Desátým rokem mohou studenti a absolventi hlasovat v soutěži Fakulta roku. V prestižní anketě hodnotí nejen kvalitu výuky, ale také prostředí, ve kterém se vzdělávají. A právě hodnocení studentů a čerstvých absolventů představuje zásadní kritérium, kterým se mohou řídit i budoucí vysokoškoláci při výběru školy.

Tři fakulty Univerzity Pardubice se v předchozích letech dostaly na stupně vítězů. V roce 2019 ve své kategorii zvítězila Fakulta chemicko-technologická. Na předních příčkách v anketě se objevuje přitom pravidelně. Ve stejném roce si vítězství v kategorii odnesla i Fakulta zdravotnických studií a do čela se dostala poprvé v historii soutěže. A prvenství v jednom z ročníků patří i Fakultě restaurování, která sídlí v Litomyšli.

V anketě mohou hlasovat současní i bývalí studenti, kteří ukončili bakalářské nebo magisterské studium v posledních 24 měsících. Index Fakulta roku ukazuje kromě hodnocení samotné kvality, zajímavosti a pestrosti výuky, také dostupnost studia v zahraničí.

Pojďte do toho s námi a podpořte svou fakultu! Hlasujte na https://fakultaroku.cz/ do 31. července 2021.

Vědci z Univerzity Pardubice vytvořili speciální slitinu, která slibuje jednodušši, rychlejší a levnější zápis a uchování dat. Vynález teď nově chrání americký patent. 

Podívejte se na reportáž ČT 24 s excelentním týmem profesora Tomáše Wágnera z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

V souvislosti s nepříznivou situací, která postihla oblast Moravy, se vedení Fakulty chemicko - technologické rozhodlo pomoci letošním maturantům z postižených obcí, a to formou mimořádného studijního stipendia v prvním akademickém roce bakalářského studia.

Jsme si plně vědomi toho, že jediným okamžikem se u řady obyvatel z těchto postižených oblastí radikálně změnil život a bohužel některé rodiny přišly o přístřeší, své rodinné zázemí. Právě do těchto rodin míří naše pomoc ve formě mimořádného stipendia, neboť je logické, že bude pro ně obtížné finančně podpořit svého potomka při studiu na vysoké škole. Uchazeč, který si zvolí studium na FChT, obdrží stipendium ve výši 3 000 Kč měsíčně, které mu bude vypláceno v prvním akademickém roce bakalářského stupně studia.

Věříme, že touto formou alespoň částečně pomůžeme zájemcům o studium na naší fakultě a pomůžeme jim se rozvíjet v perspektivní oblasti studia chemie nebo biologie.

Se všemi obyvateli, kteří se dostali do této tíživé situace, hluboce soucítíme a přejeme jim co nejrychlejší nápravu a kompenzaci v podobě darů a finanční pomoci!

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty

Pomoct lidem z moravských oblastí, kterým tornádo v minulém týdnu zničilo domovy a změnilo jejich životy, se rozhodla i Univerzita Pardubice. Ve středu 30. června proběhl v univerzitní aule benefiční koncert „UPCE hraje #proMoravu“ Výtěžek z akce půjde do postižené oblasti na Hodonínsku. 

Na benefičním koncertu UPCE hraje pro Moravu, kde vystoupili členové Východočeského akademického orchestru a další hudebníci z pardubické hudební scény, se podařilo vybrat 31 105 Kč, které budou předány Moravské Nové Vsi.

Rádi byste přispěli finanční částkou ještě nyní? Své peníze můžete posílat přímo na účet zřízený Městem Pardubice u Komerční banky 123-3116330267/0100, IBAN: CZ24 0100 0001 2331 1633 0267.

Děkujeme, že pomáháte s námi! 

Prožili jsme léto plné zážitků. Společné s vámi jsme si odškrtávali ze seznamu prázdninových aktivit, které nám připravily nezapomenutelné léto.

Podívejte se v galerii, jak na Instagramu @upce_cz plnili naši fanoušci UPCE LetníCheck.

Tři nejaktivnější soutěžící oceníme a obdrží od nás dárek. 

A co jsme všechno během léta stihli? 

