Z důvodu čerpání plánovaných dovolených, bude ve dnech 15. - 26. 7. přerušen provoz všech servisních tiskových služeb poskytovaných Katedrou polygrafie a fotofyziky. Upozorňujeme tímto všechny zájemce o tiskové práce spojené se zpracováním posterů, aby své požadavky posílaly s dostatečnou časovou rezervou. Příchozí požadavky v době dovolených, budou zařazovány do výroby následující pracovní den po dovolené 29. 7. 

Děkujeme za pochopení a omlouváme se za případné komplikace

Přejeme příjemné a pohodové prožití dovolených

Stovky našich studentů, kteří došli do svého studijního cíle, mají za sebou závěrečný slavnostní akt – promoce a sponze. 

V Aule Arnošta z Pardubic jim za přítomnosti rodiny a přátel byl oficiálně udělen vysokoškolský titul a z rukou představitelů fakult i univerzity převzali své diplomy. 

Všem absolventům gratulujeme a přejeme mnoho úspěchů v dalších životních krocích. 

Slavnostní okamžiky zachytili naši fotografové, a tak si je můžete vychutnat i vy v naší fotogalerii.

Vědecko-technický jarmark je za námi. Univerzitní stanové městečko s více než dvaceti interaktivními stanovišti vyrostlo letos v areálu Automatických mlýnů. Na tamním náměstí to pořádně žilo! Stánky celé dopoledne obléhaly davy žáků ze základních i středních škol a popularizátoři se u svých vědeckých ukázek a připravených úkolů ani na chvíli nezastavili. Až do odpoledne odpovídali na zvídavé dotazy zájemců všech věkových kategorií.

Poté, co si návštěvníci u infostánku vyzvedli vědecký index, kterých jsme rozdali téměr 1 200, vrhli se bez váhání na jednotlivá stanoviště. Hned vedle vstupu mohli obdivovat například repliku vozidla Lotus 7, které spolu s Dopravní fakultou Jana Pernera postavili žáci ze Střední školy automobilní v Holicích. O kousek vedle si zazávodili na veslařských trenažérech a trhali přitom rekordy. Společně s chemiky absolvovali plamenometné zkoušky, krváceli bez krve, objevovali optické klamy, tajemství mikrosvěta, hru barev a mnoho dalších zajímavých pokusů. Fakulta elektrotechniky a informatiky si připravila ukázky umělé inteligence, zpracování obrazu nebo turnaj v piškorkách proti robotu. 

Na stanovišti Fakulty zdravotnických studií učily studentky zájemce provádět samovyšetření prsu a ukazovaly jim i snímky z mamografu. Fakulta ekonomicko-správní vzdělávala například v oblasti finanční gramotnosti a potrápila jejich mozky u matematických hrátek. V mobilní restaurátorské dílně si žáci vyzkoušeli například tradiční techniky jako sgrafito, odlévali do sádry a seznamovali se z pojmy tohoto oboru. U Fakulty filozofické na ně čekala poznávačka obilovin, praktická ukázka mletí na kamenném mlýnku nebo dobrodružná hra Babylonské mlýny. A bylo toho mnohem víc. 

K tradiční červnové akci Univerzity Pardubice se připojila i Sféra a Gočárova galerie. Nechyběli ani další partneři jako Střední průmyslová škola chemická, Zdravotnická záchranná služba Pardubického kraje, Střední zdravotnická škola Pardubice, Krajská knihovna v Pardubicích, Východočeské muzeum v Pardubicích s názvem Exit 91 / Vykopávky. 

Ohlédnout se s námi za dnem plným vědy a poznávání na Vědecko-technickém jarmarku můžete ve fotogalerii. 

Propojit zástupce z průmyslové sféry se špičkovými vědci z Univerzity Pardubice. To byl úkol úterního Technology Day. Pilotní setkání, které přilákalo padesátku účastníků, organizovalo Centrum transferu technologií a znalostí. Točilo se okolo nadějných technologií z různých oborů, které mají potenciál najít reálné uplatnění v praxi.

Na začátku se slova ujal organizátor Ing. Tomáš Novotný, Ph.D., LL.M., který celou akci držel pevně v rukách. Po něm přítomné v zaplněné zasedací místnosti pozdravili člen Rady Pardubického kraje pro regionální rozvoj, evropské fondy a inovace Ing. Ladislav Valtr, MBA, a také Mgr. et Mgr. Hana Kosová, MPA, zastupující platformu transferových pracovišť českých univerzit a výzkumných organizací Transfera.cz.

Pak už následovaly bloky soutěžních prezentací a u mikrofonu se vystřídalo celkem osm vědců ze čtyř fakult, aby představili své technologie v různých fázích vývoje. Na prezentaci měl každý pět minut. Současně musel zaujmout porotu a odpovídat na doplňující dotazy. Jako nejzdařilejší a současně nejlépe uplatitelný výsledek v praxi vyhodnotila tříčlenná porota výzkum týmu prof. Ing. Petra Doležela, Ph.D., z Fakulty elektrotechniky a informatiky, nazvaný Detekce netriviálních objektů. Pomyslné druhé místo bral doc. Ing. Ladislav Řoutil, Ph.D., Dopravní fakulta Jana Pernera, za Dodatečné zesílení stavebních konstrukcí pomocí pokročilých materiálů. Třetí byl doc. Josef Bulíček, Ph.D., Dopravní fakulta Jana Pernera, který prezentoval Využití umělé inteligence při podpoře dispečerského řízení železniční nákladní dopravy. Vítězná technologie byla navíc doporučena k účasti v národním kole soutěže Transfera Technology Day 2024.

Mezi bloky k účastníkům promluvili také Lenka Scholzová z Agentury CzechInvest, Petr Čihák z FABA INCUBE a.s. nebo Aleš Bělík z enteria a.s. Mezi účastníky byli zástupci firem jako Foxconn Česká republika, Erwin Junker Grinding Technology a.s., DEEP VISION s.r.o., AWOS s.r.o., Marius Pedersen a.s., Sellier & Bellot a.s. a další. 

Zpětná vazba od účastníků, kteří nešetřili chválou, napověděla, že v podobných či úžeji oborově zaměřených akcích má Univerzita Pardubice rozhodně pokračovat a že podobná setkání jsou vítaná na obou stranách. Jak Pilotní Technology Day probíhal, se můžete podívat v naší fotogalerii. 

Dvanáctý ročník celostátního finále soutěže Hledáme nejlepšího Mladého chemika ČR zná svého vítěze. Králem mladých chemiků pro rok 2024 se stal Vít Peprný z 15. ZŠ Plzeň. 

Ve čtvrtek 13. června 2024 se v prostorách Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice uskutečnilo žákovské mistrovství republiky v chemii. Celostátní finále největší chemické soutěže přivítalo 37 nejúspěšnějších žáků, kteří postoupili z krajských kol. 

