Slyšela tisícovku koncertů, vítala statisíce posluchačů. Profesí ekonomka a naše absolventka Jarmila Zbořilová devět let řídila Komorní filharmonii Pardubice. Svou profesní kariéru ukončila loni s velkým potleskem a novým vysokoškolákům radí: „Studium by vás mělo bavit. Vystudovat něco s vyhlídkou, že se tím dále nebudete živit, je hloupost.“

Ekonomka v čele orchestru? To je neobvyklé, jaký obor jste vystudovala?

Ekonomiku a řízení na tehdy ještě Vysoké škole chemicko-technologické. Pro studium ekonomiky jsem se rozhodla už na základce. Přijímačky na střední ekonomickou školu jsem sice zvládla na výbornou, ale nevzali mě. Bylo to v době, kdy byl u nás těžký komunismus a doba normalizace. To, co umíte, úplně tak nerozhoduje. Členové naší rodiny byla pracující inteligence a živnostníci, což byla pro tehdejší režim nebezpečná kombinace. Nakonec jsem šla na gympl. A po něm na vysokou školu v Pardubicích, kde už tehdy byla katedra zaměřená na ekonomiku.

Jaké vzpomínky na školu máte?

Vysokoškolská studia jsou nádherná a vzpomínám na ně ráda. Studovala jsem v rodném městě, vždycky jsem ale litovala, že nebydlím na kolejích. Chodila jsem tam alespoň za spolužáky na diskotéky a různé klubové akce.

Co vám studium vysoké školy dalo?

Získala jsem hlavně všeobecný rozhled. A také schopnost a vůli chtít získávat vědomosti. Důležitá je ale také praxe, teprve tam se ukáže, co ve vás doopravdy je.

Jak se z ekonomky stane právě ředitelka filharmonie?

Ke kultuře jsem měla blízko už dříve, šest let jsem pracovala v divadle jako ekonomická náměstkyně. Tam jsem zjistila, že je to oblast, která mě baví a zajímá. Poté jsem šest let působila jako asistentka poslance ve sněmovně a nakonec odešla k filharmonii. V ní jsem prošla různými posty – přes tajemnici, ekonomickou náměstkyni, až jsem se nakonec dostala na místo ředitelky.

To bylo v jakou chvíli?

Můj předchůdce Vojtěch Stříteský, mimo jiné umělecký ředitel a dramaturg festivalu Smetanova Litomyšl, v roce 2010 kandidoval v komunálních volbách. Upozornil mě, že neexistuje šance, že by mohl uspět. Jenže oni ho zvolili. Během dvou týdnů mě pověřili řízením orchestru. A zůstalo to tak tři roky. Pan Stříteský byl uvolněný pro výkon veřejné funkce s právem vrátit se zpět na svůj post do filharmonie. Jenže Pardubice mají v republice výjimku, kterou si stanovilo město u všech svých institucí. Ředitelé musí po šesti letech funkci obhajovat. Takže byl vyhlášený nový konkurz a já se do něj přihlásila.

Jak se hráči srovnali s tím, že jim šéfuje ekonomická náměstkyně?

Byla jsem první žena ve funkci a navíc mimo muzikantský obor. Hráči čekali, co to s orchestrem udělá – ta žena a ještě ekonom. Myslím, že není nutné, aby byl dobrý manažer vystudovaný v oboru. Manažer v pekárně nemusí umět upéct rohlík, ale musí umět ho prodat. To stejné platí v hudbě. Manažer musí prodat koncert.

Jakou radu byste poslala mladší generaci?

Poselství se tomu říká? Dělejte jenom tam, kde do práce chodíte rádi. Nesmíte trávit život tím, co vás netěší. Neměli bychom žít jen proto, aby člověk pracoval. Musíme pracovat tak, abychom měli také čas na to, abychom si užili život. Stejné je to i se studiem. To by vás mělo bavit. Vystudovat něco s vyhlídkou, že se tím dále nebudete živit, je hloupost.

Odhalit rakovinu slinivky v časném stadiu nemoci. Přesně před rokem představil profesor Michal Holčapek z Fakulty chemicko-technologické metodu, která by mohla zachránit život statisícům pacientů. Média chtěla rozhovory, lékaři se ptali, kdy bude vyhodnocení výsledků, a pardubickému vědci drnčely na stole telefony. Lidé se sami hlásili do výzkumu a nabízeli ke zpracování své vzorky. Uvést metodu do praxe však ještě potrvá. Výzkum pokračuje. Kam se pardubičtí vědci posunuli?

V současné době se Michal Holčapek z katedry analytické chemie snaží se svojí skupinou dotáhnout realizaci několika patentů, které jsou podány, a zvolit nejvhodnější strategii pro vstup do národních fází ve vybraných zemí, kde plánují zaměřit se na karcinom pankreatu. Tato diagnóza má ze všech nádorových onemocnění nejhorší prognózu.