1. Zachytit západ/východ slunce
2. Navštívit festival
3. Dopřát si gastro zážitek
4. Udělat si výlet
5. Sestavit si letní playlist
6. Navštivit letní kino
7. Dát si offline den
8. Pozvat přátele na grilovačku
9. Poslat pohled z cest
10. Jít k vodě

V úvodu setkání členů Vědecké rady, která se konala 9. června 2021, udělil děkan FChT Univerzity Pardubice prof. Petr Kalenda Pamětní medaile a Ceny děkana pro autory nejprestižnější publikace.

K významnému životnímu jubileu udělil děkan FChT Pamětní medaili prof. Ing. Marku Liškovi, DrSc., dr.h.c. Cenou děkana společně s Pamětní medailí ocenil rektora Univerzity Pardubice prof. Ing. Jiřího Málka, DrSc., Ing. Janu Shánělovou, Ph.D. z Katedry fyzikální chemie a Ing. Petra Košťála, Ph.D. z Katedry anorganické technologie za publikaci v časopise v prvním decilu oborové skupiny podle databáze Web of Science zveřejněnou v roce 2020 (Viscosity of chalcogenide glass-formers, International Materials Reviews, 65, 2, s. 63-101).

Stejně tak udělil Cenu děkana společně s Pamětní medailí za publikaci v časopise v prvním decilu prof. Ing. Petrovi Mikuláškovi, CSc. a Ing. Jiřímu Cuhorkovi, Ph.D., oběma z Ústavu environmentálního a chemického inženýrství (Removal of micropollutants from water by commercially available nanofiltration membranes, Science of the Total Environment, 720, Art. No. 137474).

Jmenovaným pracovníkům a pracovnici bylo ocenění předáno osobně.

Všem oceněným srdečně gratulujeme a do dalšího pracovního a osobního života jim přejeme především mnoho zdraví, úspěchů a štěstí!

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty

Žákovským mistrem republiky v chemii je Jan Najbert ze Základní školy Slovanské náměstí v Brně. Zvítězil v konkurenci až 10 tisíc žáků osmých a devátých tříd. Do celostátního finále 9. ročníku soutěže Hledáme nejlepšího Mladého chemika ČR, jejímž organizátorem je Fakulta chemicko-technologická Univerzity Pardubice, se letos zapojilo 398 škol.

Národní finále největší chemické soutěže proběhlo distančně formou on-line testu. O co nejlepší výsledek se v časovém limitu 90 minut pokusilo 38 nejúspěšnějších žáků, kteří postoupili z krajských kol. Otázky ze základních i pokročilých znalostí chemie, a také z teoretické podoby laboratorní úlohy, sestavil tým pedagogů Fakulty chemicko-technologické. Soutěž mohli zájemci sledovat na kanálu YouTube.

„Všichni finalisté dnes prokázali vynikající znalosti a my je právem považujeme za své budoucí kolegy. Věřím, že mnozí z nich se k nám po maturitě vrátí a rozvinou svůj talent v učebnách a laboratořích naší fakulty, která jim nabízí vynikající podmínky pro další odborný růst,“ uvedl prof. Petr Kalenda, děkan Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

Vítěz získal kromě diplomu a poháru dárkový poukaz a příslib přiznání stipendia v prvním akademickém roce, pokud se rozhodne pro studium na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice. Nabídku stipendia od fakulty získali i další čtyři nejlepší žáci z tohoto ročníku soutěže.

Na druhém místě letos skončil Marek Kroviář ze ZŠ Vratimov a třetí místo obsadila Kateřina Amálie Rumpíková ze ZŠ Luhačovice.

Uznání se ale dočkala také pedagožka vítěze letošního ročníku Hana Hamplová a další pedagogové úspěšných chemiků, kteří obdrželi od děkana Kalendy Pamětní medaili Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice za zvyšování zájmu žáků o studium chemie. V rámci slavnostního vyhlášení výsledků vedení fakulty ocenilo osobnost, která se výrazným způsobem zasloužila o popularizaci soutěže i oboru. Stříbrnou medaili Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice za zásluhy v oblasti propagace a popularizace chemie dostal Jan Kvarda, projektový manažer Svazu chemického průmyslu ČR.

Soutěž je největší a nejpopulárnější chemické klání žáků osmých a devátých tříd základních škol. Regionální kola soutěže začala loni v září v jedenácti pořadatelských centrech – středních odborných školách. O počtu postupujících do celostátního finále rozhodla míra účasti v krajských kolech.

Pardubice 15. června 2021

Mgr. Martina Macková
vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů Univerzity Pardubice

Rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek bude i nadále místopředsedou České konference rektorů (ČKR). Od 1. srpna se stane součástí nově zvoleného vedení ČKR. Do čela konference se postaví rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš.

