Největší akce Univerzity Pardubice popularizující vědu s názvem Vědecko-technický jarmark se po dvouleté pauze vrátila do centra města. Do tajů vědeckých principů i každodenních věcí, které nás obklopují, se zájemci ponořili ve čtvrtek 16. června. Atrakcí pro děti i dospělé byl například i letecký simulátor nebo programovatelní roboti.

Program odstartoval v 10 hodin z pódia malou vědecká show. Na celé ploše historického Pernštýnského náměstí se děti i dospělí mohli až do pozdního odpoledne formou interaktivních ukázek seznámit s mnoha vědeckými disciplínami. Návštěvníci měli možnost vyrazit si vlastnoručně historickou minci, prověřit znalosti v inflačním kvízu nebo proniknout do tajů chemických a fyzikálních pokusů. Na jarmarku univerzity se objevili také programovatelní roboti z oblíbené stavebnice Lego a letecký simulátor.

Spolupráce univerzity s partnery přinesla i další zajímavou nabídku. Dobrovolní hasiči představili svoji techniku, a společně se strážníky si zájemci mohli vyrobit vlastní policejní odznak. Střední průmyslová škola chemická představila vlastní interaktivní chemickou show a od 14 a 16 hodin vyšly přihlášené ukrajinské i české děti na prohlídku centra města pod názvem Superhrdinové aneb legendy a pověsti v Pardubicích. Prohlídku i s překladem do ukrajinštiny připravila univerzita ve spolupráci s Východočeským muzeem v Pardubicích. Na Pernštýnském náměstí byli i zástupci Střední školy potravinářství a služeb Pardubice, kteří si připravili ukázku na téma “Cukr přítel i nepřítel”.

Univerzita pořádala akci v rámci městských slavností Zrcadlo umění a během dne se na náměstí v centru Pardubic přišlo podívat přes tisíc návštěvníků.

Velvyslankyně Irska v České republice Cliona Manahan navštívila ve středu Univerzitu Pardubice.

Nejprve jednala s rektorem prof. Liborem Čapkem a prorektorkou pro vnější vztahy doc. Petrou Bajerovou, kteří ji představili univerzitu a jejích sedm fakult, vědecké oblasti a možnosti spolupráce. Rektor předal velvyslankyni pamětní medaili a požádal o zápis do pamětní knihy univerzity. Poté se Její excelence Cliona Manahan seznámila s výzkumem detekce rakoviny a s vědeckým týmem prof. Michala Holčapka přímo na Fakultě chemicko-technologické. 

Letošní osmý ročník ceremoniálu „Ocenění Pardubického kraje za rok 2021“ byl mimořádný tím, že konečně mohl prezenčně navázat na dva předešlé ročníky, které se nemohly konat ve shodné formě, jako tomu bylo před dobou pandemie. Tentokrát bylo slavnostní setkání s oceněnými umístěno do nově zrekonstruované Sukovy síně Domu hudby. Při této akci je vzdán hold osobnostem, které svojí činností dlouhodobě obohacovali životy lidí ve svém okolí. Pravidelně je udělována Medaile hejtmana Pardubického kraje, Cena Michala Rabase za záchranu a také Cena za zásluhy o Pardubický kraj. A právě poslední z uvedených ocenění obdržel prof. Ing. Petr Kalenda, CSc., děkan FChT.

„Chemie je všude kolem nás, utváří celé naše okolí,“ říká rozvážným hlasem zkušeného pedagoga děkan chemicko-technologické fakulty Univerzity Pardubice Petr Kalenda. „Bez chemie se nic neobejde. Od stavebnictví, strojírenství, potravinářství, medicíny až po elektrotechniku. To jsou všechno produkty našeho výzkumu.“

Přestože svůj život spojil s chemií, rozhodně není vědeckým fanatikem, kterého by zbytek světa míjel. Známý je i svou vášní pro historii, archeologii, geologii a dokonce genealogii, ovšem chemie se celkem logicky stala jeho osudem, byť na prahu dospělosti si to prý představit nedokázal. „Pocházím z chemické rodiny. Můj otec byl chemik, já jsem chemik, i můj syn je chemik, v podstatě i můj děda byl chemik. Dá se říct, že navazuji na rodinnou tradici,“ vysvětluje profesor Kalenda, který na pardubické Vysoké škole chemicko-technologické absolvoval v polovině osmdesátých let minulého století obor Technologie výroby a zpracování polymerů. „Během studia mě chemie začala bavit a získal jsem k ní vztah.“