„Celkem soutěžilo více než 22 000 žáků osmých a devátých tříd, což představuje rekordní účast. Vysoký zájem o soutěž dokládá, že chemie začíná být u mladých vnímána jako atraktivní obor, který dokáže nabídnout kvalitní a perspektivní možnosti studijního i pracovního uplatnění,“ uvedl děkan pořádající fakulty Petr Němec.

„Vynikající znalosti a dovednosti předurčují dnešní soutěžící k tomu, aby se chemii věnovali i do budoucna. Věřím, že s mnohými z finalistů se za pár let potkáme jako s našimi studenty,“ doplnil profesor Němec. 

Finálové klání se skládalo ze dvou částí. Teoretické znalosti prověřil písemný test, praktické dovednosti laboratorní práce. Součet bodových zisků z obou částí soutěže určil celkové pořadí. Nejlépe si vedl Vít Peprný z 15. ZŠ Plzeň, který se stal pomyslným králem mladých chemiků pro rok 2024. 

Ten převzal z rukou rektora Univerzity Pardubice Libora Čapka notebook a od děkana pořádající fakulty Petra Němce příslib přiznání stipendia ve výši 36 000 Kč v prvním akademickém roce studia na FChT Univerzity Pardubice. Na druhé příčce se umístil Matyáš Kořínek ze ZŠ Pardubice-Polabiny 3, který si odnesl mobilní telefon a příslib stipendia v hodnotě 36 000 Kč. Třetí místo obsadila Sophie Janků ze ZŠ Letovice, která převzala chytré hodinky a příslib stipendia v hodnotě 12 000 Kč. Celkem si prvních pět soutěžících odneslo příslib přiznání stipendia v prvním akademickém roce studia na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice v celkové hodnotě 108 000 Kč. 

Za úspěchy nejlepších žáků stojí především jejich učitelé, proto se uznání dočkali i pedagogové, jejichž svěřenci obsadili první tři pozice. Oceněna byla učitelka vítěze Lenka Prošková z 15. ZŠ Plzeň, také Monika Hrabánková z pardubické ZŠ Polabiny 3 a Hana Nečasová ze ZŠ Letovice.

Udělena byla i cena Talent roku. Tu získal teprve osmiletý žák třetí třídy Matěj Vaník ze ZŠ Palachova Brandýs nad Labem, který se soutěže zúčastnil a dokázal se probojovat až do pražského regionálního finále. Výjimečný talent nejmladšího mladého chemika ocenil děkan pořádající fakulty čestným uznáním a dárkovými taškami od partnerů soutěže. 

zdroj: mladychemikcr.cz
foto Ivan Rotrekl

Emeritní rektor Univerzity Pardubice prof. Miroslav Ludwig, excelentní vědec Fakulty chemicko-technologické UPCE prof. Michal Holčapek i pedagog a úspěšný sportovec z Dopravní fakulty Jana Pernera RNDr. Jan Zajíc, CSc., si převzali Medaili města Pardubic za dlouhodobý přínos městu.

Zastupitelstvo města Pardubic o udělení cen rozhodlo na svém zasedání 27. listopadu 2023. Tento týden si za účasti vedení města a rektora univerzity tři ocenění medaile převzali.  

Emeritní rektor prof. Miroslav Ludwig je absolvent Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích. V celé 30leté historii Univerzity Pardubice vykonával 14 let funkci rektora Univerzity Pardubice a 11 let působil jako její prorektor. Byl také předsedou Akademického senátu univerzity a je stále úspěšným vědcem. Jako profesor v oboru organická chemie je autorem padesáti šesti vědeckých publikací a autorem a spoluautorem více než sta vystoupení na zahraničních a domácích konferencích. Absolvoval stáže na univerzitách ve Švédsku, Německu a Japonsku. Zabývá se syntetickou a fyzikální organickou chemií. Je také držitelem Ceny za zásluhy i Pardubický kraj. „Je mi velkou ctí, že Vám mohu předat toto ocenění za Váš mimořádný přínos a dlouholetou službu na Univerzitě Pardubice. Vaše působení na pozici rektora výrazně přispělo k rozvoji naší univerzity a celého akademického prostředí v Pardubicích - z původně jednooborové vysoké školy se stala multidisciplinární vysokoškolská instituce, která dnes poskytuje vzdělání v širokém spektru vědních disciplín. Vaše vedení a znalosti významně obohatily nejen samotnou univerzitu, ale také širší akademickou obec a společnost. Pod Vaším vedením dosáhla Univerzita Pardubice mnoha významných úspěchů v oblasti vědy, výzkumu a vzdělávání, a stala se respektovanou institucí. Věřím, že Vaše práce a odkaz budou inspirací pro současné i budoucí generace akademiků,“ řekl k udělení medaile prof. Ludwigovi primátor města Jan Nadrchal.

Analytický chemik a absolvent univerzity prof. Michal Holčapek z Fakulty chemicko-technologické je v současnosti jedním z nejúspěšnějších vědců. Analýzy lipidů, kterými se zabývá, umožnily vyvinout novou světově unikátní metodiku pro detekci rakoviny slinivky břišní a dalších typů pouze z krve. Loni získal pro svůj další výzkum lipidů vysoce prestižní grant Evropské rady pro výzkum (ERC). V roce 2021 mu ministr školství, mládeže a tělovýchovy udělil Cenu za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v oblasti přírodních věd. jako první Čech také v roce 2022 převzal za dlouholetý výzkum lipidů v USA Cenu Herberta J. Duttona. Loni Cenu Rudolfa Lukeše, kterou uděluje Česká společnost chemická ve spolupráci s Nadací Experientia za významný přínos v oboru hmotnostní spektrometrie. „Díky Vaší odbornosti a odhodlání se Vám podařilo dosáhnout výsledků, které posouvají hranice současného vědeckého poznání. Za Vaši vynikající výzkumnou práci a mimořádnou činnost Vám za statutární město Pardubice velice děkuji a uděluji Vám toto významné ocenění. Držím Vám palce ve Vaší práci, ať se Vám daří v profesním i osobním životě,“ řekl k udělení medaile primátor města Jan Nadrchal.