Jako místopředsedové budou kromě rektora Univerzity Pardubice v dalším období působit tito rektoři: Jitka Němcová z Vysoké školy zdravotnické v Praze, Jindřich Vybíral z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Vladimír Sedlařík z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Pavel Tuleja ze Slezské univerzity v Opavě.

Česká konference rektorů se staví proti zvažovaným škrtům ve státním rozpočtu, které se týkají vědy a varuje před opětovným plošným uzavřením univerzit v případě další vlny koronaviru. Školy jsou schopné dodržovat hygienická opatření a zajistit svůj bezpečný chod a jejich uzavření by mělo následky pro konkurenceschopnost země. „Vysoké školy nepatřily během pandemie covidu k prioritám současné vlády. S výjimkou několika málo oborů byly prakticky uzavřeny studentům od března loňského roku s krátkou přestávkou. Přísnost opatření byla nebývalá ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie," uvedl místopředseda ČKR a rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Podle rektorů je to právě věda, která prostřednictvím očkování pomůže světu z pandemické krize. I proto rektoři nesouhlasí s návrhem ministerstva financí, který by vedl pro příští rok ke snížení peněz na vědu, výzkum a inovace o 3,6 procenta oproti roku 2021. Návrh je podle rektorů nekoncepční, krátkozraký a ohrožující budoucí rozvoj země. ČKR vyzvala ministerstvo školství a Národní akreditační úřad k diskusi o využití některých forem on-line výuky ve studijních programech akreditovaných v prezenční formě. „Česká konference rektorů musí být autonomní sebevědomá platforma, která aktivně vstupuje do celospolečenské debaty jako relevantní partner při diskusích se státními a veřejnými úřady v oblasti vědy, výzkumu a vzdělávání," řekl budoucí předseda ČKR prof. Martin Bareš.

„Tento způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným“. I tak by mohla znít parafráze slavného filmového výroku Rudolfa Hrušínského z Menzelova „Rozmarného léta“, když se studenti a zaměstnanci Fakulty chemicko – technologické v průběhu měsíce dubna, navzdory velice proměnlivému počasí, zapojili stejně jako ostatní fakulty Univerzity Pardubice do inspirativní běžecko-motivační akce s názvem „Rozběhejme univerzitu! Souboj fakult!“.

Tato akce se stala hned od začátku velice atraktivní soutěží, kdy běžci denně posílali fotky ze svých běhů na naše sociální sítě, i když teploměr ukazoval mnohokrát hodně neslušná čísla. Celá akce měla za cíl hlavně co nejvíce motivovat k pohybu, dopřát chvíle strávené v přírodě a v neposlední řadě naladit optimisticky mysl v této nelehké době. Pořadatelem byla Katedra tělovýchovy a sportu UPa.

Po celou dobu probíhalo sčítání průběžných výsledků, které byly zveřejňovány s trochou nadsázky na našich sociálních sítích. Jak třeba zaznělo: i Usain Bolt by chtěl běžet s FChT, když viděl, jakou rychlostí narůstaly kilometry. Smyslem bylo, aby se zapojili i ti, kteří do té doby ještě „nevyběhli“. Minimální uběhnutá vzdálenost v rámci jednoho záznamu byly 2 kilometry, s tím, že na běžeckém tempu nezáleželo.

Celkově se strhl velmi napínavý souboj mezi některými fakultami. Velmi blízko se chemikům přibližovaly FZS, FEI nebo FES. Nakonec do toho ale chemici šlápli ve velkém stylu, ukázali tah na branku, za který by se nemusel stydět ani Jarda Jágr a vyběhali pro fakultu prvenství!

Ve středu 19. května v odpoledních hodinách byl slavnostně předán vítězný, dalo by se říci přímo mistrovský pohár, který putoval z rukou rektora univerzity prof. Jiřího Málka do rukou děkana FChT prof. Petra Kalendy. Slavnostní ceremonii ve velké zasedací místnosti děkanátu FChT byli přítomni jak zástupci vedení KTVS, tak také zástupci vedení FChT. Předávání se neslo ve velmi přátelském duchu.