Možná i právě proto, že sám v době dospívání nebyl pro chemii příliš zapálený, je nyní profesor Kalenda tím, kdo u mladých lidí zažehává zájem o svůj obor. „Poprvé jsme se potkali v roce 2009, a to v rámci soutěží AMAVET na Festivalu vědy a techniky pro děti a mládež,“ vzpomíná proděkanka fakulty Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D. „Tam jsem měla možnost ho pozorovat při práci s dětmi základních a středních škol. A bylo jasné, že je to člověk velmi laskavý, velmi otevřený, svědomitý, pokorný a že má k dětem blízko. A také, že s nimi nejen umí komunikovat, ale dokáže vyzdvihnout jejich kvality a namotivovat je do budoucna.“ Popularizaci chemie považují spolupracovníci a kolegové profesora Kalendy vedle jeho vědecké a pedagogické činnosti za nesmírně záslužnou.

Byl u vzniku celostátní soutěže „Hledáme nejlepšího mladého chemika“, působí jako porotce odborných soutěží, dlouhodobě podporuje Festival vědy a techniky mládeže i vzdělávací aktivity pro kolegy ze středních škol. Mnoho mladých lidí si díky němu zvolilo jako svůj budoucí obor právě chemii a za svou pedagogickou činnost byl oceněn i ministerstvem školství. „Láska k chemii se dá probudit nejen příkladem, ale i učením souvislostí a principů. Jakmile člověk začne něčemu rozumět, tak ho to většinou začne i bavit,“ prozrazuje zdánlivě jednoduchý návod profesor Kalenda. Nejde ale jen o návod, ten by sám o sobě nefungoval, i v tomto případě tak platí, že záleží na osobnosti učitele. „Vidím smysl v tom, že žáky základních škol a studenty středních škol přivedeme k soutěžím. Aby se na ně připravovali, aby to mělo zábavnou formu a aby měli pocit, že úsilí, které tomu věnovali, se zúročí. Pak k vědě získávají vztah a zvyšuje se pravděpodobnost, že budou studovat technický obor.“

Profesoru Kalendovi srdečně gratulujeme a přejeme mu především mnoho zdraví, úspěchů, štěstí a mnoho nadšených studentů!

Zdroj: Medailonky 2021, autor Miloš Spáčil, Cena za zásluhy o Pardubický kraj, VČTV, PK

Věda není nuda, je to zábava. Další důkazy předloží Univerzita Pardubice ve čtvrtek 16. června od 10 do 17 hodin na Pernštýnském náměstí.

„Vědecko-technický jarmark chce hlavně popularizovat vědu. Děti si třeba díky naší akci můžou vybrat svůj budoucí obor, který by je zaujal. Snažíme se o maximálně pestrý program, aby si tam každý našel to své,“ říká za organizátory Lenka Čermáková.

Co si vyberete vy?

Zájemci bez rozdílu věku si užijí program, který mají na starosti univerzitní fakulty. „Budou tam zábavné chemické pokusy i oblečení pod drobnohledem. Dozvíte se, jak to je, když se klube nový život. Nebude chybět finanční pexeso a inflační kvíz. Uvidíte, jak vznikají cechovní znaky anebo jaké jsou německé názvy českých měst. Přivezeme i letecký simulátor. Vyzkoušet si můžete taky veslování na souši,“ láká další organizátorka Tereza Karanská.

S nabídkou přispěchají ještě univerzitní partneři. „Dobrovolní hasiči představí svoji techniku. Společně s městskými strážníky si můžete vyrobit vlastní policejní odznak. Střední průmyslová škola chemická představí interaktivní chemickou show. Střední průmyslová škola potravinářství a služeb Pardubice nám zase řekne, jestli je cukr náš přítel anebo nepřítel. A návštěvníky navíc zavede do svého mlýna.“

Odpoledne vyrazí přihlášené děti na prohlídku centra města pod názvem Superhrdinové aneb legendy a pověsti v Pardubicích. Prohlídku i s překladem do ukrajinštiny připravila univerzita ve spolupráci s Východočeským muzeem. Vstup na jarmark je zdarma. Opětovně patří do městských slavností Zrcadlo umění.

Stánek v parku

Univerzita Pardubice znovu obohatí srpnový program Sportovního parku populárně-naučným programem s atraktivními interaktivními demonstracemi. Stanoviště se tradičně jmenuje Science Point. Následovat bude v pátek 30. září Noc vědců.

