Spolupráce Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice se základními školami pokračovala naplno i ve školním roce 2024/2025. Naši demonstrační laboratoř navštívili žáci ZŠ, kteří si zde pod vedením lektorky Ing. Hanky Doušové, Ph.D., mohli vyzkoušet experimenty, jež běžná školní výuka obvykle nenabízí, a zažít chemii jako obor plný logiky, souvislostí a překvapivých objevů.

Během návštěv si žáci osvojili široké spektrum základních laboratorních technik a dovedností, přičemž každé cvičení bylo koncipováno tak, aby bylo zároveň naučné i poutavé. Vyzkoušeli si práci s laboratorním nádobím a nejrůznějšími pomůckami, vážení i přesné měření objemů pomocí pipet a byret. Rozpouštěli a ředili roztoky, měřili teplotu, určovali a upravovali pH, aby lépe pochopili jeho praktický význam. Součástí výuky byla také práce s plynovým kahanem nebo používání chladicích lázní.

Velký důraz byl kladen na separační a čistící metody – žáci si prakticky osvojili destilaci prostou se sestupným chladičem, extrakci kapalina–kapalina, filtraci za atmosférického i sníženého tlaku nebo rušenou krystalizaci. Nechyběly ani základy odměrné analýzy v podobě titrace a zkoumání reaktivity alkalických kovů s vodou či alkoholy.

Součástí programů bylo také například objevování neviditelného světa pomocí UV záření, které tak přiblížilo princip fluorescence (luminiscence). Zajímavým zpestřením byly také plamenové zkoušky a ukázky pyrotechnických směsí. Všechny tyto aktivity doprovázely atraktivní demonstrační experimenty s efekty barev, ohně nebo mlhy vytvářené kapalným dusíkem či suchým ledem, jež podněcovaly zvědavost a podpořily zájem žáků o chemii.

V letošním školním roce se do programu zapojily základní školy z Pardubic (ZŠ npor. Eliáše, ZŠ Studánka, ZŠ Pardubice Polabiny I, Družstevní), Chrudimi (ZŠ Školní náměstí), Slatiňan, Litomyšle, Cerekvice nad Loučnou, Vrchlabí (ZŠ Školní), Týniště nad Orlicí, Kolína, Svitav (ZŠ Sokolovská) a z Prahy (ZŠ generála Františka Fajtla). 

Všem zapojeným pedagogům děkujeme za důvěru a spolupráci.

Cílem těchto aktivit je přiblížit dětem svět chemie formou, která je srozumitelná, podnětná a motivující. Věříme, že i tato zkušenost může být pro žáky důležitým krokem k hlubšímu zájmu o přírodní vědy a technické obory a těšíme se v dalším školním roce na viděnou!

Ing. Hana Doušová, Ph.D.
lektorka

Vědeckou cenu Jean-Marie Lehna za chemii Francouzského velvyslanectví v ČR získala letos mladá vědkyně z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice Zuzana Lásko. 

Ocenění udělila odborná porota analytické chemičce, která se v týmu prof. Michala Holčapka zabývá hlavně vývojem nových metod pro včasnou diagnostiku rakoviny slinivky a jejich aplikací, za celkovou práci během Ph.D. studia, a také za studijní výsledky. „Je to pro mě obrovská čest a zároveň také potvrzení, že úsilí, které člověk dlouhodobě věnuje výzkumu, často i na úkor svého volného času, má smysl,“ uvedla Ing. Zuzana Lásko z Katedry analytické chemie Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

Ceny za vědu existují již 31 let a jsou významným programem francouzského velvyslanectví zaměřeným na podporu vědy a vědecké spolupráce. Cílem programu, který je uznávaný pro svou excelenci, je ocenit mladé české a slovenské vědecké pracovníky, kteří jsou ještě na doktorandské úrovni nebo nedávno ukončili studium. Ceny jsou udělovány na základě kvality a originality výzkumné práce. V letošním roce se o ceny ucházelo 60 výzkumníků, které vybraly jejich univerzity nebo Akademie věd, s porotou složenou z českých a francouzských zástupců. Celkem bylo uděleno 22 cen, které pokrývají 7 oborů: chemii, farmacii, medicínu, jadernou energetiku, informační technologie, životní prostředí, vědy o člověku atd.