Děkan fakulty, která s přehledem „uběhla“ 5886,02 km, což mimochodem je téměř 666 krát výstup na Mount Everest, prof. Kalenda se rozhodl ocenit nejrychlejší běžce a běžkyně z řad studentů i zaměstnanců věcnými dary. Slavnostní předání proběhlo o týden později 26. 5. v dopoledních hodinách. Tři nejlepší studentští atleti a tři nejlepší akademičtí běžci si přišli převzít diplomy a věcné ceny. Studenti, kterých se za fakultu účastnilo 142, uběhli celkem 4193,64 km, zaměstnanci nasbírali 1692,38 km; těch se zúčastnilo celkem 20.

Mezi oceněnými byli v kategorii studentů:

1. místo vybojoval Tomáš Hostinský – 230,42 km (Materiálové inženýrství), který se umístil na 2. stupni studentských vítězů v rámci celé univerzity,

2. místo si za FChT vyběhala Dominika Josefová – 169,62 km (Bioanalytik a Hodnocení a analýza potravin),

3. bronzový stupínek pomyslně obsadila Monika Vokálová – 169,41 km (Hodnocení a analýza potravin).

V kategorii zaměstnanců pak ceny převzali:

1. místo jak za fakultu, tak celou univerzitu, suverénně obsadil doc. Ing. Pavel Drabina, Ph.D. - 550,27 km (Ústav organické chemie a technologie),

2. místo a tedy na stříbrnou příčku vyběhla Bc. Lucie Písař, DiS. – 209,43 km (Katedra biologických a biochemických věd),

3. bronzová příčka pak nese jméno Ing. Hana Doušová, Ph.D. – 155 km (Děkanát FChT).

Všem běžkyním a běžcům srdečně gratulujeme. Zároveň všem zúčastněným děkujeme za „naběhané“ kilometry, neboť bez nich bychom těch téměř 6 tisíc kilometrů nenaběhali a pohár tak nezískali!

Všichni přítomni byli vedením KTVS motivováni, aby ve svém započatém jarním tréninku neustávali, neboť byli informováni o tom, že bude opět brzy vyhlášena další neméně atraktivní sportovní akce, kde budou moci svou fyzickou zdatnost a vytrvalost uplatnit! To se bude týkat opět nejen zaměstnanců, ale i studentů a pravděpodobně se nebude jednat jen o jednu soutěžní disciplínu.

Takže se všichni těšme! Společně se zřejmě budeme moci brzy zúčastnit další podobné výzvy a dle prvních zákulisních střípků to bude ještě napínavější!

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty

foto Milan Reinberk

Původně se živil hrou na kontrabas v orchestru. Když ale udeřil covid a koncerty se zrušily, opřel se o své vzdělání chemika a stal se učitelem na gymnáziu. Jan Hrubeš není sám, kdo využil nedostatku pedagogů na pracovním trhu a pod vlivem okolností změnil profesní dráhu. Měl k tomu ostatně našlápnuto, covid necovid.

LN Před covidem jste se živil jako hráč na kontrabas, ale od září jste gymnaziálním učitelem chemie a hudební výchovy. Byla adaptace z hudebníka na pedagoga náročná?

Když o tom tak přemýšlím, tak bych mezi těmi dvěma profesemi našel i mnoho podobností. Jak na zkoušku v orchestru, tak na hodinu výuky se musíte připravit. I rytmus dne vnímám podobně: zkoušky i vyučování jsou proložené přestávkami. A práce učitele se třídou je svého druhu koncert. Největší rozdíl je ovšem v tom, že den hudebníka kulminuje večer. Přeladit se na brzké ranní vstávání bylo pro mě dost těžké.

LN Vy jste ale v orchestru nebyl dirigentem, nýbrž jedním z hráčů. A najednou musíte uřídit kolektiv. Byl jste nějak připraven na práci s lidmi?

Mám celkem velké zkušenosti s organizací různých projektů, což práci s lidmi obnáší. Mimo jiné jsme založili s kamarády v Pardubicích Východočeský akademický orchestr, v tom jsem si i jednou zadirigoval. Pokud se ptáte přímo na praxi učitele, nějakou mám ze „zušek“ a pár měsíců jsem měl malý úvazek na učilišti, při studiu vysoké školy.

LN Jak se stalo, že i když jste vystudoval organickou chemii, živil jste se pak hudbou?