Spolupráce s odbornými pracovišti

Výzkumná skupina začíná spolupráci s Ing. Karolínou Peškovou z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, s oddělením, které je zodpovědné za novorozenecký screening v ČR. Ročně analyzují asi 70 tisíc novorozenců s testem na závažné onemocnění poruchy metabolismu. Mají zkušenosti se žádostmi, aby mohla být do praxe uvedena nová screeningová metoda. „Je to tedy nejlepší místo, kde mohou také ověřit, že naše metoda skutečně funguje. Můžeme zde dokončit kroky, aby celý náš výzkumný proces mohl být uvedený do klinické praxe,“ vysvětluje další kroky v bádání profesor Holčapek.

Tým profesora Holčapka dlouhodobě spolupracuje s prof. Bohuslavem Melicharem z Fakultní nemocnice v Olomouci, doc. Romanem Hrstkou z Masarykova onkologického ústavu, odkud vědci získali vzorky rakoviny slinivky. Nově navázali spolupráci s Dr. Milanem Vošmikem z Fakultní nemocnice Hradec Králové, kterou garantuje přímo ředitel nemocnice profesor Vladimír Palička a který se o tento výzkum velmi zajímá.

Potřebuje větší tým

Během roku posílili výzkumný tým další dva studenti doktorského studia. Nyní má skupina sedm lidí. Ale i s tímto počtem lidí trvá výzkum déle. „Veškeré věci velmi důkladně ověřujeme a chceme mít naprostou jistotu v tom, co ukazujeme a prezentujeme,“ zdůrazňuje vědec. Profesor Michal Holčapek by byl rád, kdyby ve skupině bylo vědeckých pracovníků více. Ideálně by si představoval 10 až 12 lidí. Významná by byla i externí spolupráce s biology a biostatistiky či softwarovými specialisty. „Dostat do skupiny kvalitní studenty je asi ta úplně nejtěžší a zároveň nejdůležitější věc na naší práci, ale věřím, že naše skupina má zájemcům co nabídnout. Pokud studenty baví analytická chemie, tak ať neváhají a podívají se na vypsané diplomové práce nebo mě rovnou kontaktují,“ říká profesor Holčapek.

Studenti nejdříve pracují s nebiologickým materiálem a postupně se seznamují s hmotnostní spektrometrií, softwary a prací s lipidy. Až zvládnou tuhle výzkumnou část, mají příslušné očkování a školení, začíná jejich práce s nádorovými buňkami a analýzou.

 „Ještě do minulého roku jsem si neuvědomoval, že to, co děláme, může být časem přelomové. Jenže výsledky začaly mít reálnější podobu,“ říká student doktorského studia Ondřej Peterka, který by chtěl i po skončení studia zůstat na univerzitě kvůli zajímavé vědecké práci a skvělým lidem.

Každý nový člověk přináší do týmu nové nápady. A s novými nápady se může z tříměsíční stáže v Singapuru vrátit i doktorandka Michaela Chocholoušková. Na zahraničním pracovišti se nyní zabývá vývojem metodiky pro ověření kvality poskytnutých biologických vzorků. Získané vzorky z nemocnice by měly být řádně zamraženy v krátkém čase, ale vědci nemají způsob, jak jej správně ověřit. Některé vzorky v modelech selhávají a chemici nevědí, proč tomu tak je. Jestli je to biologická variabilita, nebo došlo k chybnému zpracování.

Skupina v této asijské zemi a také Německu patří společně s pardubickým týmem ke třem nejlepším na světě, co se lipidomické analýzy týká. „V Singapuru spolupracujeme s prof. Wenkem z National University of Singapore, jehož skupina patří mezi absolutní světovou špičku a nyní vybudovali i díky podpoře místní vlády tak excelentně vybavenou laboratoř, že to je výjimečné i ve světovém měřítku. V tomto směru je doktorandka na skutečně vynikajícím pracovišti,“ zdůrazňuje profesor Holčapek a dodává:  „My také máme dobré instrumentální vybavení, i když nedokážeme pravidelně kupovat nejnovější modely přístrojů, ale i přesto si dokážeme práci nastavit tak, abychom byli schopni konkurovat.“

Vědci z Fakulty chemicko-technologické mají v této oblasti zajímavé výsledky a z klinického pohledu se lékařům jeví tento výzkum jako zajímavý, protože dosud neexistuje žádný spolehlivý biomarker pro včasnou diagnostiku. Ať už v oblasti patentové žádosti, tak v rámci výzkumu. „Posílali jsme rukopis studie do časopisu Nature Metabolism (impakt přes 32) a podařilo se nám dostat do recenzního řízení. To se podaří asi 20 procentům rukopisů a zbylých 80 procent editor zamítne bez recenzního řízení,“ říká vedoucí vědeckého týmu.  Bohužel po získání čtyřech posudků, které se nám nezdáli přehnaně kritické, se editor rozhodl, že dále recenzní řízení nebude pokračovat. Byly totiž vyžadovány další verifikace, jako například změření vzorků dalším nezávislým pracovištěm, testy na buněčných liniích, testy na zvířecích modelech xenograftovaných myších. U těchto myší štěp pochází z jiného živočišného druhu, nádor neroste podkožně, ale přímo v orgánu. 

