Naše historie se píše už 70 let. Letos slavíme a chceme si připomenout i začátky vysoké školy spolu s absolventy. Jedním z prvních byl prof. Karel Komers. Rozhovor s ním  je součástí nejnovějšího čísla univerzitního časopisu Zpravodaj.  

V laboratořích strávil téměř 60 let svého profesního života. Byla to prostě láska k chemii. Je jedním z prvních absolventů. Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích ukončil v roce 1956. Profesor fyzikální chemie Karel Komers pracoval na řadě výzkumných témat, z nichž nejúspěšnější je spojeno s výrobou bionafty.

Kdy naposled jste se podíval do svého studijního indexu?

Kvůli rozhovoru jsem ho otevřel nyní po mnoha letech. Vzpomněl jsem si na hodně věcí, a také na to, kde jsem pohořel.

Pan profesor – a pohořel?

Propadl jsem u dvou zkoušek. Z mineralogie, hlavně pro tehdejší způsob její výuky. A pak z předmětu Bezpečnost práce a protipožární technika. Tehdy jsme se se spolužáky vsadili, kdo řekne zkoušejícímu největší nesmysl. Dostal jsem otázku „ Ochranné nátěry proti ohni“. A já navrhl nitrocelulosový lak, o kterém všichni vědí, že je vysoce hořlavý. Nestačil jsem samozřejmě ani otevřít dveře. Potom jsem se zkoušejícímu omluvil a vysvětlil, co mě k tomu vedlo.

Proč jste se rozhodl zrovna pro chemii?

S myšlenkou studovat chemii, jsem si začal pohrávat v posledním ročníku na gymnáziu. Měli jsme skvělého učitele na chemii pana profesora Vostřela. Byl přísný, ale dokázal nás hodně naučit. A když jsem maturoval, vznikala v Pardubicích Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT). Moji rodiče nebyli majetní a studium v Praze by nezvládli zaplatit, proto jsem si podal přihlášku tady.

Na vysokou školu jste se hlásil už v prvním roce otevření školy, ale nedostal jste se. Je to tak?

Ano, mohl jsem být opravdu prvním absolventem. Tenkrát jsem však nebyl přijat z kádrových důvodů. Bylo mi doporučeno odejít na rok do výroby. Proto jsem nastoupil do tehdejšího Ústavu plastických hmot (UPH, dnes  SYNPO - Syntetické polymery, pozn.red.). Tento vynucený pobyt se nakonec ukázal jako velké plus. Když mě po roce na VŠCHT přijali, hodně mi při studiu pomohla zkušenost z praxe, v laboratoři jsem měl obrovskou výhodu. Nevýhoda byla ale v tom, že jsem se trochu odnaučil učit. První rok studia byl pro mě proto velmi náročný. Od druhého ročníku mě chemie moc zaujala a baví mě dodnes.

Kde se tenkrát učilo?

Škola tehdy teprve „za pochodu“ adaptovala budovu bývalé Strojní průmyslovky na Náměstí čs. legií. Výuka probíhala hlavně v „mlynářské škole“ (dnes Střední průmyslová škola potravinářství a služeb, naproti kostelu Sv. Bartoloměje, pozn.red.). Tam byla přednášková místnost a laboratoře. Potýkali jsme se také s nedostatkem studijního materiálu, neměli k dispozici skripta, učili jsme se hlavně z rukopisných poznámek na přednáškách a seminářích. I když bylo tenkrát vše komplikované a náročné, byl jsem rád, že jsem se na školu dostal. A chtěl ji samozřejmě s úspěchem dokončit. Vzpomínám si, že nás nastoupilo do ročníku 140 a skončilo 72. Zkoušku bylo tenkrát dovoleno opakovat pouze jednou, výjimečně dvakrát, ale to už byl rektorský termín. Při neúspěchu následoval odchod, bez milosti.

Na koho z vyučujících si vzpomenete?

S mlynářskou školou se mi pojí jméno profesora Syrového z laboratoří analytické chemie, hlavně jak nás tehdy učil vážit na analytických vahách „na povel“. Museli jsme, každý u jedněch vah, sedět a on velel: „Vezměte do ruky pinzetu – teď! A všichni to museli naráz udělat. „Vezměte závaží, teď“… Ono to vypadalo směšně, ale brzy jsme zjistili, že když se to neudělalo, jak chtěl pan profesor, nebylo možno na tehdejších analytických vahách navážit vzorek s přesností na čtyři desetinná místa v gramech.

