Zajímají ho zejména nelegálně vyráběné a zneužívané látky. Hatí tak práci nelegálním výrobcům. Zkoumá totiž, jak a podle čeho dokážou tyto látky vyhledat psi, a významně se tím podílí na jejich výcviku. Chemik Robert Matyáš pracuje s výbušinami už řadu let.

Jak jste se dostal k práci se psy cvičenými na vyhledávání výbušin?

Před několika lety jsme se v projektu pro ministerstvo vnitra zabývali detekcí a analýzou výbušin pomocí psů. Cílem bylo vyvinout manipulačně bezpečnou sadu určenou k jejich výcviku. 

Podařilo se to?

Ano, tehdy jsme takovou sadu vyvinuli, ujala se a ozbrojené složky ji k výcviku používají dodnes. Slouží pro vtištění pachu neboli pachové signatury nelegálně vyráběných výbušin. 

Jak taková výcviková sada vypadá?

V principu se skládá ze samotné výbušiny, která je zapracovaná v tzv. inertním nosiči. Ten výbušinu „ředí“, čímž snižuje citlivost zapracovaných látek. Zároveň nesmí negativně ovlivňovat pachovou signaturu výbušiny. Musí způsobit, aby se nad výcvikovým materiálem vytvořil dostatečně intenzivní oblak par, který potom psi detekují. Během používání sady jsme ale narazili na další aspekty, které rozhodně stály za řešení. 

Na jaké?

Jedna z těchto výbušin není chemicky stabilní a v průběhu času se pozvolna rozkládá na celou řadu produktů. Těch je asi 10 až 20, relativně snadno se odpařují a zároveň mají výraznou pachovou signaturu, jsou tedy hodně cítit. 

Čím to je?

Tím, jak se výbušina rozkládá a produkty rozkladu odpařují, mění se v čase i pach celé výbušiny. Některé produkty rozkladu se odpařují rychleji, některé naopak pomaleji a trochu se tam zakoncentrovávají a dále pracují. Mezi látkami dochází k možným reakcím, takže jsme přišli na to, že pachová signatura se v průběhu stárnutí výbušiny značně liší. Zkoumáme, jakým způsobem se celkový pach mění a jak to ovlivňuje úspěšnost detekce této výbušiny pomocí psů. 

Pracujete i přímo se psy?

Ne, nikdo z našeho týmu není kynolog. Spolupracujeme s Velitelstvím ochranné služby Vojenské policie, kterou tento problém zajímá, protože pach této výbušiny vtiskávají svým psům. Připravili jsme pro ně několik vzorků s různým stupněm přirozeného stárnutí výbušiny a zkoušeli jsme, nakolik spolehlivě tito psi uvedené vzorky identifikují. 

O jakou výbušinu konkrétně jde?

Označuje se zkratkou HMTD. Je to bílá, jemně krystalická látka ze skupiny třaskavin. V první polovině 20. století o ní Němci uvažovali jako o náplni do rozbušek, měla to být náhrada za tehdy používanou třaskavou rtuť. 

Vyrábí se nelegálně?

Ano, vzhledem ke své snadné přípravě a dostupnosti surovin dnes patří k nejčastěji nelegálně vyráběným výbušinám. My se soustředili na to, jaké látky při jejím rozkladu vznikají a jak svým pachem mění celkovou pachovou signaturu HMTD.

Na co jste přišli?

Že je pro nás z hlediska pachu důležité stáří látky. Podle chemického složení můžeme rozkladné látky rozdělit do tří skupin, z nichž každá má svůj typický zápach. Největší skupinou jsou látky (jednoduché aminy a amidy), které připomínají pach rozkládající se ryby. Tento zápach je nejcharakterističtější pro starší vzorky HMTD. Dalšími látkami jsou kyselina mravenčí nebo kyselina octová se svými typickými ostrými zápachy. Třetí skupinu tvoří zejména formaldehyd s typickým štiplavým zápachem. Všechny tyto látky jsou ve vzorcích HMTD přítomné v poměrně velké koncentraci.

Jak se tyto informace dají využít při práci se psy?

Chtěli bychom zlepšit úspěšnost psů v detekci nejenom čerstvých, ale i starších vzorků. Nyní proto zjišťujeme, jaké látky z těchto popsaných psi nejčastěji detekují. 

Jak jste to provedli?

