém světě. Problém je však její uvedení do praxe. Na vývoj a certifikaci nové diagnostické metody nemá pardubický tým ani peníze, ani dostatečný počet vědeckých pracovníků a studentů. Nyní se pardubické univerzitě podařilo spojit síly s českým biotechnologickým inkubátorem i&i Prague z Ústavu organické chemie a biochemie, který poskytl vědeckému týmu první investici na další rozvoj projektu. Po prvním půlmilionu korun mu přislíbil celkovou částku pět milionů korun.

"Na to, abychom přešli z akademického prostředí do praxe, ale potřebujeme mnohem větší částku a mnohem více lidí. Výsledky se musí ověřit v několika dalších laboratořích a určit referenční hodnoty pro zdravé a nemocné jedince," podotýká šéf vědecké skupiny. "Rozhodně bych ale chtěl dosáhnout toho, že metoda bude jednou sloužit jako klinický screening v nemocnicích."

Své převratné poznatky již prezentovali na několika konferencích v USA, Asii, i v Evropě. Jejich metoda dosahuje až 96 procent úspěšnosti na klasifikovaných vzorcích a 93 procent na "zaslepených" vzorcích, u nichž neznají diagnózu. To je prý tak skvělé číslo, až se mu světová vědecká obec zdráhá uvěřit.

"Setkal jsem se s názory, že naše výsledky vypadají až tak dobře, že je to až neuvěřitelné, že to prostě nemůže vycházet až takhle skvěle. Jenže právě vysoká úspěšnost na zaslepených vzorcích dokazuje, že tato metoda skutečně funguje."

Pardubičtí chemici podali dvě patentové přihlášky, nyní je čeká spousta mravenčí práce a složité a finančně velmi náročné procedury, aby se jejich objev začal klinicky testovat. To může trvat několik let.

"Záleží na tom, zda a jak rychle se nám podaří sehnat průmyslového partnera nebo investora, který pomůže další vývoj financovat," říká profesor Holčapek.

Na rakovina slinivky břišní umírá přes 90 procent diagnostikovaných pacientů, a to většinou do jednoho roku, méně než deset procent pacientů se dožije více než pěti let. Jedná se o pátou nejčastější příčinu úmrtí v civilizovaném světě, na jejíž výzkum jde jen minimum peněz určených na onkologický výzkum. Malý tým z východu Čech ví, jak tento celosvětový problém řešit, ale bez dalších peněz a lidí a bez podpory klíčových institucí ho čeká dlouhá cesta místo rychlého převedení do praxe.

"Už jenom dostat se do těch nejprestižnějších vědeckých časopisů světa bývá pro malou skupinu odněkud z Česka obrovský problém," přibližuje profesor Fakulty chemicko-technologické na Univerzitě Pardubice. "Přesto se o to chceme pokusit," dodává.

Tým spolupracuje s fakultní nemocnicí v  Olomouci či s Masarykovým onkologickým ústavem v Brně. Má také skupinu asi 150 zdravých dobrovolníků, kteří se účastní pravidelných odběrů.

Proč právě na akademickém pracovišti v Pardubicích se podařilo dokázat něco, co zatím marně zkoušely renomovaní vědci po celém světě? "My jsme analytičtí chemici, tudíž se snažíme dělat analytickou chemii správně a přesně. Na jiných pracovištích to často dělají biologové. Navíc lipidomika je velmi mladý obor."

Jak říká, teprve vloni založili Lipidomics Standards Initiative s cílem zavést a standardizovat správné postupy v lipidomické analýze, což by jejich oboru mělo pomoci v dalším vývoji.

"Sešlo se tu více faktorů najednou - velké množství správných vzorků, přesná metoda, vlastní software na vyhodnocení dat a také trochu štěstí, které k tomu vždycky patří," uzavírá profesor Michal Holčapek.

Článek byl převzat z Aktuálně.cz

Pro všechny zájemce, kteří uvažují o studiu na vysoké škole, začínají zítra na Univerzitě Pardubice DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ. Během několika týdnů se budoucím studentům postupně otevřou učebny či laboratoře všech sedmi fakult. Prohlédnout si budou moci také moderní univerzitní kampus, univerzitní knihovnu, vysokoškolské koleje s menzou nebo tělovýchovný areál. Získají také informace o všech oborech a studijních programech, o přijímačkách i budoucím uplatnění.

Univerzita Pardubice nabízí kvalitní vzdělávání, což loni potvrdil Národní akreditační úřad, který jí jako teprve 4. vysoké škole v České republice udělil na 10 let známku nejvyšší kvality. Škola získala institucionální akreditaci pro šest oblastí vzdělávání: dopravu, ekonomické obory, historické vědy, chemii, informatiku a zdravotnické obory.