Fyzik a aktivní sportovec RNDR. Jan Zajíc, CSc., který působí momentálně na Katedře mechaniky, materiálů a částí strojů Dopravní fakulty Jana Pernera UPCE. Ocenění města získal za svůj celoživotní koníček, kterým je lehká atletika. Celoživotní činnost ve sportovních organizacích odstartoval v 80. letech minulého století jako rekreační běžec. Postupně od pouhého závodění přešel k organizování a měření celé řady běžeckých závodů v pardubickém regionu. Jeho do té doby amatérská činnost ho přivedla do atletického oddílu Hvězda Pardubice, kde se stal registrovaným atletem a současně se zapojil i jako aktivní rozhodčí, organizátor a funkcionář. Až do současnosti je členem výboru atletického oddílu Hvězda a řadu let působil také jako vedoucí různých družstev mládeže. I v téměř 71 letech je stále registrovaným atletem pod Českým atletickým svazem a aktivně závodí. Účastní se chodeckých klání včetně Mistrovství ČR veteránů na tratích od 3 do 20 km. Sportovní chůze mu přinesla i největší individuální úspěch - loni se stal Mistrem ČR v chůzi veteránů (v kategorii 70 – 74 let) na 10 km. 

Foto: Magistrát města Pardubice

Jako se každoročně stalo zvykem, tak i letos probíhala po celý duben na Univerzitě Pardubice sportovní výzva s názvem „Rozhýbejme univerzitu“ aneb Souboj fakult. Výzva je určena pro všechny studenty a zaměstnance. Počtvrté v řadě se vítězem stala Fakulta chemicko-technologická. Chemici naběhali, nejezdili na kole či nachodili celkově rekordních a neuvěřitelných 18 830 km.

V pátek 7. června proběhlo na děkanátu slavnostní ocenění nejlepších „fakultních“ sportovců.  Z rukou děkana prof. Petra Němce tak převzali medaile i věcné ceny tři nejlepší zaměstnanci a studenti v každé disciplíně. Samozřejmě nechyběl ani vítězný pohár, který již dříve převzal děkan fakulty z rukou rektora prof. Libora Čapka.

Slavnostního předávání cen se zúčastnila také pořádající Katedra tělovýchovy a sportu, kterou zastupovala Mgr. Pavla Procházková. Katedře tělovýchovy a sportu děkujeme opět za skvělou a perfektní organizaci celé akce.

Celkově se za naši fakultu letos zúčastnilo 143 sportovců, což je o 32 více než loni a zasláno bylo 1266 záznamů. Studenti zaznamenali celkem 9680 km, zaměstnanci 9149 km. A kdo jsou ti nejúspěšnější?

• Kolo – zaměstnanci (celkem 5645 km)

1. Tomáš Bajer 3625 km
2. Patrik Pařík 702 km
3. Michal Holčapek 412 km
    

• Kolo – studenti (celkem 4421 km)

1. Dominika Josefová 971 km
2. Erik Filipín 615 km
3. Veronika Barnetová 614 km
    

• Souvislá chůze – zaměstnanci (celkem 1978 km)

1. Pavlína Szabóová 607 km
2. Lucie Písař 348 km
3. Lucie Michalcová 249 km
    

• Souvislá chůze – studenti (celkem 3914 km)

1. Michaela Bártová 541 km
2. Šárka Bednářová 437 km
3. Nikol Marholdová 338 km
    

• Běh – zaměstnanci (celkem 1525 km)

1. Jitka Klikarová 511 km
2. Pavel Drabina 422 km
3. Tomáš Hájek 239 km
    

• Běh – studenti (celkem 1345 km)

1. Michal Kašpar 200 km
2. Vojtěch Novák 164 km
3. Michal Šilhán 103 km

Všem oceněným gratulujeme, zúčastněným studentům i zaměstnancům děkujeme za skvělou reprezentaci fakulty v letošním „Souboji fakult“ a těšíme se na další ročník.

text a foto
Milan Reinberk

Oblíbená soutěž Rozhýbejme univerzitu zná své vítěze. Dubnovou sportovní výzvu přijalo 557 sportovců ze všech 7 fakult a rektorátu. Letos uběhli, ušli a ujeli na kole neuvěřitelných 55 387 km a společně tak zdolali vzdálenost delší než obvod rovníku. O dvacet tisíc kilometrů přitom překonali loňský výsledek. Ti nejlepší převzali za své výkony poháry a odměny na slavnostním vyhlášení soutěže. 

Celkovým vítězem souboje fakult ve všech třech kategoriích (běh, aktivní chůze a jízdní kolo) se stal tým studentů a zaměstnanců Fakulty chemicko-technologické. Druhá byla Fakulta ekonomicko-správní (FES), a to i přesto, že svůj pohyb ve výzvě si celý měsíc zapisovalo 192 lidí. Třetí pak byla Dopravní fakulta Jana Pernera.

Jednotlivci si první místa rozdělili 

Vítězům gratulujeme a děkujeme, že jste do toho šli s námi!

autor: Ondřej Horecký 
www.epochtimes.cz

Rozhovor s naší přední kapacitou v oblasti nátěrových hmot, paní profesorkou Kalendovou o ekologizaci barev a jejich funkčnosti, o boji s korozí, o trvanlivosti fasádních barev, ale i o tom, jak se lakuje čokoláda.

Prof. Ing. Dr. Andréa Kalendová působí na Ústavu chemie a technologie makromolekulárních látek Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice. Je garantem doktorského studia „Povrchové inženýrství“ a členkou ediční rady několika odborných zahraničních časopisů, kam i přispívá.

Svůj výzkum směřuje do oblasti ochrany kovových materiálů před korozí. V posledních letech se věnuje povrchové úpravě morfologicky zajímavých pigmentových částic pomocí nanovrstev a vytváření vysoce účinných antikorozních pigmentů pro organické povlaky. Výsledky její vědecko-výzkumné práce byly v minulosti několikrát oceněny v zahraničí.

V rozhovoru se dozvíte:

Jaká barva vám vydrží nejdéle
Proč není dobré natírat přímo na rez
Že koroze je návrat k přirozenosti
Jak často se natírá Eiffelova věž
Co dělat s fasádou napadenou plísní
Co je to samočistící fasáda
Že se lakuje i čokoláda
Jaké nové materiály akademici v Pardubicích vyvíjejí

Paní profesorko, začneme trochu netradičně. Proč jste se vydala na tuto dráhu? Co vás na světě nátěrových hmot lákalo? Co na to říkali vaši rodiče?

Můj otec byl jedním z prvních absolventů tehdejší VŠCHT v Pardubicích (nyní Univerzita Pardubice, Fakulta chemicko-technologické). Měl doma spoustu knih a s kamarády se bavili o chemii, já je někdy tajně poslouchala. Chemie mne vždy bavila, tak trochu naivně jsem si myslela, že bych něco mohla objevit. A měli jsme naštěstí také dobré učitele chemie na základní škole a na gymnáziu. Proto nakonec rodiče nebyli proti.

Já jsem absolventkou studijního programu chemicko-technická ochrana životního prostředí, kde se studovaly kromě jiného technologie zaměřené na ekologii. Později jsem se ve svém studiu zaměřila na nátěrové hmoty a suroviny pro nátěrové hmoty, kde chtěla jsem vyvíjet pigmenty a nátěrové hmoty, které neškodí životnímu prostředí.