Slavnostní předávání cen proběhlo 26. června 2025 se v Buquoyském paláci v Praze. Akci předsedal francouzský velvyslanec Stéphane Crouzat. Moderoval ji osobně profesor Jean-Marie Lehn, který je držitelem Nobelovy ceny za chemii a předloni přednášel také na Univerzitě Pardubice. 

Vědci si ceny převzali za přítomnosti Tomáše Kosteleckého, člena Rady Akademie věd ČR a vedoucího platformy vědecké spolupráce, na níž se podílí Francouzské centrum pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES), Akademie věd ČR a Univerzita Karlova v Praze.

Fakulta chemicko-technologická Univerzity Pardubice se v průběhu června zúčastnila dvou významných akcí, při nichž měla možnost přiblížit vědu veřejnosti zábavnou a srozumitelnou formou.

V sobotu 14. června jsme byli součástí oslav 30. výročí laboratoře MeDiLa, které se konaly v rámci každoročního Dětského dne firem MeDiLa a Lipidica na fotbalovém hřišti v Mněticích. Návštěvníci si u našeho stánku mohli vyzkoušet nejrůznější chemické experimenty. Interaktivní laboratoř zaujala malé i velké a přispěla k příjemné atmosféře celého odpoledne.

O týden později, v sobotu 21. června, jsme se s naší pojízdnou laboratoří zúčastnili také oslav 60. výročí Mateřské školky Řestoky. Akce nabídla prostor pro setkání napříč generacemi, doprovodný program pro děti i dospělé a přátelskou atmosféru, kterou doplnily naše ukázky hravé chemie – pokusy plné barev, ohně a momentů překvapení.

Děkujeme organizátorům obou akcí za pozvání a těšíme se na další spolupráci při popularizaci vědy v regionu.

Ing. Hana Doušová, Ph.D.
odborný referent propagace
foto MeDiLa/MŠ Řestoky

V centru Bostonu jsou manželé Iveta a Luboš se svými dcerami možná častěji než v centru Pardubic. Právě tamní lékaři dali jejich dceři šanci na život. Ale zpátky na začátek. Když se potkali v prváku na Univerzitě Pardubice, neměli tušení, jaká životní zkouška je čeká. S narozením druhé dcery přišel tvrdý náraz – diagnóza spinální svalové atrofie. Vypukl boj o zdraví. Jejich urputnost a umění orientovat se ve vědeckém prostředí zajistil dceři účast ve studiích a genovou terapii. A mohl za to nedokončený doktorát. 

„Mamííí, víš, kdo byla Toyen?“ – „Francouzská malířka?“ – „Ne, mami, byla to přece česká malířka, členka Devětsilu.“ – „Aha, já žila v tom, že je to Francouzka,“ odpovídá maminka Iveta své dceři. Teprve sedmileté Sofii. Podobnými dotazy častuje holčička své rodiče i několikrát za den. Chodí do první třídy, naučila se psát, a prý krásně, a slova čte s oblibou hlavně pozpátku. Je chytrá, zvídavá, velmi milá a ráda se seznamuje. Už teď má plány, čím chce být. Na všechno si chce sama vydělat, všechno chce sama zvládnout, chce studovat a cestovat. Touží po budoucnosti, ve které by jednou nepotřebovala ničí pomoc. Úplně se jí to asi nikdy nevyplní, ale k jisté samostatnosti má malá hrdinka se spinální svalovou atrofií zatím dobře nakročeno. A to i díky rodičům, kteří za dceru bez ustání bojují.

Potkali se náhodou

Iveta a Luboš se kdysi ocitli na stejném místě. Byl Silvestr a během oslav zjistili, že oba studují Univerzitu Pardubice. Zpátky do kampusu už se v novém roce vraceli společně. Byli v prvním ročníku. Iveta na Fakultě chemicko-technologické, Luboš na Fakultě ekonomicko-správní. Od třeťáku bydleli spolu a věděli, že spolu už zůstanou. „Po škole jsem přesně nevěděla, co bych chtěla dělat, a dostala jsem nabídku pokračovat na doktorské studium a věnovat se dál stopové elementární analýze,“ popisuje Iveta. Přestože doktorát nedodělala, sehrál v jejich životě zásadní roli. 

