Publikováno: 06.04.2021
Nikdy je nečte. Profesor Michal Holčapek propagační časopisy leteckých společností ignoruje. Chtěl to tak udělat i tentokrát. Běžný let a další pokus zkrátit si čas tím, co je po ruce. Hudba, film, pivo? Tehdy si však analytický chemik z kapsy sedadla před sebou výtisk vytáhl. A dostal nápad, který dal jeho výzkumu nový cíl.
Byl květen 2010, když nastoupil na leteckou linku mezi americkými městy Phoenix a Salt Lake City. „Naštvalo mě, že pivo se na vnitrostátním letu v USA musí platit, tak jsem raději sáhl po časopisu. Mezi reklamami mě zaujal rozsáhlý populárně-naučný článek o rakovině. Protože jsem právě v té době přemýšlel, jak v praxi využít naše metody pro analýzu lipidů a rakovina mě také napadla, článek přišel ve správnou chvíli,“ vzpomíná vědec. Když z letadla vystupoval, už věděl, že tento nápad použije pro přípravu ERC grantu.
Článek vytržený ze stránek leteckého propagačního časopisu s ním odcestoval zpátky do Čech. Michal Holčapek požádal o grant, který s novou vizí získal, a přelomový nápad realizoval dalších deset let. Jeho vědecká skupina za tu dobu úspěšně vyzkoušela a popsala možnost, jak odhalit některé typy rakoviny (slinivky, prostaty, ledvin a prsu) už v počáteční fázi na základě lipidomické analýzy krve. Špičkový chemik a absolvent Univerzity Pardubice se i díky objevu letos dostal mezi 60 nejlepších analytických chemiků světa (The Power List 2020 v časopise The Analytical Scientist). Už potřetí v kariéře. Nejdál se jejich výzkum dostal u rakoviny slinivky. Letos na inovativní metodu získal evropský patent.
Velmi tichý zabiják. I tak se dá nazvat rakovina slinivky, která nemá velmi dlouho příznaky. Člověk netuší, že je nemocný. Když ji lékaři zjistí, je nemoc v tak pokročilém stádiu, že dává pacientovi jen minimální šanci přežít. Určit diagnózu včas, by mohlo zachránit mnoho životů. Metoda na základě analýzy lipidů (tuků), které na nemoc ukazují, je téměř dokončená. K jejímu používání ale vede ještě letitá cesta. „Potřebujeme nyní najít finančně silného partnera, který pomůže s tzv. klinickou validací. Musí se ověřit reálný přínos naší diagnostiky před tím, než může být schválena pro využití v praxi,“ vysvětluje Michal Holčapek fakt, že záleží na testování a hlavně na lékařích, jestli metodu budou nakonec považovat za prospěšnou v tom smyslu, že včasně diagnostikovaným pacientům opravdu přinese šanci žít déle nebo se vyléčit. „Možná zjistí, že úspěšnost 90 procent, kterou nám vykazuje, je pro velké skupiny pacientů vlastně málo,“ říká a trochu brzdí velké nadšení. Právě naději vyvolal objev z Univerzity Pardubice u tisíců lidí, z nichž mnozí neváhali a vědce kontaktovali. Většina ho prosí, aby je svojí metodou otestoval už nyní.
„Za každým mailem nebo telefonátem je osobní příběh člověka, rodiny. Velmi osobní. A já vím, že nyní nemůžeme víc pomoci. Držet v ruce patent znamená jen to, že je naše metoda unikátní. Pomohu jen tím, že moje skupina bude dál intenzivně pracovat, aby se metoda dostala do praxe co nejdřív. I tak je to běh na dalších pár let,“ hodnotí střízlivě další vývoj muž, který má kromě chemie odjakživa rád také sport. Fotbal, stovky kilometrů běhu pod Kunětickou horou nebo jízda na kole. Je však i něco, co rád tak úplně nemá. Je to přílišná popularita a pozornost.
„Už mě bylo v médiích přespříliš, když mě gratulovala i prodavačka v pekárně. Chci se soustředit na svoji práci, opravdu netoužím být mediální hvězdou,“ říká omluvně, když odmítá další rozhovory. Pozornost nejraději rozprostírá na celý svůj vědecký tým, který si pečlivě sestavuje. Postupně do něj zasazuje jako cenné kameny mladé vědce z celé Evropy. Naposled si k nadějné vědkyni z Rakouska, vybral nového studenta z Polska, v lednu přijede kolegyně z Itálie. I světový výzkum a nekonečné intenzivní bádání musí občas odlehčit a zlidštit. To dokazují vtipné popisky na dveřích kanceláří týmu nebo jména, které členové týmu dávají analytickým přístrojům. Hmotnostní spektrometr jako Drogon nebo John Snow a kapalinový chromatograf jako Daenerys Targaryan? Že je vám to povědomé? Pak musíte být také fanoušci populárního seriálu Hry o trůny.
„Ať je to kdykoliv a kdekoliv, já si stále něco zapisuju,“ prozrazuje Michal Holčapek, proč je celý nesvůj bez notebooku po ruce. Ten s ním chodí na fotbal, v noci čeká na nočním stolku. Člověk nikdy neví, kdy přijde důležitá myšlenka, která ukáže směr. Stejně jako tehdy v letadle.
