S hlubokým zármutkem oznamujeme, že 28. prosince 2020 zemřel náš vážený akademik, prof. Ing. Ivan Machač, CSc., rektor Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích v letech 1988-1990.

Profesor Machač byl nejen absolventem Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích (v roce 1961), ale celý svůj profesní život zasvětil své alma mater. Téměř šedesát let působil jako vysokoškolský učitel a vědec na (dnes) Ústavu environmentálního a chemického inženýrství Fakulty chemicko-technologické, původně katedře procesů a zařízení chemické technologie. Ve složitém období 1988-1990 stál v čele tehdejší Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích jako její rektor.

Jeho pevné propojení s naší vysokou školou a posléze univerzitou, s našimi akademickými činnostmi a životem bylo umocněno i skutečností, že jak profesor Machač, tak jeho manželka, paní docentka RNDr. Ludmila Machačová, CSc., byli na naší škole po dlouhá léta váženými členy našeho akademického sboru a obce.

Ztráta každé osobnosti a jejího tvůrčího ducha je vždy těžká, ztráta vědce a pedagoga, který se podílel na utváření nových generací odborníků v oblasti chemického inženýrství, je nenahraditelná, stejně jako osobní a celoživotní přispění profesora Machače k rozvoji vědeckého oboru, kterému se celá léta věnoval.

Profesor Ivan Machač zůstane navždy zapsán do života Univerzity Pardubice.

ČEST JEHO PAMÁTCE!

Podívejte se na život na Univerzitě Pardubice v roce 2020 ve fotografiích.

Na začátku roku jsme si ještě na plese společně zatančili. V březnu se už ale učili online. Naši experti komentovali situaci kolem covidu v médiích a odborníci z Fakulty chemicko-technologické testovali vzorky na koronavirus. V létě jsme připravili dětskou univerzitu a natáčeli videa s Jazykovým centrem. Vznikl také univerzitní hokejový klub Riders. Tým profesora Holčapka se posunul zase dál ve výzkumu rakoviny slinivky a vědci získali celoevropský patent. Přichystali jsme poprvé online Noc vědců, online byl také veletrh pomaturitního vzdělávání Gaudeamus. Na konci roku prezident republiky jmenoval dva nové profesory naší univerzity.

A to nejdůležitější – celý rok jsme slavili. Příběh Univerzity Pardubice se totiž začal psát před 70 lety.

Patrik s Katkou strávili na Fakultě chemicko-technologické už kus života. Dá se říci, že je dokonce svedla dohromady. Stejně jako desítky a stovky dalších, kteří se na škole za 70 let její historie potkali a zamilovali. Jejich příběh se začal psát v době, kdy tu oba nastoupili ke studiu. Dokázali, že jsou schopní, mají nápady a fakultě i univerzitě dělají dobré jméno. Bádat a předávat poznatky dál je totiž baví.

„Chodíme spolu osm let, což je vlastně i doba našeho společného studia a působení na univerzitě. Seznámili jsme se ale ještě dřív, na vědeckých soutěžích pro středoškoláky,“ začíná povídání Patrik Čermák, čerstvý odborný asistent na Ústavu aplikované fyziky a matematiky Fakulty chemicko-technologické. Za to, že jsou s Katkou dneska spolu, a to nejen v životě, ale i v práci, může vlastně chemie. Nebýt Patrikova studia na Fakultě chemicko-technologické, možná by k sobě cestu ani nenašli. Katka totiž nejdřív studovala fyziku v Brně.

Osudová Fakulta chemicko-technologická

Tam ale nebyla moc spokojená a přemýšlela o změně. Na gymplu ji bavily všechny přírodní vědy včetně chemie, a tak se rozhodla jít právě do ní. „Studium chemie na Univerzitě Pardubice má dobré renomé. Pocházím od Litomyšle, což je do Pardubic kousek. Navíc jsem od Patrika, který tu již studoval, dostala velmi kladné reference, a tak jsem přesídlila z Brna do Pardubic,“ pokračuje ve vyprávění Katka, studentka doktorského studia, která momentálně pracuje na své disertační práci a chystá se na její obhajobu. „Když mi Káťa řekla, že nastupuje do Pardubic, už nebylo co řešit. Nevím, nevím, jestli by sem šla, kdybych tady nebyl,“ vtipkuje Patrik.

