Historie Spolku textilních chemiků a koloristů

Historie Spolku byla otištěna ve Výroční publikaci vydávané ke 100. výročí založení prvního Spolku chemiků - koloristů v roce 2008, ISBN 978-80-7395-295-2.

100 let organizace textilních chemiků a koloristů v našich zemích

Neklidné a bouřlivé XX. století nemohlo samozřejmě pominout jakoukoliv složku společenského života obyvatel střední Evropy, a proto se významně dotklo také textilních chemiků, kteří jsou nedílnou součástí textilní výroby. Platilo to také o textilních chemicích v naší zemi, která sama prožívala četné změny.

Před první světovou válkou

Na začátku dvacátého století patřil u nás textilní průmysl mezi nejdůležitější průmyslová odvětví a zaměstnával značnou část obyvatelstva. V rámci tehdejší rakousko-uherské monarchie byl podíl textilní produkce v našich zemích značný. Bavlnářský průmysl se soustředil hlavně v severovýchodních Čechách a tiskáren bavlněných tkanin bylo nejvíce ve Dvoře Králové. Není proto divu, že právě zde koloristé z celé Evropy, kteří tu občas působili, už v roce 1908 založili první Spolek chemiků-koloristů (Verein der Chemiker-Coloristen) na evropském kontinentě.

To se stalo v tamním hotelu Německý Dům, kde se koloristé skoro denně scházeli na pivo a přitom často diskutovali svoje odborné problémy. Některý z nich přinesl informaci o anglickém spolku “Society of Dyers and Colourists“, což mohlo být podnětem pro založení obdobného spolku i zde v Rakousko-Uhersku. Brzy se utvořil 17členný výbor, který pověřil 7člennou skupinu koloristů vypracovat návrh stanov příslušného spolku. Byli v něm pánové Felix Richter, Ernst Adler, Dr. Ludwig Lichtenstein, Dr. Doktor, Paul Zaeslé, Louis Paulus a Maxim Schwarz. V červnu tento návrh předali pražskému Státnímu zastupitelství a to v listopadu schválilo spolek pod názvem Der Verein der Chemiker-Coloristen mit dem vorläufigen Sitz in Königinhof a. E - VCC.“ (Spolek chemiků-koloristů s předběžným sídlem ve Dvoře Králové nad Labem - SChK) a již 1.prosince berlínský časopis „Zeitschrift für die Farbenindustrie“ o tom přinesl zprávu. Během několika týdnů se za členy spolku VCC přihlásilo přes sto zájemců, ačkoliv spolek přijímal jen koloristy s vyšším vzděláním a s praxí, takže už 22. prosince se mohlo konat ve Dvoře Králové ustavující zasedání spolku. To zvolilo první řádný výbor ve složení: předseda Felix Richter, místopředseda Emil Lustig, jednatel Dr. Ludwig Lichtenstein, pokladník Dr. J. Klein a členové výboru Ernst Adler, Dr. W. G. Clairmont, N. Pastuchof, Dr. Giovanni Tagliani a Dr. J. Zerner. Spolkovým orgánem se stal Zeitschrift für die Farbenindustrie.

První valné shromáždění spolku se konalo v říjnu 1909 v Drážďanech (to už měl spolek 173 členů ze všech částí světa) a zúčastnilo se ho 80 členů. Novým předsedou byl zvolen Dr. Karl Grossner. Ke zdůraznění mezinárodnosti spolku dostal tento ještě francouzský název „Association des chimistes-coloristes“. Spolek přesunul svoje sídlo do Vídně, kde zřídil stálé jednatelství s vedoucím Prof. Dr. Franzem Erbanem. Rozhodl také o zakládání jeho sekcí v jednotlivých zemích. Novým spolkovým orgánem se stal „Lehne´s Färberzeitung“. Účastníci vyslechli 5 vědeckých přednášek, a proto se zasedání přejmenovalo na 1. kongres. Již v roce 1910 se uskutečnil 2. kongres, a to ve Frankfurtu n. M. za řízení předsedou Dr. W. G. Clairmontem a za účasti 120 členů (z celkového počtu 300). Byly potvrzeny silné okrskové skupiny „Sekce Vídeň“ a „Sekce Itálie“. 3. kongres v italském Turinu řídil Švýcar Dr. Giovanni Tagliani stejně jako 4. kongres, který se konal ve Vídni. 5. kongres se uskutečnil v Berlině a místo jeho předsedy Dr. Wladislawa Kielbasinskiho (který se však pro zaneprázdnění nemohl kongresu zúčastnit) jej řídil místopředseda vídeňský ředitel Leopold Specht. Spolek měl už 600 členů. Jeho další vývoj a úspěšnou činnost přerušila však první světová válka. Během jejího víc než 4letého trvání řed. Specht ve spolupráci s jednatelem Dr. F. Urbanem a Dr. Margaretou Urbanovou udržovali alespoň formálně jeho existenci a tak úspěšně „převedli spolek VCC na druhý břeh“.

