Šestý ročník „Sportovního parku“ v Pardubicích má již dlouholetou tradici v rámci akcí pro celou rodinu. Jinak tomu nebylo ani letos, kdy druhý srpnový týden park Na Špici doslova „ožil“ sportovními a jinými aktivitami.

Na jednotlivých stanovištích, stabilních i variabilních, na vodní ploše i na souši se představilo bezmála 70 sportovních klubů z Pardubicka a okolí. „Sportovní park“ patří do rodiny pardubických „tahounů“ a posiluje řady oblíbených a unikátních akcí s nadregionálním přesahem, které patří mezi tzv. „rodinné stříbro“ města perníku. Díky hrací kartě mohli malí i ti větší sbírat záznamy o zdolání jednotlivých disciplín. Za absolvování 12 sportovních disciplín obdrželi diplom se jménem a za zvládnutí 16 disciplín dokonce i medaili! Karta nebyla časově omezena, návštěvníci mohli přijít kdykoliv od soboty 6. srpna až do neděle 14. srpna po celý den od 9 do 18 hodin. Sportovní park byl také obohacen o řadu kulturních a dalších zajímavých zážitků jako např. běh suchou nohou po plovoucím mostu přes Labe nebo Gladiator Race.

Jedním z již tradičních lákadel, u kterých si mohli malí i velcí návštěvníci potrénovat i „šedé mozkové buňky“, byl i Science Point, který jako každoročně zajišťovala Univerzita Pardubice. V průběhu týdne se mohli návštěvníci seznamovat s atraktivními barevnými chemickými pokusy, poznat fyzikální jevy zblízka, vyzkoušet si rébusy z ekonomie a dopravy nebo si procvičit jazykové hlavolamy. Fakulta chemicko–technologická Univerzity Pardubice se svým pětičlenným týmem nabízela zajímavé chemické pokusy, které si mohly děti vyzkoušet přímo pod širým nebem. Výhodou bylo příznivé počasí. Radost z poznání a proměny chemických reagencií a samozřejmě vznik sloučenin s nečekanou barevnou proměnou byly odměnou za čekání v řadě. Oblíbená „sloní zubní pasta“ doslova chrlila kvanta hmoty, která dokázala oživit doutnající dřívko, protože jako vedlejší produkt se uvolňoval kyslík. Dále si mohli prohlédnout pod mikroskopem chromozómy nebo svět mikrobů.

Letos park navštívilo tisíce návštěvníků, především rodiny s dětmi. Hlavním cílem celé akce bylo strávit společně krásné srpnové dny a prohloubit v dětech zájem o sport, ale i populárně – naučným způsobem přiblížit vědu a samozřejmě prožít radost z poznání a překonávání vlastních limitů.

FotoGalerie: Šestý ročník Sportovního parku Na Špici

Univerzita Pardubice nabízí veřejnosti aktivity ve znamení vědy a pohybu i během prázdnin. Druhý srpnový týden jsme s naším Science Point UPCE byli součástí Sportovního parku Pardubice.

Populárně-naučné a zážitkové stanoviště Science Point UPCE už posedmé ukázalo vědu zábavnou formou. Na stanovišti číslo 14 mezi 9. a 18. hodinou malí i velcí návštěvníci zjistili, jak se dá propojit výuka jazyka, chemie, ekonomie, dopravní bezpečnost a péče o zdraví se sportem. 

Prohlédněte si, co jsme za celý týden na našem stanovišti zažili. 

Během hodiny dokáže vyrobit stovky metrů chytrých senzorů, které zabraňují plýtvání, zachraňují baterie nebo pomáhají zemědělcům. Chemik Tomáš Syrový z Fakulty chemicko-technologické začínal s potravinami a léčivy. Dnes tiskne senzory budoucnosti.

Na jedné z vašich přednášek jste hned v úvodu nechal kolovat plenu. Proč?

Publikum je potřeba na začátku odemknout. Snažím se tak navodit dobrou atmosféru a zároveň navázat na téma, protože to není ledajaká plena. Ukrývá se v ní senzor, který pomáhá odhadnout správný čas její výměny.

Kolem senzorů se točí celý váš výzkum. Používají se například i v regálech v obchodech. Co takové senzory říkají?

Jedna nápojová firma jimi sleduje pohyb zboží ve stojanech a v lednicích. Díky našim senzorům má informace o tom, jak jsou regály zaplněné, co je potřeba doplnit, v jakou dobu nejčastěji zákazníci nápoje nakupují nebo jak na zákazníky působí různé reklamní akce, počasí a podobně.

To zní skoro jako Velký bratr.