Svatba, bydlení, nástup do zaměstnání, první dcera Aneta, za tři roky druhá dcera Sofie. Všechno se zdálo být ideální. Až do pověstného pátku třináctého. Byl duben roku 2018 a manželům Petrovickým se život obrátil vzhůru nohama. Lékař v Motolské nemocnici potvrdil, že Sofie trpí spinální svalovou atrofií prvního typu (SMA). Geneticky podmíněným onemocněním, které vede k postupnému ochabování svalů. Hrozí, že Sofie postupně přestane polykat i sama dýchat, řekl jim tehdy. Zhroutil se jim celý svět.

Existuje studie, ale...

„O onemocnění SMA jsme v tu chvíli měli již načteno, jelikož neurolog své podezření vyslovil už dříve. Říkal, ať hlavně nic negooglíme, ať počkáme na definitivní výsledky všech testů. My jsme ale chtěli být připraveni na vše. U nás v tu dobu totiž neexistoval žádný schválený lék, který by Sofii pomohl,“ vzpomíná Iveta. Když si manželé o nemoci zjišťovali podrobnosti, svitla jim naděje. Iveta díky doktorskému studiu věděla, do kterých vědeckých časopisů, odborných publikací a studií nahlédnout a co přesně v nich hledat. „Objevili jsme v USA studii na genovou terapii farmaceutické společnosti Avexis, jejíž první výsledky vypadaly velmi nadějně. Účastnit se jí mohlo ale jen 22 dětí – 20 z Ameriky a pouze dvě mimoamerické. Lékaři v Motole byli skeptičtí, dostat se tam je prý nereálné,“ doplňuje Luboš. V tu chvíli se ale rodiče malé Sofinky rozhodli, že udělají všechno, aby dceru do studie dostali. Začal nejintenzivnější týden v jejich životě. Ještě večer po vyřčení diagnózy neváhali a poslali do USA e-mail, vyplnili příslušný studijní formulář a čekali.

Budíček o půlnoci

Hned v sobotu se z Bostonu ozvali a vyžádali si další informace a výsledky dalších vyšetření. Tak rychlou reakci manželé Petrovičtí nečekali. Začal boj s časem. Od té doby prakticky nespali ani nejedli, oba zhubli deset kilogramů, ale vytrvale sháněli, co bylo třeba. Ve studii byla jen dvě místa, o která se „prali“ tři zájemci. Mezitím co dokládali potřebné dokumenty s výsledky, nechali si pro jistotu vyhotovit pasy, konzultovali stav Sofinky kvůli případnému letu, jezdili s ní na kontroly a instruktáže, jak v případě komplikací na palubě letadla Sofince pomoci. Zkrátka se připravovali na cestu. Která se ale taky nemusela uskutečnit.  A pak to přišlo. Když oba večer padli vyčerpáním, vzbudil je telefon. Na displeji svítilo neznámé zahraniční číslo. „Dobrý den, sponzor se rozhodl a vybral do studie vaši dceru Sofii. Gratulujeme. Kdy můžete dorazit do Bostonu?“ ozvalo se z telefonního sluchátka. „To bylo jako sen. Obrovská úleva a zároveň zvláštní strach. Naše snaha se vyplatila. Dostali jsme naději, i když jsme zatím nevěděli jakou,“ popisuje Iveta. Šílený kolotoč se nezastavuje. Manželé řeší víza, bydlení, finance, vyřizují hypotéku, nevědí, co dřív. Ale povedlo se, poslední dubnový den odlétá Iveta s pětiměsíční Sofinkou do Bostonu. Za tři týdny je následují Luboš s Anetkou. To už malá Sofinka měla zákrok za sebou. Rodina se chystá strávit 14 měsíců v Americe.