Oba vystudovali Anorganické materiály a Materiálové inženýrství. Jelikož byl každý v jiném ročníku, tak se za celou dobu studia potkali na jediném předmětu. Bylo to Vyšetřování havárií a řízení bezpečnosti, kde všechny přítomné pobavili, když pro ukončení předmětu zpracovali nezávisle na sobě velmi vtipně a nápaditě analýzu jejich společné autonehody. Už tehdy se ukázalo, že hýří nápady a spolupráce jim svědčí.

Začalo to vědeckou kavárnou

Byli to totiž oni, kdo do Pardubic přinesli model vědecké kavárny, kterou poprvé otevřeli v roce 2012. „Když jsme chtěli zajít na nějakou zajímavou odbornou přednášku, tak jsme většinou museli jet do Prahy nebo do Brna. V Pardubicích se moc takových akcí nekonalo. Velmi se nám líbil nápad vědeckých večerů ve známém prostředí se stejnými moderátory. Kde se střídají hosté ze všech možných oblastí a kde se lidé mohou obohatit o znalosti z různých směrů v neformálním prostředí a uvolněné atmosféře. A tak jsme začali spolupracovat se Science Café. Po čase jsme se osamostatnili a udělali Kavárnu Universitas,“ vysvětluje začátky Kavárny Katka.

Jejich společným dílem je i studentská konference pro mladé talenty ze středních škol Vědění mladým, která se koná tradičně na podzim. „Chtěl jsem udělat konferenci pro studenty z různých oborů. Mým cílem bylo, aby to byla reprezentativní akce s atmosférou opravdové vědecké konference. Proto se koná v Aule Arnošta z Pardubic a účastní se jí nejen přednášející studenti, ale také předsedající z řad akademiků a pozorovatelé z mnoha středních škol z celé republiky. Nakonec se to podařilo a má to velký úspěch,“ popisuje pyšně Patrik, který měl s vědeckými soutěžemi sám velké zkušenosti. „Čeho si ceníme asi nejvíc, je, že spousta studentů, kteří na konferenci přišli v roli pozorovatelů, se inspirovala a navázala spolupráci s odborníky. Jeden tento příběh dokonce vyústil v ocenění Česká hlavička. Moc nás těší, že se ukázalo, že tato konference má opravdu smysl.“  

Pracují spolu. V laborce i v kanclu

Dnes už se o oba projekty nestarají, předali je svým nástupcům. Chtěli, aby zůstaly ve studentských rukách, a navíc se jim poslední dobou na ně nedostávalo tolik času. Před třemi lety se přestěhovali ke svému školiteli profesoru Drašarovi na Ústav aplikované fyziky a matematiky. To s sebou přineslo nové úkoly a dokonce společnou kancelář. „Stěhování do společné kanceláře jsem se trochu bál. Přece jenom jsme spolu už bydleli, a navíc Káťa pořád mluví. Ale nakonec je to moc fajn. Ráno hned po příchodu si v kanceláři společně vychutnáme šálek dobrého čaje,“ dodává Patrik. A pak se vrhají na práci.

Tráví spolu hodně času, ale na nervy si nelezou, právě naopak. Skvěle se doplňují: „Káťa je taková přímá a má to v hlavě srovnané, dokáže mě usměrnit a uzemnit, protože někdy mívám přemrštěné nápady,“ pochvaluje si Patrik. „Já mám zase ráda plánování, sepisuju si seznamy a s chutí odškrtávám hotové. Patrik mi do toho vnáší přiměřenou dávku chaosu,“ říká Katka. Rádi si vzájemně pomáhají a kromě kanceláře spolu pracují i v laboratořích. Jejich práce je naplňuje a baví z mnoha důvodů. „Je to hodně kreativní činnost. Není to žádná rutina. Pokaždé člověk najde nové téma, dojde k novým objevům. Je tu spousta cest, kterými se dá jít, čemu se věnovat,“ povídá nadšeně Katka.