Brzdy ve výzkumu

Tým profesora Michala Holčapka během deseti měsíců splnil požadavky, kromě pokusů na myších. Je to totiž mimořádně nákladný experiment a dělá jej pouze několik pracovišť na světě. „V tuhle chvíli máme doměřeny všechny ostatní věci, které se týkaly článku a chystáme se rukopis zevidovat a znovu poslat do stejného časopisu,“ říká profesor Holčapek, který zároveň přiznává, že chtěl být ve výzkumu o kousek dál. Bohužel jej brzdí vnitřní a vnější faktory. Je to například vysoká finanční náročnost patentové ochrany, hledání komerčního partnera pro realizaci projektu, neexistence etické komise na univerzitě či pomalý proces smluvního výzkumu dalšími fakultními nemocnicemi. „Ti, co nám poskytují vzorky, se samozřejmě ptají, kdy bude vyhodnocení. Snažíme se publikovat klíčové výsledky na rakovinu slinivky a také udělat první pokusy s převodem naší metodiky na jiné pracoviště.“ 

Vědci dosahují skvělých výsledků

Žádné screeningové postupy na včasnou detekci rakoviny několika typů rakoviny v současné době k dispozici nejsou. „Jsou pouze některé metody založené na glykoproteinech, jejichž spolehlivost není zase tak vysoká. Správnost stanovení je 70 – 80 procent. Tyto metody ale selhávají pro včasná stadia,“ vysvětluje profesor. Úspěšnost metody, se kterou pracují vědci na Univerzitě Pardubice, se neliší podle stadia rakoviny, což je naprosto klíčová věc. S rakovinou slinivky je těžké pacienta v pozdním stadiu už léčit. Přežití je jeden až dva roky v závislosti na stadiu, šance na úplné vyléčení je mimořádně nízká. Pokud tedy vědcům veškeré testování vyjde, metoda bude uvedena v klinickou praxi, bude to pro tým profesora Michala Holčapka světový úspěch, ale zejména by to mohlo pomoci zachránit životy díky včasné diagnóze.

Vědecký tým

Michal Holčapek
Vystudoval Fakultu chemicko-technologickou Univerzity Pardubice a je vedoucím skupiny mladých vědců. Specializuje se na hmotnostní spektrometrii, kapalinovou a superkritickou chromatografii a lipidomickou analýzu. Se svým týmem pracuje na výzkumu typů rakoviny s vysokou úmrtností a bez spolehlivého screeningu, například rakoviny slinivky, plic, prostaty a ledvin.

Robert Jirásko
Je nejzkušenějším členem skupiny prof. Holčapka, pod jehož vedením na Univerzitě Pardubice obhájil diplomovou i disertační práci. Kromě výzkumu v oblasti analýzy lipidů a jejich významu při diagnóze rakoviny se podílí i na řadě dalších prací týkajících se analýzy metabolitů léčiv či nejrůznějších organických a organokovových sloučenin. Jakožto akademický pracovník se věnuje i výuce předmětu Hmotnostní spektrometrie v organické analýze, laboratorních cvičení a podílí se na odborném vedení studentů.

Michaela Chocholoušková
V současné době je na stáži v Singapuru a po svém návratu by měla u nás zavést nové metody pro ověření kvality vzorků krve dodávaných z klinických pracovišť a také by v příštím roce měla obhájit svoji disertační práci a pak nastoupil na postdoktorandský pobyt.

Ondřej Peterka
O práci profesora Holčapka se dozvěděl na jeho přednáškách a jelikož se vždy zajímal o farmacii, jeho výzkum ho nadchnul. Domluvil si schůzku a spolupráce byla na světě. V nedávné době ukončil studii extracelulárních částic izolovaných z krevní plazmy a nyní se věnuje derivatizacím lipidů. Na jaře příštího roku se chystá na 3 měsíční stáž na kliniku do Regensburgu, která by měla napomoci k převedení metodiky do klinické praxe.