Mám pocit, že mnozí dnešní studenti si dostatečně neváží toho, co mají k dispozici. My jsme byli vděční za každou odbornou informaci. Těžko dnes vysvětlíte, s jakými obtížemi se škola budovala. A co všechno se muselo stát, aby se dostala na současnou pedagogickou i výzkumnou úroveň. Aby byla školou, která má v republice velmi dobrou pověst.

Kdy jste byl naposled na fakultě?

Je to asi měsíc. Trošku ještě spolupracuji s katedrou biologických a biochemických věd, konkrétně s profesorem Alexandrem Čeganem. Společně jsme napsali skripta z fyzikální chemie pro jejich specializaci. Přišel jsem si pro signální výtisky druhého dílu.

Pořád píšete?

Už málo, ale když vás něco baví, chcete se tomu věnovat, dokud vám to zdraví a okolnosti dovolí. Je to jeden ze způsobů, jak strávit čas, který mi ještě zbývá (smích).

Chemie vás nikdy nepřestala nudit.

To opravdu ne. Pořád sleduji, co se na fakultě děje a snažím se stále zůstávat ve spojení. Samozřejmě, že hlavně pozoruji své mladší kolegy, jak si vedou na mé mateřské katedře fyzikální chemie. Je pravda, že od doby, co jsem tu studoval a pracoval, se hodně věcí změnilo. Dnes jsou jiné možnosti, fakulta má velmi moderní vybavení a věda se dělá mnohem lépe.

Minulý režim ledasco utlumil. Co zasáhlo vás?

V akademickém roce 1968-69 jsem byl na studijním pobytu na Technické univerzitě v Mnichově. Tehdy k nám přišli Rusové, a když jsem se vrátil, nastala normalizace. Na katedře nebyl tehdy žádný člen KSČ. To způsobilo, že jsme přišli o specializaci, tudíž nebyly ani peníze na vědu a výzkum. Trochu nás zachránilo, že jsme tehdy měli společnou specializaci s katedrou analytické chemie. Analytika je pro mě navíc srdeční záležitostí, na tuto katedru jsem totiž po absolvování vysoké školy nastoupil a tři roky na ní pracoval. Mým prvním vedoucím byl profesor Antonín Tockstein, který si mě jako absolventa vybral. Později se rozhodující měrou podílel na vybudování dnešní katedry fyzikální chemie (KFCH) jako její dlouholetý vedoucí. Přednášel naprosto originálním způsobem, který se mi velmi líbil.

Podepsaly se na výzkumu okupační roky a roky normalizace?

V  šedesátých a sedmdesátých letech bylo ohromně složité shánět kvalitní přístroje pro výzkum. Většina z nich byla zahraničních ze Západu. Během školního roku pro nás většinou nebyly peníze. A když na konci roku něco zůstalo, nestačil se už přístroj objednat. Pracovali jsme často s velice skromným vybavením. Dnes se tomu smějeme a říkáme, že nám tehdy stačila elektromagnetická míchačka a naše hlavy. Situace se změnila až po roce 1989.

Před sametovou revolucí jsem působil po odchodu profesora Tocksteina několik let jako zástupce vedoucího katedry. Jako vedoucím byl tehdy „stranou a vládou“ dosazen člověk s jinou specializací, než je fyzikální chemie. Když jsem se dostal po roce 1989 na místo vedoucího, bylo to pro všechny učitele na katedře po stránce vědy a výzkumu nejsložitější období pracovního života, protože katedru bylo nutno postupně a pracně pro vědeckou práci dostatečně vybavit.

Ale s tím skromným vybavením jste se snažili dělat výzkum. Na čem jste pracoval?

To bylo většinou vynuceno okolnostmi. Vzhledem k tomu, že jsme měli zpočátku špatné vybavení, témata jsem musel, a nejen já, dost často měnit. Pracoval jsem celkem s kolegy na šesti vědecko-výzkumných úkolech, Největší úspěch jsme měli s výzkumem bionafty. Všechna moje výzkumná témata měla společný znak: vždy se přitom studovala kinetika a mechanizmus zkoumaného děje.