Spokojení v práci i v životě

Na Fakultě chemicko-technologické jsou oba spokojení. Patrik se nedávno zařadil mezi právoplatné zaměstnance fakulty a dostal na starosti laboratoře z fyziky. Zvelebuje je a v tom se doslova našel. „Kromě správy laboratoří je také samozřejmě vyučuji. V letním semestru jsem měl na starosti zhruba 50 studentů, se kterými jsem se snažil v poněkud komplikované době a během nestandardního průběhu semestru zůstat v co největším kontaktu,“ vysvětluje Patrik, který studenty učí moc rád. Mimo to se věnuje i vědě. „Momentálně spolupracuji na dvou projektech. Jeden se týká našeho ‚evergreenu‛ selenidu bismutitého a druhý sulfidu cínatého, což jsou polovodiče zajímavé hned z několika důvodů,“ popisuje svou náplň Patrik. Katka studenty zatím neučí, dochází ale do laboratoří z fyziky jako asistent. A hlavně píše svou disertační práci, v níž zkoumá termoelektrický materiál selenid cínatý. Na fakultě by ráda zůstala i po jejím obhájení.

Oba právě stojí na prahu své kariéry a vyhlížejí další společné projekty. Jeden velký mají zrovna za sebou. Po osmi letech známosti, společných studií a práce se letos v červnu vzali a zařadili se tak k „univerzitním“ manželstvím. Při tomto svém zatím posledním projektu navíc zúročili organizační zkušenosti, které během studií a přípravy velkého počtu akcí nasbírali. Jejich život je zkrátka chemie! A neskutečně si to užívají.

Kateřina Čermák Šraitrová a Patrik Čermák, dvojice bývalých studentů, která k Fakultě chemicko-technologické neodmyslitelně patří. Studium je natolik bavilo, že vymysleli a realizovali i své vlastní projekty. Společně uspořádali 60 večerů Kavárny Universitas a zorganizovali 6 ročníků oblíbené studentské konference Vědění mladým. Za své úspěšné projekty, nápaditou práci a popularizaci vědy jim rektor univerzity profesor Jiří Málek udělil v roce 2018 i Cenu rektora. K chemii si časem oba přibrali i další obor. Patrik vystudoval ještě filosofii na Fakultě filozofické, k níž ho to vždy táhlo. Katka k tomu všemu stíhá studovat ještě pardubickou konzervatoř se zaměřením na hru na příčnou flétnu, kterou dokončí v příštím roce.

Tento text najdete v exkluzivním vydání 100. vydání univerzitního Zpravodaje v tištěné i on-line podobě.

Druhý týden v říjnu museli studenti vysokých škol, v návaznosti na vládní opatření, neplánovaně opustit kontaktní výuku. To přineslo mnoho komplikací nejen při jejich vzdělávání v rámci laboratoří, ale i v souvislosti s vypracováváním experimentálních částí jejich závěrečných kvalifikačních prací.

S jejich odchodem zcela utichlo dění a ustal ruch ve všech vzdělávacích institucích naší země. Proto jsme s neskrývaným nadšením všichni přivítali, když se zkraje prosince mohli postupně studenti navracet zpět do škol.

Jinak tomu nebylo ani přímo na naší fakultě, kdy od 7. prosince znovu nastoupili do laboratoří i naši studenti prvních ročníků. K výuce se v jednotlivých studijních programech všech stupňů vzdělávání chemie a biologie váže právě praktická výuka laboratoří, bez níž si studium na naší fakultě nelze vůbec představit. Nastartovaná prosincová výuka laboratoří tak rázem zcela změnila atmosféru na fakultě, která doslova „ožila“. Laboratoře se opět zaplnily postavami v bílých pláštích, které se zodpovědně pustily do svých úkolů. Sama přítomnost studentů samozřejmě optimisticky pozvedla náladu nejen akademikům, ale i ostatním zaměstnancům fakulty. Jejich práce znovu nabyla smyslu.

Dle přístupu a aktivity studentů se dalo lehce odhadnout, že se všichni do výuky nesmírně těšili, což akademici hodnotili pozorným a vstřícným přístupem při výuce. Celkem dva pracovní týdny, tedy až do vánočních prázdnin, proběhla převážná většina předepsané výuky laboratorních cvičení pro většinu studentů ve všech ročnících. Pokud to epidemiologická situace dovolí, pak zbytek blokové výuky opět v menších skupinách proběhne ještě první týden po Novém roce v lednu.