Z jednoho pohledu je to možná takový Velký bratr, ale podle mě to v budoucnu bude sloužit i zákazníkům. Často se stává, že muž dostane od manželky nákupní seznam, ale když přijede do obchodu, tu nejdůležitější věc tam nemají, takže musí jet jinam. Tyto regálové senzory by v budoucnu měly zákazníky informovat o tom, kde zboží mají a v jakém množství. Až mi tedy manželka příště napíše seznam, aplikace mi vybere nejbližší obchod, který má všechno požadované zboží, a protáhne mě také prodejnou co nejefektivněji, protože mi ukáže, kde přesně zboží najdu. Moje představa je, že přes aplikaci budu moci nákup i zaplatit, takže navíc ušetřím čas u pokladny.

Není to v rozporu se strategií obchodů, které chtějí, abychom se v nich zdrželi co nejdéle?

Je pravda, že supermarkety chtějí, abychom prošli co nejvíce uličkami a cestou posbírali co nejvíce zboží. Věřím ale, že v budoucnu se přidanou hodnotou obchodů stane, aby šetřily náš čas. Nenakoupíme třeba nejlevněji, ale projdeme obchodem co nejsnáze a nejrychleji. Senzory detekce zboží v regálech a na paletách jsou budoucností nejen nakupování, ale i zásobování. Umožní totiž efektivně zásobovat prodejny, které nebudou muset mít tak velké sklady, bude to systém just-in-time.

Takže se budeme moci s takovými senzory setkat i v každodenním životě.

Jasně. Senzory nás budou provázet. Směřují k tomu, že zjednoduší člověku život a budou chránit i jeho zdraví. O to se snažíme s takzvanými potravinářskými senzory, které mají detekovat stav potravin a sdělit nám, zda je jídlo ještě v pořádku, nebo jestli v něm už probíhají nějaké nežádoucí procesy. Některé domácnosti se neobtěžují po datu expirace výrobek zanalyzovat, otestovat čichem a podobně, zkrátka ho automaticky vyhodí. Takže se často vyhazují potraviny, které jsou ještě v pořádku. Když v nich bude jednoduchá senzorika, která řekne, že to kuřecí maso je i po době expirace stále v pořádku, neboť v něm není určitá koncentrace biogenních aminů nebo thiolů, může se zvýšit využitelnost potravin a nebudeme tolik plýtvat.

Budou výrobci ochotní investovat vyšší obnos peněz do výroby chytrých obalů?

Zatím zájem z jejich strany není tak velký. Ve společnosti je ale čím dál větší snaha eliminovat plýtvání potravinami, čemuž se přizpůsobuje i legislativa. Toto je cesta. A výrobci budou brzy nuceni tyto obaly využívat. Od některých už máme signály, že chtějí, protože vědí, že je to trend. Ale cena je samozřejmě zásadní. Je na nás výzkumnících, abychom vyrobili senzoriku, která bude funkční, bezpečná a také superlevná.

Řeší se také potřeba snižovat počet obalových materiálů. A tímto do obalů přidáme další materiál.

Ano, senzory si můžete představit jen jako slabou vrstvu, kterou lze natisknout na již existující obalový materiál. Řadu senzorů lze také připravit na papír, který je rozložitelný. My tedy na obal téměř nic nepřidáme a v tomto směru zátěž nezvětšíme. Navíc látky jsou téměř v přímém styku s potravinami, musejí být proto zcela bezpečné.

Zmiňujete, že senzory se tisknou. Jak to vlastně funguje?

Využíváme například techniku sítotisku, kterou nanášíme senzorické vrstvy na různý tiskový materiál. Důležité je složení tiskových past. Musí mít určité vlastnosti, abychom vytvořili vhodné parametry senzoru, které umožní dostatečně přesné měření. V podstatě je to něco podobného jako tisk na trička. Výhodou je, že produkční rychlost je velmi vysoká a my můžeme vyrobit třeba i desetitisíce senzorů za hodinu. To dovolí masovou a levnou výrobu.

Čím konkrétně jsou tvořeny senzory do chytrých obalů?

Tiskneme je funkčním inkoustem, který v závislosti na přítomnost cizorodých látek nebo mikrobiálního bujení změní barvu, a to třeba z karmínové do žluté, nebo z azurové do oranžové. Změny odstínu jsou výrazné a pro spotřebitele tedy snadno rozeznatelné.

Takže mezi inkoustem a nežádoucími látkami dochází k chemické reakci?

Přesně tak. Děláme v podstatě chemisenzor, který je citlivý na přítomnost různých látek, třeba metabolitů, které vznikají při mikrobiálním bujení. Všechny senzory jsou o reakci s nežádoucí chemickou sloučeninou nebo o odezvách na nějakou fyzikální veličinu – třeba teplotu, ultrafialové záření a podobně.