Mezi oběma světovými válkami

Počet členů spolku v roce 1918 poklesl na 180. Hospodářské poměry Evropy se po válce normalizovaly jen pomalu. Spolkový orgán „Lehnes Färberzeitung“ zakoupilo v roce 1920 nakladatelství MELLIAND a od té doby se „Melliand Textilberichte“ staly spolkovým orgánem. 6. kongres se podařilo svolat až v květnu 1921 do Salzburku. Zúčastnilo se ho 50 odborníků. Řídil jej místopředseda spolku řed. Leopold Specht. Konstatoval, že počet členů stoupl na 230, z čehož 42 bylo v novém Rakousku a 45 v novém Československu. Shromáždění rozhodlo na návrh Dr. G. Taglianiho o novém názvu spolku: Internationaler Verein Chemiker-Coloristen – IVCC (Mezinárodní spolek chemiků – koloristů). Potvrzeny byly sekce: Vídeň, Sasko, Slezsko a Lužice, Brandenburg, Frankfurt n. M., Rýnsko-Westfálsko, Jižní Německo, Československo a Rakousko. Rozhodnuto každoroční konání kongresů a kromě toho pořádání odborných setkání v sekcích. Po tragicky zesnulém Prof. Franzi Erbanovi byla sekretářkou spolku jmenována jeho dcera Dr. Margareta Urbanová. Předsednictvo spolku tehdy tvořili předseda, 2 místopředsedové, pokladník, jednatel a jako přísedící zástupci všech sekcí. Sídlem spolku byla potvrzena opět Vídeň. Prvním předsedou tohoto staronového spolku IVCC byl zvolen Rakušan Dr. Daniel Rittermann, zástupcem sekce Vídeň ředitel Max Becke, zástupcem československé sekce Doc. Dr. Ludvík Lichtenstein ze Dvora Králové, švýcarské sekce řed. Laurent Schmidlin-Lindt a Dr. G. Tagliani byl pověřen prošetřit situaci v Itálii. Účastníci kongresu potom vyslechli 6 vědeckých přednášek.
7. kongres IVCC se konal v roce 1922 v Innsbrucku pod předsednictvím Rakušana Dr. Rittermanna za účasti 76 odborníků, z čehož 4 byli z ČSR. Jihoněmecká sekce se rozdělila na 2 sekce - Baden a Bavorsko. Přihlásily se nové sekce: Polsko, Holandsko a Skandinávie. Z celkového počtu členů 380 ČSR s 62 členy a Rakousko s 60 členy byly nejpočetnější.
8. kongres se konal v roce 1923 v Salzburku opět za předsednictví Dr. Rittermanna a za přítomnosti 108 účastníků z 9 států. Počet členů dosáhl 540, z čehož bylo v ČSR 73. Dr. Lichtenstein na kongrese tehdy kritizoval Melliand Textilberichte, že uveřejňují málo příspěvků z oblasti koloristiky.
9. kongres v roce 1924 ve Vídni řídil Dr. Robert Haller za rekordní účasti 280 účastníků z 15 zemí. V odborném programu poprvé vystoupil také zástupce ČSR Doc. Dr. Lichtenstein s referátem „Stálostní požadavky na tisky“. Spolek měl již 696 členů.
10. jubilejní kongres se konal v roce 1925 v Curychu opět za řízení Dr. Hallera. Zúčastnilo se ho rekordních 330 členů (z celkového počtu kolem 800). Dr. Urbanová byla jmenována generální sekretářkou spolku. Sekce Sasko-Duryňsko a Československo pořádaly společné odborné konference v Drážďanech. Na listopadové valné hromadě sekce ČSR byl předsedou zvolen ing. Georges Brignon, ředitel Spojených bareven, a. s. v Broumově. Potom v odborném programu hovořil ředitel Emil Lustig ze Dvora Králové o „Tepelném hospodářství v tiskárnách“ a pan Cotton z Höchstu o novém „Naftolu AS“.
11. kongres se konal v roce 1926 opět v Drážďanech. Před zahájením kongresu přednesl prof.. Franz Körner z Liberce referát „Metoda barevné fotografie k nalezení koloritu pro všechna odvětví technického uplatnění barev“. Kongres řídil Dr. L. Lichtenstein, který uvedl, že v současné době má spolek již kolem tisíce členů ze 33 států. V programu vystoupil také Dr. Wilhelm Sieber z Liberce, vedoucí nově založeného Výzkumného pracoviště pro textilní průmysl a mluvil o „Použití draselných sloučenin v tiskařské praxi“.
12. kongres se konal v roce 1927 v Karlových Varech a zúčastnilo se ho na 300 odborníků a hostů ze 14 zemí, čímž překonal všechny předcházející. Předsedal mu Dr. Liechtenstein, který v úvodu vylíčil historický vývoj textilního průmyslu v Českých zemích. S pozdravnými projevy vystoupili starosta města Herman Jakob, ředitel lázní Gitschner, Dr. Benda za ministerstvo obchodu, Ing. Vaněček za ministerstvo veřejných prací, Prof. Dr. Georgiewicz z pražské německé Techniky, za Textilní svaz Ing. Jogl a za brněnskou německou Vysokou školu technickou Prof. G. Ulrich. První referát přednesl Prof. Dr. Formánek z pražského VUT na téma „Výzkum a důkaz organických barviv pomocí spektroskopu“ a svůj referát doprovázel četnými „světelnými obrazy“. Z domácích referentů dále hovořili Ing. Fritz Linke z Vratislavic na téma „Měření barevnosti jako základ racionálního průběhu barvicího procesu“, Dr. Wilhelm Sieber z Liberce s tématem „Stálé tiskařské diazobarvy“ a „Nové vysvětlení konstituce diazosloučenin“ a Ing. Josef Ježek „O sulfoxilátu“. Tehdy byl předsedou sekce ČSR ředitel Skoupil z Josefova Dolu. Na kongresu bylo 85 tuzemských účastníků. V prosinci toho roku uspořádala čsl. sekce v Liberci vědeckou konferenci, na níž hovořili Prof. Dr. Robert Haller z Basileje, Dr. Ing. W. Schramek z Löbau a tuzemští Dr. W. Sieber a Dr. E. Kraus – oba z Liberce.
13. kongres se konal v roce 1928 v Heidelbergu za řízení předsedy L. Schmidlin-Lindta. Zúčastnilo se ho téměř 400 osob. Mezi 11 referáty byl jeden z ČSR – Dr. W. Sieber z Liberce hovořil o „Chlorování potištěného zboží, Čištění tisků anilinovou černí a Oxidační lepty“.
14. kongres se konal v roce 1929 v Budapešti za účasti přes 400 přítomných (z celkového počtu 1 021). Předsedou čsl. sekce byl tehdy Ing. Fritz Linke z Vratislavi. Ale už v březnu se konala v Liberci v nově vybudovaném Ústavu pro zvelebování živností společná konference sekcí Sasko, Duryňsko a ČSR na téma „Umělé hedvábí“.
15. kongres se konal v roce 1930 v Miláně za předsednictví Dr. Lauterbacha. Stav členstva činil 1 073, z toho Československo mělo 155 a Rakousko 85 členů. Za ČSR byli do výboru zvoleni Ing. Linke z Liberce, Ing. Jogl a Ing. Kircherer – oba ze Dvora Králové.
16. kongres VTCC (a zároveň 1. kongres IFVTCC) se konal v roce 1931 v Paříži a řídil jej Dr. Lauterbach. Během tohoto kongresu byla totiž vytvořena Mezinárodní federace spolků textilních chemiků – Internationale Föderation der Vereine der Textilcheniker und Coloristen – IFVTCC.
Jejími členy tehdy byly následující spolky:

• francouzská - Association des chimistes de l´industrie textile
• italská - Associazione Italiana di chimica tessile e coloristice
• a stávající - Internationaler Verein der Chemiker und Coloristen.