Americký optimismus

V jedné z nejlepších světových dětských nemocnic dostala Sofinka hned v květnu jednorázový lék genové terapie. Tím se ale strach rodičů nerozplynul. „Nevěděli jsme, co s ní lék udělá, stále byl experimentální a nebyl schválený, nebylo jasné, jak bude tělo Sofinky reagovat. Nikam jsme raději nechodili, jen jsme ji hlídali. Anetka navíc vším děním a změnou prostředí velmi trpěla,“ posteskla si Iveta. Několik měsíců rodina zůstávala v Bostonu, aby vědci mohli pozorovat, zda lék zabral. Zabral. Medikament dodal do těla funkční kopii genu SMN1, který umožnil přežití a správnou funkci motoneuronů, které do té doby nemoc SMA ještě nezničila. Díky tomu mohly Sofinčiny svaly začít pracovat namísto dalšího ochabování a Sofinka tak dostala šanci výrazně rozvíjet svou motoriku.

Rodině se neuvěřitelně ulevilo, a tak si začala užívat i pobyt v Bostonu. „Bylo jaro, všechno z nás spadlo a konečně jsme mohli pořádně poznat i město,“ dodává Luboš. Amerika je hodně změnila. V myšlení i přístupu. „Velmi nám pomohla tamní mentalita. Američané jsou velmi pozitivní, stále nás podporovali, jakýkoliv Sofinčin posun oslavovali, strašně nás svým přístupem nakazili,“ pochvaluje si Luboš, který sám srší optimismem a dobrou náladou, a to i přesto, že jsou již zpátky v České republice. Oba rodiče neskrývají vděčnost. Myšlenky, zda lék v těle holčičky za 20 let nezpůsobí třeba rakovinné bujení, zbytnění srdečního svalu či jiné změny, si nepřipouštějí. S Bostonem jsou stále v kontaktu a zrovna balí kufry na pravidelnou roční kontrolu. 

A co dál?

Díky léku Sofinka dostala druhou šanci na život. Přesto se po čase, když už byli zpět v Česku, objevily komplikace. Sofinka začala v motorickém vývoji stagnovat. „Bostonští lékaři nám doporučili, abychom doma požádali o v tu dobu již v Česku schválenou léčbu, která funguje na jiném principu než genová terapie. Dodává se do těla v určitých intervalech už doživotně,“ vysvětluje Iveta. Pojišťovna lék ale odmítla proplatit, a tak se Petrovičtí museli spolehnout opět sami na sebe. Znovu začali pátrat, až narazili na další studii, tentokrát italskou. Díky svému úsilí dokázali Sofii dostat i do ní, a tak po dobu pěti let dojížděli ještě do Říma a Sofinka dostávala ještě druhý lék. Kombinovanou léčbou, každodenním cvičením a rehabilitacemi malá bojovnice postupně získávala další motorické dovednosti. S koncem italské studie přišla ale další obava – jak pro Sofii získat drahý lék teď? „Po dlouhém vyjednávání nám výrobce léku přislíbil, že Sofie bude lék dostávat dál v rámci speciálního léčebného programu,“ líčí Iveta. Dění okolo léčby spinální svalové atrofie sleduje neustále. Chce být připravená na případné další kroky. „Aktuálně je zatím v USA schválen lék Apitegromab, což je monoklonální protilátka, která blokuje myostatin, čímž podporuje růst a sílu svalů u pacientů se spinální svalovou atrofií. Tím může pomoci zpomalit progresi onemocnění a zlepšit svalovou sílu a podpořit motorické funkce. V případě zdravých lidí by tento lék působil jako steroidy či anabolika, ale u těchto dětí by to mohlo pomáhat,“ vysvětluje. Léčba ale může představovat velkou zátěž pro játra.

Žijeme okamžikem

Celková péče, léčba, nejrůznější pomůcky i rehabilitační pobyty jsou finančně velmi náročné a rodina se proto neobejde bez pomoci. „Máme už mnoho hodných dárců, kteří nám posílají peníze pravidelně. Další přibývají, když se o naší situaci náhodně dozvědí, a hned přispějí. I sdílení našeho příběhu na sociálních sítích velmi pomáhá. Naštěstí kolem sebe máme skvělé lidi,“ říká s obrovskou vděčností Iveta. Sbírat peníze se rozhodla i Univerzita Pardubice, která s finanční pomocí Sofince propojila tradiční dubnovou akci Rozhýbejme univerzitu. Studentům a zaměstnancům stačily pouhé tři dny, aby splnily dobročinný účel výzvy. Pomohli tak Sofince získat od Nadace ČEZ 120 tisíc korun, které použije na rehabilitaci a speciální pomůcky.