Jakých změn doznal svět barev a laku od té doby, když jste ho začínala studovat vy? Jaké jsou nejvýznamnější změny, k nimž došlo?

Já bych začala změnami vyvozenými v důsledku ekologického, toxikologického, zdravotního, hygienického – tedy všeobecně tzv. environmentálního aspektu nátěrových hmot (NH), které se objevují v oblasti nátěrových hmot a také v technologiích s nimi spojenými. Tyto environmentální požadavky se staly také impulsem zejména pro vývoj v oblasti vodou ředitelných NH. Environmentální požadavky se týkaly a týkají tedy nejenom samotných pojiv, ale promítají se i v technologiích předúprav povrchu, kde znamenaly například eliminaci chromátování. Také v technologiích nanášení NH se zavedlo mnoho opatření při práci nejen s těkavými organickými rozpouštědly, ale například i s tužicími přípravky na bázi polyizokyanátů a jiné další.

Environmentální aspekt neznamená něco úplně nového, otázky okolo obsahu olova nebo kadmia v pigmentech a jejich náhrady se řeší přes půl století, v podstatě od té doby, co se tyto pigmenty začaly používat.

Co já si uvědomuji, tak tyto environmentálního požadavky gradují a spočívají v zavádění stále přísnějších kritérií, co se týče jak samotných nátěrových hmot, tak i surovin pro jejich výrobu. Za mého působení vyvstaly pro výrobce NH přísnější požadavky, přibyly také další chemické prvky, které je třeba „hlídat“, například zinek (sloučeniny zinku), fluor, jsou posuzovány nanočástice a jejich účinek na organismus.

Velmi výrazný vývoj doznala také oblast hodnocení vlastností NH, jak v kapalném stavu, tak v zaschlém stavu. Fyzikální vlastnosti povlaků, mechanická a korozní odolnost se dnes hodnotí různými novými postupy a přesnými instrumentálními technikami. Využívají se metody termické analýzy, rentgenová difrakční analýza, vibrační spektroskopie, hmotnostní spektroskopie a další. Také přesná charakteristika barevného odstínu a barvy jak pigmentů, tak povrchu již není problém, včetně dosažení žádané barvy při výrobě NH.

Také surovinová základna prošla za posledních 20 až 30 let viditelným vývojem, zejména v pojivové bázi nebo v aditivech. Vývojem prošly i práškové materiály – pigmenty a plniva. Výrobci mají k dispozici nové suroviny jako jsou vodou ředitelná a hybridní pojiva nebo nové pigmenty, funkční plniva a aditiva, mají k dispozici i moderní účinné výrobní zařízení/technologie. Přišly nové technologie pro duplexní povlaky a rozšířily se progresivní nanášecí techniky a celé technologie, jako je coil coating.

Došlo také k pokroku v technologiích předúprav a čištění povrchu, kde se zavedlo například tryskání suchým ledem, jsou k dispozici nové tryskací prostředky, vyvíjí se nové konverzní a chemické vrstvy, atd.

A kam podle vás vývoj směřuje? Povede to k větší, řekněme, ekologizaci výroby nebo k větší kvalitě či trvanlivosti barev?

Povede to v podstatě ke všemu dohromady. Vývoj je takový, že nátěrové hmoty musí zahrnovat všechny tyto tři aspekty. Výrobek – nátěrová hmota musí splňovat ekonomiku výroby, vyhovovat po ekologické i ekonomické stránce. Peníze jsou až na prvním místě, jak se říká, proto kvalita je v mnoha případech limitována cenou a ekologií, ale já to vnímám pozitivně jako takový motivační nástroj popohánějící další rozvoj oboru.

V konečném efektu se toto vše promítá v úsilí ve snižování počtu nanášených vrstev nátěrů, ve zkracování doby schnutí nátěrů, v celkovém zvyšování kvality konečné povrchové úpravy a především v tolik požadovaném snižování nákladů u mnoha průmyslových odběratelů nátěrových hmot.

V souvislosti se zvyšujícími se nároky na ekologičnost produktů vznikají tlaky na změnu technologických postupů výroby i složení výrobků. Někdy se však může stát, že enviromentální požadavky snižují kvalitu a trvanlivost nátěrů. Vydrží dnešní barvy to, co kdysi? Před časem jsem totiž vyslechl v obchodě s barvami, že prodejce říká zákazníkovi: „No to víte, když si dneska natřete plot, už vám ty barvy nevydrží tak dlouho jako dřív, s tím počítejte. Tím, že se přestalo používat olovo, snížila se i trvanlivost.“ Je to pravda?

Nechci být jako Šalamoun. Na tuto otázku lze dát odpověď ano – vydrží, ovšem otázka je, s jakými výrobními náklady a s kolika doprovodnými technologiemi. Nemůžeme srovnávat ekologické NH vodou ředitelné a ekologické NH vysoko-sušinové, kde mezi jednotlivými kategoriemi existují rozdíly především z důvodu rozmanitosti chemického složení a struktury pojiva. I v rámci vodou ředitelných barev existuje stupnice od 1 do 5. Například zejména základní vodou ředitelné epoxidové NH pro průmyslové aplikace prošly v poslední době velkým vývojem. Nelze říci, že se snížila trvanlivost barev tím, že se přestalo používat olovo.

Je to prostě také o ceně. Když půjdete do drogerie, tak vás možná prodejce jemně upozorní, že nemůžete čekat nic převratného. Musíme si rovněž uvědomit, že nemůžeme srovnávat NH určené pro malosektor a průmyslové NH.

Co se týče oblasti ochrany kovů proti korozi, lze obecně konstatovat, že vypalovací a speciálně nanášené nátěrové systémy chrání ocelové povrchy poměrně dobře. Nevidíme na ulicích zkorodované karosérie automobilů, výrobky, jako jsou pračky nebo ledničky, nejsou likvidovány kvůli koroznímu napadení, ale nejčastěji z technických důvodů.

Mě by zajímalo, jestli ty nátěrové hmoty, které si kupujeme dnes, jsou stejné jako barvy, co jsme si kupovali řekněme před 20 lety, co se týká trvanlivosti.

Nátěrové hmoty, které byly k dispozici před 20 lety, se v zásadě neliší od NH, co si kupujeme dnes. Dnes ale existuje bohatší nabídka, co se týče pojivové báze, zejména ve vodou ředitelných nebo vysoko-sušinových variantách.