Prvním prezidentem federace na období 1931 – 1936 byl zvolen Dr. G. Tagliani a jednatelem Dr. R. Haller. Rozhodlo se z hospodářských důvodů příští kongres konat až za 2 roky.
V říjnu se konala v Liberci za mimořádně velké účasti vědecká konference sekcí Sasko-Duryňsko a ČSR s referáty Prof. Dr. Basse (německá VŠT Praha), Prof. Dr. Elöda (VŠT Karlsruhe), D. Neumanna (Liberec) a Ing. K. Schwertasska (Liberec).
V roce 1932 konala sekce ČSR dokonce dvě konference. V červnu v Drážďanech se uskutečnila akce 4 sekcí – Severoněmecké, Sasko-duryňské, Slezské a Československé. Řídil ji Ing. F. Linke (nově zvolený prezident IVCC a po dobu jeho funkce byl předsedou čsl. sekce Ing. Kindermann) a 4 prakticky zaměřené referáty přednesli Dr. H. Perndanner, Ing. Münch, M. Frankfurt a Ing. Brandenburger. Podzimní konference v listopadu se potom konala v Liberci. Zahájil ji opět Ing. Linke a promluvili na ní předseda IVCC Dr. Perndanner, Alfred Grünert, ředitel Žitavské strojírny, Dr. Ing. Feibelmann z chemičky PYRGOS v Radebeulu, Ing. Příhoda a Ing. Hellmann – oba ze Dvora Králové.
V roce 1933 čsl. sekce konala svoji konferenci v březnu v Textilní škole ve Dvoře Králové, kde byla podána nejprve informace o připravovaném 17. kongresu IVCC v Mariánských Lázních, referát ředitele Žitavské strojírny Grünerta o novinkách v kusovém barvení a tisku a potom následovala řada technických informací Ing. Příhody, Ing. Gürkeho, J. Fischera a A. Preislera. Hlavní akcí roku byl však
17. kongres IVCC, který se konal v roce 1933 na paměť 25. výročí založení spolku v Čechách tentoktát v Mariánských Lázních. Za předsednictví Ing. F. Linkeho se ho účastnilo 230 odborníků ze 14 zemí. Po vzletném úvodu prezidenta spolku Dr. Perndannera následovalo mnoho pozdravných projevů, mezi nimi také p. Mellianda za spolkový orgán MTB a redaktora Patzelta za textilní časopis Wollen- und Leinen-industrie, vycházející v Liberci. Také byl zaslán holdovací pozdrav prezidentu ČSR T. G. Masarykovi. Stav členstva tehdy činil 1062, z toho ČSR mělo 158 řádných a 5 zakládajících (třetí v pořadí za Německem a Švýcarskem) a Rakousko 73. Bylo uděleno 7 ocenění medailemi, mezi nimiž byli z ČSR Ing. Linke (za zásluhy o uplatnění Ostwaldovy nauky o barvách v textilní praxi) a Dr. W. Sieber (ředitel libereckého Textilního výzkumného ústavu) za aplikaci mořidlových a kypových barviv v textilním tisku. (Ten však „ze závažných důvodů“ medaili odmítl.) Prezidentem IVCC na období do roku 1935 byl zvolen Ing. Linke a členy výboru za ČSR Ing. Kindermann a Ing. Jogl (z Dvora Králové) a řed. Tschörner (z Liberce). Mezi odbornými referáty, přednesenými na kongrese, byly 2 z ČSR: Prof. K. Basse (z pražské německé VŠT) a Ing. H. Kindermanna (ze Dvora Králové).
V roce 1934 konala čsl. sekce dokonce 3 pracovní setkání. V březnu v Liberci přednášel Prof. Dr. O. Mecheels z Reutlingenu, Prof. Ing. E. Ullrich z Liberce, Prof. Ing. M. Freiberger z Prahy a Dr. Ing. K. Butz z Chemnitz. V červnu se sekce zúčastnila dvoudenní společné konference německých sekcí v Drážďanech s referáty Prof. Mecheelse z Reutlingenu, Ing. Reumutha z Chemnitz, Dr. Hesse z Berlinu, Prof. Weltziena z Krefeldu, Dr. Obrtela z Berlínu a Prof. Dr. Hallera z Basileje. Konečně v prosinci čsl. sekce uspořádala otevření výstavy „Staré a nové textilní látky a tisky“ s následující diskusí o praní a opotřebení praním, vedenou Dr. W. Kindem ze Sortu a potom ještě s několika krátkými referáty.
18. kongres IVCC se konal v roce 1935 v Basileji za předsednictví prezidenta IFVTCC Dr. G. Taglianiho a prezidenta IVCC Švýcara ředitele Huldreicha Egli-Groba. V programu kongresu vystoupil také Ing. F. Linke z Maffersdorfu (Vratislavic), který přednesl zajímavý návrh na zavedení norem v rámci IFVTCC, doložený četnými diapozitivy.
19. kongres IVCC (a 2. kongres IFVTCC) se konal se konal v roce 1936 ve Stuttgartu a byl spojen s velkou výstavou převážně německých výzkumných ústavů, učilišť, chemických a barvářských továren, kontrolních a zkušebních přístrojů i textilních výrobků. Předsedali mu Dr. Tagliani a Prof. Dr. Ing. Otto Mecheels a přes optimistické projevy předsedajících stál už ve znamení rostoucího vlivu nacizmu a fašizmu (byly odeslány pozdravy Vůdci a Ducemu). Referátu Prof. Macheelse o výchově koloristického dorostu, podporujícím větší specializaci, oponoval koreferátem Ing. Linke výrokem Siemensovým: „Nespecializovat příliš brzy!“. Novým prezidentem IVCC byl zvolen řed. Egli-Grob a prezidentem IFVTCC Prof. D. Haller.
20. kongres IVCC probíhal v roce 1937 v rakouském Salzburgu za předsednictví Prof. Dr. Mecheelse. Mezi 8 referáty kongresu byly 3 od významných rakouských vědeckých pracovníků – Prof. Dr. H. Marka, Doc. Dr. A. Chwaly a Prof. Ing. L. Kollmanna, ale žádný z ČSL. sekce.
21. kongresu IVCC v roce 1938 v Konstanci předsedal opět Dr. Mecheels. Málo početnou delegaci sekce ČSR vedl řed. Tschörner a nikdo z nich neměl referát.
Na podzim roku 1938 po mnichovském diktátu a okupaci českého pohraničí československá sekce IVCC zanikla.
22. kongres IFCC v roce 1939 v Innsbrucku (místo původně plánovaného Holandska) byl mezinárodní už jen podle názvu. Anexí pohraničních území ČSR Německem po Mnichovském diktátu na podzim roku 1938 a následnou okupací Česko-Slovenska 15. března 1939 Československá sekce IVCC zanikla. Vypuknutí války na podzim téhož roku zastavilo prakticky činnost IVCC (kromě švýcarské a částečně i německých sekcí).