Vraťme se ještě k tomu, kde se senzory používají. Pomáhají třeba i zemědělcům.

Spolupracujeme s partnery nyní na vývoji senzorů pro chytré zemědělství, které mají za úkol měřit vlhkost v zemině. Umí dokonce změřit i teplotu a měří v několika hloubkách. Používají se pro analýzu stavu zeminy. Třeba ve sklenících s automatickými závlahovými systémy je díky nim možné řídit účinnou závlahu. Tím můžeme snížit spotřebu vody. Když se umístí do polí, připojí se k nim komunikační jednotka, která přenáší data o stavu zeminy na cloudové úložiště. Ta mohou zemědělcům pomoci s analýzou po sklizni.

Některé senzory vypadají jako lyže. Kde konkrétně mohou takto dlouhá prkna pomoci?

Tento senzor bude umístěn v kukuřičném porostu, proto je tak vysoký. Jedná se o dřevěné prkno, na kterém jsou natištěné senzory, které jsou také environmentálně šetrné. Senzor se zapíchne do země zhruba půl metru a jeho velká část bude nad povrchem. Nyní máme navíc na tisk na dřevo podaný evropský patent.

Proč by měly být senzory i v bateriích?

Je to oblast, která dnes všechny zajímá. Roste zájem o elektromobilitu a hybridní solární systémy. Sám jsem do toho minulé léto naskočil, když jsme doma instalovali solární elektrárnu s bateriovým úložištěm a začal jsem jezdit elektromobilem, což je pro mě další reálná laboratoř a zdroj řady informací. Z vlastní zkušenosti tedy moc dobře vím, že se zvyšujícím se zájmem o tuto problematiku přichází také mnoho otázek a obav o to, jak dlouho vlastně baterky vydrží.

Jak tomu mohou senzory pomoci?

Pomocí senzoru můžeme analyzovat vnitřní prostředí baterie. Stejně jako doktor dokáže z rozboru krve vyčíst mnohé o zdraví pacienta, senzor nám díky analýze částí baterie dokáže říct, v jakém stavu baterie je. Když budeme znát její stav, můžeme prodloužit její životnost tím, že vhodným zákrokem zastavíme nějaký nežádoucí proces, který se v ní odehrává. I na tento senzor jsme nyní se zahraničním partnerem podali mezinárodní patentovou přihlášku.

To zní jako dobrá zpráva pro budoucí i současné majitele elektromobilů.

Vize do budoucna je taková, že se nám díky senzorům podaří prodloužit životnost baterie třeba právě v elektromobilu. Máme v rukách nástroj k analýze, ale zároveň nástroje, které pomohou při „léčení“ baterií, čímž můžeme prodloužit jejich životnost o desítky procent.

Jak jste se vlastně dostal k chemii?

K chemii mě to táhlo od malička, už jako dítě mě zajímaly petardy. Z lásky k výbušninám jsem se chtěl dozvědět i více o tom, co se v nich odehrává a jak chemicky fungují. Až to v jeden okamžik dopadlo nešťastně. Jedna slož mi vybuchla v ruce a skončil jsem s vážným poraněním. Už učitel na střední škole mi říkal: „Syrový, jestli se ti něco stane, tak za mnou nechoď.“ No a pak se to jednou stalo. Jak se říká, věda si žádá oběti (smích).

Hádám, že poté jste výbušniny opustil.

Ano, v tu chvíli jsem se začal věnovat analytické chemii, kde jsem se připojil k výzkumu v oblasti léčiv. Věnoval jsem se ale i informačním technologiím a grafice, díky čemuž jsem se dostal na Katedru polygrafie a fotofyziky.

Vaše žena je zároveň vaší kolegyní, takže má pro vaši práci pochopení. Prý jste o Vánocích chtěl tisknout i cukroví. Prošlo to?

Nakonec to nedopadlo, ale někdy to ještě vyzkouším (smích). Je to úsměvné, protože jako střední školu jsem dělal potravinářskou průmyslovku v Pardubicích. Odmaturoval jsem jako cukrář, pekař. Manželka mi vždycky říká, že jsem pekař, ale doma nic neupeču. Tohle by byl moment, kdy bych to mohl zlomit. Tak třeba příští Vánoce.

doc. Ing. Tomáš Syrový, Ph.D. (1979)

• Působí na Katedře polygrafie a fotofyziky Fakulty chemicko-technologické
  Univerzity Pardubice, kde se zaměřuje na materiálový tisk.
• Je autorem řady patentů, užitných vzorů, funkčních vzorků
  a ověřených technologií, na které má licence.
• Podílel se na vývoji chytrých inkontinenčních
  plen určených např. pro zařízení LDN.
• Vyvinul také bandážový senzor, který kontroluje stav krytu rány
  a určuje vhodný okamžik výměny bandáže.
• Je fanouškem elektromobility a solární výroby elektřiny.
• Ve volném čase se věnuje rodině, cestování, rád fotí, zajímají ho
  nové technologie, které se často časem prolínají s jeho výzkumem,
  čte rád literaturu faktu, odbornou literaturu.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