Denise Wolrab z Rakouska
Nastoupila do skupiny hned po obhajobě PhD. na Univerzitě ve Vídni, tedy od června 2017. Nyní získala juniorský grantový projekt od Grantové agentury ČR na tři roky. Naše skupina jí instrumentální možnosti, které ona na svém domovském pracovišti nemá.

Jakub Idkowiak z Polska a Zuzana Vaňková jsou noví studenti doktorského studia, kteří do týmu přišli v září tohoto roku.

A tohle jsme my, náš tým. 

Stál před rozhodnutím, zda pokračovat ve studiu. V tu chvíli mu cestu zkřížila speciální nekrystalická skla, jejichž základem jsou síra, selen nebo telur. Když se tyto prvky vhodně zkombinují, vzniknou materiály, které najdeme třeba v obyčejném cédéčku, ve fotovoltaických panelech nebo laserech. Jejich zkoumání věnoval Tomáš Halenkovič celé doktorské studium. A za svou práci si čerstvý absolvent Fakulty chemicko-technologické vysloužil i cenu ministra školství.

Říká se jim chalkogenidová skla. Nekrystalické materiály na bázi prvků zvaných chalkogeny zkoumá Tomáš Halenkovič přes pět let. „Konkrétně jsou to síra, selen a telur, které se kombinují s dalšími vhodnými prvky, obvykle z 13. až 15. skupiny periodické soustavy prvků,“ začíná Tomáš povídání o „záhadném“ materiálu. Z hlediska elektrického patří mezi polovodiče. Z optických vlastností je pro ně typická vysoká propustnost ve střední infračervené oblasti spektra. „V závislosti na tom, zda se jedná o skla na bázi síry, selenu či teluru, mají oranžovou, červenou až kovově šedou, neprůhlednou barvu,“ přibližuje jejich vzhled. Mohou sloužit například jako senzory pro rozpoznávání znečišťujících látek v mořské vodě. „Tenké chalkogenidové vrstvy jsou základem tzv. pamětí s fázovou změnou, od té starší generace DVD až po dnešní Blu-ray. Zajímavou oblastí je také nelineární optika, což je částečně i moje oblast,“ vyjmenovává Tomáš některé vlastnosti a přidává příklad jejich dalšího využití. A to v oblasti telekomunikace a laserů.  

Zkoumají se hlavně tenké vrstvy

Výzkumem chalkogenidových skel se zabývalo a stále zabývá množství špičkových pardubických vědců. Má totiž na naší univerzitě svou historii. Zkoumají se především ve formě tenkých vrstev. „Pro představu, jejich tloušťka je asi stokrát menší než průměr lidského vlasu, někdy i méně,“ popisuje Tomáš a dodává, že se nejčastěji připravují technikou naprašování. Zaměřují se přitom na optimalizaci přípravy vrstev a na studium jejich vlastností v závislosti na složení či struktuře. Snaží se připravit materiál takových vlastností a kvality, které jsou pro konkrétní aplikaci, pokud možná nejvhodnější.

Netrvalo dlouho a těmto materiálům propadl i Tomáš. Jak sám říká, mohlo za to také nadšení profesora Petra Němce a docentky Virginie Nazabal, kteří ho vedli v průběhu doktorského studia. A vyplatilo se. Z rukou ministra školství převzal své první ocenění. „Jako začínající vědec si pochopitelně ocenění hodně vážím a je pro mne silnou motivací pokračovat ve směru, kterým jsem se vydal,“ říká mladý vědec. Ocenění si vysloužil za svou disertační práci. Zabýval se v ní optickými a strukturními vlastnostmi tenkých vrstev na bázi selenu a zkoumal také jejich citlivost na světlo.

Zajímá se o laserový pulz

„Za velmi úspěšnou považuji spolupráci s Institutem FEMTO-ST v Besançonu a Fresnelovým institutem v Marseille, která byla zaměřená právě na nelineární optiku v chalkogenidových vlnovodech. Výsledkem byl experiment spojení kvazičástice (plasmon) a zvláštní vlny (soliton). Zjednodušeně jde říct, že se jedná o ojedinělou elektromagnetickou vlnu, tedy laserový pulz, který prochází materiálem bez změny tvaru na relativně dlouhou vzdálenost. Dokáží procházet jedna skrze druhou podobně jako duchové,“ vysvětluje Tomáš, který zkoumá i to, jak moc jsou tyto materiály stabilní při vybuzení elektromagnetickým zářením. Právě světlocitlivost chalkogenidů může být limitací. „Velký zájem o tyto materiály je v oblasti fotoniky – vědy a technologie světla, konkrétně mám na mysli optické přepínání, což je jakýsi ekvivalent přepínání elektrického,“ doplňuje.

A co dál?