Změnit vědecko-výzkumné téma je vždy obtížné. Nejprve je nutno se informovat, co vyzkoumali v daném oboru kolegové před vámi. Pak se musíte vybavit se zařízením, které objektivně změří vlastnosti toho, co právě studujete. Nejraději ale vzpomínám právě na výzkum spojený s bionaftou.

Na bionaftě jste pracoval v tandemu s panem docentem Skopalem. Je to tak?

Ano. Ještě k nám patřil docent Jaroslav Machek a bohužel již zesnulý prof. Josef Tichý. Byli jsme dobrá parta a měli velmi dobré výsledky. Zjistili a publikovali jsme, jak tvorba bionafty reakcí řepkového oleje s methanolem za katalýzy hydroxidem draselným probíhá. A podali jsme tři patenty, na základě kterých se na šesti místech v republice několik let vyráběla bionafta. Technologicky s námi přitom spolupracoval docent Igor Koropecký z katedry automatizace, se svojí firmou. Bohužel už také zemřel.

Byly to tenkrát malé výrobní jednotky, každá produkující asi tisíc tun bionafty za rok. Dnes se výroba bionafty počítá ročně na statisíce tun. Jenže pro nás to byl tenkrát velký úspěch. Je sice těžké něco vyzkoumat, ale mnohem obtížnější je výsledek výzkumu následně uvést do praxe.

Vychoval jste si své žáky?

Ano, na své doktorandy moc rád vzpomínám. Většina z nich se také velmi dobře uplatnila v praxi.

Měli vaši studenti disciplínu?

Někteří ano, někteří ne. Při výuce jsem si disciplínu ale vždycky zajistil sám. Stávalo se, že některé studenty látka příliš nezajímala. Tak jsem jim poradil, ať jdou dělat něco jiného.   

Jakou máte nejhezčí vzpomínku na školu?

Těch je mnoho. Byl jsem tu několik desítek let… Rád vzpomínám na studentská léta, kdy jsme chodili na kolej a také se bavili. Dnes už se to zdá jako kuriozita, ale my jsme měli tenkrát ještě vojenskou přípravu, byli jsme dvakrát o prázdninách na měsíčním vojenském soustředění v Červené Vodě a Liberci. To nám pak ušetřilo dva roky vojny. A v mém indexu je to zaznamenané také.

V roce 2018 jste od děkana Fakulty chemicko-technologické obdržel stříbrnou medaili. Jak významné toto ocenění pro vás bylo?

Pro mě to ocenění znamená, že moje práce tady byla znát. A moc si toho vážím.

 „Přeju fakultě, aby vychovala kvalitní absolventy, protože na nich záleží, jak se bude chemie rozvíjet u nás, v České republice.“

Prof. Ing. Karel Komers, CSc. absolvoval v roce 1956 Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. Jeho specializací byla Technologie plastických hmot. Titul CSc. získal v roce 1966, docentem se stal v roce 1979 a profesorem je od roku 2011. Ve vědeckovýzkumné činnosti se zabýval postupně těmito tématy: Oxidace aromatických aminů. Biochemický rozklad organických látek aktivovaným kalem. Biochemické reakce za přítomnosti redox mediátorů. Katalytická reesterifikace rostlinných olejů a živočišných tuků za vzniku bionafty. Oxidace glyceriny imobilizovanými enzymy. Enzymatická hydrolýza acetylcholinu a její inhibice in vitro.

Tento text najdete v exkluzivním vydání 100. vydání univerzitního Zpravodaje v tištěné i on-line podobě.

Děkan Fakulty chemicko–technologické Univerzity Pardubice prof. Petr Kalenda na základě usnesení vlády České republiky ze dne 12. 10. 2020, které se týká zajištění poskytování zdravotních služeb a zajištění činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví po dobu trvání nouzového stavu, vyzval všechny studenty:

• 3. ročníku bakalářského studia studijního programu, studijního oboru Zdravotní laborant
• 2. ročníku navazujícího magisterského SP, st. oboru Bioanalytická laboratorní diagnostika ve zdravotnictví
• 2. ročníku navazujícího magisterského SP, st. oboru Bioanalytik

k tomu, aby se zapojili do pomoci v souvislosti s výskytem epidemie COVID-19. Z této výzvy pro celkem 141 studentů vyplývá pracovní povinnost související s výkonem činnosti ve zdravotnickém zařízení na území České republiky. V rámci tohoto unesení byly sestaveny seznamy studentů, kteří by se měli do pomoci zapojit, a ty byly odeslány na příslušné orgány státní správy.