Všem studentům přejeme, i přes tuto zcela objektivně nekomfortní situaci, aby zdárně uspěli u zkoušek a zápočtů zimního semestru. Zároveň akademikům i laboratorním pracovníkům přejeme mnoho trpělivosti při posuzování studijních výkonů studentů.

Věříme, že se všichni ve zdraví opět po Novém roce budeme moci na naší fakultě sejít a pokračovat tak ve společných výukových a badatelských aktivitách, které díky kvalitnímu vzdělávání a vědě pozvedají celou společnost na úroveň, díky níž můžeme nabídnout cenné vědecké poznatky prospěšné celému lidstvu!  

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty

Studentka Bc. Alexandra Bolková vystudovala bakalářský studijní program Speciální chemicko-biologické obory, obor Klinická biologie a chemie na Katedře biologických a biochemických věd Fakulty chemicko–technologické. V současné době pokračuje v navazujícím magisterském studiu v oboru Bioanalytik. V rámci pomoci ve vypjaté době při boji proti šíření koronaviru se zapojila jako dobrovolník v Pardubické nemocnici. My jsme ji vyzpovídali v krátkém rozhovoru, o který se s vámi rádi podělíme.

Mohla byste přiblížit, jak Vaše pomoc začala?

V polovině října jsem se přihlásila jako dobrovolník do Pardubické nemocnice. Po vyplnění krátkého dotazníku se mi po necelých dvou týdnech ozvali z personálního oddělení a hned následující den jsem přišla podepsat pracovní smlouvu a zaškolit se v rámci BOZP. Hned druhý den poté jsem mohla nastoupit na přidělené oddělení.

V čem spočívala Vaše pomoc?

Nastoupila jsem na pozici „dělník ve zdravotnictví“ na Jednotku intenzivní péče neurologického oddělení, které se nyní nazývá ARO COVID 3. V současné době jsem studentkou 2. ročníku navazujícího magisterského studijního programu Bioanalytik, a tak jsem doufala, že budu proto zařazena do laboratoří a budu tak moci konečně uplatnit své vysokoškolské vzdělání přímo v praxi. Největší pomoc však byla potřeba na běžných pracovištích, přímo v kontaktu s pacienty, a tak jsem vykonávala práci sanitářky ve 12 hodinových denních službách. V té době byla v nemocnicích spíše než po zdravotních laborantech daleko větší poptávka po ošetřovatelské péči. Tu zvládne po krátkém zaškolení, dle mého názoru, více méně každý.

Mohla byste nás detailněji seznámit s Vaší činností v nemocnici?

Pečovala jsem o pacienty s pozitivním testem na COVID-19, především co se týkalo manipulace s pacientem, podávání stravy a tekutin, úpravy lůžek, transportů, dezinfekce povrchů, doplňování spotřebního materiálu a jednorázových pomůcek, apod. Jako sanitářky jsme se snažily být sestrám vždy po ruce.

Jak jste snášela nošení nezbytných ochranných pomůcek?

Oddělení bylo rozděleno na tzv. „čistou“ a „špinavou“ zónu, tedy takovou zónu, kde pacienti leželi ve speciálních boxech, a tak čas, který jsme trávili v ochranných pomůckách a ochranných oblecích, nebyl až tak vyčerpávající (většinou přibližně hodinu až dvě 2x – 3x za směnu – podle aktuálně potřebné práce). Nebyli jsme tedy v ochranných oblecích celý den.

Jaká úskalí jste vnímala jako nejrizikovější při vykonávání této práce?

Řekla bych, že takovým jediným úskalím byl „strach“, ani ne tak mé rodiny, ale některých mých kamarádů, kteří mě vnímali jako potenciální „hrozbu“, a proto se mnou omezili na určitou dobu kontakt. Na pracovištích jsme se však chránili dle mého názoru mnohem pečlivěji, než leckterý člověk při cestě na nákup či v MHD. Mimo boxy pacientů jsme celou službu pracovali v respirátorech a ruce si často dezinfikovali. Přece jen být v první linii vyžaduje pevné nervy a velkou zodpovědnost.