Co chceme od kvalitní nátěrové hmoty? Požadujeme určitě mechanickou odolnost nátěru, tedy zejména zajištění přilnavosti k podkladu, soudržnost, pružnost, odolnost UV záření, atd.… Zde si myslím, že splnění těchto požadavků by mělo být celkem zajištěno. Horší to je s třeba termickou stabilitou nebo s oblastí náročné protikorozní ochrany, kde je plnění těchto požadavků složitější. Záleží také na tom, v jakém prostředí NH aplikujeme, jaké jsou tam klimatické faktory.

Co se týče účinnosti (trvanlivosti) antikorozních nátěrových hmot, pro běžné malospotřebitele se zdá nabídka sortimentu tohoto typu NH poněkud užší ve srovnání s  typy určenými pro průmyslový sektor. Musíme rozlišovat v  kategoriích jednotlivých typů NH. Je jasné, že klasické rozpouštědlové NH na bázi epoxidů a polyurethanů byly a jsou trvanlivé, čili vykazují dostatečnou odolnost vůči vlivům okolního prostředí. Vodou ředitelné NH mají řadu výhod, ale bohužel i nevýhod. Vyžadují řádnou přípravu povrchu a zajištění některých podmínek při nanášení a sušení. A je třeba si uvědomit, že natřený povrch bez řádné údržby těžko vydrží 20 let.

Z toho mi vyplývá, že průmyslové barvy, například ty používané na stožáry nebo lampy, jsou kvalitnější, trvanlivější, než jaké my dostaneme v obchodech, je to tak?

Ano, používají se kvalitnější nátěrové systémy a technologie, než dostaneme v obchodě. Jsou zavedeny technické normy a doporučené předpisy a postupy pro ochranu kovových povrchů (konstrukcí) v různých podmínkách. Nejrůznější ocelové konstrukce byly v minulosti opatřovány nátěrovými systémy, které používaly základní antikorozní nátěry na bázi přírodních pojiv a později syntetických materiálů – byly to olejové, alkydové a v pozdější době epoxyesterové nebo další syntetické typy NH. Doporučené tloušťky nátěrů se pohybovaly okolo 150 mikrometrů, jako účinné složky (antikorozní pigmenty) byly aplikovány, kromě suříku, také pigmenty obsahující chromanový anion.

Výhodou klasických lněnoolejových NH s obsahem olova bylo i to, že výrazně neselhávaly ani při nanesení na nedokonale očištěném povrchu. Ekologické tlaky si vynutily odstranění těchto složek z nátěru a začal vývoj nových pigmentů, ekologicky přijatelných. Byly syntetizovány nové, netoxické, bohužel ne srovnatelně účinné antikorozní pigmenty. A řešením, když nebyly k dispozici účinné pigmenty, bylo to, že se používají nátěrové systémy pro dlouhodobou ochranu o vysokých tloušťkách, dané dle agresivity prostředí a druhu nátěru. Po eliminaci toxických pigmentů a jejich náhradou netoxickými, ale poměrně málo účinnými pigmenty, zůstaly nyní v oblasti nátěrových hmot jako účinné pigmenty především zinkový prach nebo molybdenanové pigmenty, i když jako nejrozšířenější typ antikorozního pigmentu je stále fosforečnan zinečnatý a jeho různé modifikace.

Základní vysokosušinové epoxidové nátěry s vysokým obsahem zinku kombinované vrchním polyuretanovým povlakem byly a jsou v současnosti dlouhodobě příkladem povlaků s vysokou ochrannou účinností. Zlepšení ochranných a fyzikálních vlastností epoxidových povlaků se docílí kombinací s polysiloxanovým pojivem, jsou vyvíjeny tzv. polysiloxanové nátěry. A taky jsou dostupné kvalitní technologie úprav povrchu před zhotovením nátěru. Pro nové konstrukce je výhodný ochranný duplexní systém, tvořený zinkovým povlakem zhotoveným metalizací a vrchním organickým nátěrem.

Dřív jsme vždycky brousili rez, abychom se jí zbavili a barva se nanášela až potom. Dneska jsou přípravky, které se údajně můžou natírat přímo na rez. Bude mít takový nátěr potom stejnou trvanlivost?

Zkušenosti s nejrůznějšími přípravky jsou nejednoznačné, myslím si, že to je cíleno na lidi, kteří si chtějí ušetřit práci navíc. Nátěr bez důkladného očištění povrchu dlouhodobě nevydrží, nebude mít takovou trvanlivost.

Abychom to pochopili, musíme si uvědomit, co je to vlastně rez, jaké je složení rzi, že kovový povrch může být pokryt slabší vrstvou povrchové rzi nebo může být pokryt již silnější vrstvou rzi. Na povrchu kovu a ve rzi je navíc obsažena celá řada dalších nečistot z okolí, složení rzi se časem i místy mění, atd.. Hlavním problémem pro vznik koroze jsou elektrolyty a iniciátory koroze oceli, tedy chloridy, sírany, popílek, pevné prachové částice, prostě nečistoty různého původu a různého skupenství. Pokud je povrch již opatřen barvou, jsou místa, kde mohlo dojít již k prokorodování v době, kdy chceme natírat.

Proč je třeba rez odstranit, než začnu natírat, a není dobré ji uzamknout jenom pod nátěr? Převážná většina kovů není vůči vnějšímu prostředí stálá. Příčinou koroze kovů je jejich termodynamická nestálost v mnohých prostředích, kdy vzájemným chemickým působením prostředí a kovu dochází k jeho rozrušení a znehodnocení – korozi. Tato vlastnost je snadno pochopitelná, uvědomíme-li si, že většina kovů se v přírodě nachází v podobě svých sloučenin – rud. Z nich se kovy získávají různými hutnickými pochody pomocí přivedené energie. Znehodnocení kovů korozí není vlastně ničím jiným než přechodem kovů do jejich stálejších forem. Při tomto pochodu se energie opět uvolňuje.

Při vytváření rzi se uvolňuje stejné množství kyseliny sírové, jaké odpovídá množství, které původní korozi způsobilo, a při vzniku korozních zplodin se nejdůležitější korozní činitel, tedy kyselina sírová, opět obnovuje a dále znehodnocuje napadený kov. Zkorodovaný ocelový povrch nelze tedy chránit nátěrem, neboť rez se rozšiřuje i pod nátěrem a postupně ho znehodnocuje.

Jednou z nejznámějších ocelových konstrukcí je bezesporu světoznámá Eiffelova věž. Ta v minulosti prošla vícekrát údržbovými pracemi, které zahrnovaly očištění povrchu pomocí kartáčů od prachu a očištění prokorodovaných míst oklepáním korozních produktů s následným kartáčováním.

Mohli bychom si vzít i příklad i z jiných z průmyslových objektů, jejichž povrchová úprava a předúprava se neobejde bez důkladného čištění povrchu. Myslím, že ocelový kartáč má doma každý.