„Institucionální akreditace je pro další rozvoj naší univerzity velmi významná. Potvrzuje, že naše nabízené studijní programy mají dlouhodobě zaručenou a potvrzenou kvalitu. Dává nám také vysokou míru autonomie a pravomoci připravovat studijní programy a umožňuje nám tak být v nabídce studijních programů našim studentům mnohem aktuálnější. Věřím, že kvalita a aktuálnost jsou silné argumenty, podle kterých se naši budoucí studenti budou rozhodovat,“ říká rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek.

Už zítra se zájemcům o studium otevře Fakulta ekonomicko-správní, která sídlí v moderním areálu univerzitního kampusu v Pardubicích – Polabinách a v pátek Fakulta restaurování se sídlem v Litomyšli. O možnostech studia v akademickém roce 2019/2020 budou během ledna a února postupně informovat všechny fakulty – viz tabulka.

Další informace o studiu na univerzitě mohou uchazeči získat i na veletrhu Gaudeamus v Praze ve dnech 22. až 24. ledna na výstavišti v Letňanech. Stánek Univerzity Pardubice bude mít číslo 77.

Některé fakulty pořádají už v těchto měsících přípravné kurzy, které zájemcům o studium pomohou s přípravou na přijímací zkoušky. Fakulta ekonomicko-správní nabízí kurz matematiky, Fakulta filozofická kurz anglického jazyka a humanitních studií a Fakulta zdravotnických studií kurz biologie zaměřené na člověka. Další kurzy poskytnou fakulty Univerzity Pardubice už pro nově přijaté posluchače před zahájením akademického roku, aby jim pomohly lépe zvládnout některé předměty. Dopravní fakulta Jana Pernera nabídne kurz matematiky a fyziky, Fakulta restaurování úvodní plenérový kurz, Fakulta chemicko-technologická úvodní kurz chemie či matematiky a Fakulta elektrotechniky a informatiky úvodní kurz matematiky.

Uchazeči o studium na Univerzitě Pardubice mohou získat informace i na speciálním webu www.evolupce.cz. Tam lze projít virtuálně i univerzitní kampus a hlavní budovy fakult – https://www.upce.cz/panorama.html nebo se zaregistrovat k odběru elektronického INFOSERVISU, který je bude informovat o důležitých termínech přijímacího řízení, o zkouškách i začátku studia. Informace lze najít také na facebookové stránce evolUPCE a na stránkách e-ZPRAVODAJE a na univerzitních sociálních sítích - Facebook, Twitter, LinkedIn, Instagram, YouTube kanál.

Bližší informace:
studijní oddělení jednotlivých fakult – přes telefonní ústřednu 466 036 111
 

Hlavní výbor Československé společnosti mikrobiologické (ČSSM) předal v rámci odborného mikrobiologického semináře konaného 4. prosince v Praze Patočkovu medaili za zásluhy o českou a slovenskou mikrobiologii doc. Ing. Jarmile Vytřasové, CSc.  

Docentka Vytřasová se poprvé setkala s mikrobiologií při tehdejším studiu střední školy v Kroměříži, největší zkušenosti v tomto oboru pak získala, když pracovala jako vedoucí mikrobiologické a chemické laboratoře ve Východočeských mlékárnách v Pardubicích. Po studiu na Vysoké škole chemické v Pardubicích a studijním pobytu na katedře analytické chemie (do roku 1973) působila jako středoškolská profesorka na SOU Chrudim (1974-1992), tam také sbírala své první pedagogické zkušenosti. Současně studovala postgraduální pedagogické studium na VÚIS při ČVUT v Praze (1979-1981).

Když jí profesor Churáček z katedry analytické chemie nabídl, aby nastoupila jako odborná asistentka a pomohla se zavedením a vybudováním předmětu „Mikrobiologie“ v nově připravovaném oboru Hodnocení a analýza potravin, neváhala ani chvilku. V roce 1993 obhájila kandidátskou práci a v roce 2003 habilitační práci na téma „Detekce nežádoucích mikroorganismů v potravinách“.

Mnohé roky se věnovala přednášení i vedení laboratorních cvičení z mikrobiologie, vedla celou řadu bakalářských, diplomových a disertačních prací. Vychovala tak celou řadu odborníků, kteří pracují na nejrůznějších pozicích. Podílela se také na řešení mnohých odborných projektů (GAČR, TAČR, TANDEM, TIP, aj.) a své odborné obzory si otevírala i zahraničními pobyty a přednáškami. Mimo odborné práce se doc. Vytřasová podílela dlouhá léta na vedení Katedry biologických a biochemických věd Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.  