„Spinální svalová atrofie je dost drahý koníček,“ říká s nadsázkou Iveta. „Jak Sofinka roste, je potřeba neustále obměňovat pomůcky, jako jsou manuální a elektrický vozík, vertikalizační stojan, různé ortézy, terénní zdravotní kočárek. Sofča používá přístroj na cvičení nohou a spoustu dalšího vybavení. Třikrát za rok také jezdíme na rehabilitační pobyt,“ vyjmenovává Iveta jednotlivé nákladné položky. Roční péče o dceru přesahuje půl milionu korun z vlastních zdrojů, a tak je rodina vděčná za jakýkoliv příspěvek, jakoukoliv pomoc. Odpověď na otázku, proč se to stalo zrovna jim, je přitom nikdy nezajímala. „Asi si nás vybrala,“ věří Iveta. „Sofinčina startovní čára nebyla vůbec dobrá, teď je na tom fantasticky oproti tomu, co mohlo nastat, a to je pro nás to hlavní,“ uzavírá Luboš Petrovický. 

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO archiv manželů Petrovických

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání z května 2025, v tištěné i on-line podobě.

Naši studenti se svými kulturními projekty mají za sebou už čtyři úspěšné ročníky výzvy Rozjeď to. Chtěli jsme všem ukázat, jaký kreativní náboj v našich vysokoškolácích leží. Na výzvu reagovalo několik desítek studujících a vybrané projekty získaly podporu Univerzity Pardubice spolu se statutárním městem Pardubice. 

Kultura v Pardubicích tak letos ožila nejen díky zajetým akcím z minulých ročníků, pomohly i nové, neotřelé nápady, jako například Pardubické silent disco. 

„Studentské akce v projektu Rozjeď to rozvíjí myšlenku Pardubic jako univerzitního města. Právě zapojení studentů do kulturního dění pro veřejnost pomáhá propojit aktivity mladé vzdělané generace se stávajícími akcemi v atraktivním krajském městě,“ vysvětlila prof. Petra Bajerová, prorektorka pro vnější vztahy Univerzity Pardubice.

Akce Rozjeď to 2025:

• Čaj o páté Rozhovory a besedy se zajímavými osobnostmi

  František a Josef Trojanovi na UPCE
  Aleš Svoboda a Simon Klinga na UPCE
  Richard Wágner na UPCE

• Café Universitas Přednášky odborníků na aktuální témata

  Kořeny nesouhlasu v současné společnosti
  Bez koláčů není práce, úvod do makroenomie
  Dopad tzv. živočišné výroby na zvířata a svět kolem nás

• Pardubické silent disco Outdoorová akce pro každého bez rušení okolí 
• Naslouchej prostoru - Akustická ekologie od počátků po současnost Přednáška a workshop
• JenTakFest vol2 Setkání hudebníků s improvizačním klubovým koncertem pod širým nebem
• UPCE-CON pro Japonsko Poznání japonské kultury, ale také prostor pro nadšence a cosplayery

Co měly všechny akce společného? 

• Konaly se v Pardubicích.
• Byly pro všechny, takže zváni byly nejen studenti, absolventi, zaměstnanci, ale i široká veřejnost.
• Pořádali je nadšení vysokoškoláci.  

Zástupci Mezinárodního evaluačního panelu v červnu zavítali na Univerzitu Pardubice. Návštěva byla součástí národního hodnocení výzkumných organizací. Hodnocení podle Metodiky VŠ2025+ kombinuje kvantitativní a kvalitativní přístup a jeho cílem je přispět ke zvyšování kvality a mezinárodní konkurenceschopnosti českých vysokých škol.