Po druhé světové válce – ve stínu „Železné opony“

Po skončení skoro šestileté války v roce 1945 se hospodářské a politické poměry v Evropě stabilizovaly zase po několik let. Teprve 5. října 1948 byl ve Weinheimu na popud posledního prezidenta IVCC Prof. Dr. O. Mecheelse už prakticky neexistující IVCC oficiálně rozpuštěn. Současně byl však ustaven přípravný výbor na založení samostatného německého Spolku textilních chemiků a koloristů VTCC. Návazně 11. prosince téhož roku se švýcarská sekce IVCC přejmenovala na Švýcarský spolek chemiků a koloristů SVCC. Podobně se dělo v Rakousku i v ostatních evropských státech.

V Československu se však už v červnu 1947 ve Dvoře Králové uskutečnil pokus o ustavení Spolku čs. chemiků-koloristů. Tamní Textilní skupina KIS – Klubu inženýrů a stavitelů, která navázala brzy po válce kontakt se švýcarskou sekcí VTCC, svolala přípravnou schůzi místních odborníků a po zprávě J. Mikeše o jednání ve Švýcarsku rozhodla o přípravě k založení zmíněného spolku. Byly přečteny a schváleny již nachystané stanovy, které připravili bývalí členové Čsl. sekce IVCC pánové Ing. M. Jogl a Ing. A. Schönbaum, kteří také měli stát v čele tohoto spolku. Publikačním orgánem spolku měl být tehdejší časopis Textilní obzor. Stanovy měly být odeslány ke schválení příslušným orgánům. Zda se tak stalo, není známo, ale spolek založen nebyl.
Druhý pokus se uskutečnil o dva roky později (v roce 1949) a zase ve Dvoře Králové. Iniciátorem byla opět Textilní skupina KIS, pánové Mikeš, Pich, Bohatý, Roup, Rýznar a ředitelé Ing. M. Jogl a Ing. A. Schönbaum a ustavující schůze se tentokrát zúčastnili textilní chemici a koloristé z celé republiky. Její první částí byla exkurze do tiskáren n. p. TIBA. Potom při zasedání šlo o utvoření Sekce chemiků – koloristů při Textilním ústavu československém (TÚČ), tehdy jediné organizace textilních techniků. Byl dokonce navržen a zvolen početný výbor této Sekce a schválen rozsáhlý program její činnosti pro nejbližší období. Účastníci také vyslechli několik odborných referátů s bohatou diskusí, jako náznak budoucí činnosti sekce. Ačkoli toto jednání bylo podpořeno i účastí zástupce generálního ředitelství Československých textilních závodů ředitele Jaroslava Vlčka, jeho návrhy se opět neuskutečnily. Celková situace politická i hospodářská nebyla pro to příznivá. Po znárodnění průmyslu probíhaly ještě četné organizační změny i v textilním průmyslu a celkovém tehdejším společenském životě v důsledku brzy po válce politiky instalované „Železné opony“, oddělující východní socialistickou část Evropy od západní kapitalistické. To změnilo zásadně vývoj dalších událostí.
I když v západních zemích byly mezitím většinou přeměněny bývalé sekce v samostatné spolky textilních chemiků a koloristů, pro obnovu činnosti Federace doba ještě nedozrála. Stalo se tak až v březnu roku 1952, kdy předválečný prezident IFVTCC Prof. Dr. R. Haller sezval prezidenty jednotlivých spolků do Basileje. Zástupci 6 přítomných zemí (Francie – ACIT – G. Rivat, Německa – VTCC – Prof. Dr. E. Elöd, Holandska – NVTC – Louis A. Driessen, Rakouska – VÖC - Dr. H. Perndanner, Italie – AICTC – Dr. L. Sessa a Švýcarska – SVCC – Dr. H. Ris) vyjádřili všeobecné přání – obnovit federaci. Za tím účelem přizpůsobili dřívější statut Federace současným poměrům, rozeslali jej k diskusi a ke schválení. Přitom rozhodli svolat na podzim roku 1953 již 3. mezinárodní koloristický kongres Federace do Švýcarska. Jeho organizaci převzal SVCC. Zřízení nějakého federativního časopisu se nepředpokládalo Příslušná usnesení ze zasedání stejně jako záznamy ze zasedání a sdělení obdrží vždy jen členové rady delegátů IFVTCC, aby je mohli publikovat ve svých časopisech. Na provozních nákladech Federace se jednotlivé spolky měly podílet podle počtu svých členů.
Třetí kongres Federace, první po druhé světové válce, se tedy konal v lednu 1953 v Lucernu za předsednictví prezidenta SVCC Dr. Heinricha Rise. Další kongresy se potom měly konat vždy po třech letech v různých evropských zemích za předsednictví prezidenta tamní koloristické organizace, který pro toto tříleté období byl současně prezidentem Federace. (Viz dále.)
U nás se hospodářská a politická situace stabilizovala teprve deset let po válce natolik, že se vytvořily podmínky i pro založení organizace textilních chemiků a koloristů. Když v roce 1955 pardubický Výzkumný ústav organických syntéz (VÚOS) uspořádal I. celostátní koloristický sjezd jako „odborné školení barvářů, barvířů, úpravářů a textilních chemiků k zajištění jejich budoucí vzájemné spolupráce“, začalo se jednat také o této problematice. Hned po ukončení sjezdu byl zvolen přípravný výbor pro založení odborné skupiny chemiků-koloristů v čele s předsedou Dr. Ing. Josefem Arientem, místopředsedou Ing. Bedřichem Weiglem a jednatelem Ing. Jiřím Vrbíkem. Tento výbor potom po řadě jednání svolal v září 1956 ustavující schůzi Odborné skupiny chemiků-koloristů (OSChK) při Československé společnosti chemické (ČSCh) v rámci Československé akademie věd (ČSAV), které se zúčastnilo asi 220 zájemců z celé republiky. Byl zvolen výbor v čele s předsedou Ing. Bedřichem Weiglem a vědeckým tajemníkem Radomírem Roupem a ustaveny 4 odborné komise: barvířská s předsedou Ing. S. Kohoutem, tiskařská s předsedou L. Krškou, pro barvení kůží a kožešin s předsedou Ing. V. Pektorem a pro speciální koloristiku s předsedou L. Michaličkou.
Mezitím se v roce 1956 uskutečnil 4. kongres IFVTCC v Itálii v Lucernu za předsednictví prezidenta Dr. Luigiho Sessy. Z Československa se ho nikdo nezúčastnil.
V následujícím období se veškerá činnost této nové organizace OSChK soustředila na přípravu II. koloristického sjezdu, který se potom uskutečnil v září 1957 na Slovensku v Tatranské Lomnici za účasti 280 odborníků (z toho 72 zahraničních) a předsedal mu ing. B. Weigl. Vedle bohatého odborného programu proběhlo také jednání se zahraničními účastníky o navázání užší spolupráce mezi koloristy východoevropských zemí. Ukázalo se, že je to přáním všech zúčastněných. Proto v lednu 1958 u příležitosti Všetextilní konference Kammer der technik v Lipsku došlo k neformálnímu jednání zástupců jednotlivých zúčastněných socialistických zemí o přípravě příštího koloristického sjezdu. Výsledkem jednání bylo navržení Stálého komitétu pro přípravu mezinárodních koloristických sjezdů. Ten se potom sešel v dubnu v Praze a zúčastnění zástupci koloristických organizací z jednotlivých východoevropských zemí rozhodli:

