Published: 14.02.2024
Profesor Ivan Švancara z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice získal cenu za celoživotní přínos k rozvoji elektroanalytické chemie. Chemik, který se celou svoji kariéru věnuje vývoji a využití nových typů elektrod je absolventem pardubické vysoké školy.
„Tato cena je určitě jeden z milníků mojí dosavadní profesní kariéry, ale i života s chemií jako takového. Ačkoli se jedná o individuální ocenění, spatřuji v něm také ocenění celé pardubické elektroanalytické školy,“ říká prof. Ivan Švancara.
Toto ocenění uděluje Česká společnost chemická společně s firmou Metrohm ČR. V minulosti ho získal také prof. Karel Vytřas z Fakulty chemicko-technologické UPCE. Prof. Švancara si cenu převzal 7. února 2024 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Během akce přednesl přednášku na téma Vybrané kapitoly z elektroanalýzy s uhlíkovými pastovými a bismutovými elektrodami.
Co pro mne cena za celoživotní přínos znamená?
„Určitě jeden z milníků mojí dosavadní profesní kariéry, ale i života s chemií jako takového. Prvním bylo vítězství v celostátním kole Chemické olympiády v raných osmdesátých letech, tehdy ještě na SPŠCH Brno, které také do značné míry předurčilo můj pozdější nástup a studium na VŠCHT Pardubice. Druhým významným okamžikem bylo pokračování tamtéž –tehdejší studijní pobyt s následnou aspiranturou pod vedením prof. Ing. Karla Vytřase, DrSc., kdy se započala moje skutečná vědecko-výzkumná dráha. Právě z pohledu vědy a výzkumu dalším milníkem a do jisté míry i vrcholem kariéry byl rok 2012, kdy nám u amerického vydavatelství CRC Press vyšla rozsáhlá monografie o elektroanalýze s uhlíkovými pastovými elektrodami, což je obor, který mne provází po celé moje působení na VŠCHT a nástupnické Univerzitě Pardubice – od diplomové práce až do referátových přehledů v současnosti. No a letošní cena fy Metrohm je takovým završením.
Možná záměrně, možná jen shodou okolností, udělení ceny přišlo v roce mého významného životního jubilea (letos mi bude šedesát - pozn. I.Š.), a i proto je pro mne rovněž důvodem k zamyšlení a bilancování. Když se na diplom zadívám, můj pohled projde skrz a z těch cca třiceti let aktivní kariéry se mi vybaví okamžiky až mrazivého vzrušení, když z mých elektrochemických aparátů vylézaly záznamy, ze kterých jsem se mohl opravdu radovat, ale na druhou stranu tu byly hodiny nebo i celé dny zmaru a bezmoci, když se vůbec nedařilo. Přesto anebo právě proto symbióza těchto antagonistických výstupů nakonec vedla k tomu, že dnes mohu mít hřejivý pocit, že jsem dopomohl ke světovému renomé celé elektroanalytické skupiny v oblastech, jimž jsem se věnoval především – již vzpomínaným uhlíkovým pastám a poté elektrodám na bázi bismutu, jako příspěvek do zelené chemie.
Ačkoli se u ceny fy Metrohm jedná o individuální ocenění, spatřuji v něm také ocenění celé pardubické elektroanalytické školy, kterou před nějakými pětatřiceti, možná i čtyřiceti lety založil výše zmíněný a bohužel nedávno zesnulý prof. Vytřas. Za tu dobu doslova udělal elektroanalytiky z desítek studentů, doktorandů a mladých adeptů vědy na katedře, přičemž totéž platí i o mnohých dalších, kteří k nám přišli na hostování z blízké i vzdálenější ciziny a podíleli se na naší práci. Zde nemohu nevzpomenout některá zahraniční pracoviště, s nimiž byla a mnohdy stále je spolupráce dlouhodobá a povětšinou i velmi úspěšná – skupiny Prof. Kalchera a Prof. Ortner z KFU v rakouském Grazu, Dr. Ogorevce a Hočevara z Národního chemického institutu v Ljubljaně, Prof. Bobrowského a Prof. Skrzypek a z krakovské a lodžské techniky v Polsku, Prof. Economu a Sotiropoulose z řeckých univerzit v Soluni a Athénách, Prof. Norkuse a Prof. Pauliukaite na Elektrochemickém ústavu v litevském Vilnu, Dr. Walcaria z francouzského výzkumného ústavu CNRS či naposledy Prof. Guzsvany z Univerzity v srbském Novim Sadu. Stejně tak mohu vzpomínat na spřízněné skupiny u nás, jejichž výčet by byl také široký, a tak se tu omezím aspoň na ty nejdůležitější a jen institucionálně: Katedra analytické chemie na PřF UK Praha, Ústav fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského v pražském Ládví, Biofyzikální ústav v Brně či Katedra chemie na Ostravské univerzitě. Zkrátka a dobře, elektroanalytická skupina po celou dobu svého působení v Pardubicích žila a žije bohatým a plodným vědecko-výzkumným životem, kdy spolupráce s jinými pracovišti byla vždy samozřejmostí.
Těší mne, že naše skupina je pořádně vidět i v současnosti ve vědecko-výzkumných výstupech katedry i fakulty. Já zde již plním roli jejího doyena, kdy jsem po prof. Vytřasovi převzal pomyslnou štafetu, přičemž doufám, že nějaký ten rok ji ještě ponesu. Po něm jsem i druhým nositelem ceny fy Metrohm a možná i proto si moc přeji, aby někdo z mých současných mladších či ještě vysloveně mladých souputníků - jmenovitě Ing. Metelka, PhD., Ing. Mikysek, PhD. a Ing. Sýs, PhD. - jednou dosáhl na toto ocenění také…,“ uvedl prof. Ivan Švancara z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.
Ivan ŠVANCARA (*1964) je absolventem SPŠ chemické v Brně a VŠCHT v Pardubicích, kde vystudoval obor Technická fyzikální a analytická chemie. V roce 1995 získal titul Dr. (» PhD) a od roku 2008 je profesorem analytické chemie. Celou kariéru působí na Katedře analytické chemie Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice (ČR). Jeho hlavní výzkumné aktivity zahrnují vývoj a využití nových typů elektrod a senzorů v anorganické, environmentální popř. klinické (bio)analýze, se zaměřením na elektrody z uhlíkové pasty, z bismutu, ale i další příbuzné konfigurace. Publikoval na 170 vědeckých prací (130 článků citovaných Web of Science), je autorem / spoluautorem 7 kapitol v knihách, monografie „Electroanalysis with Carbon Paste Electrodes“ (CRC Press, Boca Raton, USA; 2012), držitelem jednoho národního patentu. Na konferencích a seminářích prezentoval cca 250 příspěvků, včetně řady přednášek na pozvání. Všechny tyto aktivity odráží cca 5700 citací a H-index = 41.