Univerzita Pardubice se podílela na premiérovém pracovním setkání vlády a kolegia Evropské komise v první den českého předsednictví v Radě EU. Jednání se uskutečnilo v pátek
1. července v Litomyšli, kde sídlí Fakulta restaurování, jejíž prostory i technika byly během reprezentativní akce využity. Části programu se zúčastnil také rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

„Je nám ctí, že naše univerzita může poskytnout část moderního zázemí u příležitosti tohoto vrcholného setkání, kterého se zúčastní i předsedkyně Evropské komise paní Ursula von der Leyen. České předsednictví vnímáme jako příležitost navázat nové spolupráce a pomoci řešit aktuální problémy Evropy, které jsme už 18 let součástí,“ uvedl před jednáním prof. Libor Čapek, rektor Univerzity Pardubice.

Rektor univerzity se na pozvání vlády zúčastnil podvečerního a večerního programu akce. Jeho součástí byl Koncert pro Evropu v podání České filharmonie ale také např. vernisáž výstavy fotografií u příležitosti výročí 18 let České republiky v Evropské unii s názvem Dospěli jsme v EU. Tu v Klášterních zahradách zahájil ministr pro evropské záležitosti ČR a bývalý rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

Fakulta chemicko-technologická Univerzity Pardubice vypisuje druhé kolo přijímacího řízení do 1. ročníku bakalářského studia v akademickém roce 2022/23 v těchto třiletých bakalářských studijních programech:

• „Chemie“
• „Hodnocení a analýza potravin“
• „Anorganické a bioanorganické materiály“
• „Polymerní materiály a kompozity“
• „Farmakochemie a medicinální materiály“
• „Povrchová ochrana stavebních a konstrukčních materiálů“
• „Ekonomika a management podniků chemického průmyslu“
• „Polygrafie“
• „Chemie a technologie ochrany životního prostředí“
• „Analýza biologických materiálů“
• „Speciální chemicko-biologické obory“
  obor Zdravotní laborant

Přihlášky jsou přijímány do 10. srpna 2022.

Přihlášky lze podat na předepsaném tiskopise nebo elektronicky na adrese http://eprihlaska.upce.cz.

O Z N Á M E N Í

volební komise pro přípravu na jednání o návrhu na jmenování děkana
Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice pro funkční období 2022-2026.

Volební komise zřízená Akademickým senátem Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice pro přípravu na jednání o návrhu na jmenování děkana FChT UPCE pro funkční období 2022-2026 oznamuje, že návrhy kandidátů na jmenování děkana podané členy akademické obce fakulty přijímá do pondělí 22. srpna 2022 do 14:00 hodin prostřednictvím svých členů (Ing. L. Dubnová, KFCh; prof. R. Jambor, KOAnCh; doc. A. Komersová, KFCh; Ing. P. Pařík, ÚOChT; doc. T. Weidlich, ÚEnviChI).

Forma a struktura návrhu se řídí Jednacím řádem AS FChT UPCE (viz odst. 4 čl. 14 Jednacího řádu AS FChT UPCE): „Návrhy na jmenování děkana jsou oprávněni podat všichni členové akademické obce fakulty. Návrh předkládá navrhovatel v písemné podobě volební komisi, přičemž návrh musí být datován a podepsán navrhovatelem a doplněn jednoznačnou identifikací navrhovatele (jméno, příjmení a pracoviště). Návrhy je nutné předložit ve stanovené lhůtě.“

Ing. Patrik Pařík, Ph.D.
předseda volební komise

Prohloubení již navázané spolupráce se základními školami bylo završeno podpisem smlouvy o spolupráci. Pět základních škol v našem regionu, jejichž žáci se umístili na předních příčkách v regionálním kole soutěže „Hledáme nejlepšího mladého chemika“, potvrdilo svou spolupráci s Fakultou chemicko–technologickou. ZŠ se tak staly „fakultními školami“ FChT.

Cílem této užší spolupráce je zvyšovat zájem žáků o chemii a také technické obory. Vybrané školy budou moci pravidelně navštěvovat demonstrační laboratoř a rozšiřovat si tak své znalosti a dovednosti v oblasti chemie. Stejně tak budou jejich aktivity podporovány při přípravě na jednotlivá kola soutěží s chemickou tématikou, (Festival vědy a techniky pro děti a mládež, pořádaný spol. AMAVET apod.). Ředitelé ZŠ velmi vstřícně přijali tento akt a většina z nich určila jako svého koordinátora učitelky či učitele chemie.