Všem studentům upřímně přejeme hodně zdraví a štěstí v této nelehké době a jejich mimořádné pomoci při této zcela nové situaci si nesmírně vážíme!

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty

Rektor Univerzity Pardubice se obrací na naše vysokoškoláky, především na ty z prvních ročníků. Přechod ze střední na vysokou školu je náročné období a oni se navíc vyrovnávají, spolu s ostatními studenty, s online výukou poznamenanou pandemií. "Zvládnete i tuto překážku," věří ve studenty rektor Jiří Málek.

Zimní semestr začal i na Univerzitě Pardubice. Výuka odstartovala na všech sedmi fakultách. Kvůli mimořádným opatřením jsou studenti se svými pedagogy v kontaktu prostřednictvím online výuky. Výjimku ale mají praktická cvičení. V laboratořích Fakulty chemicko-technologické jsou studenti stále. Byť pracují v trochu jiném režimu, shodují se na tom, že učit se jen z odborných knih a pomocí obrázků by nemělo žádný smysl.  

„Pracujeme v kombinovaném systému. Teoretické předměty vyučujeme online a praktickou část studia učíme stále kontaktně. Studenti tedy o laboratoře nepřišli. Počet osob je ale omezený,“ říká při výuce organické chemie docent Petr Šimůnek, z Oddělení mechanismů organických reakcí Fakulty chemicko-technologické.

Za normálních okolností mívají studenti praktická cvičení pravidelně každý týden čtyři hodiny během celého semestru. S nouzovými opatřeními kvůli covidu si nyní svou praxi splňují během jediného týdne, studují takzvaným blokovým způsobem. Od pondělí do pátku, od osmi do pěti hodin. „Jsem ráda, že do laboratoří můžeme chodit stále. Praxe je pro nás v našem oboru velmi důležitá. Dneska jsme dělali destilaci a měříme index lomu. Jsme tady tak trochu v rodinném kruhu a učitelé se nám více věnují,“ je ráda za formu praktické výuky Aneta Horálková, studentka 2. ročníku oboru Farmakochemie a medicinální materiály.

Příprava je také mnohem rychlejší a všichni se musí učit ze dne na den. „Určitě je to časově náročnější. Všechno musíme zvládnout během jednoho týdne. Ale zase je fajn, že nepřicházíme o praktickou část,“ říká také studentka oboru Farmakochemie a medicinální materiály Monika Miklová, kterou doplňuje ze stejného oboru Jiří Stibral: „Teď máme laboratoře intenzivněji. Je to trošku hektické a máme toho víc. Ale zase je nás tu méně. Toto spatřuji na této situaci jako velmi pozitivní. Bez laboratoří by se špatně fungovalo a také látka by se špatně doháněla.“

Zvládnutí praktické výuky během jednoho týdne je výhodou i pro studenty, kteří cestují do Pardubic z větší dálky. Nemusí dojíždět každý týden na jeden den. Pokud by ale studenti o práci v laboratořích přišli, ztížily by se jejich studijní podmínky. Chemie je totiž specifická tím, že praktická část je pro výuku nezbytná. Po studentech se vyžaduje, aby si uměli postavit aparaturu pro provádění reakcí, a tohoto distančním způsobem nejde absolutně dosáhnout. „Kdyby tedy výuka v laboratořích nebyla, musela by se nahradit nějakým jiným způsobem později, bez ní studenti znalosti skutečně nezískají,“ říká docent Petr Šimůnek.

Podpořit kariéru vysokoškolských sportovců. Vytvořit pro ně takové podmínky, aby náročné sportovní, ale studijní povinnosti skloubili dohromady. To je cílem projektu UNIS (UNIverzitní Sport), do kterého se zapojilo celkem 21 vysokých škol ze 13 českých měst. Mezi nimi je i Univerzita Pardubice.  