• Pořádat každý druhý rok společný koloristický kongres socialistických zemí.
• K přípravě těchto kongresů vytvořit Stálý kongresový komitét (SKK).
• Čsl. delegace vypracuje návrh statutu Stálého kongresového komitétu do konce října a rozešle jej k diskusi koloristickým spolkům ostatních zemí k projednání na příští schůzi SKK začátkem roku 1959.
• Místo a doba konání kongresu se stanoví vždy na předchozí schůzi SKK.
• Příští kongres v trvání 4 dnů bude uspořádán v Praze v březnu 1960.

Mezitím však koncem roku 1957 byla v Praze založena Československá vědecko-technická společnost pro průmysl textilní a kožedělný (ČS VTS TK), která brzy dosáhla počtu přes 2300 členů v hlavních textilních a kožedělných střediscích i v závodních skupinách. Její I. valné shromáždění se konalo v listopadu 1958 v Brně (I. CETOK) a jeho pracovní sekce „Zušlechťování“ prosadila do usnesení valného shromáždění následující:

1. Navázat na dosavadní činnost chemiků-koloristů při ČSCH a vytvořit při sekci textilní odbornou skupinu chemiků – koloristů s celostátní gescí v problematice zušlechťování.
2. Sestavila komisi a pověřila ji vypracováním návrhu na organizační strukturu OSChK.
3. Pověřila OSChK uspořádáním III. Mezinárodního koloristického sjezdu v březnu 1960 v Praze.