Výhodou je, že v této oblasti, a celkově v oblasti amorfních materiálů, je nadále spousta věcí, které lze zkoumat. „U těchto materiálů chybí uspořádání na krátkou vzdálenost, mají poměrně specifické vlastnosti a výrazně se liší od svých krystalických protějšků, které mají naopak většinu vlastností diskrétně definovanou,“ uzavírá Tomáš. Vlastnosti nekrystalických materiálů obecně vykazují řadu jevů, které jsou spojeny s jejich strukturou. „Nejsou definovány pouze složením, ale také způsobem přípravy. Kupříkladu objemový vzorek připravený z taveniny má jiné vlastnosti než tenká vrstva – přičemž oba mohou mít stejné složení,“ vysvětluje s tím, že za to může přítomnost defektů, které jsou při daném způsobu přípravy indukovány. Vazba v chalkogenidových sklech se zpravidla vyznačuje přítomností volného elektronového páru, který je zodpovědný například za světlem indukované změny v těchto materiálech.

Studiu chalkogenidových skel a tenkých vrstev se Tomáš nadále intenzivně věnuje. „S kolegy se neustále snažíme hledat nová řešení, jak připravované materiály zdokonalovat a co nejlépe porozumět jejich chování. Jedním z mých cílů je vyvolat zájem o tyto materiály také u studentů,“ dodává Tomáš, který se kromě výzkumu zapojil také do výuky. Považuje ji za velmi důležitou součást své práce a v blízké budoucnosti by rád absolvoval zahraniční stáž.

Ing. Tomáš Halenkovič, Ph.D., působí od března 2019 jako odborný asistent na Katedře polygrafie a fotofyziky Fakulty chemicko-technologické. Doktorské studium pod dvojím vedením (doctorat en cotutelle) absolvoval v doktorském studijním programu Povrchové inženýrství. Bylo vyústěním dlouhodobé spolupráce mezi Université de Rennes 1 a Univerzitou Pardubice. V průběhu studia strávil celkem 20 měsíců na partnerském pracovišti (Equipe Verres et Céramiques, Institut des Sciences Chimiques de Rennes, Université de Rennes 1). Nyní je na začátku své vědecké dráhy. Na konci listopadu převzal z rukou ministra Roberta Plagy jednu z Cen Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v oblasti vysokého školství, vědy a výzkumu za rok 2019, a to v doktorském studijním programu. 

Čtyři roky úsilí stojí za novinkou z Univerzity Pardubice, která zkvalitní zdravotnickou péči. Tomáš Syrový z Katedry polygrafie a fotofyziky Fakulty chemicko-technologické navrhl unikátní senzor v obvazu na těle pacienta, který si sám řekne o výměnu. S touto technologií zvítězil v 9. ročníku celorepublikové soutěže pro inovativní projekty „Vizionář 2019“.

„Když je obvaz na těle déle, rána se neléčí a mokvá. Naopak pokud se sundá dříve, je to pro postižené místo často devastující. Senzor uvnitř bandáže upozorní na vhodný okamžik výměny,“ říká doc. Tomáš Syrový.

Takový objev je z hlediska praktického využití vhodný nejen pro pacienty a lékaře, ale snižuje i náklady na obvazy. Bandáže se totiž často mění zbytečně brzy. „Na výměnu senzor upozorňuje výraznou barevnou změnou, a to ze světle šedé na černou. Pacient i ošetřující personál včas zjistí, že je potřeba ránu převázat,“ vysvětluje vědec z Univerzity Pardubice. Tuto novinku ocení i pacienti v domácí péči. Díky objevu nemusí urgovat zdravotníky, aby je přijeli ošetřit.

Výjimečnost senzoru spočívá také ve výrobě pomocí tisku. Oproti jiným výrobkům na trhu je zcela nezávislý na jakémkoliv elektronickém zařízení. Je vytištěn ze sedmi vrstev a jeho velikost se dá libovolně přizpůsobit. „Může být malý od velikosti vhodné pro náplasti až po větší např. pro bandáže, kde je například obvázané celé břicho. Zdravotníci ho využijí zejména při převazech bércových vředů. Ty se totiž léčí několik měsíců,“ upřesňuje docent Syrový. Výhodou senzoru je i to, že je ekologický a dá se případně i kompostovat.

Různé typy senzorů, které Tomáš Syrový vyvinul v řadě spoluprací, se už nyní bohatě využívají v různých odvětvích. Pomáhají například při detekci těžkých kovů, kontrole pitné a odpadní vody nebo detekci plynů. Patří sem třeba i chytré pleny pro dlouhodobě ležící pacienty vyvinuté ve spolupráci s firmou COC s.r.o. „Vyvinul jsem technologii, kterou můžeme tisknout senzor do plenek vysokou rychlostí až 200 metrů za minutu. Ze senzoru pak bezdrátový komunikátor přenese na displej počítače informaci, v jakém stavu plena je. To významně usnadní práci ošetřovatelkám a přináší také důstojnější ‚kontrolu‘ pro pacienty,“ dodává doc. Tomáš Syrový.