Dění a zajímavosti kolem univerzity můžete sledovat ve speciálním podcastu UPCE On Air. „Hostem byl třeba účastník reality show Survivor a náš student Enrique Lysoněk. Zároveň pokračuje takový seriál rozhovorů s děkany všech fakult. V něm shrnujeme veškeré informace o studiu včetně možného budoucího uplatnění. Čeká nás i rozhovor s absolventem a staronovým hokejistou Pardubic Lukášem Radilem,“ dodává jedna z moderátorek Tereza Karanská.

Článek je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice. 

Ve čtvrtek 16. června 2022 bude Fakulta chemicko-technologická Univerzity Pardubice hostit chemické talenty. Jubilejní desátý ročník celostátního finále soutěže Hledáme nejlepšího Mladého chemika ČR rozhodne o tom, kdo se stane žákovským mistrem republiky v chemii.

Soutěž je určena žákům osmých a devátých tříd základních škol a jejím cílem je popularizace chemie jako perspektivního studijního i pracovního oboru. Regionální kola Mladého chemika probíhala od září loňského roku v jedenácti pořadatelských centrech a celkem se do soutěže zapojilo více než 17 000 žáků z 614 základních škol. Čtyřicet nejúspěšnějších postoupilo do celostátního finále.

„Jubilejní desátý ročník národního finále se koná v místě, kde soutěž před patnácti lety vznikla a kde má chemie více než stoletou tradici. Je potěšující, že po dvouleté pandemické odmlce se opět můžeme setkat osobně a uspořádat finále jako vysoce prestižní společenskou událost, která je silným motivačním zážitkem pro všechny soutěžící,“ konstatuje Petr Kalenda, děkan pořádající Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

„O nadané mladé chemiky máme velký zájem a finalisté se k nám po maturitě rádi vracejí, aby u nás završili své vzdělání. Je symbolické, že mezi letošními absolventy Fakulty chemicko-technologické najdeme i vítězku a stříbrnou účastnici prvního ročníku celostátního finále v roce 2013,“ doplňuje profesor Kalenda.

Na talentované chemiky čeká nejprve test teoretických znalostí a poté zkouška laboratorních dovedností. Součet bodových zisků z obou částí soutěže rozhodne o konečném pořadí.

„Tvorba soutěžních úloh je týmovou prací fakulty a respektuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Nevyhýbáme se ani obtížnějším otázkám, protože u celostátních finalistů předpokládáme zvýšený zájem o obor a nadstandardní vědomosti. Všichni učitelé s předstihem obdrželi tematické okruhy požadovaných znalostí, aby své žáky stihli na finále připravit,“ vysvětluje Petr Němec, proděkan pro pedagogiku FChT Univerzity Pardubice.

Mladí chemici ale nebudou jen soutěžit. Pořádající fakulta jim umožní stát se na jeden den vysokoškolskými studenty se vším, co k tomu patří. Finalisté tak budou moci bezplatně poobědvat v menze, přespat na univerzitních kolejích nebo si vyzkoušet práci v nejmodernějších laboratořích. Přitažlivý doprovodný program nabídne i finálový den.

„Největší zpestření přinese science show známého popularizátora vědy Michaela Londesborougha, v jehož repertoáru je řada působivých a dechberoucích experimentů. Pro učitele jsme připravili přednášku zaměřenou na tisk pro budoucí aplikace, rodiče absolvují komentovanou exkurzi v prostorách fakulty. Chybět nebudou ani ukázky efektních pokusů,“ přibližuje Gabriela Čebišová z agentury Czech marketing, která celostátní klání organizačně zajišťuje.

Slavnostní vyhlášení výsledků a předání cen se uskuteční na akademické půdě za přítomnosti řady významných hostů. Oceněno bude všech čtyřicet finalistů a tři učitelé, jejichž žáci obsadí medailové pozice. Díky pořadatelům a partnerům celostátního finále se soutěžící mohou těšit na velmi hodnotné ceny. Ti nejlepší si odnesou notebook, tablet, chytré hodinky nebo outdoorovou kameru. Děkan pořádající fakulty udělí také prvním pěti finalistům příslib přiznání stipendia během prvního akademického roku studia na FChT Univerzity Pardubice v celkové hodnotě 108 000 Kč.

zdroj: mladychemikcr.cz

Otevřeli jsme slavnostně Titan

Zázemí pro studentské spolky, pro studenty se specifickými potřebami, poradenské služby i kariérní centrum. Nově najdou vysokoškoláci Univerzity Pardubice tyto služby a prostory v rekonstruované budově v kampusu.