Vzali jsme vzorek HMTD starý dva měsíce a vtiskli jej do pachové paměti psů. Psům jsme pak dali očichat pachy jednotlivých látek, které při rozkladu vznikají. Pes tedy čichal k jednotlivým aminům, amidům, kyselinám atd. Následně jsme testovali, jestli pes některou z těchto dílčích látek identifikuje anebo jestli tu pachovou signaturu HMTD bere jako směsný pach a vyhodnocuje ho celkově. Výsledek nás docela překvapil. Pes totiž ve vzorcích detekuje především kyselinu mravenčí a částečně formaldehyd, člověk zase ve vzorcích HMTD cítí aminy. 

Proč vás to překvapilo?

Neočekávali jsme, že jsou pro psa z hlediska čichu zajímavé úplně jiné látky než pro člověka. Když si čichnu k některému z aminů, jeho zápach je pro mě velmi identický. Ale pro psa ne, pes tyto látky vůbec nebere, naopak značí kyselinu mravenčí a formaldehyd, které zase já jako člověk svým čichem ve vzorku rozhodně nevnímám.

Co s těmi výsledky budete dělat dál?

Chtěli bychom, aby se pes naučil pach různě starých vzorků HMTD generalizovat, aby se naučil pach vnímat jako celek. Jednoduše řečeno je to jako s gulášem. Každý vaří guláš jinak a používá různé koření a každý guláš je tedy jedinečný svou vůní. Když ale člověk vejde do kuchyně, kde se guláš vaří, pozná, že se zde vaří guláš, a na specifika pachu se moc nesoustředí. A totéž s pachy umí psi.

Jak dá pes psovodům najevo, co zrovna cítí?

Kynologové své psy dokonale znají a snadno poznají, zda pach dané látky psa zaujme či nikoliv. Jasné označení pes cvičený na vyhledávání výbušin dává najevo zalehnutím, nikoliv zaštěkáním, jak široká veřejnost předpokládá.

Zabýváte se i dalšími nelegálně vyráběnými výbušinami?

Ano, s dalšími psovody řešíme i relativně nově nelegálně vyráběné výbušiny. Evropská unie se snaží omezit výrobu nelegálních výbušin omezováním dostupnosti jejich prekurzorů, tedy surovin. Řada nelegálních výrobců pak hledá jiné, méně běžné výbušiny. Je to v podstatě taková hra kočky s myší. Vy zakážete nějaké prekurzory, některé výrobce to odradí, někteří se s tím popasují a prekurzory nějak seženou nebo si je třeba sami připraví. Ale ti, kterým se to nedaří, hledají jiné výbušiny s dostupnými prekurzory a ideálně i se snadným způsobem výroby.

Takže se výroba nelegálně vyráběných výbušin neustále mění?

Ano, omezování dostupnosti řady prekurzorů způsobilo, že dneska jsou populární výbušiny, které dříve lidé podomácky vůbec nevyráběli. Lze u nich proto očekávat, že je někdo dříve nebo později zneužije k páchání trestné činnosti. V zájmu ozbrojených složek je proto zjistit, zda jsou psi schopni naučit se pachovou signaturu i těchto nových látek.

Jak zjistíte, které výbušiny máte zkoumat a připravovat pro psy?

Stěžejní je pro nás analýza toho, co se píše na internetu. Především tam se totiž šíří informace o výrobě výbušin a dají se tam poměrně snadno vyhledat nové trendy v jejich nelegální výrobě. 

Zkoušíte je v laboratoři připravit?

Ano, to je vlastně druhá fáze výzkumu. Nejprve se pokusíme dohledat z odborné literatury dostupné informace. V řadě případů těchto informací v literatuře moc není, většinou se totiž jedná o výbušiny, které nikdy nenašly průmyslové využití. A pak pro nás následuje hodně zajímavá část, kdy látky připravíme a zkoumáme nejen základní vlastnosti, ale i jejich stabilitu, a především jejich výbušinářské parametry – citlivost ke vnějším podnětům a výkonnostní parametry. Z bezpečnostního hlediska je důležité, abychom věděli, co si k dané látce můžeme dovolit. A je-li to látka zajímavá pro detekci psů, oslovíme psovody a ti se jim v případě zájmu začnou věnovat. 

Jaká je vaše úloha?