Vývoj nového senzoru pro bandáže byl součástí projektu FlexPrint v programu centra kompetence Technologické agentury ČR ve spolupráci s průmyslovými partnery OTK Group a.s., Inotex spol. s.r.o. a COC s.r.o.

Zjistit rakovinu slinivky v jejím časném stadiu. Uvést do praxe metodu, která zachrání život statisícům lidí. O to se snaží tým profesora Michala Holčapka z Katedry analytické chemie Fakulty chemicko-technologické. Do jeho vědecké skupiny patří i doktorandka Michaela Chocholoušková, která nyní sbírá pracovní zkušenosti v Singapuru. Zabývá se vývojem metodiky pro ověření kvality poskytnutých biologických vzorků.

Proč jste právě v Singapuru?

Sídlí tady špičkové pracoviště lipidomického výzkumu s velkými zkušenostmi s analýzou sfingolipidů. Mám tu jedinečnou možnost se naučit novým věcem v našem oboru, které je možné následně aplikovat v naší laboratoři.

Na čem ve výzkumu pracujete?

Zabývám se vývojem metody sloužící k ověření kvality krevní plazmy (séra), což může mít značný vliv na interpretaci dat. Cílem této metody je detekovat vzorek s chybnou manipulací během odběru a zpracování plazmy, na základě toho vyřadit vzorek ze studie, případně opakovat odběr, a tím by se mělo dosáhnout zlepšení kvality statistických modelů a omezení falešně negativních či falešně pozitivních výsledků.

Jak jste se dostala do týmu?

Na Univerzitě Pardubice studuji už od bakaláře. Během magisterského studia jsem pracovala na diplomové práci pod vedením docenta Jiřího Urbana, který mi navrhl pokračování v doktorském studiu. Ale jelikož pan docent odcházel z univerzity, doporučil mě panu profesoru Holčapkovi, který mě následně po diskuzi ke studiu přijal.

Co pro vás práce v týmu profesora Holčapka znamená?

Je to veliká příležitost podílet se na něčem smysluplném a užitečném. Už jenom to, že jako student můžu pracovat na takto velkém výzkumu je jedinečné. Díky tomu, že jsem součástí týmu prof. Holčapka mám možnost pracovat s různými typy hmotnostních spektrometrů, měla jsem příležitost seznámit se s významnými vědci v našem oboru, zúčastnit se prestižních světových konferencí, vyjet na zahraniční stáž do významných laboratoří. Dalším obrovským plusem je to, že je náš tým mezinárodní, což znamená denní přísun angličtiny, která je ve vědeckém světě nutnost.

Uvědomujete si, že třeba stojíte u výzkumu, který když bude dotažen do úspěšného konce, bude přelomový?

Popravdě jsem ještě nad tím takto nepřemýšlela. Momentálně si uvědomuji, že je ještě před námi hodně práce, aby bylo dosaženo úspěšného konce. Ale v první řadě se nadcházející rok chci hlavně soustředit na dokončení Ph.D. studia.

O výzkumu profesora Michal Holčapka a jeho vědeckém týmu si budete moci už brzy přečíst v novém čísle univerzitního zpravodaje.

V rámci 9. ročníku celorepublikové soutěže „Vizionář 2019“ bylo dne 3. prosince 2019 uděleno ocenění doc. Ing. Tomáši Syrovému, Ph.D. z Katedry polygrafie a fotofyziky Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

Cenu převzal spolu s proděkanem pro vědu a tvůrčí činnost profesorem Liborem Čapkem od vedoucího EU Pointu Komerční banky a jednatele společnosti KB Advisory Jana Hanuše. Tato cena je každoročně udělována jednotlivcům nebo týmům institucí, kteří představí ve svém projektu významný inovační potenciál se schopností reagovat na měnící se trh a jeho potřeby.

Docent Syrový ocenění získal za „Bandážový senzor určený pro detekci optimálního okamžiku pro výměnu obvazových materiálů pomocí barev“. Při vývoji senzoru spolupracoval s průmyslovými partnery OTK Group a.s., Inotex spol. s.r.o. a COC s.r.o.  