Objekt, kterému se dlouhodobě říká Titan, ve čtvrtek slavnostně otevřel rektor univerzity prof. Libor Čapek a předseda správní rady univerzity MUDr. Tomáš Gottvald, předseda představenstva a generální ředitel a.s. Nemocnice Pardubického kraje. Mezi hosty nechyběli další členové správní rady Univerzity Pardubice, prorektoři, děkani a zástupci sedmi fakult vysoké školy, architekti a zaměstnanci, kteří se na rekonstrukci a provozu budovy podílí.

Bezbariérová budova, kde sídlí univerzitní Oddělení pro vzdělávání, Kariérní centrum a poradny ALMA a APUPA, bude sloužit především studentům. Uvnitř najdou speciální odpočinkovou místnost s polohovacím lehátkem, konzultační místnost ale i dvě společenské místnosti, které lze posunem posuvné stěny spojit do jedné velké. Budova nabízí také vnitřní atria nebo venkovní zázemí v zeleni s lavičkami a stoly. Do podzimu ji doplní první univerzitní venkovní učebna.

Pozvánkou na vernisáž se otevřela další etapa kulturních akcí, které vedení FChT zamýšlí pravidelně pořádat.  Ve čtvrtek 2. 6. se foyer fakulty rozeznělo žesťovými nástroji v několika sériích jazzových a dixielandových skladeb v podání žaček ZUŠ.

Pod vedením pana učitele Romana Faltyse, který uvedl série skladbiček, se ve foyer fakulty objevilo 6 talentovaných žaček ze Základní umělecké školy v Havlíčkově ulici v jednotném dress code a s trumpetami. Jejich umně provedené dixielandové a swingové skladby vhodně podkreslily otevření vernisáže malíře a výtvarníka Tomáše Sejkory. Žačky se mohou pyšnit mnoha význačnými cenami, které získaly v různých hudebních soutěžích ve svých kategoriích pro žesťové nástroje. Na úvod vernisáže zaznělo i několik slov za vedení FChT, dále pokračovala svým kultivovaným a odborně zasvěcujícím projevem kurátorka výstavy Jarmila Jiravová. Návštěvníkům expozice přiblížila práci výtvarníka Tomáše Sejkory a přirovnala jeho práce k dílům surrealistických autorů. Po té následovala vlastní prohlídka vystavených obrazů v zadní části chodby FChT v blízkosti posluchárny Jana Palacha. Nechybělo občerstvení pro přítomné hosty a slavnostní přípitek. Po celou dobu panovala velmi přátelská, téměř rodinná atmosféra.
 

Výstava potrvá do 31.7.2022. Prohlédnout si ji můžete po domluvě v recepci v každý všední den mezi 8 a 17 hodinou.

Mgr. Stříbrná Lucie, Ph.D.
proděkanka fakulty
foto Milan Reinberk

Analytický chemik se specializací na průmyslovou toxikologii, který píše beletrii a rád popularizuje vědu. Miloslav Pouzar z Fakulty chemicko-technologické mluví o jedech i ochraně přírody.

Jde skutečně vyrobit bombu z deseti gramů máku, jak píšete ve své knize Kalich hořkosti?

Existuje knížka Sometimes you win, sometimes you learn – Občas vyhraješ, občas se poučíš. Tohle byl přesně ten případ, na kterém jsem se během své diplomové práce poučil. A poučilo se asi i dost dalších lidí. Při mikrovlnném rozkladu máku jsem totiž dokázal zlikvidovat laboratoř České zemědělské a potravinářské inspekce.

Proč mák vybuchl?

Mák obsahuje tuky a smyslem práce bylo připravit vzorky rostlinného materiálu pro chemickou analýzu. To se dělá tak, že se materiál rozpouští v poměrně drastických chemikáliích, v tomto případě v kyselině dusičné a peroxidu vodíku. Došlo k chemické reakci, kde vznikly patrně třaskavé peroxidy.

Vzal jste si ponaučení?