Fakulta podepsala memoranda s následujícími Základními školami:

• ZŠ Polabiny 3, npor. Eliáše, Pardubice
• ZŠ Studánka, Pardubic
• ZŠ U školek, Litomyšl
• ZŠ Školní nám., Chrudim
• ZŠ Cerekvice nad Loučnou

Věříme, že vzájemná spolupráce bude i v budoucnu nadále prohlubována.

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty
foto Milan Reinberk

Byl čtvrtek 24. února. Probudili se do dne, který měl být jako každý jiný. Studentský. Čekaly je přednášky, semináře a milá setkání s přáteli v kampusu. To ráno se ale probudili do války. Do války, kterou si nepřejí. Desítky ukrajinských studentů, ale také těch ruských, se společně s českými shodují na jednom. Není to válka mezi Rusy a Ukrajinci. Je to válka Vladimíra Putina. Studenti UPCE se ohlédli za dnem, v němž jejich země vstoupily do války.

O zahájení ruské invaze na Ukrajinu se většina studentů dozvěděla hned ráno, jakmile vzala do ruky telefon. „Najednou mi přišlo velké množství SMS zpráv. Maminka mi napsala, že začala válka,“ popsala prvotní šok Viktoriia Safonenko, studentka Fakulty ekonomicko-správní. Další studenti dostávali zprávy s konkrétním popisem toho, co se v jejich rodné zemi děje. Příbuzní jim psali, že ruská armáda bombarduje Kyjev a Charkov. „Už to začalo!!! Nespíme od pěti od rána. Jsou slyšet výbuchy,“ četla děsivou zprávu od rodiny z Kyjeva Alona Podzega, která dokončuje studium na stejné fakultě a pro Univerzitu Pardubice také pracuje.

„V únoru všichni říkali, že možná přijde válka. Já tomu ale nevěřila. Žijeme v 21. století, nerozumím tomu, že se tyhle věci mohou v této době dít,“ nechápe Ukrajinka studující na Fakultě filozofické Daria Smirnova, která má špatné vzpomínky už na konflikt v roce 2014. „Do školy přišli vojáci se samopaly a říkali, že máme jít domů. Běžela jsem naproti babičce, plakala jsem a volala na ni, že je válka. Přestěhovali jsme se kvůli tomu z Luhanska do Oděsy. A je to tu zase. Nenapadlo mě, že za 20 let svého života zažiju hned dvě války,“ povzdechla si. Přesto se čtvrtek 24. února 2022 zapsal do historie Ukrajiny i celé Evropy černým písmem.

Život na Univerzitě Pardubice jako by se na chvíli zastavil. Přednášky šly pro dotčené studenty ten den stranou, studium přehlušila válka. Motivaci sbírat nové znalosti vystřídal smutek, strach a hněv. „I kdybych šel na přednášku, vůbec bych se nesoustředil. Pořád jsem myslel na to, jestli je moje rodina v pořádku,“ svěřil se student Dopravní fakulty Jana Pernera Roman Pokhodoshchuk, který v sobě sváděl velmi těžký boj. Ještě ve čtvrtek se chtěl sbalit a jet domů, aby se zapojil do bojů a bránil svou zem. Rodina se ho ale snažila přesvědčit, aby nejezdil. „Mám zůstat v Česku, abych tu mohl pomoci ostatním Ukrajincům, kteří se rozhodnou přijet,“ dodal mladý muž s tím, že mnoho jeho spolužáků muselo o pár dní později narukovat. Domů se chtěli rozjet téměř všichni. „Každý den je pro mě hodně těžký, chtěla bych být s rodinou, velmi se o ni bojím,“ přitakala Viktoriia s tím, že její tatínek je připravený Ukrajinu bránit. „Doma si vyrábí Molotovovy koktejly, aby ochránil naši rodinu a naše město,“ dodala. Někteří však ani nevěděli, zda se mají kam vrátit a co s jejich domovem je. „Když se dívám na fotky zničeného Kyjeva, mého města, bolí mě srdce. Absolutně netuším, v jakém stavu může být náš dům,“ popisovala své emoce studentka Fakulty ekonomicko-správní Liza Ryzhuk.

Někteří se měli se svými příbuznými v březnu vidět, plánovaná setkání ale najednou byla nemyslitelná. Rodiny od sebe zůstaly odtržené. „Víkend po začátku okupace jsem měla být doma. Měla jsem jíst babiččiny vareniki a probírat s rodiči, co je nového. Bohužel se to nestalo,“ posteskla si Alona. Daria zase chtěla své narozeniny oslavit se svou rodinou, která za ní plánovala přijet do Pardubic. „Chtěla jsem to oslavit s maminkou, tatínkem, babičkou, dědečkem i sourozenci. To už se ale nestane,“ řekla  začátkem března Daria.