Jak jste se vyrovnávala se skutečností, že někteří pacienti byli velmi těžce nemocní?
Smutnou realitou této práce je, že pacienti, kteří se k nám dostali a byli napojeni na přístrojích (zaintubovaní pacienti), neměli už většinou dobrou prognózu do budoucna. Bylo však důležité tento fakt přijmout, a i přesto vynaložit stejné úsilí při pečování  i o ně. Na oddělení jsme většinou sloužily 3 sanitářky (obvykle slouží pouze 1), a tak byla práce relativně rovnoměrně rozložena, takže se vše nakonec zvládalo v klidu. Všeobecným sestrám pomáhali kolegové i z jiných oddělení, setkala jsem se na tomto oddělení i se zubaři, ortopedy, fyzioterapeuty či dokonce i s lékaři, kteří vykonávali práci sestřiček. Díky skvělému vedení staniční sestry byla práce dobře organizovaná a vše fungovalo ve prospěch celého kolektivu.

Co Vám pomoc druhým přinesla do života?

Jsem ráda, že jsem si mohla tuto práci vyzkoušet na vlastní kůži a nasbírat tak cenné zkušenosti do praktického života. Uvědomila jsem si, že i práce „dělníka“ ve zdravotnictví, potažmo práce sanitářky, jakožto nižší pracovní pozice v rámci pracovního zařazení, je pro zajištění chodu celého oddělení, ale i celé nemocnice velmi důležitá, a nejen proto se snažím na tuto práci nahlížet s velkou pokorou a hlubokým respektem.

Na vysokoškolská studia vzpomíná rád, přestože studovat chemii v Pardubicích nebyla žádná hračka. Absolvent z roku 1962, docent Tomáš Sákra, si vybral obor, který byl v té době na výsluní. O plastických hmotách se toho moc nevědělo. Nakonec se posunul dál a věnoval se ochraně životního prostředí.

Kdy jste byl naposled na fakultě?

Před čtyřmi lety. Poté, co jsem v roce 2007 skončil na fakultě, jsem trochu vypadl z rytmu. Předal jsem svou práci mladším kolegům. Byl jsem vedoucím ústavu ochrany životního prostředí.

Co vás přivedlo k chemii?

Chemie mě bavila od mládí. Můj otec pracoval v Semtíně. Chodil jsem na základní škole do chemického kroužku, pak jsem šel na chemickou průmyslovku. Vysoká škola v Pardubicích se po maturitě přímo nabízela. Jiné možnosti jsem vůbec nezvažoval.

Jaká byla ta studia?

Když je vám 18 nebo 23 let, je to úžasný věk. Vlastně žijete spokojený studentský život. I když přiznávám, že samotné studium zase tak jednoduché nebylo. Ale čas i některé nepříjemnosti uhladí. Studoval jsem technologii plastických hmot. Byl to obor na výsluní, tenkrát se toho o plastických hmotách příliš nevědělo. Technologie nebyly tolik známé. 

Po studiu jste na škole zůstal. Jaké to bylo přesunout se na druhou stranu a vychovávat studenty?

On ten přesun byl trošku složitější. Měl jsem státnice z technologie plastických hmot, ale nastoupil jsem na katedru chemického inženýrství, kterou tenkrát vedl profesor Pilař. Nabídl mi hned místo a já jsem cítil, že chemické inženýrství je obor, který má dost blízko k praxi a bude se mi líbit.  Jako asistent jsem se staral de facto o sebe a pár svých studentů, jako vedoucí například diplomových prací jsem již měl mnohem větší zápřah. Když vznikla katedra ochrany životního prostředí, přesunul jsem se tam.

Co jste dělal?

Na katedře chemického inženýrství jsme – kromě jiného – vyvíjeli aparáty pro záchyt prachových emisí, takže už tady jsem tíhnul k  životnímu prostředí. A na nové katedře jsem v tom pokračoval.

Tomu se také dnes věnujete?

Ano, poté, co jsem odešel z akademické oblasti, se dodnes se věnuji ochraně životního prostředí. Získal jsem akreditaci na vypracovávání posudků o ochraně ovzduší. Občas se na mě obrací podniky nebo úřady. Například když se tvoří nová stavba, je potřeba posoudit, zda vše funguje v souladu se zákony o ochraně životního prostředí. To znamená, jak je to s emisemi, jestli je použitá technika na současné úrovni a zda splňuje příslušné normy.