Univerzita Pardubice chce podpořit talentované sportovce, kteří studují na všech jejich sedmi fakultách. „Do programu UNIS bylo na základě výsledků z loňského roku vybráno 9 studentů Univerzity Pardubice. Pro zařazení do kategorií jsou stanovená jasná kritéria. Celkem jde o pět výkonnostních kategorií. Od kategorie A s měsíční podporu 15 tisíc až po kategorii E s podporu 5 tisíc. Sportovní stipendium studenti nemají garantované na celou dobu studia, svůj nárok na něj musejí obhájit každou sezónu,“ říká koordinátorka projektu UNIS Mgr. Pavla Procházková.

Vybraní vysokoškoláci, kteří jsou špičkovými sportovci, získají speciální stipendium podle jejich sportovní výkonnosti. A také servisní podporu při studiu. „Vše, co je v souvislosti se sportem zajímá, mohou řešit s profesionálními pedagogy. Nabízí konzultace v oblasti výživy, doplňků, kondičního cvičení, ale také trenérství a s ním spojené konzultace florbalu, basketbalu či tenisu. Sportovci, kteří se do projektu na Univerzitě Pardubice zapojili, mají bezplatný vstup do posilovny Katedry tělovýchovy a sportu a mohou využívat nejmoderněji vybavené tělocvičny, aerobní sál, venkovní sportoviště či posilovny. Univerzita má rovněž vlastní loděnici u Labe,“ říká vedoucí Katedry tělovýchovy a sportu Mgr. Jan Němec.

Podpora vysokoškolských sportovců je prostřednictvím Stipendijního programu MŠMT. A druhá část podpory míří přímo na vysoké školy prostřednictvím dotačního neinvestičního programu ministerstva.

Nový projekt představilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s resortním sportovním centrem VICTORIA VSC u příležitosti Mezinárodního dne univerzitního sportu. Pro zařazení do projektu a tím i do VICTORIA VSC musí studenti splnit formální i výkonnostní podmínky. Sportovce navrhují vysoké školy a schvalují sportovní svazy. Zařazení je vždy na jeden rok, po roce se opět posuzuje výkonnost a další podmínky.

https://kts.upce.cz/kts/projekt-unis

V pondělí 5. října se poprvé v pardubické Enteria aréně představí univerzitní hokejový tým Riders.  Zápas se soupeřem HC Univerzita Palackého v Olomouci se odehraje bez fanoušků v hale. Utkání bude možné sledovat prostřednictvím živého streamu na Facebooku Univerzity Pardubice.

Hokejisté Univerzity Pardubice vyjedou na domácí led poprvé od svého vzniku v září letošního roku. Zápas mezi univerzitním pardubickým týmem Riders a HC Univerzita Palackého v Olomouci začíná v 19.30 hodin.

Kvůli aktuální situaci s covidem nebude ale možné přijít fandit na tribuny. Sledovat ho stejně jako všechny ostatní utkání univerzitní hokejové ligy mohou diváci prostřednictvím živého streamu na Facebooku Univerzity Pardubice nebo živém streamu na Tipsport TV.

Hokejová univerzitní soutěž (Univerzitní liga ledního hokeje) vznikla loni a tým Univerzity Pardubice, veřejné vysoké školy z tradičního hokejového města, vstupuje do druhé sezóny. „Novému hokejovému týmu naší univerzity držíme palce a osobně nepochybuji, že v této soutěži uspěje. Jsme univerzita v hokejovém městě, proto věřím, že zápasy Riders spojí všech našich 7 tisíc studentů v jeden tým fanoušků,“ uvedla prorektorka Univerzity Pardubice prof. Tatiana Molková.

Na soupisce nového týmu je zatím 25 hráčů, z nichž je 19 studentů univerzity, které podle pravidel ULLH doplňují žáci maturitních ročníků středních škol. Hráčům je od 18 do 23 let.

Sledujte zápas online

Univerzitní knihovna nabízí pedagogům i studentům novinku, která umožní publikovat materiály pro výuku a využít ke studiu interaktivní učebnice a naskenovaná skripta.

Platformu pro elektronické učebnice, která už nyní obsahuje naskenovaná skripta v PDF, je možné najít na adrese eupce.publi.cz.