Docentka Vytřasová je členkou ČSSM od roku 1995, nadále je členkou ale i dalších odborných společností.  Paní docentce patří velká gratulace k získanému ocenění od všech kolegů a přátel a také přání pevného zdraví a stálého optimismu.

Svým výzkumem bojuje proti rakovině. Sní o tom, že se díky objevům jeho týmu podaří zachránit i pacienty s rakovinou slinivky. Chemik Michal Holčapek z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice se svým týmem teď spolupracuje s centrem transferu technologií a hledá, jak dostat výsledky výzkumu do praxe. Jak vypadá transfer technologií z pohledu vědce?

Letos v červnu skončil Holčapkův tým práci na projektu nazvaném Hmotnostní spektrometrie při hledání lipidových biomarkerů pro včasnou diagnostiku rakoviny. ERC grantem podpořený výzkum přinesl velice cenné výsledky, kromě jiného dvě podané evropské patentové žádosti. „Podařilo se nám vypracovat nové metody pro lipidomickou analýzu tělních tekutin, převážně krve, které s přesností přes devadesát procent umožňují rozlišit pacienty s několika druhy nádorových onemocnění od zdravých dobrovolníků. Do současné doby jsme zanalyzovali přes tisíc vzorků a studovali čtyři druhy rakoviny,“ popisuje profesor analytické chemie Holčapek.

Nejlepší výsledky zatím získali pro rakovinu slinivky, což je typ rakoviny s vůbec nejhorší prognózou přežití. Zejména kvůli tomu, že včasná stadia této nemoci jsou bezpříznaková. Jakmile se projeví příznaky onemocnění a nemoc je diagnostikována, tak už je většinou příliš pozdě na to, aby lékaři dokázali pacientům pomoci.

Co přesně by znamenalo, pokud by se podařilo vaši metodu převést do klinické praxe? 
Pokud by se podařilo naši metodu převést do klinické praxe za účelem vysokokapacitního screeningu rizikových lidí, tak v případě pozitivního záchytu v časném stadiu by se mohla šance na přežití zvýšit. Nicméně cesta to bude velmi složitá a dlouhá. Vůbec si netroufám odhadnout, jestli vůbec a kdy se podaří uvést naše řešení do klinické praxe.

Proč? 
Potřebujeme získat značné množství prostředků. Dále urgentně hledáme další studenty s opravdovým zájmem a chutí do vědecké práce, což je podobně těžký úkol jako získat peníze. O těch dalších vědeckých krocích mám relativně jasno, zbývá dořešit otázky finanční a personální. Uděláme pro úspěch maximum.

Když pracujete na výzkumu, přemýšlíte už v té chvíli, jestli půjdou výsledky snadno uplatnit v praxi? 
Takto neuvažuji. Snažím se dělat věci, které mi připadají smysluplné, prospěšné a dosud je nikdo nedokázal vyřešit, nebo tyto otázky ještě nikoho nenapadly. Velice rád využívám znalosti z jiných oborů, které často úspěšně lze použít v nových souvislostech. Jednoduše řečeno, snažíme se dělat věci lépe a rychleji než ostatní, ale takto asi uvažuje každý vědecký pracovník.

Kam byste chtěl, aby váš současný projekt dospěl?
Mým vědeckým snem je zažít situaci, kdy naše metoda pomůže včas zachytit nemocného a lékaři mu díky tomu budou schopni poskytnout léčbu, která zachrání či výrazně prodlouží život. Taková situace by mně i mému týmu přinesla opravdu velké osobní zadostiučinění, že obrovské množství času věnovaného vědecké práci by mělo nějaký smysl v reálném životě.

Nenechte si ujít reportáž České televize 

Když mluvíte o reálném životě, daří se podle vás českým univerzitám uplatňovat inovace v praxi?
V posledních letech se zdá, že si akademická veřejnost i průmyslový sektor uvědomili, že je potřeba zlepšit provázanost akademického prostředí s praxí, aby inovace a vynálezy měly lepší praktické uplatnění. Často se ale stává, že jsou patentovány věci, které mají malou šanci dojít až k praktické realizaci. Takovéto vynálezy, v uvozovkách, nemají moc velký význam kromě bodového ohodnocení autora při akademickém hodnocení, což ale jistě není smysl patentové ochrany.