Válka na Ukrajině začala mít ale také velký dopad na finance studentů. Rodiče už jim nemohli posílat peněžní podporu jako doposud. A tak se pro ně život v Pardubicích stal o něco složitějším. Velmi narychlo tak studenti začali hledat další brigády, aby se zvládli uživit. „Musím chodit do práce a vydělat nějaké peníze, abych se stala finančně nezávislá a mohla poslat nějaké peníze i rodině. Chodím na brigády, ale výdělek je kvůli daním jen omezený. Navíc pro mě musí být primární studium – to je důvod, proč jsem tu. Takže jsem děkana požádala o mimořádné stipendium,“ svěřila se Daria.

Mimořádné stipendium je jednou z několika forem pomoci, kterou Univerzita Pardubice svým studentům z Ukrajiny nabídla. Vedení univerzity odsoudilo bezprecedentní ruskou invazi, která nevykazuje žádnou úctu k principům demokracie a základním hodnotám Evropské unie ve 21. století, a krátce po začátku války nabídlo mimořádné stipendium studentům v tíživé situaci a vychází vstříc i těm, kteří mají problémy splnit kvůli válečnému konfliktu povinnosti spojené se studiem. Hned ve čtvrtek také začaly po celém kampusu vlát ukrajinské vlajky, které mají vyjádřit alespoň symbolickou podporu a nesouhlas s válkou. Do žluté a modré se zbarvilo dokonce i univerzitní logo.

Pomoc se týká všech studentů zasažených válkou, takže i těch ruských. Studenti, kteří do Čech přijeli studovat z Ruska, se také potýkají s finančními problémy. Navíc není jisté, zda nebudou muset studium ukončit předčasně a vrátit se do své země, protože nedostanou víza. „Kvůli Putinově válce mi rodiče nemohou poslat peníze, a bojím se, že mi neprodlouží víza a nebudu moci dostudovat. Já ale do Ruska zpátky nechci. Není to ale nic proti tomu, co prožívají lidé na Ukrajině, Ukrajinci jsou pro mě jako bratři a nyní jsou pod palbou. S tím se nikdy nesmířím,“ prohlásil student Fakulty ekonomicko-správní Ivan Knyshov. S válkou nesouhlasí on ani jeho rodina, která proti Putinovi aktivně vystupuje. Jeho otec byl dokonce vězněn za to, že bojoval proti politickému režimu v Rusku. „Demokracie a svoboda v Rusku prostě neexistují, jednotlivá slova jsou používaná, ale vláda je chápe naprosto jinak. Proto mě rodiče poslali do Česka – abych vyrůstal v demokratickém a svobodném státě,“ popsal Ivan, který stojí za svými ukrajinskými spolužáky. Zatímco ti ruští své ukrajinské spolužáky podporují, ti ukrajinští vědí, že jejich vrstevníci válku nezačali. Vznikla tu dokonce rusko-ukrajinská přátelství, která přetrvávají i v této době – ani zbraně, ani válka tyto vazby nezpřetrhá. „Mám tu ruskou kamarádku. Vím, že ona za válku nemůže a nevybrala si ji. Kamarádíme se stále, mám ji ráda,“ řekla Liza.

Láska vs. válka

Někteří ruští a ukrajinští studenti dokonce vytvořili páry. Také láska odolává válce. Partneři se účastnili demonstrací v Praze a stojí jeden za druhým. Například Ukrajinec Oleksandr Korolov z Fakulty ekonomicko-správní v Česku našel osudovou lásku, když se seznámil s Ruskou Marií, která studuje Fakultu chemicko-technologickou. „Válka nás nerozdělí. Kdyby nebyla se mnou, asi bych tuhle situaci ani nezvládl. Nevadí mi, že je z Ruska. Válku a Putina nepodporuje,“ vysvětlil Saša. Jeho přítelkyně s válkou nesouhlasí a její rodiče jsou na ni za to pyšní, také oni válku nechtějí. Ani oni ale nemohou své dceři kvůli opatřením ruské vlády dále posílat peníze. Saša tak se svou přítelkyní jeden celý den strávil obíháním bankomatů po celých Pardubicích, ze kterých se snažili vybrat co nejvíce peněz, protože věděli, že její karty brzy přestanou fungovat.