Já jako chemik psovodům pomůžu s tím, že popíšu chemickou část. Ta výcviková je na nich. Poskytneme jim vzorek a prvotní informace a oni se pustí do své práce. A když se doberou výsledků, sejdeme se, podíváme se, jak to psi berou, s jakými obtížemi se potýkají a potom volíme další postup. 

Takže je potřeba testovat psy i na nelegálně vyráběné výbušiny?

To rozhodně, protože v současnosti je hlavním zdrojem výbušin k páchání trestné činnosti i k terorismu improvizovaná výroba. A služební psi k vyhledávání výbušin by pach těchto látek měli dobře znát.

Jak jste se k výbušinám dostal?

Na střední škole, asi jako velká část výbušinářů. Problematiku improvizovaných výbušin u nás na katedře otevřel v 90. letech můj předchůdce Marcel Hanus, který v této oblasti navázal spolupráci i s Ministerstvem vnitra ČR. Mě osobně tato problematika hodně zajímala a po Marcelově odchodu jsem se tomu začal věnovat. Odrazovým můstkem byl zmíněný projekt ministerstva vnitra, kde jsem se svými kolegy navázal spolupráci s kynology. Navíc charakterizace nelegálních výbušin byla velmi zajímavá také publikačně, spousta informací v literatuře chyběla. A tak jsem se tomu začal věnovat profesně víc a víc.

Už se vám v práci někdy něco nepovedlo, nedej bože přihodilo?

Každou chvíli se mi něco nepovede a něco přihodí, Vám ne (smích)? Ale asi myslíte spíš něco neblahého, když pracuji s výbušinami. Zaplaťpánbůh zatím ne a doufám, že přitom i zůstane.

Co na vaše zaměření říkají doma?

Maminka se mi kdysi snažila nabídnout jiné zajímavé oblasti chemie. Bezúspěšně. A moje rodina nyní? Snad jsou rádi, že mě práce baví. 

doc. Ing. Robert Matyáš, Ph.D. (1975)

• Působí na Ústavu energetických materiálů Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice. 
• Věnuje se studiu improvizovaných (neboli podomácky nelegálně vyráběných) výbušin, studiu třaskavin a dalším oblastem výbušin.
• Spolupracuje s kriminalisty, pyrotechnickou službou Policie ČR, psovody, specialisty na oblast improvizovaných výbušin v rámci struktur NATO.
• Publikuje v zahraničních odborných časopisech a pomáhá tak v boji proti zneužívání improvizovaných výbušin. 

VÍTE, ŽE…? Ve slově výbušina nevypadlo písmeno N. Je to technické pojmenování látky schopné výbuchu. Někteří odborníci, jako je vědec Robert Matyáš, dávají tomuto termínu přednost před běžně používaným slovem výbušnina.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Petr Špaček

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Tisíce studentů Univerzity Pardubice dostávají zajímavou šanci. Třetím rokem běží projekt, který za dobré nápady rozdává peníze a stipendia. Letos získá podporu 9 lidí. Uvedla prorektorka Petra Bajerová.

Příkladem můžou být Čaje o páté organizované studentem Michalem Němečkem. „Chceme do univerzitního kampusu přilákat veřejnost na různé besedy. Akce jsou samozřejmě i pro studenty všech fakult. Hosty se snažíme mít z různých vědních oborů, aby připravovaný program byl pestrý. Většina akcí se koná v aule anebo v bistru Laborka.“

Kdo dorazí?

Myšlenku pořádat něco podobného dostal Němeček někdy v roce 2022. „Po spolupořádání akcí na fakultě jsem chtěl pořádat vlastní debaty s vlastními hosty. Přišel jsem s tím za vedením Fakulty filozofické, kde se mi dostalo velké podpory. Tam jsem poprvé dostal informaci o projektu Rozjeď to. Na loňských 7 akcí se nám podařilo přilákat 1350 diváků. Největší pozornost diváků přitáhli František Kinský, Tomáš Czernin, Dana Drábová, lékař Tomáš Šebek,“ vypočítává student.

„Teď v letním semestru nabídneme vzpomínky politického vězně, setkání s novináři Čestmírem Strakatým a Andreasem Papadopulosem, následovat bude debata o politické situaci v USA včetně nadcházejících prezidentských voleb, přivítáme i populárního záchranáře Marka Dvořáka a všechno završíme neformální debatou s Evou a Markem Adamczykovými, tedy olympijskou vítězkou a známým hercem,“ láká Michal Němeček.