Jak často se taková Eiffelová věž natírá, když jste ji zmínila?

Eiffelova věž by se měla opatřovat novým nátěrem každých 7 let. V podstatě se dá říct, že jak se skončí, mělo by se s pracemi začít znova. Pro zhotovení nátěrů se už spotřebovalo několik desítek tun nátěrových hmot. Také zde povrchové úpravy již používají ekologické pigmenty, především ty antikorozní. Ale i pigmentů na bázi zinkfosfátu se již týkají určitá omezení.

Stává se vám, že jedete někam jako turistka, řekněme k té Eiffelově věži nebo po Brooklyn Bridge v New Yorku a zkoumáte, čím to natírali?

Určitě (směje se). Já mám i tu Eiffelovou věž vyfocenou, tam jsou ty korozní bodíky trošku vidět. Anebo si někde něco uloupnu nebo tak. Anebo čekáte někde na trolejbus nebo jste na nádraží a vidíte, hele, tamhle to stéká, tohle teče… Nebo od studentů dostávám i obrázky speciálních projevů koroze.

Vyvíjíte i u vás na škole nějaké nové postupy, technologie k vylepšení nátěrových hmot?

Snažíme se, v podstatě to máme tak nějak i v popisu práce. Zaměřili jsme se v poslední době ve výzkumu nejen na vodou ředitelné nátěrové hmoty, máme různé granty a spolupráci s průmyslem. Protože vývoj v nátěrových hmotách je vždy spojen i s vývojem polymerní pojivové složky, tak například v oblasti novějších typů pojiv jsou vyvíjeny latexy s funkcionalizovanými skupinami, které by mohly vyhovovat trendu green chemistry. Co se týče formulací v oblasti rozpouštědlových NH, například epoxyesterových, řešíme nové suroviny, pro částečnou náhradu zinku jsou to například vodivé polymery nebo uhlíkové nanotrubky či polovodivé 2D sulfidické materiály.

Jaký úspěch z poslední doby hodnotíte nejvýznamněji ze svého pohledu?

Tak třeba se nám povedla s kolegy nová latexová pojiva. Do struktury latexu byly včleněny některé nanočástice oxidů nebo vodivých polymerů, díky nimž nátěrová hmota nemusí obsahovat tolik antimikrobiálních aditiv nebo má i vyšší chemickou a korozní odolnost. To také znamená, že se nemusely používat některé z ekologického hlediska horší materiály, například pro fasádní nátěrové hmoty nebo pro vnitřní omítky.

Latexové nátěrové hmoty obecně těm breberkám, když to tak řeknu, chutnají, takže jsou snadněji napadnutelná různými mikroorganizmy – vidíme na fasádách různé řasy, plísně a tak. U vodouředitelných hmot jsme přišli s pojivy s nižší nasákavostí pro vodu nebo jsme vyvíjeli vnitřní nátěry na omítky a antikorozní nátěry s novými surovinami z tuzemska, kterými mohou být také kalcinované kaolíny. V minulosti se řešily také geopolymerní pojiva pro památkáře, protože památkáři obecně mají rádi přírodní suroviny nebo pojiva, kde je málo organiky. Ve vile Tugenheit se například kolegové z Fakulty restaurování podíleli poměrně náročným postupem na opravách omítky na schodišti.

Teď je trend zateplovat a v souladu s vizí Evropské komise má dojít k velké vlně zateplování v rámci snižování energetické náročnosti budov. Jenže často vidíme, že paneláky nebo i jiné stavby, které byly před lety zatepleny, mají již po pár letech na fasádě černou plíseň. Souvisí to nějak s kvalitou fasádních barev?

Ano, souviset s kvalitou fasádních barev to může. V daných místech mohly být aplikovány typy fasádních nátěrových hmot, které neměly v sobě správná aditiva nebo jejich účinné množství, antimikrobiální prostředek proti řasám, plísním, houbám se mohl již vyčerpat. Některé materiály prostě mikroorganismům chutnají, navíc se může stát, že mají v daném místě příznivější podmínky ke svému rozvoji. Takovou fasádu je potřeba očistit a ošetřit prostředkem s antimikrobiálním aditivem.

Také jsou vyvíjeny tzv. samočistící nátěry, nebo přesněji nátěry se sníženými náklady na údržbu, určitě jste slyšeli pojem chytrá barva. Je to perspektivní oblast nátěrových hmot. Samočistící nátěry jsou účinné proti organickým látkám, ale i správná formulace nátěru nemusí vydržet dlouho, protože máme v okolí také nečistoty anorganického původu. Takový nátěr využívá fotokatalytický efekt oxidu titaničitého v jeho nanoformě. Zpravidla musí mít takové nátěrové hmoty ve své formulaci i další nezbytné funkční složky.

Jak dlouho by měla vydržet taková fasádní barva za předpokladu, že je nátěr provedený kvalitně?

Fasádní nátěr by měl vydržet 20 let, jak po funkční, tak vzhledové stránce. Ale protože nátěry často obsahují barevně nestálé pigmenty, může se stát, že vydrží jen 10 let. K dispozici jsou různé typy fasádních nátěrových hmot: vápenné (které mají nebo měli rádi památkáři), cementové, disperzní, silikátové modifikované a nemodifikované a silikonové. Pojivem silikonových fasádních NH je vždy akrylátová nebo styren-akrylátová polymerní disperze a silikonová emulze je pouze modifikační přísadou, která dodává nátěru vysokou vodoodpudivost a podstatně tím sníží jeho nasákavost vodou. My máme doma právě silikonovou fasádu.

Kolik je v Česku výrobců nátěrových hmot?

Je jich okolo 30 až 35. Některé firmy se sdružují, působí zde i původní čeští výrobci a výrobci, kteří jsou součástí nadnárodních koncernů jako PPG nebo Akzo Nobel. Tím se podařilo zachovat tradiční značky jako Balakryl apod. Výrobců může být více, protože sortiment typů NH je široký a ne každý do nátěrových hmot zahrnuje třeba stavební omítkoviny a další speciality.

Co vás na vaší práci baví nejvíc?

Práce se studenty. Když se povede student, kterému jde nejenom studium, ale potom i vlastní práce v oboru  nátěrových hmot, a vrací se k vám potom v rámci spolupráce při řešení novinek, tak to je rozhodně radost. Ráda ukazuji studentům, co vše aplikace nátěrových hmot znamená, snažíme se ukázat třeba budoucím zájemcům o studium to, že nátěrové hmoty se řadu let používají např. i pro povrchovou úpravu bižuterie, kamínků typu Swarovski nebo i perliček.