Vzpomínáte na své studenty?

Studenti jsou taková „cháska“. Samozřejmě nejraději vzpomínám na ty, kteří byli dobří. Nejvíc mě potěší, když někam přijedu a bývalý student se ke mně hlásí. Kdyby na mě vzpomínali ve zlém, asi by mě neoslovili (smích).

Co byste fakultě popřál?

Aby vzkvétala ve všech směrech. Aby měla šikovné studenty a jejich úroveň stále stoupala. Stejně tak, aby měla fakulta kvalitní vysokoškolské pedagogy a více docentů i profesorů.

Tento text najdete v exkluzivním vydání 100. vydání univerzitního Zpravodaje v tištěné i on-line podobě.

V rámci vědecko-výzkumných záměrů jednotlivých pracovišť vzniká každoročně na naší fakultě celá řada kvalitních závěrečných prací. Jinak tomu nebylo ani v uplynulém akademickém roce, kdy z celé řady zajímavých a kvalitních disertačních prací byly vybrány čtyři nejlepší. Děkan fakulty prof. Petr Kalenda se rozhodl autory těchto mimořádně zdařilých disertačních prací ocenit Studentskou cenou děkana, která je spojena s finanční odměnou.

Absolventka Ing. Michaela Janečková, Ph.D. původně vystudovala bakalářský studijní obor Klinická biologie a chemie a po té se v navazujícím magisterském studiu začala věnovat studijnímu oboru Analytická chemie. Právě na Katedře analytické chemie se rozhodla věnovat svému doktorandskému studiu v oboru Analytická chemie, a to pod odborným vedením prof. Ing. Karla Ventury, CSc. Absolventka se zabývala vývojem metodik stanovení několika různých skupin látek, např. aminokyselin, vitamínů skupiny B nebo formaldehydu. Součástí experimentální části práce byla validace metod zahrnující analýzu reálných vzorků. Výsledkem byla její závěrečná práce, kterou úspěšně obhájila pod názvem „Izotachoforetické stanovení biologicky aktivních látek – analýza léčivých přípravků a doplňků stravy“.

Na Katedře analytické chemie studovala také Ing. Jitka Klikarová, Ph.D. Znalosti získané na bakalářském a navazujícím magisterském stupni studia v oboru Hodnocení a analýza potravin uplatnila a dále prohloubila během doktorského studia v oboru Analytická chemie pod odborným vedením doc. Ing. Lenky Česlové, Ph.D. Ve své disertační práci se detailněji zabývala vývojem analytických metod pro stanovení vybraných biologicky aktivních látek v rozdílných matricích. Pomocí kapalinové chromatografie objasnila fenolický profil italských extra panenských olivových olejů, a také aminokyselinový profil českých medovin, který lze využít pro kontrolu kvality výrobků či k odhalení jejich případného falšování. Posledním typem vzorků byly tolik diskutované energetické nápoje, v nichž byla sledována kontroverzní aminokyselina taurin. Závěrečnou práci doktorandka úspěšně obhájila pod názvem „Vývoj moderních analytických metod pro analýzu biologicky aktivních látek“.

Absolventka Ing. Iva Charamzová, Ph.D. nastoupila do bakalářského studia do studijního oboru Chemie a technická chemie, což je obor tvořící základní odrazový můstek pro převážnou většinu studijních oborů v navazujícím magisterském studiu. V následné etapě svého studia se rozhodla pro studijní obor Organické povlaky a nátěrové hmoty, který ji vytvořil kvalitní platformu pro její doktorandské studium. Na Katedře obecné a anorganické chemie se studentka pod odborným vedením prof. Ing. Jaromíra Vinklárka, Dr. v oboru Povrchového inženýrství věnovala přípravě nových vanadylových komplexů využitelných jako sikativy pro nátěrové hmoty a studiu jejich katalytického efektu v průběhu autooxidačního procesu alkydových pryskyřic. V experimentální části práce využívala metody, jako je infračervená spektroskopie, elektronová paramagnetická rezonance, monokrystalová rentgenová strukturní analýza nebo hmotnostní spektrometrie. Svou disertační práci úspěšně obhájila pod názvem „Studium komplexů vanadu využitelných jako sikativy pro alkydové nátěrové hmoty“.