Přibývat budou multimediální a interaktivní učebnice (tzv. mKnihy ve formátu HTML5), které může zájemce otevřít na jakémkoliv mobilním zařízení přes čtečku (aplikace eUPCE). Tu lze zdarma stáhnout na Google Play, App Store či Windows Store.

Vyučující mohou vytvářet jednodušší mKnihy sami. S komplexními, které jsou interaktivní a multimediální, jim pomohou programátoři z Publi.cz. Stačí dodat text, obrázky, videa… Učebnici pak může autor zpřístupnit zdarma, nebo za úplatu; jen pro studenty některé fakulty, nebo jakémukoliv zájemci.

Studenti, kteří hledají materiály pro on-line studium, si kromě naskenovaných skript mohou už nyní prohlížet a stahovat také dostupné materiály z jiných univerzit a v mKnize si dělat vlastní poznámky a výtahy z textu i během výuky v MS Teams.

Více informací o webové knihovně, užitečné odkazy, kontakty a inspiraci z dalších univerzit naleznete na stránkách Univerzitní knihovny.

 Památník Lidice je hlavním pořadatelem již 48. ročníku „Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice 2019“. I přes společenskou situaci, která zkomplikovala život nejen na školách, ale i ve všech sférách našeho života, se do letošního ročníku přihlásilo 22 216 uměleckých prací z více než 70 zemí světa.

Tato expozice je tedy mnohovrstevnatou celosvětovou synergií, která propojuje na jednom konkrétním místě. Organizátor pro letošní ročník zvolil téma „Krajina“ v návaznosti na vyhlášení tématu organizací UNESCO. Stěžejním cílem této akce je usilování o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu.

MDVV Lidice je jednokolová soutěž pro děti od 4 do 16 let pro všechny typy škol a organizace, které pracují s dětmi – mateřské školky, základní školy, základní umělecké školy, speciální školy, střediska volného času dětí a mládeže, domy dětí, víceletá gymnázia a ostatní střední školy. Zúčastnit se mohou i jednotlivci. Odborná porota, složená z učitelů výtvarné výchovy a výtvarníků vybírá pro expozici přibližně 1400 prací. Oceněným pracím je uděleno Čestné uznání a nejlepším pracím medaile Lidická růže. 

Naše fakulta se do spolupráce zapojila loni, kdy bylo vyhlášeno téma „Chemie“. Letošní koncepce „Krajiny“ je FChT také blízká, protože při představě krajiny a všeho, co s ní souvisí, lze podrobněji studovat toto téma v odborném pojetí životního prostředí jako jeden z nabízených studijních programů  - Ochrana ŽP. Expozice nabídla v letošním roce 1403 exponátů ze 76 zemí světa. K vidění byly nejen barevné horizonty lesů a luk, ale i urbanizační zástavby a panoramata.

Slavnostní otevření vernisáže 48. ročníku MDVV, se konalo 24. 9. 2020 od 11:00 v Galerii Památníku Lidice a za FChT jej navštívily Ing. Petra Kalendová Ph.D. a Ing. Hana Doušová Ph.D. Vzhledem k aktuální epidemiologické situaci byla účast na této akci omezená. Z hygienických a bezpečnostních důvodů byly pozvány pouze děti z ČR oceněné medailí a ocenění také putovalo k účastníkům ze škol oceněným Cenou poroty. Tuto uměleckou cenu speciálně pro tyto účely vytvořil umělecký sklář Jiří Pačinek. Měla podobu skleněného artefaktu představující paletu malíře.

Slavnostní předávání cen bylo zahájeno vystoupením žesťového orchestru a tria zobcových fléten ze ZUŠ Marie Podvalové z Prahy 9  - Čakovice. Následoval slavnostní úvodní proslov ředitele Památníku Lidice Eduarda Stehlíka a starostky obce Lidice Veroniky Kellerové. Poté proběhlo předání cen medailistům z ČR a Ceny poroty české a zahraniční škole z rukou pěti VIP hostů, ale také zástupců z FChT. Mezi nimi bylo 214 medailí; z toho 144 individuálních a 10 za kolektivní práci dětí. Za fakultu byl předán 85 oceněným „malířský a kreslířský balíček“, který obsahoval nezbytné výtvarné pomůcky pro malé i velké kreslíře.