Vysoké školy jsou hodnoceny v pěti modulech (M1 – M5). Hodnocení vybraných výsledků (M1) a výzkumné výkonnosti (M2) se provádí každoročně. Všech pět modulů je pak komplexně posuzováno jednou za pět let prostřednictvím Mezinárodního evaluačního panelu. On-site visit, tedy návštěva přímo na místě, je důležitou součástí tohoto procesu a doplňuje písemné podklady o osobní zkušenost panelistů s akademickým a výzkumným prostředím dané vysoké školy. Výsledky této části hodnocení se promítnou do celkového hodnocení výzkumného prostředí na univerzitě.

Panel vedený prof. Miroslavem Červinkou z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové tvoří odborníci z různých vědních oblastí, z českých i zahraničních institucí. Seznam všech členů panelu je k dispozici na webu univerzity: www.upce.cz/en/upce/international-evaluation-panel-2025.

Během bohatého třídenního programu se uskutečnila řada setkání s vedením univerzity, děkany a proděkany všech sedmi fakult. Jednotlivé fakulty představily své výzkumné aktivity a zapojily se do diskusí zaměřených na Modul 3 (Společenská relevance). Diskuze k Modulu 4 (Viabilita) se zaměřila zejména na doktorské studium, jeho reformu, financování, nabídku doktorských programů v angličtině a mentoringový program. Podpora doktorandů je pro univerzitu dlouhodobou prioritou. 

V rámci Modulu 5 (Strategie a koncepce) byly představeny strategie a vize univerzity, financování výzkumu a vzdělávání, systém datových skladů, strategický plán a důraz na kvalitní a respektovanou vědecko-výzkumnou a tvůrčí činnost. Diskuze k modulům M3–M5 doplnila prezentace Centra transferu technologií a znalostí, které představilo komplexní systém podpory pro komercializaci výsledků výzkumu, správu duševního vlastnictví, vznik spin-off společností a spolupráci s aplikační sférou.

Panel navštívil také vybraná výzkumná pracoviště – tým prof. Michala Holčapka na Fakultě chemicko-technologické, Výukové a výzkumné centrum v dopravě v Doubravicích, Fakultu elektrotechniky a informatiky, Centrum materiálů a nanotechnologií (CEMNAT), výukový operační sál Fakulty zdravotnických studií a ateliéry Fakulty restaurování v Litomyšli.

„Tato návštěva představuje důležitý milník v procesu národního hodnocení. Členové panelu ocenili otevřenost a připravenost všech součástí univerzity k diskusi i kvalitu prezentovaných výzkumných aktivit,“ uvedl rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Součástí programu byla také prezentace strategického záměru univerzity v oblasti vědy a výzkumu, přístup k internímu hodnocení výzkumné činnosti a využití analytických nástrojů pro řízení výzkumu. Panelisté diskutovali i personální politiku a systém podpory mladých vědeckých pracovníků. Zazněl rovněž důraz na orientaci univerzity na vysoce kvalitní a respektované vzdělávání, které je nedílnou součástí její dlouhodobé strategie. Samostatný blok byl věnován studentům, kteří s panelisty otevřeně diskutovali o svých zkušenostech se studiem, zapojením do výzkumu i mezinárodními mobilitami.

Studentky a studenti Univerzity Pardubice přivezli první cenné medaile z letošního ročníku Českých akademických her v Ostravě. 

Dařilo se plavcům, v disciplíně 50 metrů motýlek vybojoval zlatou medaili Albert Moc. V ženské kategorii pak Hana Kochwasserová obsadila třetí místo v disciplíně 100 metrů prsa.

Výjimečný výkon předvedli studující v disciplíně pohybové skladby. Za své vystoupení byli tanečníci oceněni zlatými medailemi.

České akademické hry se konají od 23. 6. do 27. 6. v Ostravě a tradičně nabízejí bohatý program v řadě sportovních disciplín – od atletiky a plavání, přes míčové a raketové hry až po individuální sporty. Na prestižní sportovní akci mezi sebou soupeří studenti českých vysokých škol.

Děkujeme sportovcům za skvělou reprezentaci Univerzity Pardubice a držíme pěsti i v dalších dnech her.

Zvažujete vědeckou dráhu, chcete se věnovat výzkumu a rozvíjet se v inspirativním akademickém prostředí? Právě teď je ideální čas podat přihlášku!

Co můžete studovat?