Ano. Uvědomil jsem si mimo jiné, že v kritické situaci je potřeba kolem sebe mít dobré lidi, kteří vás v tom nenechají. Jako můj tehdejší vedoucí z České zemědělské a potravinářské inspekce. Přístroj ve svém volném čase opravil a pomohl mi diplomku dokončit. Druhá věc byla kariérně důležitá: v době, kdy jsem dělal experiment, jsem vůbec neuvažoval jako chemik. Chtěl jsem mít hezký graf a přemýšlel jsem jako statistik. Příroda mě přesvědčila, že to takhle nejde.

Je tedy chemie nebezpečná?

Pokud ji děláte s vědomím, že děláte chemii, nebezpečná není.

Jste vášnivým čtenářem detektivek. Návody, jak se někoho zbavit, dávat nebudeme, ale… Existuje dokonalá vražda jedem, který by těžko někdo odhalil?

Forenzní toxikolog by vám asi řekl více. Já učím obecnou toxikologii a zabývám se průmyslovou toxikologií. Tuto otázku neslyším poprvé, ale ona má v sobě rozpor. Kdyby to bylo nezjistitelné, nevím to ani já. Ale s rozvojem analytické chemie muselo travičů hodně ubýt.

Máte nějaký příběh z historie?

Například belgický hrabě Hippolite Visart de Bocarmé z poloviny 19. století se pokusil svého švagra otrávit nikotinem. V jedné učebnici toxikologie se dočetl, že nesmí používat anorganické jedy, ale organické, které nebude nikdo schopný odhalit. Takže si myslel, že připravil dokonalou vraždu. Jenže informace v učebnici byly zastaralé. Věda kráčela dál a do průběhu soudního řízení zasáhl tehdy neznámý student chemie Jean Servais Stas, který objevil způsob, jak stanovit ve tkáních zbytky nikotinu. Spoléhání na zastaralé informace se tedy hraběti Bocarmé stalo osudným.

Vědci také řešili, co musel vypít Sokrates. Byl to bolehlav? Zjistilo se to?

V tomto případě máme k dispozici pouze nepřímé důkazy. Nemáme tělo, ze kterého bychom mohli odebrat vzorky. Soudit na základě symptomů a popisů popsaných v historických textech je poměrně složité. Ten, kdo popisoval Sokratovu smrt, si Sokrata zřejmě vážil a některé klinické příznaky, které jsou nepříjemné, v textu ani nepopsal. Vždycky tedy existuje nějaká míra pravděpodobnosti, ale nemůžeme nic říci s jistotou.

Učíte toxikologii. Jak jste se k ní dostal?

Dostal jsem nabídku, která mi přišla jako zajímavá výzva. Často bývám postavený do situace „Nechceš to zkusit?“ První roky byly náročné, protože mi chybělo období zaškolení. Byl jsem hozený do vody a musel jsem plavat. Tím, že mi nikdo nepředal zažité postupy ve výuce, jsem ale mohl zvolit netradiční přístup. Dal jsem předmětu jinou náplň.

Jakou?

Studenti musí propojovat poznatky z jiných oborů.

Přírodní látky mohou zabíjet. Ale je v tom také rozpor. To, co je přírodní, je lepší?

Na jedné toxikologické konferenci jsem viděl úžasnou přednášku švýcarského psychologa Michaela Siegrista. Překlad jejího názvu do češtiny by zněl: Přírodní je fajn, syntetické fuj. Ukazoval v ní na určitých věcech, jak se lidé ve vztahu k chemickým látkám chovají hodně iracionálně. Že všechno přírodní považují za zdravé a prospěšné, ale co vyrobil člověk, považují za nebezpečné. Z hlediska toxikologie tohle nedává žádný smysl.

Jak to myslíte?

Když porovnáme postoj odborníků, kteří se zabývají riziky chemických látek, s laickým postojem, najdeme skutečně největší rozpor ohledně vnímání nebezpečnosti právě u látek přírodního původu. Původ látek nám z pohledu toxických účinků nedává žádnou užitečnou informaci. Pokud bych měl zařadit látky do nějakého žebříčku zohledňujícího toxicitu, na vrcholu budou přírodní látky, jako je například botulotoxin.

A co když je výrobek označený eko?

To je také velmi zajímavé. Že se dobře rozkládá v životním prostředí, neznamená, že nemůže mít nějaká zdravotní rizika.

Věnoval jste se tématu glyfosátu, herbicidu, který hubí plevel.