Studenti obou skupin nacházejí alespoň malou útěchu v podpoře, která se jim dostává ze strany České republiky a jejích občanů. „Je pro nás velmi důležité vědět, že v tom nejsme sami,“ doplnila Viktoriia. Na Univerzitě Pardubice vzniklo mnoho iniciativ, které dávají podporu Ukrajině. Fakulty vyhlašovaly sbírky materiálu, který poté poslaly uprchlíkům, ukrajinským vojákům a rodinám odstřiženým od základních potřeb. Na Hudebním benefičním večeru pro Ukrajinu zase studenti vybírali peníze na podporu ukrajinských lidí. A Katedra tělovýchovy a sportu uspořádala Jógu pro Ukrajinu, na níž se platilo dobrovolné vstupné, které putovalo na pomoc ukrajinským občanům. Celou jednu budovu kampusu, v níž dřív sídlily koleje, navíc Univerzita Pardubice nabídla jako možné ubytování pro stovky lidí prchající před válkou. Univerzita Pardubice také přijímá další ukrajinské studenty, kterým válka vzala možnost studovat na svých univerzitách.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

Ve čtvrtek 16. června 2022 Fakulta chemicko-technologická Univerzity Pardubice přivítala nejlepší mladé badatele z oboru chemie, a to z celé České republiky. Jubilejní 10. ročník celostátního finále soutěže „Hledáme nejlepšího Mladého chemika ČR“ rozhodl o tom, kdo se na rok stal žákovským mistrem republiky v chemii. Soutěž je primárně určena žákům 8. a 9. tříd základních škol. Hlavním záměrem soutěže je propagace a popularizace chemie.

Regionální kola „Mladého chemika“ probíhala od září loňského roku v 11 pořadatelských centrech – středních odborných školách chemického či technického zaměření. Celkem se do soutěže zapojilo více než 17 000 žáků z 614 základních škol! Čtyřicet nejúspěšnějších postoupilo do celostátního finále.

„Jubilejní desátý ročník národního finále se koná v místě, kde soutěž před patnácti lety vznikla a kde má chemie více než stoletou tradici. Je potěšující, že po dvouleté pandemické odmlce se opět můžeme setkat osobně a uspořádat finále jako vysoce prestižní společenskou událost, která je silným motivačním zážitkem pro všechny soutěžící,“ konstatoval prof. Petr Kalenda, děkan pořádající Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice. „O nadané mladé chemiky máme velký zájem a finalisté se k nám po maturitě rádi vracejí, aby u nás završili své vzdělání. Je symbolické, že mezi letošními absolventy Fakulty chemicko-technologické najdeme i vítězku a stříbrnou účastnici prvního ročníku celostátního finále v roce 2013,“ doplnil prof. Kalenda.

Mladí pro chemii zapálení soutěžící nejdříve absolvovali test z teoretických znalostí a poté zkoušku laboratorních dovedností. Součet bodových zisků z obou částí soutěže rozhodl o konečném pořadí.

„Tvorba soutěžních úloh je týmovou prací fakulty a respektuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Nevyhýbáme se ani obtížnějším otázkám, protože u celostátních finalistů předpokládáme zvýšený zájem o obor a nadstandardní vědomosti. Všichni učitelé s předstihem obdrželi tematické okruhy požadovaných znalostí, aby své žáky stihli na finále připravit,“ vysvětlil prof. Petr Němec, proděkan pro pedagogiku FChT Univerzity Pardubice. Mladí chemici nejenže soutěžili, ale na jeden den se stali vysokoškolskými studenty. Využili stravování v menze či přespali na univerzitních kolejích a vyzkoušeli si práci ve špičkově vybavených laboratořích.

Finálový den nabídl také atraktivní doprovodný program. Největší zpestření přinesla science show známého popularizátora vědy Michaela Londesborougha, v jehož pestrém repertoáru je řada velmi efektivních pokusů, nejen z oblasti chemie, ale i fyziky. Pro učitele si pořádající fakulta připravila přednášku se zaměřením na nejaktuálnější technologie tisku, kterou přednesl doc. Tomáš Syrový. Pro rodiče byla připravena exkurze do laboratoří z lékařské genetiky s praktickou ukázkou mikroskopování, kterého se zhostila proděkanka pro vnější vztahy a propagaci Mgr. Lucie Stříbrná. V odpoledních hodinách probíhaly ve foyer fakulty zajímavé chemické pokusy provedené zkušenou demonstrátorkou Ing. Hanou Doušovou.

Slavnostní vyhlášení výsledků a předání cen se uskutečnilo na akademické půdě za přítomnosti řady významných hostů a sponzorů. Oceněno bylo celkem 38 finalistů a také učitelé, jejichž žáci obsadili medailové pozice. Díky pořadatelům a partnerům celostátního finále se soutěžící mohli těšit z hodnotných cen na každé příčce celostátního finále. Ti nejlepší si odnesli notebook, tablet, chytré hodinky nebo outdoorovou kameru. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnila také historicky první zlatá medailistka celostátního finále soutěže „Hledáme nejlepšího mladého chemika ČR“ Ing. Marie Nevyhoštěná, která právě v těchto dnech promovala na FChT s červeným diplomem. Při této jubilejní příležitosti předal děkan prof. Petr Kalenda „Stříbrnou medaili za zásluhy Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice“ Ing. Ivanu Součkovi, Ph.D., řediteli Svazu chemického průmyslu České republiky.