V únoru roku 1959 proto ukončila svoji činnost OSChK v rámci ČSCh členskou schůzí. V březnu se uskutečnila v Lipsku schůze SKK, která schválila statut SKK a termín III. Mezinárodního koloristického kongresu v Praze v roce 1960. V květnu proběhy práce na ustavení OSChK v rámci ČS VTS TK a byl připraven návrh na sestavení jeho celostátního výboru.
Ustavující schůze celostátního výboru OSCHK se uskutečnila v srpnu v Praze a jejím předsedou byl ustanoven Ing. Jaroslav Sklenář (VÚZ Dvůr Králové, pobočka Liberec), místopředsedou Ing. Jiří Vrbík (VÚOS, Pardubice – Rybitví), zapisovatelem Ing. Richard Suchý (Textilana, Liberec) a 12 členů výboru – zástupců různých organizací z celé republiky. Hlavní částí programu schůze však byla příprava III. MKK. Byl ustaven sjezdový výbor, programová a lektorská komise. V listopadu se uskutečnila schůze SKK v Budapešti, která stanovila definitivní termín konání III. MKK, jeho odborný program referátů v plénu i v sekcích, exkurze do závodů a další organizační podrobnosti. (Již v říjnu se velmi diskutoval nejvhodnější název OS, kterým by byl OS textilních chemiků.)
III. MKK se uskutečnil v dubnu 1960 v Praze a zúčastnilo se ho 186 zahraničních a 277 domácích odborníků. Účastníci vyslechli 24 referátů v plénu a 26 referátů v sekcích: TPP, tisk a speciální úpravy, z čehož bylo 17 referátů domácích autorů. Sborník referátů pro jejich značný počet a často pozdní dodání se nepodařilo vydat. Bohatý byl i doprovodný a společenský program. Během kongresu se také diskutovala otázka členství zúčastněných koloristických organizací v IFVTCC, především s organizací polskou a maďarskou, které usilovaly o totéž. Podnět k tomu zadal referát Doc. Dr. Ing. Jiřího Raise o jeho účasti na 5. kongresu IFVTCC v Londýně za řízení prezidenta J. Boultona.
Konání IV. MKK převzala maďarská koloristická organizace. Ta připravila dvě zasedání SKK, na nichž probíhala kontrola postupu přípravy kongresu. Kongres se potom konal v září 1962 v Budapešti včetně několika exkurzí do závodů za velké účasti odborníků ze všech východoevropských zemí. Organizaci dalšího kongresu převzala NDR.
V roce 1962 se také uskutečnil 6. kongres IFVTCC v holandském Noordwijku, kterého se opět z Československa nikdo nezúčastnil.
V roce 1963 v důsledku zaneprázdnění některých členů CV OS proběhla reorganizace složení celostátního výboru a zároveň přejmenování odborné skupiny na Odbornou skupinu textilních chemiků. Ústřední výbor ČS VTS TOK jmenoval novým předsedou OS TChK Ing. Jiřího Vrbka, vědeckým tajemníkem Ing. Bohumila Reichstädtera, ředitele VÚ Vlnařského v Brně a počet členů výboru omezil počtem 13. Přípravy na příští kongres však pokračovaly bez omezení. V srpnu byl uspořádán celostátní seminář o moderních směrech v potiskování tkanin v závodě Josefův Důl n. p. TIBA za řízení R. Roupa. Koncem roku nadřízený orgán opět přejmenoval odbornou skupina na OS barvířů a úpravářů - OSBÚ.
V. MKK se uskutečnil v září 1964 v NDR v Karl Marx-Stadtu (Chemnitz), kde ze 23 referátů měla ČSSR 4 a tohoto kongresu se zúčastnilo 45 našich odborníků. Následující kongres se měl konat v Polsku.
V roce 1965 v červnu se v Žilině uskutečnila zdařilá konference o TPP a na září se CVOSBÚ rozhodl připravit Celostátní koloristický sjezd. Protože tehdy byly právě založeny v jednotlivých průmyslových centrech Domy techniky, z nichž brněnský, žilinský a pardubický se měly orientovat na textilní problematiku, organizací sjezdu byl pověřen DT Pardubice. Tato akce se uskutečnila v říjnu jako třídenní pod názvem 1. Celostátní koloristická konference s bohatým programem. Vedle programového prohlášení výboru obsahovala 18 podrobných a kvalifikovaných informací o referátech, přednesených na kongresu v NDR. Setkala se s úspěchem u četných účastníků a na základě toho se CV OS rozhodl pořádat podobné konference každoročně.
V tomto roce 1965 se konal 7. kongres IFVTCC ve Vídni jen za zcela privátní účasti několika našich členů.
V roce 1966 se uskutečnil již VI. MKK v polské Lodži, kde ze 24 referátů měli naši odborníci 4 a kongresu se zúčastnil rekordní počet 71 našich členů. Odborný obsah kongresu byl potom základním podkladem pro náplň dvoudenní 2. CKK v Pardubicích, kde také informoval vědecký tajemník OS o své účasti na 25. německém barvířském dnu v Bad Pyrmont. V tom roce se podařilo opět změnit název naší OS na původní OS TChK, což dalo podnět k novému pokusu o členství v IFVTCC. Šlo tentokrát už konkrétně o členství afilované.
V roce 1967 pobíhala jednak příprava na příští MKK v SSSR v Moskvě, ale také řada lokálních odborných akcí a hlavně dvoudenní 3. CKK v Pardubicích v kavárně Letka s bohatým odborným programem 5 zásadních referátů v plénu a celkem 23 referátů v sekcích Barvení, Tisk a bílení, Úpravnictví, Barviva a TPP. Byla uspořádána výstavka tuzemských a polských barviv a TPP, módní přehlídka, společenský večer a účast na divadelním představení. Tehdejší celkové politické klima se blížilo k Pražskému jaru a ovlivnilo i jednání.
Podobně bohatě se připravoval program 4. CKK v roce 1968, neboť kromě referátů z moskevského VII. MKK měl obsahovat i zprávy ze služebních cest našich členů na 8. kongres IFVTCC v Paříži (Vrbík), Chemiefasertagung v Dornbirnu (Pajgrt), konference VTCC v Baden-Badenu (Mandl) i tuzemské referáty. Stále hojněji se ozývaly návrhy na osamostatnění naší OSTChK. Dokonce byl k tomu vypracován i zcela konkrétní návrh stanov. Přišel však 21. srpen a okupace ČSSR spojeneckými armádami. Listopadová 4. CKK obsahovala zmíněné referáty, ale ze VII. kongresu v Moskvě jen naše 4, protože se v oné rozjitřené době z ČSSR poprvé nikdo tohoto kongresu nezúčastnil. Někteří se místo toho zúčastnili 8. kongresu IFVTCC v Paříži, kde byl za člena IFVTCC přijat maďarský koloristický spolek a naše jednání s představiteli Federace vyznělo také nadějně do budoucna.
Rok 1969 byl naplněn jednáními, zda OS TChK zůstane celostátní nebo jen českou a uvažovalo se také o jejím osamostatnění, k čemuž proběhly i přípravy. Ale po zvážení současné i výhledové situace členská schůze, svolaná u příležitosti 5. CKK, konané v Brně hlasováním rozhodla neměnit současné postavení a zvolila nový výbor. Předsedou byl potom zvolen opět Ing. Vrbík, místopředsedou Ing. Štefan Massanyi ze Žiliny a vědeckým tajemníkem opět Ing. Bohumil Reichstädter, CSc. V tomto složení výbor jen s malými změnami působil potom po celých dalších 15 let až do roku 1983. Po tu dobu, nazývanou „Normalizace“, se konaly každoročně tuzemské CKK v Pardubicích a MKK INTERKOLOR postupně v jednotlivých zemích:

• VIII. MKK v roce 1971 v bulharské Varně,
• IX. MKK v roce 1973 v rumunské Bukurešti,
• X. MKK v roce 1975 opět v ČSSR – tentokrát v Bratislavě,
• XI. MKK v roce 1977 opět v maďarské Budapešti,
• XII. MKK v roce 1979 opět v NDR, tentokrát v Drážďanech,
• XIII. MKK v roce 1981 opět v Polsku, tentokrát v Toruni.