Rád o něm přednáším. Je to učebnicový příklad zkresleného postoje tím škatulkováním na „dobrý“ a „špatný“. Glyfosát je herbicid, kolem jehož toxikologie je hodně nejasností. Někteří by ho chtěli zakázat, protože může způsobit rakovinu. Ale výzkum karcinogeneze není podle mě udělaný dobrým způsobem. Proto není jednoduché odpovědět, jestli je opravdu karcinogenní. V některých ohledech nemáme dost informací.

Dal byste si ho na zahrádku?

Na svou malou zahrádku bych ho nepoužil, plevel vytrhnu. Velké zemědělské technologie glyfosát využívají k ochraně přírody. Zní to asi kontroverzně, ale jeho využití je součástí tzv. půdyochranných technologií, které dokážou bránit erozi půdy. Rozumné používání glyfosátu nese jasné benefity.

Musíme mít jistotu, že benefity převažují?

Ano. Musíme si být jisti, že nám použití látky přináší víc benefitů než problémů. Stává se, že se nějaká látka přestane používat a je nahrazena alternativou, o jejích účincích toho mnoho nevíme. Předpokládáme, že nové je lepší než staré, jaksi z principu. Jenže u každé chemické látky musíme očekávat nějaké vedlejší účinky, stejně jako jsou u léků.

Když jste u těch léků. Napadá mě šílená kauza s lékem thalidomidem z 50. let 20. století.

Thalidomid bylo léčivo, které mělo sedativní účinky. Používalo se i jako hypnotikum. Lékaři jej předepisovali zejména v Německu ženám proti ranním těhotenským nevolnostem. Jeho účinky byly ale fatální, protože se u několika desítek tisíc dětí nevyvíjely končetiny. Měly závažná postižení, různé deformace a znetvoření, byly bez rukou a bez nohou…

Proč léčivo přišlo na farmaceutický trh?

Měla to být alternativa návykového barbiturátu. Snaha vyhnout se jednomu nebezpečí vedla k podcenění jiného. Thalidomid poškozuje plod, jelikož zabraňuje rozvoji cév – angiogenezi. To se ukázalo jako funkční v případě léčby některých typů nádorů. Tím chci říct, že i taková látka může při určitém typu použití přinášet benefity.

Jak jste se dostal k chemii?

V životě člověka existují klíčoví lidé. Na základní škole jsem potkal velmi špičkového a nadšeného učitele chemie a přírodopisu Luboše Musílka. Byl tou pochodní, která dokáže druhé zapalovat. Pobízel nás do různého experimentování. Málem jsem ho připravil o život, když mi vybuchl sodík. Měl jsem s chemií dramatické začátky už v sedmé třídě. Přesto jsem byl rozhodnutý studovat chemii.

Tatínek mi sehnal propagační prospekty středních škol zaměřených na tento obor. Na letáku Střední průmyslové školy potravinářské technologie byla hezčí děvčata, proto jsem tam šel (smích). Byli zde ale velmi dobří učitelé na analytickou a fyzikální chemii. Tady jsem získal silný vztah k analytické chemii díky inženýrce Novotné.

Takže cesta vedla na vysokou školu?

Jsem z generace, která měla po střední škole jasno, že ji čeká vojna, nebo vysoká. Jako antimilitarista jsem byl nadšený myšlenkou jít na vysokou školu. Někteří odcházeli do Prahy, ale já jsem byl tenkrát velmi aktivní v místním hnutí Brontosaurus. Zůstal jsem v Pardubicích, kde řada mých kamarádů studovala na Vysoké škole chemicko-technologické.

Není to zvláštní spojení ochrana životního prostředí a chemie?

Není. Už v 90. letech, kdy jsem začínal v hnutí Brontosaurus, bylo jasné, že chemický průmysl je zodpovědný za celou řadu škod na životním prostředí. A mně vždycky přišlo logické, že škody se musí napravovat tam, kde vznikají. Ale nenapraví je někdo, kdo bude vést dlouhé debaty o tom, že je třeba chránit životní prostředí. Bude to ten, kdo bude rozumět technologiím, bude schopný toxické látky likvidovat nebo vymýšlet postupy, které k produkci toxických látek nepovedou.

Ochranu přírody jsem vždycky považoval za technicistní záležitost a nikdy mě nenapadlo, že v tom existuje nějaký rozpor. Ano, je dobré přesvědčit společnost, že musíme životní prostředí chránit, což je doména humanitně zaměřených oborů. Ale jak to budeme dělat, to musí řešit technické obory. Přijde mi naprosto přirozené, že jsou katedry ochrany životního prostředí na chemických nebo technických školách. To je ta cesta, jak se dají věci zlepšovat.