Známé osobnosti na studentské pozvání slyší. „Nejtěžší je sladit termíny. Akce nemůžeme pořádat koncem týdne, kdy studenti odjíždějí domů. Hosté bývají velice časově vytížení. Vždy se ale setkáváme s pozitivními reakcemi. Snaží se nám vyjít vstříc.“

Co dalšího studenti připravili a rozjeli? Poslechněte si celý rozhovor.

Rozhovor je se svolením převzatý z Český rozhlas Pardubice. Autor: Jakub Malý, Český rozhlas Pardubice

Na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice se 15. 2. 2024 uskutečnilo setkání zástupců Cissi Klein VDS, Střední průmyslové školy chemické (SPŠCH) Pardubice a odborníků fakulty na téma „Udržitelnost na FChT UPCE“.

Cissi Klein VDS, střední škola sídlící v norském Trondheimu, připravuje nový studijní obor zaměřený na chemii. Ve spolupráci se SPŠCH Pardubice vzniká unikátní vzdělávací modul věnovaný udržitelné chemii, který umožní i ve výuce sdílet odborné znalosti a zkušenosti pedagogů z obou institucí. Cissi Klein VDS současně buduje nové sídlo školy, které by mělo být příkladem udržitelného vzdělávání v budově splňující pasivní standardy. Anders Lehn s kolegy z Cissi Klein VDS navštívili SPŠCH Pardubice a FCHT UPCE s cílem inspirovat se a diskutovat problematiku udržitelného vzdělávání.

V rámci setkání Ing. Simona Munzarová, Ph.D. představila koncept udržitelnosti na UPCE. Doc. Ing. Anna Krejčová, Ph.D., vedoucí Ústavu environmentálního a chemického inženýrství, prezentovala pojetí udržitelného vzdělávání v oblasti chemie. Ing. Jan Vávra, Ph.D., vedoucí Katedry ekonomiky a managementu chemického a potravinářského průmyslu, představil pojetí vzdělávání v oblasti udržitelnosti z pohledu podnikové ekonomiky a managementu. Na závěr proběhla diskuse, jejímž předmětem byly zejména příklady dobré praxe jak z České republiky, tak Norska.

prof. Ing. Liběna Tetřevová, Ph.D.
proděkanka pro vnitřní záležitosti
foto Milan Reinberk

Vedení Univerzity Pardubice plánuje reálný nácvik pro případ mimořádné události na vysoké škole. Akci uskuteční ve spolupráci se složkami Integrovaného záchranného systému a dotkne se zaměstnanců i studentů, kteří předtím projdou školením.

Hlavním cílem je proškolit zaměstnance v oblasti mimořádných událostí. Tato iniciativa zahrnuje také prověření získaných znalostí a dovedností prostřednictvím taktických cvičení, která umožní zaměstnancům praktickou aplikaci jejich vzdělání a zlepšení spolupráce s různými složkami Integrovaného záchranného systému (IZS).
Plánované cvičení bude zahrnovat účast všech složek IZS, včetně Policie ČR, Městské policie, Hasičského záchranného sboru a zdravotnických záchranných služeb. Během této akce budou týmy jednotlivých složek trénovat spolupráci a koordinaci svých úkolů, a zároveň si ověří jejich připravenost a schopnost rychlé a efektivní reakce na situace vyžadující okamžitou akci.
V souladu s tímto cvičením také vedením univerzity naplánovalo školení, které je určené pro zaměstnance, kteří budou zapojeni do taktického cvičení. Toto školení se zaměří na poskytnutí potřebných dovedností a znalostí, které budou zaměstnanci potřebovat pro úspěšnou spolupráci se složkami IZS během plánovaného cvičení. Akce se budou účastnit také studenti Univerzity Pardubice, kteří budou hrát roli figurantů, což přispěje k realističnosti a účinnosti cvičení.
Akce a příprava na ni je výsledkem jednání vedení univerzity a Policie České republiky (PČR). Cílem aktuální komunikace bylo posílení vzájemné spolupráce a zlepšení ochrany zaměstnanců a studentů v prostorách kampusu.