Ceremoniál proběhl tradičně na zahradě lidické galerie, kde program zpestřovala expozice živých dravců českých sokolníků. Dále se mohli účastnící zapojit do programu „kouzlení s vodou“, čímž se připomínalo jedno z témat předešlého ročníku. V rámci loňského tématu chemie byla tento rok do programu zakomponována „izolace chlorofylu“. Tradiční aktivitou doprovázející slavnost bylo i sázení lidické růže.

Letošní organizaci měla na starosti nová kurátorka výstavy Stanislava Doleželová Bočanová a rovněž i umělecká ředitelka Dagmar Šubrtová. Z důvodu uzavření státních hranic, byla porota letošního ročníku složena výhradně z českých pedagogů, výtvarníků a profesionálních umělců, kteří mají dlouholetou praxi ve výtvarné práci a vedení dětí.

Po skončení ceremoniálu se mohli účastníci po malých skupinkách podívat na výstavu děl přímo v Lidické galerii, která je pro veřejnost přístupná od června tohoto roku a potrvá do konce ledna r. 2021.

Ing. Petra Kalendová, Ph.D.
Ing. Hana Doušová, Ph.D.

V rámci celosvětového dění ohledně situace kolem šíření koronaviru se akademičtí pracovníci a doktorandi Fakulty chemicko – technologické Univerzity Pardubice rozhodli pomoci při testování vzorků indikovaných pacientů na COVID-19. Do realizace se zapojili už na jaře společně ve spolupráci s Nemocnicí Pardubického kraje. Zhoršující se epidemiologická situace po letních prázdninách s návratem dětí a mládeže do škol vedla k tomu, že testovací pomoc s 50 vzorky denně je i tak přínosná, i když testování probíhá manuálně se základním přístrojovým vybavením, neboť podaný grant pro modernizaci testovacího pracoviště v biologické smyčce BSL-3 nevyšel.

V čele testovacího týmu stojí zkušená vědkyně Mgr. Barbora Jankovičová, Ph.D., která celý tým nejen propojila, ale i zorganizovala nezbytné přípravy k restartu speciální laboratoře BSL-3, která je zcela samostatnou „buňkou“ v budově FChT. Celý realizační tým zastřešuje vedoucí Katedry biologických a biochemických věd prof. Mgr. Roman Kanďár, Ph.D.

V návaznosti na obětavé nasazení šesti žen testovacího týmu jak v jarních, tak v podzimních měsících se děkan fakulty prof. Petr Kalenda rozhodl ocenit tyto pracovnice „Stříbrnou medailí za vynikající práci pro fakultu“. Společně s medailí si odnesly i Pamětní list.

Testovací tým je smíšený, tvoří ho tedy Mgr. Barbora Jankovičová, Ph.D., dále 3 laboratorní pracovnice Bc. Renáta Čukanová, Bc. Ivana Fousová a Jana Kňavová. Tým obohatily také dvě studentky doktorského studia Mgr. Nikola Mannová a Ing. Lucie Michalcová, pro které je zapojení do testování neocenitelnou zkušeností na počátku jejich vědecké dráhy.

„Stříbrné medaile“ byly předány v rámci uspořádání Vědecké rady dne 23.9. v posluchárně C1 a nutno podotknout, že oceněné jsou první, které nový typ medaile obdržely.

Všem oceněným srdečně gratulujeme a do další práce jim přejeme především mnoho zdraví, úspěchů a osobní spokojenosti!

Medaile byla vydána k 70. výročí vysokého chemického školství v Pardubicích, na což symbolicky odkazuje její rubová strana, které vévodí dominanta města – Zelená brána. Nechybí ani znak města, který tvoří polovina stříbrného koně, zde vyobrazeného v erbovním reliéfu. Je to znak pánů z Pardubic, doložený již ve 14.století. Město tento erb používá již od poloviny 16.století. Podle staré erbovní pověsti získal tento znak legendární rytíř Ješek z Pardubic při obléhání severoitalského města Milána v roce 1158. Výjev mimo jiné zobrazil podle návrhu Mikoláše Alše sochař Bohumil Vlček na západním průčelí Zelené brány.