Co považujete za svůj největší životní úspěch?

Mám dva životní úspěchy. Jeden se jmenuje Baruška a druhý Jaromír. Moje děti. Ale profesní… Je to zpětná vazba od absolventů. Když vám po ukončení studia řeknou: „Bylo to dobrý, stálo to za to.“ To není málo. Když vedete magisterského nebo doktorského studenta, tráví s vámi poměrně klíčový okamžik ve svém životě. Je to velký závazek, nepokazit mu to. Má jen jednu možnost a vybral si zrovna vás.

prof. Ing. Miloslav Pouzar, Ph.D.
(1973)

Analytický chemik, popularizátor vědy a vysokoškolský pedagog, který se zaměřuje na toxikologii, environmentální toxikologii a ochranu životního prostředí. Vystudoval v Pardubicích a dnes působí na Ústavu environmentálního a chemického inženýrství Fakulty chemicko-technologické, Oddělení ochrany životního prostředí. Je autorem odborných, ale také populárně-vědeckých publikací a povídek ze svého oboru.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

Poslechněte si rozhovor s prof. Miloslavem Pouzarem v našem podcastovém studium UPCE On Air. 

V rámci zútulnění a zpříjemnění prostoru fakulty pořádáme již druhou vernisáž výstavy ve foyer Fakulty chemicko – technologické.

Vesmír je nekonečnou inspirací nejen pro výtvarníky, ale i pro umělce všeho druhu. Inspirativní nuance pro skládání svých hudebních forem využíval i J. S. Bach nebo Peter Gabriel, ale i řada dalších umělců, kteří se v dřívějších i novodobějších dobách pokoušeli zachytit nejen jeho „prostory“, ale i jeho „zvuky“. Takovou možnost „rozeznění“ nad obrazy mladého a nadějného výtvarníka z Hradce Králové budeme mít možnost zažít i na jeho první výstavě na FChT. Je známý svým surrealistickým přístupem, který neomezuje v prostoru ani v čase. Proto si přijďte tento zážitek nad jeho netradičními obrazy, které Vás zavedou až za hranice možného i nemožného, okusit přímo na jeho výstavu obrazů.

Srdečně Vás tímto zveme na vernisáž výstavy malíře Tomáše Sejkory, která se koná 2. června 2022 v 16 hodin ve foyer FChT (budova HA, 2. NP).

Výstava potrvá po celou dobu prázdnin do 31.7.2022. Prohlédnout si ji můžete po domluvě na recepci v každý všední den mezi 8 a 17 hodinou.

Mgr. Stříbrná Lucie, Ph.D.
proděkanka fakulty
 

V příspěvku se podíváme do Pardubic. Zdejší univerzita realizuje projekt, jehož smyslem je připravit takové vysokoškolsky vzdělané odborníky se znalostmi a praktickými dovednostmi pro chemický průmysl, jaké si žádá trh práce. Univerzita Pardubice tak chce dosáhnout zkvalitnění výuky, při které mohou studenti využívat nejnovější technologické zázemí využívané i v praxi. Více o projektu pohovoří prof. Libor Čapek, řešitel projektu (v době vydání NoVVVinek už také rektor Univerzity Pardubice – pozn. redakce).

Projekt je zaměřen na modernizaci přístrojového vybavení v předmětech praktické výuky technicky zaměřených studijních programů v oblasti chemie a na modernizaci SW v předmětech teoretické a praktické výuky. Důraz je kladen na podporu praktických znalostí a dovedností studentů nových bakalářských a magisterských studijních programů zaměřených na potřeby trhu práce, plně v návaznosti na příslušné aktivity komplementárního ESF projektu. prof. Ing. Libor Čapek, Ph.D. odborný řešitel projektu

Zmíněný projekt je zaměřen na podporu získávání praktických dovedností studentů v předmětech studijních programů v oblasti chemie tak, aby odrážely aktuální požadavky trhu. V čem tato podpora spočívá, jaké jsou cíle projektu?
Smyslem projektu je připravit vysokoškolsky vzdělané odborníky se znalostmi a praktickými dovednostmi, plně odrážejícími současný vývoj chemického průmyslu. Realizace projektu je zaměřena na kvalitní, prakticky orientovanou výuku, při které studenti pracují s adekvátním přístrojovým, softwarovým i hardwarovým zázemím, se kterým se následně setkají ve své práci. Fakulta chemicko-technologická Univerzity Pardubice proto každoročně investuje nemalé finanční prostředky do obnovy a modernizace přístrojového vybavení a softwaru. Zmíněný projekt nám v tomto směru velmi pomohl.

