Published: 12.01.2021
Osobnost Jindry Hojera zná snad každý jako hrdinu Foglarových „Rychlých šípů“. Ovšem někteří z nás možná dodnes netušili, že tento odvážný skaut byla reálná postava z pražských Holešovic, kterou Jaroslav Foglar velmi dobře znal. O to zajímavější pro naši instituci je, že se v dospělosti stal pedagogem v oboru chemie. A to ne jen tak ledajakou.
Ing. Jindřich Hojer CSc. (1924 - 2020) přednášel v letech 1970 – 1977 na tehdejší VŠCHT v Pardubicích, kde pod Katedrou technologie organických látek působil jako externista. Účast na přednáškách s atraktivními pedagogickými vstupy byly pro studenty nezbytnou podmínkou ke splnění předmětu „Katalýza“ v rámci studijního oboru Organická technologie. Na naši školu to neměl ze zaměstnání daleko, pracoval totiž v nedalekém Rybitví ve Výzkumném ústavu organických syntéz, kam nastoupil v roce 1943, neboť svou milovanou chemii nemohl na žádné vysoké škole v té době studovat. Vysoké školy byly za 2. světové války zavřené a tak Jindra čekal na svou příležitost. Je jasné, že pokud by již v roce 1945 existovala v Pardubicích VŠCHT, tak by nastoupil právě sem. Ovšem Vysoká škola chemická vznikla v Pardubicích až o 5 let později.
Přišel za mnou Jestřáb a povídá: "Jindro, já bych potřeboval tvoje jméno do seriálu. Neboj se, ta postava ti ostudu dělat nebude."
Mezitím při zaměstnání Jindra Hojer absolvoval pražskou VŠCHT a po úspěšné obhajobě kandidátské práce na téma „Příspěvek k technologii výroby p-xylenu“, začal jako externista vypomáhat nejen s doučováním chemie a dalších přírodovědných předmětů, ale i při výuce na různých vysokých a středních školách. Již jako student prestižního Akademického gymnázia v Praze Na Příkopech vynikal nejen v chemii, ale i ve sportu. Patřil k premiantům třídy. Zajímavé je jeho období, kdy se seznámil právě s tvůrcem „Rychlých šípů“ s Jaroslavem Foglarem. V Praze pravidelně navštěvoval tělocvičný oddíl Sokol, kde se také seznámil se svým celoživotním kamarádem a přítelem Václavem Černým (později ve Skautu známým pod přezdívkou Černoch), jehož osoba se stala předlohou pro dalšího člena Foglarových šípů – Červenáčka.
V období 1936 – 1940 intenzivně docházel do Foglarova skautského oddílu „Pražská dvojka“, kde společně s ostatními kamarády shromažďoval nejen znalosti, ale i dovednosti správného skauta. Jaroslav Foglar (zvaný též Jestřáb) byl redaktorem časopisu pro mládež „Mladý hlasatel“ a na jaře v roce 1937 přišel s nápadem, že by Jindru zvěčnil v komiksovém seriálu. „Rychlé šípy“ vyšly poprvé v roce 1938 a měly obrovský úspěch! Dodnes není řada záhad, jako např. „Kde se nacházela Stínadla?“, nebo „Kdo byli ostatní chlapci z party Rychlých šípů?“ uspokojivě vysvětlena. Bohužel Skaut byl v roce 1940 zakázán a vše se odehrávalo potají v zákulisí.
S Foglarem Jindra Hojer obnovil kontakty znovu v 80. letech a po jeho smrti v roce 2002 sepsal s V. Černým knihu, která vyšla pod přiléhavým názvem „Jestřábe, díky“, v níž vzdali hold svému vzoru a velkému učiteli. Sám vydal knihu s různými hlavolamy, rébusy pro chytré hlavičky, které měly svým řešením pěstovat především logické myšlení.
V Rybitví ve VÚOS pracoval celých 43 let až do důchodového věku a zasloužil se jako vedoucí katalytické laboratoře o zavedení mnoha zlepšovacích metodik pro provozy rozsáhlejšího typu, nebo zavedení dle jeho návrhu v Národním podniku v Kralupech nad Labem, tzv. disproporcionace kalafuny, dále v Rybitví výrobu polyesterového vlákna a ve Spolku v Ústí nad Labem využili jeho návrhu syntézy sloučeniny, která zabraňuje korozi kovového potrubí. Zlatým hřebem v rámci jeho chemické kariéry byl způsob, kterým lze zabránit korozi reaktoru. Byl zkrátka chemik každou svou buňkou a výborně dokázal své hluboké znalosti a bohaté zkušenosti aplikovat v praxi. Jeho dobrá fyzická a psychická kondice mu umožnila aktivní život až do vysokého věku. Jako senior složil státní zkoušku z německého jazyka a tento jazyk doučoval až do posledních let svého života.
Mezi jeho přednosti patřily ty správné skautské charakterové vlastnosti, jako je pravdomluvnost, věrnost, oddanost, zdvořilost a také loajalita, odvaha, láska k druhým a k přírodě a také výborná fyzická zdatnost, kterou trénoval atletikou, turistikou nebo horolezectvím. V Pardubicích poznal i svou první ženu Jiřinu Melicharovou, se kterou se v roce 1948 oženil a měl s ní jedinou dceru Evu. Jeho druhou ženou se stala jeho velká studentská láska Taisa Štolcová, se kterou prožil 25 let šťastného manželství.
Po odchodu do důchodu se Jindra Hojer odstěhoval do Kosmonos u Mladé Boleslavi. Na sklonku života se ovšem vrátil do milovaných Pardubic, kde žil v garsonce v Domově pro seniory na Dubině. Stejně tak jako ostatní chlapci z party „Rychlých šípů“ i on se stal morálním vzorem pro mnoho generací kluků, kteří hledali ty pravé charakterové vlastnosti, bez nichž si pravé přátelství a fungování nejen v partě, ale i v životě nedokážeme představit.
Naše instituce je právem hrdá na to, že taková osobnost, jakou bezesporu byl Jindra Hojer, která je navždy zapsána do dobrodružných srdcí dospívajících chlapců, mohla být alespoň na čas propojena s námi, s chemií, s naší vysokou školou. Čest jeho památce!
Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D..
proděkanka fakulty
Ing. Hana Doušová, Ph.D.
děkanát FChT