K bakalářskému studiu nastoupil absolvent Ing. Jan Bartáček, Ph.D. do studijního oboru Chemie a technická chemie. V navazujícím magisterském studiu studoval obor Organická chemie, který se stal startovní metou pro jeho další vědeckou a studijní dráhu.  Na Ústavu organické chemie a technologie student zpracovával svou závěrečnou disertační práci pod odborným vedením prof. Ing. Miloše Sedláka, DrSc. v oboru Organická chemie. Ve své práci se věnoval katalytické aktivitě připravených perlových kopolymerů určených pro Sharplessovu epoxidaci skořicových alkoholů. Výsledkem první části jeho práce byl závěr, že dosažená enantioselektivita, výtěžky a možnosti recyklace u těchto sloučenin jsou nesrovnatelně vyšší v porovnání s dosud publikovanými výsledky. Ve druhé části práce byla řešena problematika palladiem katalyzovaných asymetrických 1,4-adic arylboronových kyselin na konjugované cyklické enony. Autorovi se podařilo připravit první heterogenní a zároveň recyklovatelný katalyzátor pro tuto významnou reakci. Student svoji disertační práci úspěšně obhájil pod názvem „Zakotvené katalyzátory pro enantioselektivní reakce na aktivovaných dvojných vazbách“.

Všem oceněným srdečně gratulujeme a do další životní etapy jim přejeme především mnoho zdraví, úspěchů a štěstí!

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty

Noc vědců z Univerzity Pardubice, kterou škola letos připravila jako online přímý přenos přímo z auly, už vidělo více než 5 tisíc lidí. Na živém vysílání s pokusy, rozhovory i akčními ukázkami vědy ze všech 7 fakult Univerzity Pardubice se podílely desítky studentů i zaměstnanců vysoké školy. Na netradiční Noc vědců, kterou zájemci sledovali na sociálních sítích a webových stránkách, je možné se i dnes podívat zde: www.upce.cz/nocvedcu.

Program nabídl divákům i možnost nahlédnout do ateliérů a laboratoří prostřednictvím pro tuto příležitost speciálně natočených videí, které doprovázejí animace známého výtvarníka Pavla Koutského. Letošní téma akce Člověk a robot mělo připomenout 130 let od narození Karla Čapka a 100 let jeho sci-fi dramatu R.U.R., ve kterém se poprvé objevilo slovo „robot“. Robotický tanec předvedl v živém vysílání i moderátor akce Pavel Cejnar.

Rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek rozsvítil univerzitní vánoční strom, který vysoká škola nazvala Stromem přání a naděje. Letos několikaletý vzrostlý smrk totiž ozdobili zcela netradičně přání studentů, pedagogů i zaměstnanců univerzity.

 „Stejně jako přání nebo sny patří k Vánocům, tak se naděje pojí s novými začátky. V tomto těžkém roce to byla právě naděje, která nám pomáhala. Proto jsme se rozhodli ozdobit letošní vánoční strom univerzity tím, co pro nás bylo a je důležité. Chceme, ať se v něm promítnou naše přání. Navzdory všemu, co se děje a s nadějí, že se splní,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Univerzita bude reálná přání i se jmény studentů a zaměstnanců promítat každý den po setmění na budovu vysokoškolských kolejí. Právě v jejich těsné blízkosti vánoční smrk roste. 

Zaměstnanci a studenti univerzity mohou svá přání posílat i nadále na obecný e-mail soutez@upce.cz.

Zaměstnanci a studenti opět pomohli, přestože současná situace nepřeje společným hromadným akcím. Univerzita musela zrušit všechny podzimní i zimní kontaktní akce, a také oblíbené společné každoroční tvoření adventních věnců s výtěžkem pro Oblastní charitu Pardubice. Akci se ale lidé z univerzity rozhodli uspořádat v jiné podobě. Letos tvoříme věnce sami, a přece společně.

Zaměstnanci a studenti univerzity si vyzvedli materiál na věnce a přímo na místě také přispěli. Děkujeme všem, kteří se zapojili do pomoci, společně jsme vybrali 17 470 Kč! 

V galerii se podívejte na věnce, které snad výjimečně letos tvoříme individuálně a bezpečně v soukromí.