Někdy v sextě na gymnáziu jsem se s dvěma kamarády, které jsem znal ze souboru lidové hudby, hecnul, že se přihlásíme na konzervatoř, ne místo gymnázia, ale paralelně. Myslím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Studoval jsem obě školy prezenčně, což bylo náročné, ale donutilo mě to vyjít z komfortní zóny a naučil jsem se přitom spoustu věcí, třeba time management.

No a na vysoké škole se pro mě hra na basu stala zdrojem přivýdělku. Studenti většinou shánějí práci, aby se uživili, já jsem nemusel, občas jsem si zahrál s Filharmonií Hradec Králové nebo s Českým národním symfonickým orchestrem. S tím jsem i vyjížděl na koncerty do zahraničí. To byly mé brigády. Několikrát jsme takto třeba hráli melodie Ennia Morriconeho přímo pod taktovkou Maestra. Takové věci člověk během prodávání zmrzliny nezažije, a navíc mě to celkem dobře zabezpečilo.

LN Proč jste po promoci nezačal pracovat jako chemik?

Po magisterském studiu jsem navázal doktorátem na Přírodovědecké fakultě UK. Můj zájem už nebyl směřován čistě jen k chemii, ale také k didaktice. Už během vysoké školy jsem nastoupil do doplňujícího pedagogického studia. Jako téma doktorské práce jsem si pak vybral péči o nadané děti. Říkal jsem si, že by mohlo být zajímavé prozkoumat didaktiku chemie očima odborného chemika, který se na problematiku dívá jinak než třeba psycholog. Takže jsem vlastně v oboru trochu zůstal.

LN A dál jste při tom hrál…

Ano, ono se to s postgraduálem dá docela dobře skloubit. Rešerše může člověk dělat i v hotelovém pokoji v Hamburku, když na to přijde.

LN Za půl roku vám ale covid udělal čáru přes rozpočet?

Přesně tak. Měli jsme na jaro nasmlouvané, že pojedeme do Curychu hrát pro pět tisíc lidí Star Wars nebo Pána prstenů, teď už přesně nevím. Šlo o formát „film a koncert“, kdy běží film a orchestr do toho hraje veškerou hudbu. Koncert zrušili, což mi udělalo velkou díru do rozpočtu. A pak to spadlo celé, u nás byla uzávěra a já jsem se ocitl doma.

LN Jaké to pro vás bylo, vybavujete si tehdejší pocity?

Docela děsivé, člověk byl vytržený z rutiny, na kterou byl zvyklý a která mu vyhovovala. Bylo to psychicky náročné. A začalo být jasné, že s koncerty je na pár měsíců konec. V červnu jsem si ale říkal, jedeme dál, provoz se zase obnoví. S kamarády ze spolku jsme v létě zorganizovali příměstský tábor zaměřený na komorní a orchestrální hru pro děti ze ZUŠ, které přes jaro přišly o veškerou skupinovou výuku. Vše se zdálo zase v pořádku. Ale v půlce srpna, když jsem viděl rostoucí křivku a slyšel laxní reakce vlády, mě optimismus přešel. Uvědomil jsem si, že s návratem k tomu, jak to bylo dřív, bych asi počítat spíš neměl. A že bych se měl poohlédnout po jiné práci. Tak jsem si vyplnil profil na portálu edujob. Minimum mám už skoro hotové, říkal jsem si, můžu jít učit. A začaly mi hned chodit nabídky. To mě překvapilo. Už jsem byl smířený s tím, že si požádám o nějaký ten kompenzační bonus.

LN Vy jste nevěděl, že po učitelích je sháňka?

Říkal jsem si, že uchazečů bude víc, že se asi dost lidí z uměleckého prostředí bude snažit získat někde stálé místo. Dal jsem si navíc do profilu nezvyklou kombinaci – chemie a hudební výchova. Ale chemikářů je evidentně pořád málo. A na gymnáziu, kde teď učím, potřebovali naštěstí jak hudebkáře, tak někoho na chemii, respektive na přírodní vědy, protože na pražské Zatlance se učí multidisciplinárně. Byla to druhá nabídka a hned jsem ji vzal.

LN Gymnázium Na Zatlance má klasickou i takzvanou alternativní větev. Vy učíte na které?

Na obou. Říkám si, že jsem měl velké štěstí, dostat se právě na tuhle školu. Vlastně jsem začal někde, kde by mohl být vrchol mé pedagogické kariéry. Jedním z cílů, které tu máme a které mi dávají smysl, je témata a oblasti integrovat. Například termodynamika je v chemii i ve fyzice, velmi podobné věci se učí na dvou různých místech. Snažíme se to sjednotit a najít další mezipředmětové propojky. Kolegové na tom udělali velký kus práce, já už jsem přišel prakticky k hotové koncepci.