Aby taková perlička vypadala jako pravá, vyžaduje šikovnost a znalosti pojiv a některých pigmentů. Barevné skleněné kamínky, když jsou například na plavkách, musí vydržet i v mořské vodě. Další zajímavost pro studenty je třeba lakování čokolády, málokdo si uvědomuje, že se lakuje i čokoláda, tedy její povrch. Zde se používala například pryskyřice benzoe, což je přírodní makromolekulární látka vonící po vanilce. Nyní se tato látka již sice nepoužívá, ale aplikuje se jiná přírodní sloučenina. Zkrátka chci, aby studenti věděli, že ty povrchové úpravy jsou i něco jiného než barva na plot.

Na pracovním stole Barbory Kamenické se nacházejí vzorky odpadních vod. Právě kolem nich se točí celý její výzkum. A že má opravdu smysl, dokazuje i to, že si za něj mladá vědkyně z Fakulty chemicko-technologické vysloužila nejvyšší vědecké ocenění. Pyšní se titulem Česká hlava. 

Velmi zvídavá byla mladá a nadšená vědkyně Barbora Kamenická už od dětství. „Maminka mi nerada kupovala hračky, protože jsem do ruky okamžitě brala šroubovák a zkoumala jsem, jak vypadají uvnitř a jak fungují. Bohužel už většinou nešly složit zpátky,“ začíná s úsměvem ve tváři svoje vyprávění Barbora Kamenická, která našla druhý domov na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice. I když dlouhou dobu nevěděla, čím se vlastně chce stát, její cesta vedla nakonec na Ústav environmentálního a chemického inženýrství. Téměř okamžitě ji okouzlil obor Ochrana životního prostředí. Poslala ji tam vlastně maminka, která dceři pomáhala najít profesní směr po střední škole. A to se jim dost vydařilo. Z poličky v pracovně totiž na Barboru mrká „česká Nobelovka“, jak se ceně Česká hlava někdy přezdívá a kterou hned tak někdo nemá. 

Příběh mladé vědkyně se začal psát v roce 2013, kdy začala studovat chemii v Pardubicích. Studium ji doslova chytilo, a to jen po pár týdnech strávených v pardubickém kampusu. „Následně jsem se v roce 2016 v rámci své bakalářské práce dostala ke svému bývalému školiteli, nyní již kolegovi, profesoru Tomáši Weidlichovi, který mě posléze přivedl k tématu čištění odpadních vod a obecně k chemickým technologiím použitelným pro ochranu životního prostředí. A bylo to rychlé. Po pár týdnech a několika provedených experimentech jsem věděla, že v životě už nechci dělat nic jiného, že toto téma je pro mě naprosto perfektní. Pan profesor Weidlich mě inspiroval a vychoval ze mě chemika,“ vypráví s maximálním nadšením.

DO BOXU (k fotce s cenou): Prestižní ocenění Česká hlava v kategorii Doctorandus za technické vědy dostala Barbora Kamenická za svoji disertační práci. Zaměřovala se v ní na nekonvenční postupy odstraňování problematických polutantů (znečišťujících látek) z vod a popř. ze vznikajících tuhých odpadů. Tato cena se uděluje za inovativní přístup, nejvýraznější počin, odbornou nebo vědeckou činnost studenta doktorského studijního programu, především v oblasti inženýrství, biotechnologie, systémového inženýrství a kybernetiky s přihlédnutím k perspektivám jeho využitelnosti v praxi.

Chtěla vědět všechno

O ochranu životního prostředí se nadšená vědkyně sice zajímala už dříve, ale nijak zvlášť a asi jako každý odpovědný občan, který se rozhodl šetřit planetu alespoň prostřednictvím sběru a třídění odpadů. Zdaleka do tohoto tématu nebyla tak zapálená jako nyní do svého výzkumu. Širší povědomí o ochraně životního prostředí a udržitelném rozvoji získala až díky studiu, kdy se také seznámila s metodami a procesy zaměřenými nejen na čištění vod, ale i recyklační technologie a dekontaminaci materiálů. Zjistila, že je to podstatně složitější, než jak se to širší veřejnosti prezentuje. A tak se do učení a bádání ponořila naplno.

„Líbí se mi objevovat nová fakta, zjišťovat si nové informace, jsem exaktní člověk, a proto mě bavilo jít stále více do hloubky tohoto tématu. Chtěla jsem o tom vědět všechno,“ říká. Takto zapálených a zvídavých studentů nepotkávají pedagogové mnoho, proto se už jako studentka hned stala součástí výzkumného týmu Skupiny chemických technologií, kterou vede právě profesor Weidlich. A začala se velmi důkladně věnovat tématu čištění odpadních vod. 

Jaké látky se v odpadních vodách nacházejí? Jsou pro nás nebezpečné? Odkud se sem dostávají? Dají se odstranit beze zbytku? Jaké čisticí procesy probíhají při čištění? Dalo by se to nějak zlepšit, zefektivnit, zlevnit? To je jen zlomek otázek, které se jí honily hlavou. Neměla před sebou jednoduchý úkol. Nespočet hodin v laboratoři, u počítače či v terénu.

S narůstajícím rozvojem průmyslu vzrůstá i množství problematických a nebezpečných chemikálií, které se vyskytují ve vodách. Tyto znečišťující látky se označují jako polutanty a v poslední době se klade velký důraz na jejich odstranění. Proces čištění odpadních vod by měl být co nejúčinnější a současně za minimální cenu. A Barbora Kamenická dokázala obě tyto podmínky do puntíku splnit. „Šlo nám o to vyvinout nejen inovativní a efektivní metody čištění, ale současně takové, které na sebe v celém cyklu navazují, navíc v duchu cirkulární ekonomiky, tedy tak, aby v procesech čištění vod nebyly vytvářeny jiné odpady,“ dodává. 

Obklopena odpadními vodami

A tak do centra dění Barbory Kamenické doplavaly z odpadních vod halogenové organické sloučeniny, biologicky aktivní látky, které se v životním prostředí obtížně odbourávají. „Ve splaškové odpadní vodě najdeme nejrůznější látky, které se do ní dostávají naší běžnou dennodenní lidskou činností. Třeba praním prádla, aplikací pesticidů na zahradě anebo tím, že užíváme nejrůznější léky proti bolesti či hormonální antikoncepci a podobně. V takových odpadních vodách se nacházejí zmiňované sloučeniny naštěstí v nízkých koncentracích, řádově jsou to mikrogramy na litr,“ vysvětluje původ jedné skupiny závadných látek mladá vědkyně. Naproti tomu odpadní vody průmyslové, které jsou například výsledkem výroby léčiv, herbicidů a insekticidů nebo barviv určených k barvení textilií, to už je jiný kalibr. „V nich se závadné látky objevují v podstatně vyšších koncentracích, bavíme se v řádech i desítek miligramů na litr,“ porovnává podíly škodlivých látek v obou typech odpadních vod. 