Tento krok je součástí komplexního plánu Univerzity Pardubice (UPCE) na zlepšení bezpečnosti a reakce na mimořádné události. Výsledkem snahy o zvýšení bezpečnosti na univerzitě je například nová informativní webová stránka SOS: Co dělat v případě ohrožení a speciální školení, která už probíhají. Pro všechny zaměstnané i studující je například nově otevřený kurz Řešení krizových situací, který je k dispozici online. 

Svátek zamilovaných -  sv. Valentýn, který pomyslně odstartoval letní semestr na Univerzitě Pardubice, se propsal celým kampusem. 

Studenti měli příležitost se vyfotit se svou "láskou" v tematicky vyzdobeném prostředí kampusu. Prostory našli nejen u Lavičky Václava Havla, ale také před jednotlivými fakultami, kde byla označena i tzv. "líbací místa". Kreativně naladění vysokoškoláci si mezi přednáškami zkusili vyrobit originální valentýnská přání nebo valentýnskou placku. Ti, kteří potkali v kampusu univerzitní Valentýnskou hlídku, dostali navíc dárek v podobě speciální edice perníkového srdíčka. K oslavě svátku se přidala také Fakulta zdravotnických studií, v jejichž prostorách studenti pro svoje letošní přání mohli využít fotostěnu.

Podívejte se do fotogalerie, jak jsme prožili svátek zamilovaných na začátku letního semestru. 

Profesor Ivan Švancara z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice získal cenu za celoživotní přínos k rozvoji elektroanalytické chemie. Chemik, který se celou svoji kariéru věnuje vývoji a využití nových typů elektrod je absolventem pardubické vysoké školy.

„Tato cena je určitě jeden z milníků mojí dosavadní profesní kariéry, ale i života s chemií jako takového. Ačkoli se jedná o individuální ocenění, spatřuji v něm také ocenění celé pardubické elektroanalytické školy,“ říká prof. Ivan Švancara.

Toto ocenění uděluje Česká společnost chemická společně s firmou Metrohm ČR. V minulosti ho získal také prof. Karel Vytřas z Fakulty chemicko-technologické UPCE. Prof. Švancara si cenu převzal 7. února 2024 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Během akce přednesl přednášku na téma Vybrané kapitoly z elektroanalýzy s uhlíkovými pastovými a bismutovými elektrodami.

Co pro mne cena za celoživotní přínos znamená?

„Určitě jeden z milníků mojí dosavadní profesní kariéry, ale i života s chemií jako takového. Prvním bylo vítězství v celostátním kole Chemické olympiády v raných osmdesátých letech, tehdy ještě na SPŠCH Brno, které také do značné míry předurčilo můj pozdější nástup a studium na VŠCHT Pardubice. Druhým významným okamžikem bylo pokračování tamtéž –tehdejší studijní pobyt s následnou aspiranturou pod vedením prof. Ing. Karla Vytřase, DrSc., kdy se započala moje skutečná vědecko-výzkumná dráha. Právě z pohledu vědy a výzkumu dalším milníkem a do jisté míry i vrcholem kariéry byl rok 2012, kdy nám u amerického vydavatelství CRC Press vyšla rozsáhlá monografie o elektroanalýze s uhlíkovými pastovými elektrodami, což je obor, který mne provází po celé moje působení na VŠCHT a nástupnické Univerzitě Pardubice – od diplomové práce až do referátových přehledů v současnosti. No a letošní cena fy Metrohm je takovým završením.

Možná záměrně, možná jen shodou okolností, udělení ceny přišlo v roce mého významného životního jubilea (letos mi bude šedesát - pozn. I.Š.), a i proto je pro mne rovněž důvodem k zamyšlení a bilancování. Když se na diplom zadívám, můj pohled projde skrz a z těch cca třiceti let aktivní kariéry se mi vybaví okamžiky až mrazivého vzrušení, když z mých elektrochemických aparátů vylézaly záznamy, ze kterých jsem se mohl opravdu radovat, ale na druhou stranu tu byly hodiny nebo i celé dny zmaru a bezmoci, když se vůbec nedařilo. Přesto anebo právě proto symbióza těchto antagonistických výstupů nakonec vedla k tomu, že dnes mohu mít hřejivý pocit, že jsem dopomohl ke světovému renomé celé elektroanalytické skupiny v oblastech, jimž jsem se věnoval především – již vzpomínaným uhlíkovým pastám a poté elektrodám na bázi bismutu, jako příspěvek do zelené chemie.

Ačkoli se u ceny fy Metrohm jedná o individuální ocenění, spatřuji v něm také ocenění celé pardubické elektroanalytické školy, kterou před nějakými pětatřiceti, možná i čtyřiceti lety založil výše zmíněný a bohužel nedávno zesnulý prof. Vytřas. Za tu dobu doslova udělal elektroanalytiky z desítek studentů, doktorandů a mladých adeptů vědy na katedře, přičemž totéž platí i o mnohých dalších, kteří k nám přišli na hostování z blízké i vzdálenější ciziny a podíleli se na naší práci. Zde nemohu nevzpomenout některá zahraniční pracoviště, s nimiž byla a mnohdy stále je spolupráce dlouhodobá a povětšinou i velmi úspěšná – skupiny Prof. Kalchera a Prof. Ortner z KFU v rakouském Grazu, Dr. Ogorevce a Hočevara z Národního chemického institutu v Ljubljaně, Prof. Bobrowského a Prof. Skrzypek a z krakovské a lodžské techniky v Polsku, Prof. Economu a Sotiropoulose z řeckých univerzit v Soluni a Athénách, Prof. Norkuse a Prof. Pauliukaite na Elektrochemickém ústavu v litevském Vilnu, Dr. Walcaria z francouzského výzkumného ústavu CNRS či naposledy Prof. Guzsvany z Univerzity v srbském Novim Sadu. Stejně tak mohu vzpomínat na spřízněné skupiny u nás, jejichž výčet by byl také široký, a tak se tu omezím aspoň na ty nejdůležitější a jen institucionálně: Katedra analytické chemie na PřF UK Praha, Ústav fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského v pražském Ládví, Biofyzikální ústav v Brně či Katedra chemie na Ostravské univerzitě. Zkrátka a dobře, elektroanalytická skupina po celou dobu svého působení v Pardubicích žila a žije bohatým a plodným vědecko-výzkumným životem, kdy spolupráce s jinými pracovišti byla vždy samozřejmostí. 

Těší mne, že naše skupina je pořádně vidět i v současnosti ve vědecko-výzkumných výstupech katedry i fakulty. Já zde již plním roli jejího doyena, kdy jsem po prof. Vytřasovi převzal pomyslnou štafetu, přičemž doufám, že nějaký ten rok ji ještě ponesu. Po něm jsem i druhým nositelem ceny fy Metrohm a možná i proto si moc přeji, aby někdo z mých současných mladších či ještě vysloveně mladých souputníků - jmenovitě Ing. Metelka, PhD., Ing. Mikysek, PhD. a Ing. Sýs, PhD. - jednou dosáhl na toto ocenění také…,“ uvedl prof. Ivan Švancara z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

Ivan ŠVANCARA (*1964) je absolventem SPŠ chemické v Brně a VŠCHT v Pardubicích, kde vystudoval obor Technická fyzikální a analytická chemie. V roce 1995 získal titul Dr. (» PhD) a od roku 2008 je profesorem analytické chemie. Celou kariéru působí na Katedře analytické chemie Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice (ČR). Jeho hlavní výzkumné aktivity zahrnují vývoj a využití nových typů elektrod a senzorů v anorganické, environmentální popř. klinické (bio)analýze, se zaměřením na elektrody z uhlíkové pasty, z bismutu, ale i další příbuzné konfigurace. Publikoval na 170 vědeckých prací (130 článků citovaných Web of Science), je autorem / spoluautorem 7 kapitol v knihách, monografie „Electroanalysis with Carbon Paste Electrodes“ (CRC Press, Boca Raton, USA; 2012), držitelem jednoho národního patentu. Na konferencích a seminářích prezentoval cca 250 příspěvků, včetně řady přednášek na pozvání. Všechny tyto aktivity odráží cca 5700 citací a H-index = 41.

Studující a zaměstnaní na UPCE se mohou opět potkat s rektorem prostřednictvím pravidelného online chatu. 

Máte otázku k dění na naší univerzitě, ke vzdělávání nebo ke studiu? Chcete něco navrhnout nebo se dozvědět? Připojte se 20. února a ptejte se na to, co vás v souvislosti s univerzitou zajímá. Rektor prof. Libor Čapek bude živě odpovídat na dotazy zaměstnanců a studentů. 