V projektové žádosti byly popsány tři výchozí problémy a tři klíčové aktivity, kterými dosahujete stanovených cílů projektu. Můžete je stručně popsat?
První problém, který projekt řeší, je nezbytná modernizace přístrojového a materiálového vybavení v praktické výuce sedmi nových studijních programů z oblasti chemie. Druhý problém, který projekt řeší, je modernizace softwarového vybavení a v nezbytných případech i s tím související potřeba modernizace hardwarového vybavení pro potřebu zavedení nových metod výuky v rámci předmětů praktické výuky a praktického cvičení. S využitím pořízeného SW je možné aktivně zapojit studenty do řešení složitých matematicko-chemických operací, které bez specializovaného softwaru nelze řešit. Třetí problém, na který se projekt soustředí, jsou občas nedostatečné schopnosti a dovednosti studentů v propojení teoreticky získaných znalostí s konkrétními případy využití těchto znalostí v praxi. Z tohoto důvodu došlo k posílení praktické výuky vycházející ze skutečných případů a problémů různých odvětví chemického průmyslu.

Existuje zde komplementarita k jinému ESF projektu. Nastiňte, prosím, o jaký projekt se jedná a jak spolu souvisí?
Jedná se o celouniverzitní projekt „Rozvoj kvality vzdělávání, hodnocení a strategického řízení na Univerzitě Pardubice“. Tento projekt mimo jiné cílí na zvýšení kvality vzdělávání v bakalářských a navazujících magisterských studijních programech, vzdělávání akademických progra - mů a rozvoj dvojjazyčného prostředí.

Jsou do realizace či výuky zapojeny také subjekty z praxe - tedy potenciální zaměstnava - telé či odborníci z aplikační sféry – a jakým způsobem?
ubjekty z praxe se na řešení projektu přímo nepodílí. Na druhou stranu všechny podpořené studijní programy jsou realizované v součinnos - ti s aplikační sférou, což zvyšuje jejich kvalitu a atraktivitu. S odborníky z praxe jsme pak spolupracovali nejen při přípravě projektu, ale rovněž při přípravě akreditačních materiálů a celé řady studijních materiálů.

Momentálně je projekt ve fázi plné fyzické realizace. Jaké výstupy či výsledky již máte, jak jsou využívány a co vás ještě čeká? Jsou nějaká zařízení, software, či praktická cvičení, která jsou mezi studenty či učiteli zvláště oblíbená?
rojekt vstupuje do svého posledního roku řešení. V rámci ERDF projektu je již veškerá pořízená infrastruktura využívána studenty tak, jak jsme si představovali při přípravě projektu. V rámci komplementárního ESF projektu aktuálně dochází k aktualizaci a finalizaci vytvořených výstupů tak, aby se zohlednila zpětná vazba studentů, v některých případech pak i zkušenosti získané z období poznamenané pandemií COVID-19. Osobně se domnívám, že právě praktická výuka s využitím moderního přístrojového a softwarového vybavení může zvýšit atraktivitu technicky zaměřených studijních programů a více studentům přiblížit konkrétní problémy řešené v praxi.

Chtěl byste dodat ještě něco, co v rozhovoru nezaznělo?
Rád bych využil příležitosti a poděkoval za finanční podporu. Pevně věřím, že i v dalších operačních programech bude možné realizovat obdobně zaměřené projekty.

Děkujeme za rozhovor!

Informace o projektu:
Název projektu: Modernizace praktické výuky a zkvalitnění praktických dovedností v  technicky zaměřených studijních programech
Doba realizace: 1. 4. 2017 - 31. 12. 2022
Projekt byl podpořen celkovou dotací ve výši 74 607 353,34 Kč, z toho příspěvek EU činil 70 876 985,67 Kč.
Realizátor: Univerzita Pardubice
Informace o výzvě: Cílem výzvy je zkvalitnění vzdělávací infrastruktury na vysokých školách za účelem zajištění vysoké kvality výuky, zlepšení přístupu znevýhodněných skupin a zvýšení otevřenosti vysokých škol.

Rozhovor je převzatý z NoVVVinky 01/2022.