Po okraji medaile je uveden nápis instituce – Univerzity Pardubice. Medaile má hmotnost 1 unce a je zhotovena z ryzího stříbra. Vznikla v dílně českých medailérů v České mincovně v Jablonci nad Nisou. Patří mezi tzv. kolorované medaile, což připomíná na lícové straně „vlna“ v srdcové baňce ve fakultní barvě, symbolizující buď krev v srdci, nebo roztok manganistanu draselného v baňce. Propojení obou stěžejních oborů, které se na FChT potkávají (biologie – chemie) je tak symbolicky sjednoceno právě v tomto dnes již neodmyslitelném symbolu fakulty. Hlavním motivem na lícové straně je přehledný výřez z Periodické soustavy prvků, který je základním odrazovým můstkem pro studium všech oborů chemie. Nechybí ani logo fakulty včetně nápisu po okrajích. Pozorný čtenář si všimne i drobného symbolu na lícové straně medaile dole, což je lipový list, odkazující na symbol české státnosti. Oficiálně se stala lípa národním symbolem roku 1848 na všeslovanském sjezdu a byla navržena F. L. Čelakovským. Byla to reakce na tzv. frankfurtský sněm, kde byl jako symbol velkoněmectví zvolen dub. Lípa je dodnes symbolem ochrany, pomoci a lásky pro svou vůni, půvabnou korunu a vlídnému stínu. Lidé věřili, že dokáže odehnat zlé myšlenky. V mytologii byla lípa zasvěcena bohyni lásky, v křesťanství byla často spojována s Pannou Marií. Její dřevo je oblíbené pro řezbářství a pro svou měkkost.

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty

Univerzita Pardubice přešla od středy 23. září na on-line výuku. Rozhodnutí vedení univerzity koresponduje s rozhodnutím krajských hygieniků. Důvodem je prudce se zhoršující situace se šířením SARS CoV-2 v České republice i v Pardubickém kraji.

Prosím, informujte se o všech krocích a výjimkách na stránkách své fakulty a intranetu!

„Pečlivě jsme se na tuto situaci připravili, i když jsme nedoufali, že nakonec nastane. Chceme zabránit plošnému šíření nemoci mezi studenty, napříč univerzitou a zhoršení epidemiologické situace v zemi,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Letos nastupuje do Pardubic asi 2 400 nových studentů. Změny ve výuce se dotknou více než 7 000 vysokoškoláků. Semestr na Univerzitě Pardubice dosud začal jen pro část vysokoškoláků. Minulý týden zahájila výuku Fakulta zdravotnických studií, tento týden se přidala Fakulta filozofická. Pro dalších pět fakult začne nový semestr rovnou on-line.

„Vyučovat budeme on-line podle platných rozvrhů. Fakulty si vyřeší praktickou i teoretickou výuku podle svých specifických podmínek. Například noví studenti chemie budou mít možnost v blocích a malých skupinách absolvovat laboratoře za celý semestr a odjet na další výuku domů,“ uvedla prorektorka pro vzdělání a kvalitu prof. Tatiana Molková.

On-line bude univerzita vyučovat až do odvolání. Už nyní platí na vysoké škole několik zpřísňujících pravidel jako je povinnost nošení roušek ve všech vnitřních prostorách i při výuce, omezení počtu studentů na přednáškách do 50 osob a přísná izolace nakažených studentů i zvýšená dezinfekce na kolejích. Studenti získají informace o změnách na svých fakultách, škola je také informuje na speciální webové stránce, sociálních sítích a intranetu.

Posun současného startu nového akademického roku zapříčinila už jarní vlna pandemie, kvůli které dala univerzita delší čas studentům na dokončení semestru, na zkoušky i státnice.

Univerzita Pardubice kromě změny ve výuce znovu nabídla pomoc veřejnosti. Od začátku týdne spustila ve speciálně zabezpečené laboratoři analýzy vzorků na SARS-CoV-2. Experti Fakulty chemicko-technologické, kteří se zapojili do testování už letos v dubnu, opět pomáhají s analýzami Nemocnici Pardubického kraje, a.s.

Pardubice 21. září 2020

                                                                                                              Mgr. Martina Macková,
vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa