V pátek 13. června  se uskuteční v Aule Arnošta z Pardubic Univerzity Pardubice slavnostní předání diplomů novým inženýrům a magistrům. Slavnostní obřad bude proveden obvyklým způsobem a proběhne podle tohoto rozdělení:

v 9.00 hod. studijní program/specializace:

• Anorganická technologie
• Analýza biologických materiálů
• Bioanalytická laboratorní diagnostika ve zdravotnictví
• Ekonomika a management podniků chemického průmyslu                                
• Chemické a procesní inženýrství/Ochrana životního prostředí
• Polygrafie
• Udržitelný rozvoj v chemii a technologii

v 11.30 hod. studijní program/specializace:

• Analytická chemie
• Anorganická a bioanorganická chemie
• Engineering of Energetic Materials
• Fyzikální chemie
• Hodnocení a analýza potravin
• Inženýrství energetických materiálů
• Materiálové inženýrství                                                                                       
• Organická chemie a technologie/Organická chemie
• Organická chemie a technologie/Technologie organických specialit
• Technologie výroby a zpracování polymerů                                                          

Žádáme absolventy, aby se dostavili  nejméně 45 minut před zahájením /fotografování – nácvik programu/.

prof. Ing. Petr Němec, Ph.D.
děkan

Vědci z Univerzity Pardubice interaktivní a zábavnou formou představují různé oblasti výzkumu přímo na gymnáziích. Na Gymnázium Josefa Ressela v Chrudimi zavítali odborníci hned se čtyřmi tematickými bloky. 

Gymnazisté si otestovali své znalosti z práva, psychologie, sociologie a ekonomie v interaktivním kvízu s JUDr. Barborou Kovářovou z Fakulty ekonomicko-správní. Výzkumníci dr. Karel Juryca a Ing. Jiří Roleček z Fakulty elektrotechniky a informatiky demonstrovali princip určování směru příchodu akustického signálu pomocí více mikrofonů.

Doc. Tomáš Syrový z Fakulty chemicko-technologické připravil téma využití generativní umělé inteligence v grafickém designu. Při modelové situaci od dr. Kateřiny Horáčkové a Mgr. Martiny Rabové z Fakulty zdravotnických studií studenti zjistili, jak vypadá zásah záchranářů a oživování raněného. Žáci Sportovního gymnázia Pardubice se dozvěděli zajímavá fakta o dopingu na přednášce prof. Petry Bajerové z Fakulty chemicko-technologické.

Další prezentace Univerzita Pardubice připravuje i v příštím školním roce. V září se akademici chystají zpestřit výuku na Gymnáziu Dašická v Pardubicích a také na Gymnáziu Dr. Emila Holuba v Holicích.

Duben se na Univerzitě Pardubice i letos nesl ve znamení pohybu a zdravého soupeření fakult v rámci oblíbené výzvy Rozhýbejme univerzitu. Tento „souboj fakult“ je tradiční celouniverzitní klání, jenž si i letos opět podmanila naše Fakulta chemicko-technologická. Chemici tak popáté v řadě zvedli nad hlavu putovní pohár pro vítěznou fakultu.

Všichni zúčastnění studenti i zaměstnanci letos předvedli skvělé nasazení a kolektivního ducha ve všech disciplínách! Společnými silami, ať už během, na kole, nebo chůzí, jsme překonali loňský rekord a nashromáždili celkem 21 795 kilometrů, za což všem zúčastněným náleží velké poděkování. Rekord padl i v počtu kilometrů za celou univerzitu, čemuž jistě pomohl i ten fakt, že letos měla celá akce charitativní podtext.

Slavnostní ocenění na děkanátu

V pondělí 26. května se děkanát FChT proměnil v dějiště slavnostního ceremoniálu, kde byli oceněni nejúspěšnější sportovci naší fakulty. Z rukou děkana prof. Petra Němce převzali medaile a věcné ceny tři nejlepší zaměstnanci a studenti v každé disciplíně. Nechyběl ani vítězný pohár, který již dříve převzal děkan z rukou rektora prof. Libora Čapka.

Za pořádající Katedru tělovýchovy a sportu se slavnosti účastnil její vedoucí Mgr. Jan Němec a také Mgr. Pavla Procházková, kteří si na závěr nachystali malé překvapení pro pana děkana. Ten převzal diplom za sportovně nejaktivnějšího děkana univerzity. Děkujeme KTS za bezchybnou organizaci celé výzvy. 

Rostoucí účast a výkony

Do letošního ročníku výzvy se zapojilo za fakultu 197 sportovců, což je o 54 více než loni! Dohromady bylo zasláno úctyhodných 1751 záznamů aktivit. Studenti přispěli celkem 11 444 kilometry a zaměstnanci se nenechali zahanbit s 10 351 kilometry.

A kdo jsou tedy letos ti nejlepší chemici?

• STUDENTI

Běh
1. Michaela Bártová 265 km
2. Markéta Ficová 163 km
3. Jana Doležalová 137 km

Kolo
1. Michal Šilhán 1413 km
2. Ondřej Machatý 617 km
3. Jan Krejčí 447 km

Chůze
1. Šárka Bednářová 534 km
2. Nikol Marholdová 462 km
3. Petra Myšičková 432 km

• ZAMĚSTNANCI

Běh
1. Pavel Drabina 400 km
2. Lucie Písař 310 km
3. Renáta Čukanová 212 km

Kolo
1. Tomáš Bajer 2174 km
2. Patrik Pařík 1268 km
3. Michal Holčapek 709 km

Chůze
1. Pavlína Szabóová 800 km
2. Radovan Metelka 304 km
3. Michal Kurka 258 km

Děkujeme všem, kteří se zapojili a těšíme se na vaše výkony i příští rok, kdy proběhne šestý ročník „Rozhýbejme univerzitu“.

foto | text
Milan Reinberk

Prestižní Cena Jean-Marie Lehna za chemii pro studenty a absolventy doktorských studijních programů, kterou každoročně uděluje Francouzské velvyslanectví v České republice, má za sebou další důležitou fázi. O letošních laureátech rozhodovala komise, která 21. 5. jednala na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

Odbornou komisi tvořili zástupci francouzské ambasády a českých výzkumných institucí. Její jednání vedl Dr. Patrick Maestro. Fakultu chemicko-technologickou Univerzity Pardubice reprezentoval děkan prof. Petr Němec.

Finalisté soutěže představili hodnotící komisi výsledky své vědecko-výzkumné práce realizované v rámci disertačních prací. Výsledky soutěže se účastníci dozvědí 26. června 2025 při slavnostním ceremoniálu v Buquoyském paláci v Praze.

Do stojanů v kampusu Univerzity Pardubice dorazilo nové vydání časopisu MY UPCE. Nenechte si ujít rozhovor s motokrosovým závodníkem Danielem Mandysem. Student Fakulty ekonomicko-správní baví fanoušky akčními videi na sociálních sítích.

Autorka sci-fi knih, doktorandka Fakulty chemicko-technologické Marie Znamínková, si splnila dětský sen. Právě dopisuje poslední díl trilogie Generace, připravuje také scénář pohádky a vidět ji můžete i v televizních seriálech.

Jaké pivo mají v Etiopii? Odpovídá absolvent Fakulty elektrotechniky a informatiky Lukáš Horník, jehož do Afriky přivedla práce elektro-projektanta.

Tyto i další zajímavé texty najdete už teď ve 114. vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE v tištěné i on-line podobě.

Nejlepší sportovci dubnové výzvy Rozhýbejme univerzitu převzali ocenění. Vítězové jednotlivých kategorií slavnostně odměnil rektor prof. Libor Čapek. Pátý ročník výzvy, kterou organizuje Katedra tělovýchovy a sportu UPCE, zapojil do sportování celkem 760 studujících i zaměstnanců ze všech 7 fakult a rektorátu.

Nejúspěšnější fakultou se stala Fakulta chemicko-technologická (FChT) a obhájila tak loňské vítězství. Sportovci a sportovkyně z FChT ujeli, uběhli a ušli za měsíc celkem 21 795 kilometrů. Druhá byla Fakulta ekonomicko-správní (FES), třetí pak Dopravní fakulta Jana Pernera (DFJP).

Nejlepším běžcem byl letos doc. Pavel Drabina z FChT s celkem 400 kilometry, mezi studenty Roman Novotný z FES s 307 km. Vítězkou chůze je Pavlína Szabóová z FChT, která za měsíc ušla 800 km, mezi studentkami zvítězila Aneta Venclová z FES s 584 km. Na kole se nejlépe dařilo prof. Radovanu Souškovi z DFJP, který zapsal 3 195 km a studentovi FChT Michalu Šilhánovi s 1 413 km.

Letos kromě pohybu lidé z univerzity také pomáhali. Prostřednictvím aplikace EPP od Nadace ČEZ zajistili šek na 120 tisíc korun pro nemocnou Sofii, dceru absolventů Univerzity Pardubice.

Univerzita Pardubice má nově dvě speciální luční louky ve tvaru svého loga. Na plochách u Fakulty chemicko-technologické a u Technologického pavilonu v Doubravicích už brzy vykvetou druhově pestré trávy a byliny, které společně vyseli studenti a zaměstnanci. 

Tyto „logolouky“ nejsou jen vizuálně působivým prvkem, který zpestřuje univerzitní kampus. Jsou především živým prostorem, který podporuje biologickou rozmanitost, zadržuje vláhu, přispívá ke snižování teplot v okolí a nevyžaduje časté sečení jako klasické trávníky. 

Tento záměr spojuje identitu univerzity s respektem k životnímu prostředí – ukazuje, že i drobné změny v prostoru mají smysl. Rozkvetlá loga budou nejen krásná, ale i funkční. Univerzita tak dává najevo, že udržitelnost a péče o krajinu jí nejsou lhostejné. Tady univerzita opravdu kvete.

Projekt vznikl ve spolupráci Mgr. Petry Zaninové, manažerky udržitelného rozvoje na UPCE a Fakulty chemicko-technologické. Za pomoc děkujeme také zahradnici Ing. Lence Derbekové.

foto Milan Reinberk 

Tradiční derby dvou univerzitních týmů v e-sportu letos opět vyhrála Univerzita Pardubice. Bojovalo se ve třech hrách. Fanoušci univerzitním reprezentantům fandili v Counter-Strike 2, sledovali jejich strategie v League of Legends a Rocket League . Derby bylo napínavé opět do poslední chvíle. Tým Univerzity Hradec Králové naši hráči porazili 2:1.

Ve dnech 2. a 6. května 2025 přivítala Fakulta chemicko‑technologická UPCE žáky čtvrtých ročníků Gymnázia Dašická Pardubice v rámci projektových dnů na téma „Voda“.

Program zahájila přednáška o vodě v zemském ekosystému a představení aktivit fakulty, kterou připravili odborníci Ústavu environmentálního a chemického inženýrství – doc. Ing. Anna Krejčová, Ph.D., Ing. Lenka Janíková, Ph.D., a Ing. Jiří Palarčík, Ph.D.

V demonstrační laboratoři pod vedením Ing. Hany Doušové, Ph.D. se pak studenti nejprve seznámili s fyzikálními a chemickými vlastnostmi vody a diskutovali její klíčové role v chemických dějích – nejdříve jako produkt anorganických i organických reakcí (např. neutralizace, oxidace organických látek), poté jako reaktant či činidlo (reakce alkalických kovů s vodou, hydrolýza esterů). Následně již samostatně provedli kyselou hydrolýzu kyseliny acetylsalicylové, včetně zahřívání pod zpětným chladičem, krystalizace a izolace produktu filtrací za sníženého tlaku. Vznik produktu, kyseliny salicylové, prokázali reakcí s FeCl₃, kdy vzniká charakteristicky fialová komplexní sloučenina.

V mikrobiologické laboratoři Katedry biologických a biochemických věd, vedené Ing. Petrou Moťkovou, Ph.D., se studenti nejdříve seznámili s mikrobiologickými, biologickými, fyzikálními či chemickými parametry pitné vody a jejich hodnotami dle platné legislativy. Studenti se pak zaměřili na mikrobiologický rozbor pitné vody. Stanovení hlavních indikátorů fekálního znečištění v pitné vodě si vyzkoušeli prakticky jak metodou membránové filtrace, tak schválenou alternativní metodou Colilert/Enterolert Quati-Tray, jenž se běžně ve vodohospodářství používají pro určení kvality vod.

Projektové dny poskytly žákům hlubší porozumění významu vody v chemii i v ochraně životního prostředí a umožnily jim osvojení klíčových laboratorních dovedností. 

Děkujeme všem lektorům za odborné vedení a žákům za aktivní účast. Těšíme se na další společné projekty!

Když je naše tělo, duše i mysl v rovnováze, dokážeme cokoliv. Aby se tímhle heslem Markéta Konupčíková začala řídit, musela od života dostat pořádnou stopku. Dnes to stejné učí i ostatní. „Nejsem ezo, respektuji medicínu, řídím se biochemií, ale v celkovém zdraví hraje velkou roli i přístup k životu, k okolí, k sobě samé,“ říká absolventka Fakulty chemicko-technologické.

„Vždycky jsem byla holka milující život. Od malička jsem ho vysosávala naplno. Jsem vděčná, že tu stále můžu být. Pro mě je život chemie a chemie je život,“ začíná svoje vyprávění Markéta Konupčíková, která vystudovala biochemii na Fakultě chemicko-technologické. Do Pardubic jezdívá i se svým mužem, také chemikem. Vracejí se sem za přáteli. Na studentská léta, seznámení na fakultě a všechno, co tam zažili, rádi vzpomínají. Až na moment, který jim obrátil život vzhůru nohama...

Setkání s profesorem

Už jako středoškolská studentka byla Markéta neobyčejná. Bavila ji biologie, chemie, jazyky i tanec, o němž si myslela, že ho bude studovat a profesionálně se jím živit. O prázdninách ale pracovala jako průvodkyně na zámku ve Slavkově u Brna. A skočila rovnou k chemii. Mezi návštěvníky se jednou objevil profesor Vladimír Vetterl, vynikající vědec, biofyzik a jeden ze zakladatelů bioelektrochemie v Česku. „Až pojedete zase do Brna tancovat, stavte se někdy na biofyzikálním ústavu akademie věd v Brně,“ řekl jí. A tak se tam Markéta zastavila. „Ujal se mě, vzal mě do týmu a já jsem se díky tomu začala věnovat sledování vlivu hypometylačních látek na vývoj a diferenciaci rostlin a separovat DNA,“ vzpomíná Markéta, která s prací dokonce vyhrála vědeckou soutěž Amavet. A zamířila na biochemii do Pardubic.

Těžký život studenta

Studium bylo sice náročné, i tak jím Markéta zvládala protančit. „Učila jsem angličtinu, dělala jsem hostesku, sportovala jsem, tancovala v tanečních skupinách, a dokonce ve Východočeském divadle. K tomu byla samozřejmě spousta aktivit spojených se studentským životem. Ale první ročník byl, jak se říká síto, a studium jsem nechtěla podcenit,“ dodává se smíchem. V té době se seznámila se svým budoucím manželem Petrem, který chtěl studovat výbušniny. Společně se stali králem a královnou Majálesu. Markéta zkrátka stíhala všechno, co chtěla, a byla spokojená. Pak dostala tvrdou lekci. „Zjistila jsem, že když všechno dělám na sto procent, a neodpočívám, skončí to špatně,“ hodnotí zpětně. Selhání organismu nepřišlo zčistajasna. Na signály těla ale Markéta ve svém zápřahu nebrala ohled.

Nejlepší lék na všechno

Během zkouškového období ve třetím ročníku se kvůli bolesti hlavy nedokázala už vůbec učit. „Přestala jsem vnímat svět, nevěděla jsem, co je za den, jen jsem ležela,“ popisuje. Přítel ji odvezl do Olomouce, kde si ji převzali rodiče už ve velmi špatném stavu a v Brně ji ve Vojenské nemocnici a pak na Klinice infekčních chorob ve FN Bohunicích doslova „zachránili“. Dodnes s jistotou neví, co jí bylo. „Jsem mezi jedním procentem pacientů, kterým nikdy neřeknou úplnou diagnózu. V anamnéze je meningoencefalitis,“ dodává Markéta, která v té době nepoznávala svoje rodiče, sestru ani přítele, nevěděla, jaký je rok. Nakonec skončila s diagnózou roztroušené sklerózy. Na začátku léčby ale řekla ne. Potřebovala vzít osud opět do svých rukou. Dostala se do péče profesorky Evy Kubala Havrdové, jedné z největších kapacit přes toto onemocnění. Tam byla dlouhých 15 let. A tehdy poprvé přišla na to, jak propojit tělo, duši a mysl. „K uzdravení jsem potřebovala i jiné přístupy než čistě medicínské. Napojit se na sebe a vnímat svoje tělo je ten nejlepší, a hlavně primární lék na všechno.“

• Ráda děláte věci po svém?

Když o něčem nejsem přesvědčená, nejdu do toho, protože nechci jít proti sobě. Navíc jsem býk a o nich je známo, že jsou velkými milovníky života a že si musí jít i přes pády vlastní cestou. Mě nemoc připravila o asi 20 let a já si je chci vzít zpátky (smích). 

• Kam vás vaše nemoc vrtla?

Dostala jsem se k health wellness coachingu, což je vlastně takový spojovatel mezi nemocnicí a domácím prostředím. Wellness je cesta, cesta k sobě, ke zdraví a po ní jsem se rozhodla jít. Celé jsem si to zpracovala a díky tomu můžu jít dál. Byla to ale strašně dlouhá cesta. Proto dnes učím klienty, ať nechtějí výsledky hned, že to je neustálá práce, která postupně odkrývá jednotlivé vrstvy. 

• Bez vědomého zpracování to dost dobře nejde?

Kdybych si to celé nezpracovala, tak tady nejspíš ani nejsem. Nejde to v sobě uzamknout. Pokud se člověk chce posunout dál, musí se k problematickým věcem vrátit, vyřešit je a především je přijmout. Díky tomuto procesu jsem vytvořila i svoji metodu, podle které dnes s lidmi pracuji.

• Kdy vaše metoda vznikala?

Když jsem se vyhrabala z nejhoršího a dokázala jsem zase fungovat, dokončila jsem školu a začala jsem být opět velmi aktivní. Dokonce jsem otěhotněla, přestože mi to lékaři vzhledem k diagnóze příliš nedoporučovali. Mé tělo to ale zvládlo a narodilo se mi zdravé miminko. Během mateřské jsem se vzdělávala a vymýšlela, co budu do budoucna dělat. Založila jsem si na mateřské svoje FIT je ŠIK, takový program vitality a pohybu pro ženy, a okolí se mě pořád ptalo, jak to dělám, že působím tak pozitivně a jsem plná elánu. Zajímalo je, co za tím je.

• Vy jste taková ale od přírody, ne?

Jsem stále hodně energická. Uvědomuju si, že život je krátký a může během chvilky skončit. Mám neuvěřitelné štěstí, žiju a nechci si to tu otravovat negativismem nebo lidmi, kteří mi pod nohy hází mrtvoly. Od nich jdu rovnou pryč. Samo to ale nefunguje, je za tím nějaká práce.

• Čím to tedy bylo?

Od nemoci jsem na sobě celou dobu pracovala. Vděčím za to kamarádce, která mi už do nemocnice nosila knížky od Louise L. Hay Miluj svůj život a podobné tituly. V tu dobu jsem jí ještě říkala: Ježíš, to není nic pro mě, tohle mi rozhodně nepomůže... A byla jsem na ni naštvaná. O něco později se ale tělo, duše a mysl začaly propojovat a já si k tomu našla cestu. Cítila jsem, že tady medicína úplně nestačí. Navíc jako by mi ta moje duše šeptala: Markéto, běž si za tím, co cítíš.

• Jak jste se sebou pracovala?

Přicházela jednotlivá uvědomění, která zapadala do mojí celistvosti – CELIstvá cesTA. Ta je tvořena několika vrstvami. Začala jsem imunitou, protože jsem brala 22 léků. Pokračovala jsem rovinou výživy, pohybu, životních hodnot, vztahů, víry, komunikace, práce, otázkou vlastní zodpovědnosti a dalšími tématy. Toto všechno tvoří naši celistvost.

• Takže jste postupně sloupala všechny slupky?

V podstatě ano. Je potřeba si tím projít, proto i moje metoda zahrnuje 13 oblastí: dech, láska, výživa, pohyb, komunikace, práce a hra, smysly, city a emoce, transcendence, intimita, životní hodnoty, vlastní zodpovědnost a ta pověstná 13. komnata, kterou každý máme a neumíme ji uchopit, mnohdy si ji ani nepřiznáme... 

• Musíme ji otevřít?

Bez toho nedojdeme do cíle. Musíme jít až na úplnou dřeň, přestože to je bolestivé a namáhavé, trvá to, nechce se nám do toho. Dneska totiž chceme a hledáme hlavně rychlé řešení, ale toto urychlit a zjednodušit nejde. 

• Zasahují do toho vztahy i momentální nespokojenost?

Máme tendenci neustále nadávat, vidět problém v někom jiném, říkáme, že za to může společnost, partner a tak dále. Jsme věčně nespokojení. Ale předně si musíme uvědomit, že to my jsme dovolili, aby náš partner byl takový, my jsme si ho vybrali. Když nemám vyřešené vztahy, nemám dobrou komunikaci ani hezké prostředí kolem sebe, jsem vnitřně, fyzicky i psychicky, tedy zdravotně komplet, ovlivněna. A pokud to nechci, musím začít u SEBE.

• Jak to udělat?

Snažit se o svoji maximální pohodu. Dát se na první místo a pracovat na lásce k sobě. Naučit se být zdravě sobecký. Vím, že je to celkem omílané, možná až otravné téma, ale je potřeba to stále zdůrazňovat. Obzvlášť v případě nás žen, protože máme pocit, že pořád pro někoho něco musíme...

• Co je první a zároveň hlavní krok?

Uvědomit si, co opravdu chci a co nechci. Často si myslíme, že je to taková hloupá, možná jednoduchá otázka, ale mnoho lidí neví, co ve svém životě chtějí a co naopak nechtějí. Hodně lidí se hodí do nějakého módu a v tom jedou. Typické je to právě u žen na mateřské. Na prvním místě mají roli maminky a dítěti dávají sto procent, ale už chybí role milenky nebo manželky. A pak se diví, že to nefunguje a že ani dítěti vlastně není úplně dobře.

• Jak z takového kolotoče ven?

Člověk se musí úplně zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a začít se vnímat tady a teď. Fakt si na chvíli sednout a vnímat jenom to, kde bydlím, poslouchat zvuky své domácnosti. Vědět, jak dýchám, jak voním... Zaměřit se na věci, které nám přijdou jasné. Je to takové osobní wellness každý den, stačí pět, deset minut, třeba hned po ránu: nic nedělat a vnímat se.

• Co je výsledkem takového každodenního rituálu?

Zpátky se napojíte na svoje tělo, na sebe, víc se poznáte.

• Jak lidem pomáháte dál?