Souběžně, ale ve tříletých intervalech probíhaly také kongresy IFVTCC:

• 9. kongres IFVTCC v roce 1972 v Mnichově, kterého se za CV zúčastnil jednatel CV Ing. M. Horálek a potom u něm referoval na nejbližší CKK.
• 10. kongres IFVTCC v roce 1975 v Barceloně, na kterém dokonce v jedné sekci přednesli dva krátké referáty naši členové Ing.B. Reichstädter, CSc. z VÚV, Brno a Ing. L. Borůvka z VÚZ, Dvůr Králové a potom referovali o kongresu na CKK..
• 11. kongres IFVTCC v roce 1978 v Itálii v Benátkách, kterého se zúčastnil Ing. Pochobradský z SODB a referoval o něm na CKK v Pardubicích v tomtéž roce.
• 12. kongres IFVTCC v roce 1981 v Budapešti, kdy jeho prezidentem byl Prof. Dr. Ištván Rusznák, čehož se opět využilo k jednání o vstupu do Federace. To sice bylo předběžně odsouhlaseno našimi nadřízenými orgány, ale ty nám nakonec nedovolily poslat s přihláškou jmenný seznam členstva, čímž jednání zase ztroskotalo.

V roce 1983 se předseda CV OS TChK Ing. Jiří Vrbík rozhodl vzdát se ze zdravotních důvodů své funkce, kterou vykonával již dvacátý rok. ÚV České VTS TOK mu poděkoval za dlouholetou činnost a do funkce předsedy jmenoval Ing. Bohumila Reichstädtera, CSc. a na funkcí vědeckého tajemníka jmenoval Jana Kunta, diplomovaného technika, ředitele SODB. Ostatní členové CV s malou změnou zůstali ve svých funkcích. Také celková činnost OS TChK pokračovala dále v už zajetých kolejích. Pokračovaly především oblíbené a hojně navštěvované každoroční celostátní koloristické konference v Pardubicích ve spolupráce s tamním Domem techniky, kam nastoupil z generálního ředitelství bavlnářského průmyslu zkušený a iniciativní pracovník Jaroslav Dvořák, diplomovaný technik.

Pobíhaly další kongresy Mezinárodní federace spolků textilních chemiků a koloristů:

• 13. kongres IFVTCC v roce 1984 v Anglii v Londýně,
• 14. kongres IFVTCC v roce 1987 v Tampere ve Finsku,
• 15. kongres IFVTCC v roce 1990 v Lucernu ve Švýcarsku.

Pokračovaly také Mezinárodní koloristické kongresy socialistických zemí:

• XIV. MKK v roce 1983 se konal opět v SSSR, ale tentokrát v dalekém Ivanovu,
• XV. MKK v roce 1985 opět v bulharské Varně,
• XVI. MKK v roce 1987 opět v Rumunsku v Bukurešti,
• XVII. MKK v roce 1889 již po páté v ČSSR, ale tentokrát v Pardubicích ve velké posluchárně VŠChT, kde bylo předneseno 14 referátů v plénu a potom se vedly diskuse u 50 plakátů s nejrůznějšími tématy. Novinkou bylo uspořádání tří debatních klubů, o něž byl velký zájem. Součástí kongresu byly také tři různé exkurze do zajímavých podniků v okolí Pardubic – VÚTZ, PLEAS a SODB. Závěrem se maďarští kolegové zavázali, že uspořádají příští MKK v roce 1991. To ještě nikdo netušil, jak se v krátké době situace radikálně změní.

Po listopadové „něžné revoluci“ v roce 1989

Už v roce 1990 se Česká VTS TOK transformovala v Českomoravskou společnost textilní, oděvní a kožedělnou. Naše OS TChK v ní zůstala a pokračovala ve své činnosti. Už v únoru se uskutečnil v Pardubicích dvoudenní seminář se zahraniční účastí „Nová technika a technologie v textilních zušlechťovnách“ s 10 referáty tuzemskými, 4 zahraničními a 5 plakátovými diskusemi. Pokračovaly přípravy na XVII. MKK v Maďarsku.

CV na 4 schůzích hledal cesty k získání ekonomické nezávislosti. Provedla se dotazníková akce u všech členů výboru a její vyhodnocení rozhodlo takto:

• Od ledna 1991 se OS TChK přejmenuje na Spolek textilních chemiků a koloristů se sídlem na Univerzitě Pardubice.
• Zůstane nadále v rámci ČMS TOK a při pražském sekretariátu otevře podúčet pro samostatné hospodaření spolku.
• Finančními zdroji budou členské příspěvky (20 Kč ročně) a zisky z akcí, pořádaných spolkem (konference, semináře, školení).
• Náborovým dopisem na všechny členy (s poznámkou, že členství v STCHK nevyžaduje bezpodmínečně členství v ČMS TOK) bude zpřesněna členská základna.
• Časopis Československý kolorista, vydávaný a. s. OSTACOLOR se stane publikačním orgánem STChK.
• Pro členy budeme vydávat nejméně dvakrát ročně informační zpravodaj.
• Členové po vyplnění přihlášky a zaplacení příspěvku obdrží členskou legitimaci.
• Abdikace dosavadního předsedy Ing. B. Reichstädtera, CSc. nebyla výborem přijata s tím, že rozhodnutí se odkládá do konce roku 1991.
• Místopředsedou byl navržen pracovník a. s. OSTACOLOR.
• Abdikace vědeckého tajemníka Jana Kunta, d. t., z důvodu jeho odchodu do důchodu se akceptuje a vědeckým tajemníkem byl zvolen Doc. Ing. Jaroslav Růžička.
• Jednatelem byl zvolen Ing. Vladimír Kočvara.
• Z ekonomických důvodů budou schůze CV STChK pořádány převážně při pořádání odborných akcí.
• Pro pořádání spolkových akcí bude STChK používat služeb soukromé firmy Žilinský vzdělávací servis (ŽiVS) – Ing. J. Loudín – s tím, že případný zisku (ale i ztráta) se budou dělit po obě strany na polovinu.