LN Jaké to tedy je, učit bez velkých zkušeností v prestižní škole, o kterou je obrovský zájem?

Nastoupil jsem rovnou do online režimu, protože v září jsem měl covid. Některé žáky, které mám na hudební výchovu, jsem naživo zažil týden, reálný standardní provoz si osahávám až teď. A u hudebky jsem byl v distanční výuce nejvíc frustrovaný. Chemie se ještě jakž takž online vyučovat dá, ale z hudební výchovy se většina vzdělávacího obsahu prostě vytratila. Rozvíjení rytmických kompetencí a uměleckého citu žáků, to se online dělá velmi těžko. Zkoušel jsem se žáky komentovaný poslech hudby na dálku, ale i když jsme nakonec našli technické řešení a využili jsme různé online platformy pro všemožné interaktivní úlohy, jako třeba Kahoot!, stejně to nebylo ono. Je to přece jen jiné, když hudbu člověk pustí ve třídě a návazně pak zadá třeba nějaké rytmické cvičení. Online si společně nezatleskáte, kvůli latenci videohovoru to nejde. Výuka se pak smrskává na dějiny hudby, což je nemilé.

LN Jak se dařila interakce se žáky, které tak málo znáte? Neměl jste problém je motivovat?

Na tohle gymnázium se dostávají jen velmi motivovaní žáci. Z třiceti lidí ve třídě chemie aspoň trochu zajímá dvacet osm. Pro ty dva zbylé není zajímavá, ale i tak se s nimi snadno dohodnu na nějakém požadovaném minimu. Navíc učím tandemově s kolegyní, jsou to prostě skvělé podmínky. Zkazit výuku v takové třídě – to by byl kumšt. Můžu to srovnat se svým krátkým angažmá učitele odborných předmětů na učilišti pro provozní chemiky v Pardubicích, ještě za studií chemie na tamní univerzitě. To je jako nebe a dudy.

LN Chcete říct, že jste se tam setkal s opravdu nízkou motivací?

Spíš se tam člověk potkal s různými sociálními jevy, které žákům znemožňovaly se učit. Jedna dívka utekla z domova, protože táta byl násilník a máma alkoholička, žili na druhém konci republiky a ona si vybrala školu, aby od nich byla co nejdál. Ale musela si proto platit byt a vydělávat si na něj, do práce chodila na noční a ve škole spala. Jiný kluk zase bral prášky na udržení pozornosti, ale moje hodiny byly odpoledne, to už byla hladina medikace nízká, takže chlapec mluvil do hodiny polsky nebo si hrál s propiskami.

Ale zase, aby nevznikla mýlka: i tam byli studenti ochotní se vzdělávat. Jen to měli obecně těžší. Je hodně na učiteli, jak se k tomu postaví. Někteří učitelé rezignovali. A z vlastní zkušenosti mohu říct, že nerezignovat je dost těžké. Člověk občas cítí nechuť jít do třídy s tím, co zase dneska bude… A přitom je strašně důležité, aby viděl věci pozitivně a ve své žáky věřil, jinak nemá šanci je něco naučit.

LN Už od svých studentských let jste autorem a hlavním organizátorem soutěže pro středoškoláky Chemiklání. Jak vás to napadlo?

Jezdili jsme se spolužáky na podobné akce zaměřené na fyziku a bylo nám líto, že v chemii není žádná týmová soutěž. Začali jsme o tom uvažovat, když jsme byli v maturitním ročníku. V roce 2016 jsme uspořádali první ročník na půdě mé domovské univerzity v Pardubicích. A před dvěma lety se nám podařilo Chemiklání uspořádat i v Anglii. Jeden z organizátorů soutěže, Adam Přáda, který studuje na univerzitě v Cambridgi, udělal totéž co já v Pardubicích před šesti lety: šel za vedením chemického departementu a zeptal se jich, jestli by se jim nelíbila taková soutěž. A oni kývli. Určitě bude zajímavé srovnat, jak se k jednotlivým úlohám postavily české týmy a jak britské. Ale na to potřebujeme víc dat. Co bylo ale vidět na první pohled, je, že studenti z Anglie mají menší problém s počítáním kyselosti a zásaditosti. Je možné, že tam mají jinak postavenou výuku matematiky, protože pH je přece jen logaritmická funkce a naši žáci mají s logaritmy potíže. Ale jinak byly bodové zisky českých a anglických studentů naprosto srovnatelné.