Míchám jim správný biochemický koktejl, který zrovna potřebují. Já jsem si ho na začátku svého léčení nebyla schopná namíchat, a postupně jsem se to krok po kroku naučila. Musí to jednoduše ladit na všech frontách. Naše duše bývá zpravidla napřed a našeptává nám. Když ji neposloucháme, začne volat: haló, haló, haló, pak začne křičet. Když stále neposloucháme, vyloženě na nás řve, ale to už může být pozdě.

• Takže jste jejich jakýmsi osobním průvodcem?

Vedu je, aby o daném problému přemýšleli komplexně. Ale pracují sami se sebou. Neříkám jim, co mají dělat, to si řídí a říkají oni sami. Hned při první konzultaci zjistím, co toho člověka trápí, zda jsem schopná mu pomoct, a podle toho se naše práce odvíjí dál. Pokud to situace vyžaduje, doporučím jiné odborníky. 

• S jakými problémy za vámi lidé přicházejí?

V rámci celistvosti za mnou člověk může přijít v podstatě s čímkoliv. Tělo musí být spokojené fyzicky, ale stejně důležitá je psychika i mysl. Chodí za mnou například ženy, které mají problém se štítnou žlázou nebo trávicí či hormonální potíže. Nebo potřebují najít zpět smysl života, radost nebo právě samy sebe. Řešíme hubnutí, záda i rakovinu. Vše totiž se vším souvisí. A ve spolupráci s dalšími odborníky na psychosomatiku jsou ty cesty nádherné.

• Chodí za vámi častěji ženy?

Ano. Muži mají jiná témata i přístup. Učím ženy být tak trochu těmi muži, protože oni si svoji pohodu, svůj klid udělají přirozeněji. Dají si nohy nahoru a my jim za to nadáváme. Ale to, že umí vypnout, je vlastně strašně dobře. My ženy jsme od přírody řešitelky a máme pocit, že musíme pořád něco dělat. Zároveň v ženách probouzím ženskost a tu jemnost, kterou v nás muži chtě nechtě hledají.

• Vnímáte jako trend, že lidé začínají tuto oblast častěji řešit?

Trošku to trend je. Spíše jsou ale lidé vlivem doby přinuceni hledat si nové cesty a jinak o sobě přemýšlet, aby i v záplavě nejrůznějších technologií, mnoha informací dokázali normálně fungovat. Dnešní svět může být poněkud ubíjející a když člověk nenajde balanc, vede to do pekel.

• Setkala jste se s názorem, že váš přístup je „ezo“?

Nesetkala. Mám totiž velmi kvalitní background, vystudovala jsem biochemii a později ještě technickou chemii ochrany životního prostředí. Nejdu do žádné ezoteriky. Ani neučím klienty, aby přestali brát léky, mám k lékařům velký respekt, a naopak s nimi spolupracuji, protože mě samotnou to udrželo při životě. V celkovém zdraví ale hraje velkou roli i přístup k životu, k věcem, k sobě samé, ta celistvá cesta. Je to o tom, že my něco svému tělu zakazujeme, nějak mu ubližujeme. Máme právě špatnou biochemii.

• Pracujete na své metodě, posouváte ji dál?

Posouvám a mám takovou svoji vizi. Nechci ji ale zakřiknout. Nicméně bych chtěla, abychom uvěřili tomu, že je naše tělo neskutečně dokonalý systém a pomocník. Dokážeme si poradit téměř se vším, jen musíme svému tělu věřit a napojit se na něj. A neubližovat mu fyzicky ani psychicky. Být v souladu se svým jednáním, životními kroky a vlastními rozhodnutími. Přiznat si, že to, co tělu dáváme stravou i hlavou, nám vrací zpět. V dobrém i zlém. Tu celistvou kuličku našeho života je třeba vyživovat rovnoměrně. Když je naše tělo, duše i mysl v rovnováze, dokážeme opravdu cokoliv.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO archiv Markéty Konupčíkové

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání z prosince 2024, v tištěné i on-line podobě.