A proč je to tedy problém? „Běžný člověk si může myslet – vždyť co, máme čistírny odpadních vod, tam to nateče, všechno se to tam odstraní a je po problému. Ale právě že není,“ dodává s tím, že to má nejeden háček. „Čistírny si právě s takovými látkami mnohdy neporadí. Jsou to totiž látky špatně biologicky odbouratelné, bioakumulativní, perzistentní, takže v životním prostředí přetrvávají dlouho, kumulují se nejen v něm, ale i v živých organismech. Vybrané sloučeniny jsou i dobře rozpustné ve vodě, díky čemuž se dobře transportují životním prostředím. Navíc tyto látky mohou způsobovat nejrůznější nežádoucí účinky, například akutní či chronickou toxicitu pro vodní či jiné organismy, ale v některých případech i pro člověka,“ popisuje úskalí čističek. A proto se do mezikroku – předčištění technologických odpadních vod – sama vložila a začala zkoumat, jak to vyřešit a odbourat co nejvíce těchto problematických složek ještě před vypuštěním na čistírnu odpadních vod. 

DO BOXU: Když jsem poprvé obdržela informaci, že jsem získala ocenění Česká hlava, jako úplně první jsem to dala vědět mamince. Měla v tu chvíli asi větší radost než já a byla na mě nesmírně pyšná. Jsem proto ráda, že jsem dostala možnost prostřednictvím televize a následných rozhovorů poděkovat jí alespoň částečně za to, že mě nasměrovala na dráhu chemika.

Vyšlo to s „dřevěným uhlím“

A tak bádala, testovala, zkoumala. „Snažili jsme se optimalizovat metody separace (odstranění), a následné degradace, tedy chemického rozkladu, výše popsaných halogenovaných organických kontaminantů z odpadních vod. Především pak z průmyslových odpadních vod. Naším cílem bylo vyvinout v duchu cirkulární ekonomiky efektivní a ekonomicky přijatelné metody čištění,“ přibližuje vědkyně podstatu svého výzkumu. 

Specializovala se přitom na nekonvenční postupy odstraňování polutantů z vod. „Ty konvenční často používají sorbenty pro odstraňování kontaminantů z vod na bázi aktivního uhlí, což je komerčně dodávaný uhlíkatý materiál, který je poměrně drahý. Právě tyto materiály jsme se snažili nahradit méně známými, ale současně ekonomicky přijatelnějšími, tedy levnějšími. A přesně takový jsme našli – biochar (čti bajočar – pozn. red.). Je to materiál podobný rozemletému dřevěnému uhlí, který se získává z odpadní biomasy. Česky by se dal nazvat jako biouhel. Tento materiál je asi o 700 až 1 000 dolarů na tunu levnější než aktivní uhlí a lze ho navíc nekonvenčně použít pro odstraňování neboli separaci kontaminantů z vod,“ vysvětluje. Aby touto alternativní metodou dosáhla účinnosti srovnatelné s drahým aktivním uhlím, optimalizovala mladá vědkyně efektivní metodu impregnace biocharu pomocí levných a snadno dostupných tzv. iontových kapalin. „Tyto získané koncentráty halogenovaných sloučenin v podobě vodných roztoků jsme podrobili rozkladným chemickým procesům. V nich dobře zafungovala slitina hliník – nikl, která je jednak komerčně dostupná, ale i velmi efektivní. Výsledkem těchto rozkladů jsou pak sloučeniny, které jsou podstatně lépe biologicky odbouratelné,“ doplnila výzkumnice. Procesy navíc probíhají za laboratorní teploty a atmosférického tlaku v řádu několika hodin. Tímto postupem prokázala, že uvedená separační metoda založená na současné aplikaci biocharu a iontových kapalin a následná degradace koncentrátů umožňují efektivní a ekonomicky nenáročné řešení, jak naložit s velkými objemy odpadních vod obsahujících nebezpečné chemikálie.

Nová metoda už byla v praxi úspěšně vyzkoušena, testovalo ji několik firem a výsledky je nadchly. Proto Barbora a její tým věří, že se přidají další firmy a že dojde k její ještě vyšší komercionalizaci a v případě spolupráce s komerčními sektory i k vývoji nových metod. 

Splněný vědecký sen

To, co dokázala, si Barbora Kamenická ještě pořád plně neuvědomuje, a tomu, že získala Českou hlavu, stále nevěří. Má pocit, že se jí to jenom zdá. V práci nepolevuje a jde si dál za svým. Má totiž ještě jeden velký pracovní sen. „Svou prací a výsledky bych chtěla motivovat další mladé lidi, aby se věnovali vědě. Mně samotné se to stalo, když jsem se dostala k profesoru Weidlichovi. A to stejné bych jednou chtěla zažít a udělat totéž pro někoho dalšího. Být mu jakýmsi průvodcem a úplně stejně ho pro vědu nadchnout,“ končí vyprávění o své cestě k chemii a ceně Česká hlava Barbora Kamenická. 

Čtyři otázky pro Barboru Kamenickou 

Čím je pro vás voda?

Voda pro mě v první řadě znamená život. Bez ní by naše krásná planeta byla pravděpodobně pustá, prázdná a bez života. Spousta lidí bere vodu jako samozřejmost, přestože to tak není. Měli bychom si vážit každé dostupné kapky vody a neplýtvat jí. Po příchodu na Univerzitu Pardubice pro mě voda získala ještě jeden mnohem osobnější význam – a to mé profesní zaměření, můj současný výzkum.

Jak si kompenzujete čas strávený v laboratoři?

Čas strávený v laboratoři si nijak kompenzovat nemusím, protože v laboratoři jsem ráda. Můj výzkum není jen práce v laboratoři, ale i u počítače, kde se zpracovávají získaná data či píší články. Někdy si ale potřebuji odpočinout a odreagovat se. K tomu mi pomáhají moje zájmy. Mnoho let se aktivně věnuji astronomii a ráda si zahraji na kytaru. Zajímám se i o moderní technologie či religionistiku. Volný čas také trávím se svou border kolií.

Jakou knihu máte momentálně rozečtenou?

Knihu od H. G. Wellse – Stroj času. Sice jsem ji již četla, ale je to moje oblíbená kniha, proto si ji čas od času přečtu znova.

Čeho byste v životě ještě ráda dosáhla?

Někdo dělá výzkum a vědu proto, aby dosahoval pomyslné „mety“, a někdo dělá výzkum proto, že ho to baví a vidí v tom smysl. Já se řadím spíše do té druhé skupiny. Přesto bych byla ráda, abych se v budoucnosti mohla za sebou ohlédnout a říct, že jsem na tomto světě něco zanechala, něco, co doopravdy slouží a pomáhá lidem. 

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Milan Reinberk

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.