Přejít k hlavnímu obsahu

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

Publikace detail

Combined NMR and DFT Study on the Complexation Behavior of Lappert's Tin(II) Amide
Autoři: Broeckaert Lies | Turek Jan | Olejník Roman | Růžička Aleš | Biesemans Monique | Geerlings Paul | Willem Rudolph | De Proft Frank
Rok: 2013
Druh publikace: článek v odborném periodiku
Název zdroje: Organometallics
Název nakladatele: American Chemical Society
Místo vydání: Washington
Strana od-do: 2121-2134
Tituly:
Jazyk Název Abstrakt Klíčová slova
cze Kombinovaná NMR a DFT studie komplexačního chování Lappertova cínatého amidu Komplexační vlastnosti stannylenu Sn{N[Si(CH3)(3)](2)}(2), poprvé připraveného Lappertem 70. letech, byly studovaný pomocí 119Sn NMR spektroskopie. Kombinací získaných experimentálních dat a teoretických (DFT) výpočtů byl získán detailní pohled na interakci mezi stannylenem a různými sigma- a/nebo pí-donorovými molekulami rozpouštědla. Pomocí obdobných 119Sn NMR měření byla určena síla donor-akceptorové interakce s rozpouštědlem. Ve srovnání s nekoordinujícím cyklohexanem vykazují aromatická rozpouštědla jako je benzen a toluen pouze slabou interakci, zatímco interakce se sigma donorními THF a pyridinem je značně silnější. Bylo potvrzeno, že nejsilnějším donorem je pyridin, což je patrné z největšího rozdílu chemického posunu k vyššímu poli, jenž činí 635 ppm. Experimentálně získané hodnoty chemických posunů byly srovnány s hodnotami získanými pomocí DFT kalkulací. Tyto teoretické hodnoty vykazují stejný trend v síle interakce stannylenu se sigma a pí donory jako hodnoty experimentální. Stannylen Sn{N[Si(CH3)(3)](2)}(2) reaguje s Fe(CO)(5) and Fe-2(CO)(9) v molárním poměru 1/1 za vzniku komplexů L2SnFe(CO)(4). Při reakci s nadbytkem Fe-2(CO)(9) vzniká jako produkt L2Sn[Fe(CO)(4)](2). Produktem reakce s jedním molárním ekvivalentem W(CO)(6) iniciované osvitem UV světlem je směs v L2SnW(CO)(5) dvou produktů obecného vzorce (L2Sn)(2)W(CO)(4). NMR; DFT; studie; Lappertův cínatý amid
eng Combined NMR and DFT Study on the Complexation Behavior of Lappert's Tin(II) Amide The complexation chemistry of the stannylene Sn{N[Si(CH3)(3)](2)}(2), first reported by Lappert in the 1970s, was investigated by Sn-119 NMR chemical shift measurements. To this end, experimental NMR data and theoretical density functional theory (DFT) calculations were combined to get an insight into the interaction between the stannylene and various solvent molecules with sigma- and/or pi-coordinating power. Small variations in the measured Sn-119 chemical shifts revealed a donor-acceptor interaction with the solvent molecules. In comparison to the noncoordinating solvent cyclohexane taken as a reference, a weak coordination was observed with aromatic solvent molecules (benzene and toluene) and a much stronger coordination with the sigma-donors THF and pyridine. Pyridine was confirmed to be the strongest donor, as evidenced by its large upfield chemical shift Delta delta(Sn-119) of 635 ppm. The experimental chemical shifts were reproduced by DFT (NMR) calculations, demonstrating similar trends in the interaction strength with the sigma- and pi-donors. The stannylene Sn{N[Si(CH3)(3)](2)}(2) showed the ability to react with Fe(CO)(5) and Fe-2(CO)(9) in the molar ratio 1/1 to provide L2SnFe(CO)(4) complexes. With a molar excess of Fe-2(CO)(9), L2Sn[Fe(CO)(4)](2) was generated irreversibly. Upon prolonged UV irradiation in the presence of W(CO)(6), in the molar ratio 1/1, a mixture of L2SnW(CO)(5) and two (L2Sn)(2)W(CO)(4) complexes was generated. group-4b metal alkyls; n-heterocyclic carbenes; sn-119 chemical-shifts; correlated molecular calculations; density-functional-approach; nuclear magnetic-resonance; phase electron-diffraction; including atomic orbitals; gaussian-basis sets