V posledních letech se do popředí stále více dostává provázanost tištěné elektroniky a tzv. chytrých textilii, pomocí kterých lze vytvořit různé funkční struktury, jako jsou NFC štítky, baterie, displeje, senzory aj. Jejich výhodou je efektivní a levná výroba pomocí tiskových technik. Mezi takové typy mezioborového propojení lze zařadit výsledek nadčasového výzkumu doc. Syrového. Inovativní přínos bandážového senzoru spočívá v jeho praktické aplikaci v lékařství, k zefektivnění hojení tkání, které by se bez aplikace speciální bandáže hůře hojily, dále využití senzoru ve veterinárním lékařství a dalších oblastech biomedicíny.

Vývoj bandážového sensoru trval téměř 4 roky a byl řešen v rámci projektu FlexPrint, v programu centra kompetence TA ČR, který je zaměřen na tištěnou elektroniku a chytré textilie. V následujícím období je projednávána výroba a uvedení „chytré textilie“ do praxe, na čemž by se měli podílet OTK Group a.s., COC s.r.o.

Slavnostní úvod mělo zasedání Vědecké rady Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice dne 27. 11. 2019. Děkan fakulty prof. Petr Kalenda se rozhodl při této příležitosti udělit Stříbrnou medaili za zásluhy a tři Pamětní medaile fakulty.

Nejprve převzal z rukou děkana Stříbrnou medaili za zásluhy prof. MUDr. Josef Fusek, DrSc. a to za příkladnou spolupráci mezi fakultami. Profesor Fusek, působí od roku 2005 na Katedře ošetřovatelství Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice a ve své pedagogické a vědecké práci se zaměřuje na obecnou, speciální a klinickou farmakologii, toxikologii, radiofarmacii, medicínu katastrof, bezpečnostní výzkum diagnostiky, léčbu a prevenci intoxikací. Je autorem nebo spoluautorem více než 250 publikací v domácích i zahraničních časopisech, také autor nebo spoluautor více než 20 monografií. Od roku 2015 vykonával po 4 roky funkci děkana Fakulty zdravotnických studií.

Ocenění v podobě pamětní medaile fakulty si poté převzali doc. Ing. Lenka Česlová, Ph.D., doc. Ing. Petr Česla, Ph.D. oba z Katedry analytické chemie a Ing. Petra Kalendová, Ph.D. z Katedry anorganické technologie za publikaci v časopise s prvním decilu oborové skupiny podle databáze Web of Science.

Všem oceněným gratulujeme.

Na českých vysokých školách studuje mnohem víc mladých lidí než před 30 lety. Země potřebuje dohnat vyspělé státy v počtu vysokoškolsky vzdělaných, neohrožuje to ale hodnotu titulů?

Vít POHANKA, moderátor
Na českých vysokých školách studuje několikanásobně víc mladých lidí než před 30 lety. Země potřebuje dohnat vyspělé státy v počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí, protože zatím zaostává za průměrem Evropské unie. Neohrožuje ale takové rychlé dohánění kvalitu studia a hodnotu vysokoškolských titulů? Natáčel jsem o tom na univerzitách v Pardubicích a v Olomouci a také na ministerstvu školství v Praze. Příjemný poslech pořadu Zaostřeno Českého rozhlasu Plus vám přeje Vít Pohanka.

Vít POHANKA, moderátor
Po chodbách Univerzity Pardubice procházejí desítky, možná spíš stovky studentů. Celkem jich tady získává vzdělání skoro 8 000, nejvíc v bakalářském studiu, přes 2 000 v magisterském a doktorandské studiu. Tak třeba Kristýna je ze Zábřehu na Moravě a v Pardubicích studuje ekonomiku a řízení podniků.

Kristýna, studentka Univerzity Pardubice
Nikdo z rodiny na vysoké škole nikdy nebyl a chtěla bych docílit toho, aby aspoň někdo z rodiny tohle dokázal. Myslím si, že i z ohledu vlastně zastoupení do nějaké firmy, tak pro lepší postavení, si myslím, že to je důležitý.

Vít POHANKA, moderátor
Dneska máte na výběr z mnoha vysokých škol v mnoha městech. Studujete v Pardubicích. Nebojíte se tak trošku, že třeba ten titul z Pardubic nebude braný úplně stejně, jako by byl třeba titul z Brna nebo z Prahy?

Kristýna, studentka Univerzity Pardubice
To si nemyslím. Já si myslím, že každá škola má různý typy vyučování, ale myslím si, že ten titul bude mít stejnou hodnotu jako na každékoliv škole, jak v Brně, tak v Praze.

Vít POHANKA, moderátor
Univerzita tady v Pardubicích vznikla v dnešní podobě v roce 1994. Předtím tady byla Vysoká škola chemicko-technologická. Tu ale ve srovnání s dnešními stavy navštěvoval jenom zlomek studentů a učil je zlomek vysokoškolských pedagogů. Má taková relativně mladá univerzita personální kapacitu zvládnout tak prudký rozvoj a udržet přitom kvalitu? Zeptal jsem se současného rektora a tím je profesor Jiří Málek.