Otázky lze pokládat v úterý už od 8.00 na níže uvedených odkazech.

• Zaměstnaní
• Studující

Rektor bude odpovídat online tentokrát od 13.00 do 14.00. 

Využijte příležitost a chatujte s rektorem UPCE. 

Mezinárodní den žen a dívek ve vědě si letos Univerzita Pardubice připomněla na speciálním večeru. V Aule Arnošta z Pardubic diskutovaly vysokoškolské vědkyně nad postavením žen ve vědě v České republice. Akce se zúčastnil také rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Kromě moderované diskuze akce také představila ženy, které se na jednotlivých fakultách univerzity specializují na různá vědecká témata, prostřednictvím autentických videorozhovorů i osobním představením. Součástí večera byla také přednáška Genderová rovnost ve vědě a výzkumu od Gabriely Langhammerové z Národního kontaktního centra – gender a věda. 

Mezinárodní den žen a dívek ve vědě připadá oficiálně na 11. února. Valné shromáždění Organizace spojených národů jej vyhlásilo v prosinci 2015. Svátek má připomenout zásadní úlohu žen ve vědeckém světě a podpořit jejich zapojení do výzkumné činnosti. Univerzita Pardubice větší důraz na genderovou dimenzi výzkumu a podporu vyššího zastoupení žen v rozhodovacích pozicích zahrnula mezi cíle svého Plánu rovných příležitostí. 

Univerzita Pardubice je součástí pracovního týmu aliance AcrossEU, který tento týden 6. února podal žádost o financování v rámci výzvy EUI (European Universities Initiative).  Rektor UPCE prof. Libor Čapek se osobně zúčastnil jednání Aliance na univerzitě ve švýcarském Fribourgu, kde zástupci evropských univerzit podepsali dokument AcrossEU Mission statement. 

AcrossEU je aliance 9 středně velkých univerzit v 8 evropských zemích. Jejími členy jsouUniversity of Caen Normandie (France), Lapland University Consortium, které tvoří the University of Lapland and the Lapland University of Applied Sciences (Finsko), také University of Siena (Itálie), Ss. Cyril and Methodius University in Skopje (Severní Makedonie), Umeå University (Švédsko) a University of Valladolid (Španělsko) včetně přičleněné univerzity University of Fribourg (Švýcarsko).

Univerzita Pardubice je součástí Aliance od roku 2021. 

AcrossEU si klade za cíl vychovat novou generaci studentů a výzkumných pracovníků, kteří budou mít dovednosti pro vedení a inovace v rychle se měnícím světě. Usiluje systematickým začleňováním kritického a inovativního myšlení do svých studijních a výzkumných programů rozvíjet odolnost a přizpůsobivost, které považuje za klíčové pro budoucnost inovativního, globálně konkurenceschopného a atraktivního evropského vzdělávacího prostoru i celého evropského společenství. 

Na Univerzitu Pardubice zamířilo v pondělí 5. února více než 300 žáků středních škol z celé České republiky a ze Slovenska. Na Fakultě chemicko-technologické se utkali v devátém ročníku Chemiklání. 

Studentské týmy v časovém limitu řešily až 60 úloh z různých oblastí chemie. Soutěž učí zájemce o chemii aplikovat chemické poznatky v nových situacích, proto je během řešení úloh možné používat literaturu. 

Vítězové Chemiklání 2024

všechny ročníky SŠ

1. místo: tým z Gymnázia Poštová, Košice
2. místo: tým z PORG Praha
3. místo: tým z Gymnázia Grösslingová, Bratislava

mladší ročníky (1. a 2. ročníky SŠ)

1. místo: tým z Gymnázia Jírovcova, České Budějovice
2. místo: tým z Wichterlova gymnázia, Ostrava-Poruba
3. místo: tým z Masarykova gymnázia

Talentovaným soutěžícím ze stanovených vítězných týmů Fakulta chemicko-technologická nabízí příslib mimořádného stipendia v prvním ročníku, pokud se stanou jejími studenty.

Organizátorům soutěže se koncept pro nadané studenty podařilo přenést z Univerzity Pardubice také na celosvětově známé a prestižní školy Univerzitu v Cambridgi a Univerzitu v Oxfordu, kde akce proběhne už tento víkend