S tímto rozhodnutím vykročila nová organizace do roku 1991, jednoznačně rozhodnuta pokračovat ve své dosavadní činnosti. Z CV STChK někteří členové z různých důvodů odešli a někteří zase přišli, především Ing. Jan Marek, CSc., náměstek ředitele VÚTZ.
Podobné problémy jako náš STChK prožívaly tehdy i ostatní koloristické spolky socialistických zemí. Projevilo se to i na XVIII. MKK, pořádaném v Maďarsku v červnu v Budapešti už jen jako součást 34. Maďarské textilní konference. Bylo na něm předneseno 19 plenárních referátů (z toho 3 za ČSFR) a řada plakátových diskusí (5 z ČSFR). Posledního MKK se zúčastnilo jen 80 odborníků, z toho 33 zahraničních (5 z ČSFR).
Ale tuzemská 23. CKK v září v Bohdanči byla programově bohatá jako všechny dřívější s účastí 145 osob včetně společenského programu a referátů a výstavky výrobků zahraničních firem. Ke konci roku dosáhl stav členstva STChK počtu 80, vyšlo 1. číslo Zpravodaje STChK a bylo rozhodnuto vypracovat samostatné stanovy STChK.
V roce 1992 byly tyto stanovy STChK schváleny ČMS TOK, čímž spolek získal značnou autonomii. Při listopadové třídenní 24. CKK (s účastí 206 osob) se uskutečnila ustavující valná hromada STChK za účasti 73 členů. Schválila stanovy a zvolila nový výbor, jehož předsedou se stal dosavadní předseda Ing. Bohumil Reichstädter, CSc., vědeckým tajemníkem se stal Ing. Jan Marek, CSc., jednatelem Ing. Vladimír Kočvara a hospodářem Jaroslav Dvořák, d. t. Stav členstva dosáhl koncem roku počtu 150. Vznikla také menší regionální organizace STChK na Slovensku v Žilině.
V roce 1993 potom přepracované stanovy zcela samostatného spolku STChK na podzim byly schváleny Ministerstvem vnitra ČR, čímž začala zcela nová fáze činnosti spolku. Loni zvolený výbor byl znovu volbou potvrzen. Od toho roku STChK pořádal ročně vždy dvě akce: na jaře textilně-chemické dny TEXCHEM a na podzim pokračovaly tradiční CKK. Od tohoto roku začal také pravidelně vycházet čtvrtletník ZPRAVODAJ STChK. V červnu potom byl na 16. kongresu IFVTCC český STCHK přijat za afilovaného člena IFVTCC. V dalších letech náš spolek navázal užší spolupráci také se sousedními spolky – zvláště polským, ale i německým a rakouským. Otevřela se nám také cesta k účasti na koloristických kongresech IFVTCC i jiných významných zahraničních textilně-chemických akcích. Nešlo jen o účast pasivní, ale v některých případech i aktivní. Jarní konference STChK v roce 1998 byla slavnostní a společně s rakouským VÖTC oslavila 90. výročí založení Spolku chemiků – koloristů, kdy byly také umístěny na a v budově založení Spolku ve Dvoře Králové pamětní desky, připomínající tuto událost. V roce 2000 byl místopředsedou spolku zvolen Ing. František Janák, CSc. a ostatní funkce se nezměnily. V následujícím roce jsme se stali už řádným členem IFVTCC. Prohloubila se spolupráce s příslušnými katedrami jak Univerzity Pardubice tak i Technické univerzity Liberec.
Rokem 2004 skončil svoji 20letou funkci předsedy nejprve OS TChK a potom STCHK Ing. Bohumil Reichstädter, CSc. Na předsednickou funkci nastoupil dosavadní místopředseda Ing. František Janák, CSc., místopředsedou se stal Ing. Jan Marek, CSc. a vědeckým tajemníkem byl zvolen Doc. Ing. Miroslav Prášil. Ostatní funkcionáři se nezměnili. Situace našeho textilního průmyslu se však radikálně změnila. To donutilo i STChK zrevidovat rozsah své činnosti, a proto od roku 2005 pořádal z velkých akcí v roce jen svoji tradiční CKK, a to vždy v posledním čtvrtletí jako obvykle. Bohaté však zůstávají mezinárodní kontakty, čehož důkazem byla i v roce 2008 slavnostní konference ve spolupráci s rakouským VÖTC a s mezinárodní účastí u příležitosti stého výročí založení VCC ve Dvoře Králové v roce 1908.

Toto malé ohlédnutí za stovkou let činnosti textilních chemiků a koloristů z pohledu českého chce připomenout některé specifické momenty těchto událostí a proměn v průběhu neklidného XX. století.

Ing. Bohumil Reichstädter, CSc Ing. František Janák, CSc.

Obrázky (budou přidány později)

1. A1. Rozmístění bavlnářského průmyslu v Rakousku kolem r.1900
2. A2. Textilní tiskárny ve Dvoře Králové v r.1912
3. A3. Královédvorský hotel Německý dům, v němž byl založen Spolek chemiků-koloristů
4. A4. Ing Felix Richter, první předseda Spolku
5. A5. Interiér tiskárny firmy Sochor v r. 1915
6. A6. Zeitschrift für Farben-Industrie, 1908
7. A7. Textilberichte , M.Melliand, 1920
8. A8. Textilní obzor, 1915
9. A9. Dr. Giovanni Tagliani, člen prvního výboru
10. A10. Tiskárna fy Sochor ve Dvoře Králové, tiskař Šmíd, J.Sochor ml., Ing M.Jogl, M.Stadler, 1936
11. A11. Veduta fy Josef Sochor, Dvůr Králové, 1930