Děkan pořádající fakulty udělil prvním pěti finalistům příslib přiznání stipendia během prvního akademického roku studia na FChT Univerzity Pardubice v celkové hodnotě 108 000 Kč.

Na mistrovské příčce se v této prestižní soutěži umístil žák ZŠ npor. Eliáše, Polabiny 3, Michal Čapek. Za svůj úspěch získal notebook a od děkana prof. Kalendy také příslib přiznání stipendia ve výši 36 000 Kč v prvním akademickém roce studia na FChT v jakémkoliv studijním programu. Stříbrnou příčku obsadila Michaela Šubrtová ze ZŠ Odry Pohořská, která převzala ceny od rektora Univerzity Pardubice prof. Libora Čapka. Bronzový pohár si odnesla žákyně ze ZŠ Cerekvice nad Loučnou Josefína Řeháková.

Děkan prof. Kalenda ocenil také učitele všech tří vítězných žáků a udělil jim „Bronzovou pamětní medaili Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice“ za zvyšování zájmu žáků o studium chemie.

Všem oceněným jak žákům, tak jejich učitelům srdečně blahopřejeme a do dalšího školního roku jim přejeme mnoho nadšení pro chemii, radosti z poznávání dalších tajů vědy, ale také štěstí a potřebného zdraví!

Mgr. Lucie Stříbrná, PhD. - proděkanka fakulty / foto Milan Reinberk

Jubilejní desátý ročník celostátního finále soutěže Hledáme nejlepšího Mladého chemika ČR zná svého vítěze. Králem mladých chemiků pro rok 2022 se stal Michal Čapek ze ZŠ Pardubice – Polabiny 3.

Žákovské mistrovství republiky v chemii, které přivítalo 38 nejúspěšnějších žáků, se uskutečnilo ve čtvrtek 16. června 2022 v prostorách Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice. „Probojovat se až do závěrečného klání předpokládá výjimečné znalosti a vědomosti. Podobné talenty cíleně vyhledáváme, protože jsme schopni poskytnout jim skvělé podmínky pro další odborný růst. Mnozí finalisté se k nám po maturitě rádi vracejí, aby u nás dokončili své vzdělání. Velice nás těší, že mezi letošními absolventy Fakulty chemicko-technologické najdeme i několik účastníků historicky prvního ročníku celostátního finále z roku 2013,“ řekl děkan Fakulty chemicko-technologické Petr Kalenda.

Finálové klání se skládalo ze dvou částí. Teoretické znalosti prověřil písemný test, praktické dovednosti laboratorní práce. Nejlépe si vedl Michal Čapek z pardubické ZŠ Polabiny 3. „V teoretické části jsem několikrát chyboval, ale práce v laboratoři mi šla překvapivě dobře. Chemie je mým koníčkem a po absolvování gymnázia bych se jí rád věnoval. Po dnešním úspěchu mě to samozřejmě nejvíc táhne na Fakultu chemicko-technologickou,“ svěřil se nejlepší mladý chemik. Za svůj úspěch získal notebook a od děkana Petra Kalendy příslib přiznání stipendia ve výši 36 000 Kč v prvním akademickém roce studia na Univerzitě Pardubice.

Na druhé příčce se umístila Michaela Šubrtová ze ZŠ Odry Pohořská, která převzala ceny od rektora Univerzity Pardubice Libora Čapka. Třetí místo obsadila Josefína Řeháková ze ZŠ Cerekvice nad Loučnou. Oceněno bylo všech 38 finalistů. Žáci, kteří se umístili na prvních pěti místech, také získali Cenu děkana Fakulty chemicko-technologické, kterou je příslib přiznání stipendia v prvním akademickém roce studia v celkové hodnotě 108 000 Kč.

Děkan pořádající fakulty ocenil také učitele vítězných žáků a udělil jim Bronzovou pamětní medaili Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice za zvyšování zájmu žáků o studium chemie.

Rodiče nadaných chemiků si při finálovém dni mohli projít fakultu a pro žáky i dospělé byly připraveny ukázky efektních pokusů. Finalisté navíc mohli obědvat v menze a přespat na kolejích univerzity, takže si vyzkoušeli studentský život. Doprovodný program vyvrcholil zajímavou science show Michaela Londesborougha, který si diváky podmanil interaktivním chemickým divadlem plným zábavy a působivých experimentů.