LN Na vaší pardubické univerzitě šlo vedení školy přesvědčit taky tak snadno?

Ano, ale důvod je možná i ten, že mě tam znají od mých tří let, kdy jsem tam chodil k dědovi na návštěvu. Máme chemii v rodině, matka vystudovala analytickou chemii, otec se profesně zabývá řídícími systémy chemické výroby, děda vedl katedru analytické chemie Univerzity Pardubice. Vymínil jsem si, že náplň soutěže budeme vymýšlet my, že potřebujeme jen prostory a nějaké peníze. Když se teď podívám na úlohy z prvního ročníku, za kvalitní bych je tedy rozhodně neoznačil, ale kdyby ta soutěž nebyla, tak se ani nikam neposuneme.

LN Čím se Chemiklání liší od olympiády?

Je pro týmy, tří- až pětičlenné. Člověk si na škole musí sehnat aspoň dva parťáky, aby se mohl přihlásit. Účastníci dostávají úlohy, které jim v reálném čase opravujeme a na základě výsledků dostávají pak úkoly další. Je to obdoba Fyziklání, od kterého jsme si s laskavým svolením organizátorů vypůjčili i název.

Princip týmovosti nám přijde jako velmi dobrý způsob, jak do škol šířit informace o akcích, které univerzity pro nadané žáky pořádají. Je jich totiž celkem dost. Ve střední Evropě máme například unikátní tradici korespondenčních seminářů. Ty u nás pořádají různé vysoké školy a do velké míry to mají na starosti jejich studenti. Vytvářejí sady úloh, které rozesílají na střední školy, a vyřešené úlohy, které jim žáci zašlou, zkontrolují a obodují. Jeden takový seminář vedu i já na Přírodovědecké fakultě UK, kde jsem v doktorském studiu. Letos má KSICHT – Korespondenční seminář inspirovaný chemickou tematikou – devatenáctý ročník. V biologii mají korespondenční seminář Biozvěst, matematici zase PraSe.

LN Loni jste inicioval petici proti zrušení olympiád. O co přesně šlo?

Někdy v srpnu se v instrukcích pro školy od MŠMT objevila věta: soutěže se nekonají. Nikdo to s pořadateli soutěží nekonzultoval. Naštvalo nás, že zatímco my jsme přemýšleli, jak akce udělat distančně, a byli jsme schopni i ochotni to zajistit, někdo už rozhodl, že nic nebude. Napsali jsme otevřený dopis s výzvou, aby se soutěže konaly. Pomohlo nám, že to podepsali mnozí akademici, děkani či bývalí rektoři, své vlastní prohlášení vydala i Učená společnost. Celkem podpis připojilo téměř pět tisíc lidí a s touhle silou v zádech jsme dokázali již ministerské úředníky přesvědčit, aby to povolili, dokonce na digitalizaci soutěží ministerstvo vypsalo i dotační program. Peníze ale ještě pořád nepřišly, i když se soutěže už odehrály.

LN Až se vše vrátí do normálu, chcete se zase věnovat hraní?

Doufám, že půjde příležitostné hraní se školou skloubit, že mi vyjdou vstříc. Já jsem se navíc opět přihlásil na konzervatoř, na dirigování. Souvisí to s mým zájmem šířit vztah k umění, předávat mladým lidem lásku k hudbě. S touhle intencí jsme s kolegy založili i hudební spolek Klasická hudba mladým, který provozuje již zmiňovaný Východočeský akademický orchestr.

Občas jsem si zahrál s Filharmonií Hradec Králové nebo s Českým národním symfonickým orchestrem. To byly mé brigády.

Jan Hrubeš (26)

■ Vystudoval hru na kontrabas na konzervatoři v Pardubicích, kde absolvoval i vysokou školu v oboru organická chemie.
■ Dokončuje doktorát v oboru didaktika chemie na Přírodovědecké fakultě UK.
■ Učí na Gymnáziu Na Zatlance a ZUŠ Choceň.
■ Pořádá soutěž Chemiklání a vede korespondenční seminář KSICHT určený žákům ZŠ i SŠ, kteří se zajímají o chemii.

Rozhovor je se svolením převzatý z Akademie Lidových novin.