Například Analytickou chemii, Biochemii, Organickou technologii, Povrchové inženýrství, ale i spoustu dalších atraktivních čtyřletých programů, které najdete na webu studuj.upce.cz. 
Podejte přihlášku do 10. srpna 2025. Přijímací zkoušky se uskuteční v září 2025.

Doktorát navíc budete studovat s jistotou stabilního příjmu!

Podmínky studia se totiž díky novele vysokoškolského zákona mění. Nově mají všichni studenti doktorského studia v prezenční formě akademického roku 2025/2026 nárok na garantovaný měsíční čistý příjem ve výši 25 000 Kč.

Jak začít?

Jednou z podmínek příjímacího řízení je souhlas potenciálního školitele s návrhem tématu disertační práce. V případě, že svého školitele ještě nemáte, neváhejte kontaktovat garanty studijních programů nebo svého vedoucího diplomové práce.

Profesoru Jiřímu Málkovi byla udělena Stříbrná medaile MU za přínos k rozvoji a šíření dobrého jména Masarykovy univerzity. Z rukou rektora MU prof. Martina Bareše ji převzal při tradičním akademickém obřadu ve Velké aule Karla Engliše na Právnické fakultě MU.

Prof. Ing. Jiří Málek, DrSc., emeritní rektor Univerzity Pardubice, se řadu let podílel na organizaci výzkumu v ČR v rámci Rady pro výzkum, vývoj a inovace v Komisi pro hodnocení výzkumných organizací a ukončených programů, a Grantové agentury ČR. Pracuje jako recenzent pro řadu mezinárodních odborných časopisů. V letech 2006-2010 a 2018-2021 vykonával funkci rektora Univerzity Pardubice, působil též jako místopředseda České konference rektorů a usiloval o rozvoj spolupráce s MU a s domácími institucemi. V letech 2022-2024 byl viceprezidentem celosvětové odborné společnosti International Confederation for Thermal Analysis and Calorimetry, kde nyní působí v poradním sboru. Návrh na udělení Stříbrné medaile MU je za prohlubování spolupráce tuzemských institucí s MU a za významný přínos pro rozvoj vědy a vysokého školství.

Foto: archiv MU

V Pardubicích si letos připomínáme významné výročí. Je tomu přesně 75 let od založení Vysoké školy chemicko-technologické na jejíž bohatou historii dnes navazuje Fakulta chemicko-technologická UPCE. A právě na půdě fakulty jsme s obrovskou radostí, a historicky poprvé, přivítali bezmála 900 absolventů napříč generacemi, kteří si k nám našli cestu, aby s námi toto jubileum oslavili. 

Děkujeme vám všem za úžasnou vlnu nadšení, energie a hrdosti, kterou jste s sebou přinesli a za všechny vaše velmi pozitivní ohlasy! Váš obrovský zájem o setkání se spolužáky nás nesmírně potěšil a zároveň byl velkou odměnou za naše několikaměsíční úsilí. 

Pro návštěvníky byl připraven například retro koutek plný fotografií z historie fakulty, unikátní časová osa se jmény více než 14 000 absolventů doplněná o historické události, historická videa či chemický fotokoutek.

Oficiální program odstartovalo slavnostní zahájení v Posluchárně Jana Palacha za účasti vedení fakulty. Úvodní slovo zaznělo z úst děkana prof. Ing. Petra Němce, Ph.D., poté proběhla diskuse tří významných osobností: emeritního rektora UPCE prof. Ing. Miroslava Ludwiga, CSc., emeritního rektora UPCE prof. Ing. Jiřího Málka, DrSc. a prof. Ing. Ladislava Tichého, DrSc.

Ocenění převzali také nejstarších absolventi fakulty, mezi nimiž nechyběl absolvent ročníku 1954. Následovaly prohlídky fakulty a jednotlivých pracovišť, včetně areálu v Doubravicích a prostor dřívější VŠCHT na náměstí Čs. Legií. Vše pak vyvrcholilo společným posezením u dobrého jídla a pití přímo před budovou fakulty.

Věříme, že jste si tento den u nás naplno užili! Připomeňme si ho nyní v několika fotografiích.

foto/text 
Milan Reinberk