Jiří MÁLEK, rektor Univerzity Pardubice
Zas tak úplně mladá není, protože máme kořeny, které sahají 70 let hluboko. Příští rok si budeme připomínat v podstatě 70 let od začátku vysokého školství v Pardubicích, které je spojeno s poválečným obdobím. Čili kořeny jsou. Je tady tradice. Sedm desítek let je poměrně dlouhá doba, za kterou jsou schopni se etablovat velmi kvalitní učitelé s kontakty na přední světová pracoviště, což je hrozně důležité. A na tomto základě se samozřejmě univerzita rozšiřovala o další obory. Takže my dneska máme poměrně pestrou škálu oborů, které nabízíme našim studentům, z nejrůznějších oblastí, od ekonomických věd až po restaurování památek a uměleckých děl.

Vít POHANKA, moderátor
Získání titulu, ať už bakalářského nebo magisterského, není sice jedinou motivací, ale samozřejmě se hodí. Tak to aspoň vidí Věra, studentka z Lanškrouna.

Věra, studentka Univerzity Pardubice
Chci získat vědomosti. Chci to mít i kvůli tomu, aby se mi i lépe hledala práce po škole nebo takhle, že je to takový lepší. Není...ten titul není takovej, že máte titul, dostanete práci, ale zase s tím se lépe práce hledá.

Vít POHANKA, moderátor
I když je to třeba titul z regionálních univerzit?

Věra, studentka Univerzity Pardubice
Ano, myslím si, že jo.

Vít POHANKA, moderátor
Rektor pardubické univerzity Jiří Málek přitom považuje několikanásobný nárůst počtu studentů za jednoznačně pozitivní trend.

Jiří MÁLEK, rektor Univerzity Pardubice
Já si myslím, že to je dobře, protože tím pádem se otevírá cesta na vysokou školu i pro lidí, kteří jsou takzvaná první generace studentů v rodinách, kde není zkušenost se studiem na vysokých školách. Já si myslím, že je strašně důležité, že se nejedná jenom o klasické vzdělávání, to znamená sdělování vědomostí prostřednictvím katedry a učitele, ale tím, že se snažíme zapojovat studenty už od prvních vlastně forem studia do tvůrčí práce, to si myslím, že je docela klíčová věc. A na to se u nás hodně soustředíme. Dále pochopitelně předpokládáme, že občas nějaký student může mít nějaký problém se studiem, problém s psychologický, problém velké zátěže studia, na který třeba není zvyklý. Tady máme akademickou poradnu, která se stará o tyhle ty studenty a je schopná jim poskytnout kvalifikované rady.

Poslechněte si celou reportáž

Článek byl převzat z Český rozhlas Plus
 

Ve středu 27. listopadu 2019 byly v reprezentativních prostorách Senátu Parlamentu České republiky předány z rukou ministra Roberta Plagy a náměstka pro vysoké školy, vědu a výzkum Pavla Dolečka ceny Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v oblasti vysokého školství, vědy a výzkumu za rok 2019.

Toto ocenění převzali v Praze vynikající studenti bakalářských, magisterských a doktorských programů, špičkoví vědci a vědkyně a nově také excelentní vyučující na vysokých školách. Na slavnostním ceremoniálu byla předána rovněž Cena Františka Běhounka za propagaci a popularizaci české vědy a Cena Milady Paulové určená vědkyním za celoživotní přínos vědě.

Mezi laureáty Ceny v doktorském studijním programu byl Ing. Tomáš Halenkovič, Ph.D. z Fakulty chemicko–technologické Univerzity Pardubice. Dr. Halenkovič, jenž v současnosti působí jako odborný asistent na Katedře polygrafie a fotofyziky Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice, absolvoval doktorské studium pod dvojím vedením (doctorat en cotutelle, školitelé doc. Nazabal, prof. Němec) v doktorském studijním programu Povrchové inženýrství, které bylo vyústěním dlouhodobé spolupráce mezi Université de Rennes 1 a Univerzitou Pardubice. V průběhu studia strávil Dr. Halenkovič celkem 20 měsíců na partnerském pracovišti (Equipe Verres et Céramiques, Institut des Sciences Chimiques de Rennes, Université de Rennes 1).

Cena byla Dr. Halenkovičovi udělena za významné rozšíření poznatků v oblasti výzkumu chalkogenidových materiálů a jejich tenkých vrstev. V této oblasti výzkumu Dr. Halenkovič i nadále aktivně působí. Toto ocenění přináší další významný přínos do kompaktního pohledu na kvalitní úroveň vědy, výzkumu a vzdělávání na poli chemie v Pardubicích. Oceněnému studentovi srdečně gratulujeme!