Jak je na tom Česká republika, co se týče převádění vědeckých výsledků do praxe, v porovnání se zahraničím?
Obávám se, že v tomto jsme na tom spíše hůře a máme co dohánět. I když existují výjimky, jako například Ústav organické chemie a biochemie. Tyto výjimky jsou obvykle vázány na nějakou mimořádnou vědeckou osobnost, jako v tomto případě třeba profesora Holého. I na naší univerzitě máme několik skupin, které úspěšně a pravidelně převádí své výsledky do praxe. Moje skupina s tím teprve začíná, a proto se musíme spoustu pro nás nových věcí naučit.

Konkrétně které třeba?
Až do nedávné doby jsem byl klasický vědecký pracovník zabývající se základním výzkumem a neuvažoval jsem příliš o možnostech patentové ochrany či dokonce převodu výsledků do praxe. Způsob uvažování i prezentování informací je pro obě oblasti docela odlišný, například náš text pro návrh patentů musí být překládán z „vědecké“ do „patentové“ angličtiny, která je odlišná. Nových věcí je pro mě spousta, komunikace s potenciálními sponzory, lékařskou komunitou, úpravy metodologie pro potřeby rutinní klinické analýzy a podobně.

Musíme se pro nás spoustu nových věcí naučit, ať už je to třeba komunikace s potenciálními sponzory, lékařskou komunitou nebo úpravy metodologie pro potřeby rutinní klinické analýzy.

Od vědců je často slyšet, že výzkum je dlouhodobá záležitost a nemůžeme čekat, že se výsledky uplatní hned. Souhlasíte s tím? 
Ano. Uvedu jeden příklad, který může působit až děsivě. Když jsme procházeli možné konkurenční patenty na biomarkery rakoviny, zjistili jsme, že doba od podání patentu do jeho přijetí může být delší než sedm let, což i mě překvapilo. A to se vůbec nemluví o tom, jak dlouhá cesta může být ke komerční realizaci vynálezu.

V posledních letech si univerzity zakládají svá centra transferu technologií, od roku 2012 funguje i na vaší univerzitě. Jste s ním v kontaktu a pomáhá vám? 
S Centrem transferu technologií a znalostí jsem ve velmi pravidelném, poslední dobou skoro každodenním kontaktu. Pomáhá nám v našich aktivitách týkajících se ochrany duševního vlastnictví a způsobů komerčního využití výsledků, včetně intenzivního marketingu. Jsou to oblasti, se kterými jsem až do letošního roku měl naprosto nulové zkušenosti, možná jako řada jiných vědců. Centrum nám doporučilo zkušenou patentovou zástupkyni z patentové kanceláře Harber IP, která nám zásadním způsobem pomohla připravit přihlášky k zahraniční průmyslově právní ochraně. Dále nám zprostředkovali kontakt s prvním externím partnerem projektu, investiční firmou i&i Prague navázanou na Ústav organické chemie a biochemie v Praze. Spolupráce s i&i Prague je jedním z klíčových milníků rozvoje projektu a hledání dalších ekonomicky silných partnerů, aby se podařilo naši metodiku pro včasnou diagnostiku různých typů rakoviny převést z akademické laboratoře do klinické praxe.

prof. Ing. Michal Holčapek, Ph.D. (*1971 v Třebíči)

• profesor analytické chemie na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice
• v roce 1995 promoval na Univerzitě Pardubice na katedře analytické chemie, v roce 1999 získal na stejné univerzitě doktorát
• od roku 2009 je na své domovské univerzitě profesorem analytické chemie, specializuje se na analýzu organických a bioorganických látek, především na lipidomickou analýzu
• se svým týmem pracuje na výzkumu typů rakoviny s vysokou úmrtností a bez spolehlivého screeningu, například rakoviny plic, prostaty, ledvin a slinivky
• bydlí v obci Ráby u Pardubic, je ženatý, má dvě děti

Rozhovor byl převzat z redakce magazínu Universitas.

Chcete letos zažít originální Vánoce? Zkuste je vykouzlit některým z dárků z našeho Uni zboží. 

Oblíbený Upáček, elegantní motýlek, nezbytné blikačky, praktický termohrnek, trendy batůžek, stylové náušnice, funkční sportovní šátek. To je jen začátek seznamu předmětů, které nabízí náš
e-shop

Máme pro vás i návod na univerzitní stromeček
Použili jsme Upáčky, motýlka, blikačky v barvě bílá a červená a šňůrky na krk. Dolaďte dle vkusu běžnými vánočními ozdobami.

Krásný čas předvánoční přejeme!